Můžeme být vůbec rádi, že to není 2-2!

PLAY-OFF S VOJTĚCHEM HRUBANEM Pokud by oslabení Slezané vyrovnali ve dvou domácích duelech semifinále na 2-2, zařadil by se takový počin do zlatého fondu senzací play-off Kooperativa NBL. I jeden vyhraný zápas nad Nymburkem a druhý s jen pár body ztráty ještě několik minut před koncem byl ovšem ze strany Opavy velkolepým úspěchem. O tom, co všechno se na půdě soupeře dělo, ale i o ohromném překvapení ze série mezi Pardubicemi a Děčínem bude nyní zasvěceně hovořit nymburský autor 21 bodů z Duelu 4 Vojtěch Hruban.  

PLAY-OFF S VOJTĚCHEM HRUBANEM Pokud by oslabení Slezané vyrovnali ve dvou domácích duelech semifinále na 2-2, zařadil by se takový počin do zlatého fondu senzací play-off Kooperativa NBL. I jeden vyhraný zápas nad Nymburkem a druhý s jen pár body ztráty ještě několik minut před koncem byl ovšem ze strany Opavy velkolepým úspěchem. O tom, co všechno se na půdě soupeře dělo, ale i o ohromném překvapení ze série mezi Pardubicemi a Děčínem bude nyní zasvěceně hovořit nymburský autor 21 bodů z Duelu 4 Vojtěch Hruban.  

Vojto, jak se z vašeho pohledu stalo, že se Opava dokázala po debaklu o 66 bodů tak ohromně zvednout a zvítězit ve třetím utkání?
Byl to úplně jiný zápas. Opava do něj nastoupila s naprosto jinou energií a odhodláním. Když jsme se bavili v šatně, tak nás i trochu překvapilo, jak snadno nám druhý zápas doma odevzdala, jak málo vzdorovala. Doma už ale její hráči šli po každém balonu, po každém doskoku, což bylo hodně důležité. Ten den hráli dobře, pomáhali si těžkými střelami a my na to celý zápas nedokázali najít odpověď.

Vy, tuzemci, jste už něco očekávat mohli, ale nebyli přece jen víc zaskočeni náhlým odporem soupeře vaši američtí kolegové?
Možná až s takovým nepočítali, ale věděli jsme, že to bude úplně jiný zápas. Navíc většina našich Američanů už v Opavě hrála a věděla, do čeho jde. Možná kdyby u nás Opavané neprohráli o tolik, byli by nahecovaní o něco míň.  



Asi ještě větším překvapením než první zápas, po kterém už jste dobře věděli, s čím musíte počítat, bylo skore po 30 minutách v tom třetím, kdy jste vedli o pouhý bod, přičemž Opavě opět chyběl hlavní podkošový hráč Martin Gniadek…
Ono kdyby hrál, tak jejich styl zase vypadal jinak. Takhle hráli úplně jiným stylem, který se vymykal všemu, a my měli problém se s tím srovnat. A kdykoli se nám podařila nějaká šňůra, trochu jsme se utrhnuli a dali koše, na které jsme se museli strašně nadřít, tak oni trefili nějakou „šílenou“ trojku nebo „stop jump“, což jim vycházelo celý víkend. Tím se drželi v zápase a my museli vyhrát obranou nebo posledními útoky, což se druhý den povedlo, ale první ne. Můžeme být vůbec rádi, že to není 2-2.

Šlo by ten úplně jiný styl Opavy, která už tak oproti běžným zvyklostem jinak hraje, blíž definovat?
Bylo to ve střelbě z dálky. Spousta týmů takhle samozřejmě střílí, ale většinou je to po nějaké hře „dovnitř a ven“. Opava ale hrála „ven a ven“, dovnitř trojky se kolikrát ani nedostala. Jediný moment, kdy k tomu docházelo, byl, když „Šířa“ (rozehrávač Jakub Šiřina) udělal dribling, zjistil, že je ubráněný, tak to odhodil za oblouk, odkud už letěla na koš střela. Proti tomu je strašně těžké hrát, my pak museli vytáhnout úplně nestandardní sestavy, ve kterých moc nehráváme.

Pravda, někdy jste měli na kurtu čtyři guardy s Petrem Bendou…
V podstatě jo. Abychom se vyrovnali stylu Opavy s pěti hráči na perimetru, museli jsme přistoupit na její hru. Pivoty se to strašně těžko bránilo.

A je nutné také říct, že Slezané trefovali až neuvěřitelné střely.
Prostě to dávali. Bylo vidět, že před svými fanoušky si věřili, lidi je tlačili a byl to úplně jiný tým než u nás. To vůbec nešlo srovnat. Kdyby neměli stejné dresy, tak kdo to viděl, musel by říct, že to je jiný tým.

Když jste narazil na publikum, 1100 a 1400 na takové parádní semifinálové mače není v Opavě nic enormního. Už tam tolik netáhnete, byť v sobotu se hrálo proti hokeji s Běloruskem?
Nevím. Možná fanoušky nenavnadily ty výsledky prvních zápasů, těžko soudit. V sobotu se navíc hrál hned po basketu fotbal (domácí zápas druhé ligy s Vítkovicemi), tak možná šel někdo jen na fotbal, což chápu, prtože strávit půl dne na sportech je docela náročné. Když to shrnu, asi jsme čekali o něco větší návštěvu, ale atmosféra byla i tak super.
 

Pojďme k zajímavostem – po dunkovacím festivalu v domácích zápasech jste měli za 80 minut v Opavě pouhé dvě smeče. Už nebyl prostor?
Tolik ne. Hlavně velkou část těch smečí doma měl Kenny Hall, který venku moc nehrál, protože v jednom zápase ho nešlo skoro použít a ve druhém zase nasbíral rychle fauly. Navíc Opava se mnohem důsledněji než u nás vracela do obrany, plus z její strany bylo mnohem méně těžkých minutých střel, z kterých se dobře chodí dopředu. U nás to bylo tak, že soupeř minul, my šli do protiútoku a smečovali.    

A ještě jedna kuriozita – ve čtvrém zápase při dané intenzitě hry nebyl ani z jedné strany žádný blok.
Stoprocentně tam nějaký byl, ale upřímně - moc jich neproběhlo. I proto, že se toho spousta odstřílelo zvenku, kde bývá těch bloků minimálně.

Doma už ve středu budete mít větší klid?
To si netroufnu říct. Uvidí se. Jestli si Opava zase pomůže takovými střelami jako doma, budeme se muset hodně snažit.

Posuňme se i ke druhé sérii. Jak překvapený jste z jejího vývoje, i při vědomí, že v případě postupu Děčína i vás by – při novém formátu finále - nastal asi nejadrenalinovější duel na zimním stadionu?
No, tak tohle je obrovské překvapení. Musím říct, že Pardubice celou sezonu ukazovaly, že mají – aniž teď budu shazovat Děčín - lepší tým, že hrají vyváženější basket a celkově líp. A najednou jsou zaseknuté, vázne jim hra a Děčín je v pohodě a hraje mnohem líp. Ale i když je to hodně překvapivý vývoj série, tak je zasloužený.