Můžete se ptát, jak je to možné

S PAVLEM PUMPRLOU S finálovým soupeřem je spojený jednoznačně nejvýraznějším způsobem. Jako jediný z nymburské sestavy totiž opavské barvy v minulosti osobně hájil. A to v doslova přelomovém období – pro klub i pro něj samotného. Po dvou letech marného čekání na větší šanci v Prostějově vzal Pavel Pumprla zavděk prvoligovým angažmá v Opavě, s níž za bouří tribun hned postoupil do NBL a výkony v další sezoně už si řekl o angažmá v Nymburce. A pak to šlo ráz na ráz, jako podle síťového grafu – první český titul, velké zápasy v Eurocupu a VTB lize, ocenění za druhou pětku Eurocupu, první angažmá v zahraničí, první dítě, mistrovství Evropy, druhé dítě, založení a předsedování hráčské unii - a také kapitánství národního týmu. Forward mistra má v 31 letech v kariéře takříkajíc splněno a dnes může blahořečit někdejšímu rozhodnutí jít o soutěž níž, aby později mohl mnohem výš. I o dvou sezonách v jeho stále srdcovém klubu bude hovořit v následujícím předfinálovém interview, v němž se nepůjde vyhnout ani sérii s Opavou, jednomu neodbytnému a ukrutně obřímu zklamání a také Panathinaikosu u Labe.  

S PAVLEM PUMPRLOU S finálovým soupeřem je spojený jednoznačně nejvýraznějším způsobem. Jako jediný z nymburské sestavy totiž opavské barvy v minulosti osobně hájil. A to v doslova přelomovém období – pro klub i pro něj samotného. Po dvou letech marného čekání na větší šanci v Prostějově vzal Pavel Pumprla zavděk prvoligovým angažmá v Opavě, s níž za bouří tribun hned postoupil do NBL a výkony v další sezoně už si řekl o angažmá v Nymburce. A pak to šlo ráz na ráz, jako podle síťového grafu – první český titul, velké zápasy v Eurocupu a VTB lize, ocenění za druhou pětku Eurocupu, první angažmá v zahraničí, první dítě, mistrovství Evropy, druhé dítě, založení a předsedování hráčské unii - a také kapitánství národního týmu. Forward mistra má v 31 letech v kariéře takříkajíc splněno a dnes může blahořečit někdejšímu rozhodnutí jít o soutěž níž, aby později mohl mnohem výš. I o dvou sezonách v jeho stále srdcovém klubu bude hovořit v následujícím předfinálovém interview, v němž se nepůjde vyhnout ani sérii s Opavou, jednomu neodbytnému a ukrutně obřímu zklamání a také Panathinaikosu u Labe.      

Pavle, s jakým překvapením jste sledoval vývoj a výsledek druhé semifinálové série, z níž vzešel váš soupeř pro finále?
Mě spíš překvapila ta rychlost skončení celé série a vůbec to, že Opava dokázala vyhrát první dva zápasy v Pardubicích. Můj tip byl, že vyhraje jen jedno z těch prvních dvou utkání. Předpokládal jsem sérii na šest nebo sedm zápasů, jako byla ta mezi Pardubicemi a Ústím. Pokud bychom se ale podívali na průběh čtvrtfinále, nikoho nemohlo překvapit, že se Pardubice najednou nezvedly o úroveň výš, na které hrála Opava. A podle toho celé série i dopadla. 

Čím Opava tak vynikala, anebo naopak v čem zklamaly Pardubice?
Až na jediné vítězné utkání se Pardubice až extrémně trápily v útoku. Nedokážu posoudit, zda to bylo únavou z předchozí série, případně z celé sezony, anebo jestli je Opava dostávala do těch situací, co chtěla, a bránila tak dobře, že je k ničemu nepustila. Bodové nástřely byly ve většině utkání hodně pod pardubickým průměrem celé sezony a pro jejich soupeře, který je výborně sehraný v útoku i obraně, a na poměry české ligy je spolu až extrémně dlouho, pak nebylo problémem dávat přes 70 bodů.



Co čekat od pondělního startu finále, který pro vás následuje po 16 volných dnech a pro soupeře po jedenácti?
Je to pro oba podobné a oba jsme si to vyzkoušeli už po čtvrtfinále, takže bychom měli bý připraveni. Nedá se asi čekat, že by někdo někoho podcenil. My jsme celou sezonu – a vlastně až do poslední chvíle - očekávali ve finále Pardubice, které i před semifinále byly mírným favoritem. Najednou jsme museli „přehodit výhybku“ a začít se připravovat na úplně jiného soupeře. Ze starny Opavy lze čekat zcela uvolněný, ovšem zároveň namotivovaný výkon, protože…. teď jsem chtěl říct, že nikdo z opavského týmu ve finále ještě nebyl, ale Luďa Jurečka už ano. Nicméně pro všechny ostatní je to poprvé a pro Opavu jako klub je to po hodně dlouhé době. Pro celý tým i fanoušky je to ohromná odměna. I když si ale uvědomují, že už mají „splněno“, nepůjdou to jen odehrát, protože pokud se někdo dostane do finále poprvé, rozhodně to neodevzdá zadarmo, ať je už soupeřem kdokoli.   

