Bylo to v pětadvaceti jeho první větší vystoupení ze stínu na české půdě, po pěti letech v zámoří a sezoně v Německu. V poslední přípravě národního týmu proti Belgii bylo navíc služeb power forwarda Michala Kozáka velmi třeba, neboť lvům při menších zraněních Martinů Peterky a Kříže zbyli do hry poslední tři podkošoví muži.
A nová posila nizozemského Zwolle ukázala, že by do budoucna mohla být i něčím víc než jen mužem na černou práci. Při poráže s Belgií (73-75) nebojácný střelec zapsal 9 bodů a 5 doskoků za více než 22 minut.
„Tohle pro mě samozřejmě je skvělá příležitost, zase si navyknout na evropský styl basketu a jsem rád, že jsem dostal reprezentační pozvánku. Už jsem se do toho trochu dostal na turnaji v Portugalsku, kde jsem oklepal úvodní nervozitu. Jinak s Belgií jsme, myslím, odehráli týmově velice dobré utkání, proti soupeři, který v sobotu celý zápas trápil a porazil Argentinu. Nakonec nám nepadla volná trojka na výhru,” bilancoval rodák z Plzně i s uspokojením z toho, že ve své roli rozhodně nezklamal.
Michale, překvapila vás letošní pozvánka, nebo už tam bylo nějaké echo během sezony?
Já byl loni v reprezentaci asi na týdenní zkoušce a věděl jsem, že když budu mít aspoň nějak vydařenou sezonu, mohl bych být pozván i letos. A když přišlo několik omluvenek pivotů a někteří kluci jeli na univerziádu, tak jsem měl tušení, že by to mohlo vyjít a byl jsem ready na to zabojovat o Estonsko.
Co pro vás bylo v uplynulé sezoně v Německu nejsložitější, po pěti letech v americkém univerzitním basketbalu?
Zvykat si na trochu jiný styl basketu. V Americe to bylo za mě hodně individuální, statický styl a hra jeden na jednoho. Tady se všichni v jednom kuse hýbou, o dost líp se tu řeší spacing (rozmístění a pohyb hráčů na útočné polovině) a samozřejmě je to víc o obraně a vzájemném vypomáhání. Ani bych ale neřekl, že to bylo tak těžké do toho zpátky zapadnout. Vyrůstal jsem v Česku, na evropský styl jsem si zvykl už po pár týdnech angažmá v Hamburku. Spoluhráči mi tam pomohli a bylo to bez problémů.
Jak se to pro vás v Německu vyvíjelo?
Byl jsem v podstatě hostujícím hráčem bundesligového Hamburku ve třetí lize, s Hamburkem jsem ale trénoval a byl s týmem, když jsem byl potřeba na některé zápasy bundesligy a EuroCupu, což byla skvělá zkušenost.
Střídat takhle soutěže asi nebylo snadné.
Bylo to náročné. Zpočátku byl největším problémem rozdíl v rychlosti, fyzičnosti a samozřejmě v mé roli. To přeskakování ze soutěže do soutěže bylo náročnější.
Co vám pět let na Weber State dalo a případně vzalo?
Většinu toho období bych hodnotil pozitivně, odehrál jsem tam dobré čtyři roky, vystudoval školu a dostával se i ke slušné minutáži. Jen poslední sezona úplně nevyšla, když jsem byl ze začátku zraněný a potom už jsem se neprobojoval do sestavy. Celou sezonu jsem se tak hlavně snažil zůstat v kondici, takže tohle byla asi jediná okolnost, které lituju.
Kde budete působit v příští sezoně?
V belgicko-nizozemské lize, v nizozemském Zwolle, z Hamburku to nebude daleko. Mělo by to být kvalitou někde mezi první a třetí německou ligou, a i když to nebude úroveň první bundesligy, rozhodně by tam kvalita měla být.
Proti Belgii vám soupeř zblokoval první trojku, ale druhou už jste ve druhé půli proměnil a celkově byl na devíti bodech a pěti doskocích za 22 minut při plus 3 bodech při pobytu ve hře. Budou třeba trojky tím, čím budete moct přispívat častěji?
Tu první trojku jsem neřešil dobře, obránce u mě byl blízko a mohl jsem ještě najet. Po druhém střídání jsem se do toho už ale dostal pořádně a cítil se na hřišti dobře. Hlavně těmi trojkami a pohyblivostí na pozici podkošového hráče bych do budoucna mohl pomoct.
Na reprezentační zápas to bylo enormně náročné utkání, když jste to pod košem museli dát ve třech. Jak jste to zvládli a jakých úprav doznala taktika?
Nemuseli jsme kvůli tomu úplně měnit taktiku, museli jsme být jen agresivnější na doskoku a v obraně. Celou přípravu jedeme bez výraznějšího klasického pivota, chybí řada opor a máme čtyři pět podkošových hráčů kolem dvou metrů nebo těsně nad dva metry, všichni jsme mobilní a každý si zvyká na různé pozice. S Belgií třeba David Böhm hrál hodně dobře na pozici 5.
Po pátku jste si od kouče asi leccos vyslechli za obranu trojek Argentiny, s Belgií jste už dobíhali a skákali na střelce jako diví a otevřených pokusů už v podání soupeře nebylo tolik. Nastalo v tom znatelné zlepšení?
Jistě na to byl zvýšený důraz. My si i před Argentinou byli vědomi, že má výborné střelce, ale asi nás i tak překvapila, jak moc to na trojku hrnula. Dovnitř se hlavně do poločasu vlastně vůbec netlačili a měli střelecky famózní zápas. Dali dvacet trojek. Před Belgií jsme se na to hodně připravovali, měli jsme v obraně různá řešení a bylo to vidět.
Trenér mluvil i o důležitosti správných rozhodnutí při obraně pick-and-rollů, na což je zřejmě z takticky vyspělé španělské ACB zvyklý. Je to něco, co bude třeba do současného národního týmu také víc vpravit, aby to bylo samozřejmější?
Myslím, že v tom nebude takový rozdíl. Je to prostě o tom být připravený na každou situaci. Když vám hráč vyběhne až nahoru na trojku, musíte být u něj. A ta rozhodování musí být v desetině vteřiny, jestli zůstat při cloně u rozehrávače, nebo už jít zpět ke svému hráči. Pracujeme na tom ale každý trénink a i tohle se zlepší.
V utkání jste měli jen 12 ztrát, byla to nejlepší péče o míč celé přípravy?
Je to jedna z věcí, na které se musíme soustředit. Nejde vyhrát zápas, když nebudeme mít v útoku střely, budeme ztrácet a soupeř z toho bude chodit sám na koš.
Jaké jsou vaše úkoly od kouče Ocampa?
Nemluvil s každým extra, ale po těch třech týdnech už si každý odvodil svou roli. Celý systém je postavený na obraně, musí se bránit, a kdo nebude, tak nebude hrát. Musím tak začít obranou, od obranného doskoku, a v útoku každý, kdo má volnou pozici, nesmí váhat, musí střílet a to mi docela vyhovuje. Hrajeme prakticky čtyři kolem jednoho a já jsem tak docela volný na perimetru, kde můžu využít svou rychlost proti některým pivotům, jako třeba s Belgií.
Měl byste být v týmu i hodně mužem na černou práci, které jste se i proti Belgii zhostil dobře?
Jak v Americe, tak v Hamburku jsem měl takovou roli obranáře, který má v popisu právě tu černou práci, stavění clon a to, co tým zrovna potřebuje. S tímhle mám tak zkušenosti a vůbec mi to nevadí. Udělám, co mi trenér řekne.
