Muž s nejvíc zkoušeným nosem NBL

S FRANTIŠKEM VÁŇOU Byla to situace, jakých jsou v zápasech desítky. Jenže tentokrát v ní ne všechno probíhalo standardně. A v případě hanáckého křídelníka Františka Váni se snad ani nejde divit. Právě na tohle má totiž v NBL smůlu. A to smůlu přímo extrémní. Mít dvakrát za pět let zlomený nos z ligového utkání, to se může stát jen skutečnému pechfóglovi.

Podruhé k tomu došlo minulou sobotu, kdy se na konci poločasu v obraně musel postavit ústeckému pivotu Rakočevičovi, a kdy i výšková nerovnováha přispěla k tomu, že zvednutý loket soupeře notně pocuchal hledí domácího křídelníka. Ten skončil na zemi v kaluži vlastní krve a jen chvíli choval naději, že by ze zápasu nemusel odstoupit.

„Přítelkyně se po zápase bála, abych ten nos měl ještě někdy rovný. Teď to mám napuchlé, takže nejde poznat, jak to dopadlo. No, co, třeba potřetí dostanu ránu z druhé strany a narovná se to,“ zlehka se v pondělí večer usmál 22letý forward.

Františku, šlo o tak tvrdý zápas, nebo jste měl prostě pech?
„Byla to spíš smůla. Vyšel jsem dole na vyššího pivota Rakočeviče, který se otočil s lokty nahoře, a já to schytal. Byl to jasný útočný faul, ale paradoxně písknuli faul mně, což jsem moc nepochopil. Asi jsem fauloval nosem. (hořký úsměv) Válel jsem se tam zakrvácený na zemi, načež se rozhodčí šli podívat na video, a dodatečně přidali nesportovní faul soupeři. A mně faul zůstal, což byla docela komická situace. Viděl jsem to až zpětně na videu, protože v reálu jsem byl v tu chvíli „mimo“.

Jak se cítíte dva dny poté?
No, mně se zlomenina nosu stala už podruhé, takže vím, co mně čeká. Bolest té zlomené kosti není ale tak velká oproti tomu, když nos rovnají. Když jsem to měl poprvé, strkali mi do něj nějaké dlouhé železné tyčky a to byl nejhorší zážitek v životě. Tentokrát to naštěstí nebylo tak vážné, rovnali mi to „jen“ rukou, což bylo lepší. Mám tam ale nějaké tampony, což je asi ještě horší, než bolest té zlomeniny, protože nejde pořádně dýchat, polykat a mluvit. Teď (v pondělí večer – pozn.) už mám naštěstí zacpanou jen jednu dírku, tak je to lepší.

Když k té ráně došlo, byl jste schopen vnímat, co se děje?
Chvilku jsem si poseděl na zemi, asi dvě tři minuty, abych se vzpamatoval. Pak jsem odešel ze hřiště, aby se mohlo hrát dál a čekal, až to přestane krvácet. Do konce třetí čtvrtky jsem tak byl na hale a ležel, načež mě odvezli do nemocnice, kde mi to hned srovnali, ucpali dírky a mohl jsem domů.

Prý jste byl zakrvácený řádně.
No, byla tam docela kaluž, co jsem si všiml. Až mě to překvapilo. Nejdřív jsem si říkal, že až se vzpamatuju, budu hrát dál, ale když jsem pod sebou tu kaluž viděl, pochopil jsem, že to nebude maličkost.



Ke zlomenině došlo ve stejném místě jako poprvé?

To přesně nevím. Poprvé se to stalo asi čtyři pět let zpátky, ještě v dresu Prostějova za trenéra Cholevy, kdy jsem byl poprvé povolán do ligového týmu. V posledních vteřinách jednoho zápasu jsem se srazil se spoluhráčem. To bylo horší, protože to byl čelní náraz. Tentokrát to byl jen úder ze strany, což se rovná líp.

Hrozí vám teď maska?
Asi si v ní pár zápasů zahraju. Třeba se mi v ní bude dařit líp než doteď, což by bylo fajn. Ve středu se na druhé kontrole uvidí víc, při pondělní to pořád ještě krvácelo.

Byl celkově zápas vypjatější, když hostům šlo o horní osmičku a ukončení série porážek, navíc doma s vámi před pár dny prohráli?
Oni určitě hráli líp, byli vyhecovanější a bylo z nich cítit, že chtějí hodně vyhrát a dají do toho všechno. Měli mnohem víc energie a od začátku se jim dařilo. Nám naopak tolik ne. Extra tvrdé to ale nebylo, prostě náročnější zápas. To moje zranění byla smůla.

Udělala mezi oběma zápasy hlavní rozdíl obrana soupeře a trojky, která vám v Ústí padaly, domácím naopak vůbec a na vašem kurtu to bylo přesně obráceně?
Tohle se obrátilo určitě, a k tomu jsme my byli v útoku až moc vlažní. Nehráli jsme to, co v Ústí, nebo v zápasech předtím. Bylo tam míň energie.

Hledá se vám už teď na poslední pozici v tabulce motivace hůř?
To ne. Tím, že jsme poslední, není moc co ztratit a každý zápas můžeme jen překvapit. Hraje se tak paradoxně snadněji a že by se nám nechtělo, to se vůbec nedá říct. Každá výhra je super a pořád se chceme zlepšovat.

Autor: Redakce NBL
Reklama
Hyundai i30