Jak velký rozdíl bude mezi pondělním zápasem u vás a druhým čtvrtečním v Opavě, který už může sérii ukončit?
Věřím, že obě haly budou plné. Jaký jiný zápas už by měl fanoušky do naší haly přilákat? Zažili jsme i bitvu o postup mezi posledních osm v Lize mistrů, ale i finále české ligy by mělo mít svou atraktivitu, oproti spoustě našich jiných utkání v letošní lize. A v Opavě i přesto, že jde o všední den, bude tahle událost mít podobný efekt a hala se naplní ještě víc než obvykle. Troufám si tvrdit, že bouřlivější atmosféra bude právě v opavském stánku, jinak ale doufám v naplněnost obou hledišť a v to, že půjde o oslavu basketu.

Mohla Opava, která má letos výkonnější tým než v minulé sezoně, po loňském domácím triumfu v semifinále, který byl jejím prvním vítězstvím nad Nymburkem od prosince 2003, získat pro nadcházející sérii větší sebevědomí?
Těžko říct, jestli si sebevědomí hráčů pamatuje tu loňskou výhru, ale možná si to budou nějak připomínat, jako že je možné porazit i Nymburk. A možná si můžou vzpomenout i na dva zápasy z letošní sezony na jejich palubovce, které byly dlouho vyrovnané a rozhodovaly se až ve čtvrté čtvrtině. Nicméně největší sebevědomí budou mít ze suverénního vyřazení Pardubic, což je druhý nejlepší tým po dlouhodobé části z posledních dvou let. Já loni u té porážky v Opavě nebyl a nedokážu posoudit, jestli to letos bude těžší, nebo ne. Pořád ale platí „klišé“, které si neustále opakujeme, že my i se zkušenostmi ze zápasů z Ligy mistrů musíme hledět hlavně na to, jak k tomu přistoupíme sami, což platí i pro zmíněná utkání Ligy mistrů. A pokud zahrajeme, čeho jsme schopní, neměli bychom mít strach z Pardubic, ani z Opavy.

Opava vyniká v obraně neustálým mícháním obranných systémů, v nichž hraje důležitou roli zóna. Jak vás tímhle v posledních zápasech trápila?
(směje se) Tohle je styl obrany, který jsme úspěšně praktikovali už za Muliho Katzurina, kdy jsme chvíli stáli v obraně, která vypadala jako zóna, ale nakonec z toho byla osobka s přebíráním a soupeři z toho byli kolikrát tak zmatení, že nám házeli balony přímo do ruky. Není to přesně to, co hraje Opava, ale kolikrát taky používá zvláštní mixy, kdy přechází ze zóny do osobky, kdy je velkou výhodou týmu sehranost. Řada hráčů to má zažité od doby, co to „Čouda“ (Petr Czudek) převzal jako trenér, a to je u tohoto typu obran ohromná výhoda, když každý ví, kam se pohnout. My na to ale budeme připraveni.

Vy osobně máte s Opavou spojenou postupovou sezonu z první ligy i nový začátek klubu v NBL, který byl po paběrkování v Prostějově ligovým restartem i pro vás osobně. Jaké jsou to vzpomínky?
Já tehdy začínal přípravu na svou třetí sezonu v lize ještě v Prostějově, ale před zahájením soutěže jsem odešel do Opavy hrát první ligu. Netajím se tím, že Opava je mojí lehkou srdcovou záležitostí právě od doby, co jsem „odtama“ odešel a vždycky jsem tenhle klub sledoval, i proto, že to tam stále táhne Kuba Šiřina, který do klubu přišel během té postupové sezony jen chvíli po mně, plus znám i Luďka Jurečku a „Čoudu“ jsem zažil ještě jako spoluhráče. Celý klub je mi tak blízký a sympatický tím, jak tým hraje a funguje. I celé působení v zahraničí jsem Opavu sledoval víc než ostatní a přál jí, aby se dostávala stále výš. To se poslední roky týmu daří, kolikrát i překvapivě, protože když jsem viděl jen tu lehkou obměnu sestavy loni v létě, a porovnával to s posilováním třeba Kolína nebo Svitav, moc jsem mu na nejlepší čtyřku nevěřil. Takže mě velmi příjemně překvapil. Strašně se projevuje síla sehranosti celého týmu, byť jsem nečekal, že by to stačilo až na finále.
 

Je opavský úspěch o to „divnější“, že přišel po Děčínu s opět výhradně českým kádrem, navíc prakticky bez klasických podkošových mužů?
„Divnější“ je a řekl bych příjemně divnější. Na jednu stranu si nejsem jistý, co přesně to vypovídá o celkové kvalitě ligy, nebo spíš o kvalitě cizinců, které jednotlivé týmy mají, když je dokáže porážet celočeský tým. Dá se to tedy brát různě – můžete si říct, že je super, že máme konečně kvalitní domácí hráče, kteří dokážou celočeský tým dotáhnout až do finále. A taky se můžete ptát, jak je možné, že týmy s většími rozpočty a cizinci se do finále místo Opavy nedostaly… Teď jsem jen zvědavý, jak to v Opavě dokážu udržet a poskládat vzhledem k příští sezoně s aktuálně řešenou účastí v Lize mistrů.

Podle rozehrávače Opavy Jakuba Šiřiny je aktuální tým pod smlouvami, takže velký prostor pro posilování nevidí. Z druhé strany viděno – pokud by se Nymburku nepodařilo udržet současnou kvalitu kádru, nemohla by jeho nadvláda nad Českem být příště v ohrožení?
Pokud by to pro Opavu dopadlo s Ligou mistrů, znamenalo by to s největší pravděpodobností posílení o jednoho dva cizince, protože si nejsem jistý, jaké jiné kvalitní Čechy by šlo ještě získat, ač to úplně nevylučuju. Těžko taky říct, jak by posílení zasáhlo do té sestavy, aby to nerozhodilo koncepci týmu. A těžko také odhaduju sílu naší sestavy, podle avizovaných zpráv bude snaha udržet tým s co nejméně změnami, což by nám hrálo do karet. Já jenom přeju Opavě, aby sehnala dost prostředků na to, aby si v téhle, případně v trochu pozměněné sestavě mohla Ligu mistrů zahrát.

Vy můžete docela dobře posoudit, na co by aktuální sestava Opavy mohla v Lize mistrů mít. Stačila by na obstojná vystoupení?
Pokud bychom se bavili o prvním ročníku soutěže a porovnali to s dánským Aarhusem a možná i leckým dalším, tak by podle mě Opavané dokázali odehrát něco podobného. V té zvýšené kvalitě letošní sezony, pokud bych mluvil o naší skupině, tam už by to bylo hodně těžké. Nechci předjímat, že by nevyhráli ani zápas, nicméně by to bylo těžké, když kromě Kuby Šiřiny a některých hráčů ošlehaných z 3x3 tam kluci zkušenosti s mezinárodními zápasy moc nemají. A je to opravdu hrozný skok. K tomu se přidává cestování a někdy až tři zápasy týdně, což je hodně velká změna.
 

Když jsme u Ligy mistrů, kolikrát za poslední dny vás napadlo, jestli ji nešlo i vyhrát?
(pousměje se) No, po pravdě pokaždé, když na mě z aplikace Ligy mistrů v mobilu vyskočily zprávy o blížícím se FINAL 4, tak jsem dlouho odolával tomu vůbec se na cokoli podívat, protože jsem věděl, že mi to nepřinese nic příjemného. Nebudu si tu nalhávat, že už jsem se z toho (nejtěsnějšího osmifinálového vyřazení od pozdějších šampionů AEK Atény) kompletně dostal. K tomu samozřejmě přispělo to, že tým, který jsme měli totálně na lopatě, to dotáhl – ač v domácím prostředí – až k výhře. To jistě neznamená, že bychom se tak daleko dostali i my, nicméně nutno vidět, že jsme měli minimálně na FINAL 4. Mezi těmi týmy už paky byly minimální rozdíly a šanci měl každý. Proto to znovu extrémně zamrzelo, na druhou stranu si můžeme říct – hele, my jsme měli sílu na to hrát takhle a pojďme na tom postavit příští sezonu a být ještě o něco lepší, abychom to konečně takhle daleko dotáhli.

Pokud majitel Panathinaikosu dotáhne své hrozby až do konce a přeřadí svůj tým z Euroligy do Ligy mistrů, přál byste si hodně pohostit takového giganta i v Nymburce? A mohl by do soutěže přitáhnout i další zvučnější jména?
Proč ne? Přidá soutěži na zajímavosti. Jistě není ideální, že někdo přistoupí do soutěže kvůli hádce s Euroligou, ale i v Eurocupu je pořád dost kvalitních týmů a každé takové jméno by Lize mistrů zvedlo kvalitu a my si pamatujeme ze zápasů s CSKA nebo s (tehdy euroligovým) Partizanem Bělehrad, že to jenom zvyšuje atraktivitu a láká lidi, kteří jinak na basket třeba ani nechodí. Pro náš basketbal by to bylo jedině dobře, ať by se jednalo o Panathinaikos, nebo o nějakého zvučného španělského soupeře. Zahrát si proti takovému týmu je vždycky radost a já bych byl jedině pro.