MVP Autrey: Za pásy 500 dolarů!

MVP BŘEZNA Dřív platilo, že jsem byl za volantem stejně rychlý jako na hřišti. To bez okolků přiznal MVP měsíce března v Kooperativa NBL Lamb Autrey, basketbalový expres zpod bezedných košů. „Dostával jsem ale hodně pokut, takže teď už dodržuju předpisovou rychlost,“ směje se rozehrávač pardubické Beksy, který se díky svému ocenění bude po městě perníku pár týdnů prohánět v nablýskané parádě Hyundai Genesis.

MVP BŘEZNA Dřív platilo, že jsem byl za volantem stejně rychlý jako na hřišti. To bez okolků přiznal MVP měsíce března v Kooperativa NBL Lamb Autrey, basketbalový expres zpod bezedných košů. „Dostával jsem ale hodně pokut, takže teď už dodržuju předpisovou rychlost,“ směje se rozehrávač pardubické Beksy, který se díky svému ocenění bude po městě perníku pár týdnů prohánět v nablýskané parádě Hyundai Genesis.

Šestadvacetiletý Američan, který je aktuálně jednoznačným tahounem Východočechů, v březnu zářil nad celým ligovým pelotonem. Týmu pomohl k bilanci 6-2, když porážky přišly pouze v Děčíně a Ostravě. V 6 z 8 utkání navíc při zranění druhého dirigenta Půlpána leželo břemeno rozehry prakticky jen na něm.

Autreyho březnové průměry pak byly výstavní: 18,6 bodu, 7,9 doskoku, 5,3 asistence, 1,9 zisku, 4,1 získaného faulu a užitečnost 24,8. Proměnil 19 z 25 trestných hodů a k tomu měl úspěšnost dvojek 52 procent. Zdálo by se, že o moc lepší už to z osobního pohledu být nemohlo. S tím však laureát nesouhlasí. „Vždycky je možné ještě něco vylepšit.“



Zároveň jej stále mrzí obě březnové porážky, jež týmu nedaly možnost ještě víc se přiblížit třetímu Prostějovu a získat tak výhodnější pozici pro play-off, jež by v teorii znamenala i vyhnutí se šampionům z Nymburka v případném semifinále. „Oba ty zápasy jsme si pokazili víceméně sami. Je to škoda, protože obzvlášť pro play-off je co nejlepší umístění vždycky důležité.“
 
I z březnových čísel 190 vysokého playmakera jasně vyplývá, že mívá víc doskoků než asistencí. „To u mě platilo vždycky,“ potvrzuje statisticky nejužitečnější hráč minulého ročníku NBL a druhý nejlepší v tom letošním, v němž jej předčil jen svitavský Nicchaeus Doaks.

Probíhající sezonu pardubické Beksy lemuje spousta oslavných událostí, připomínajících 60. výročí založení klubu. A to se dotklo i Lamba Autreyho, který během slavnostního galavečera v pardubickém Domě hudby utvořil se spoluhráči těleso, jež zazpívalo hitovku Petra Nagye „Aj tak sme stále frajeri“. A zpíval jak Autrey, tak i další americký člen sestavy Jobi Wall nebo kouč Levell Sanders.

„Zpívání bylo něco speciálního, protože jsem samozřejmě těm slovům nerozuměl, ale snažil jsem se, abych vypadal, že je znám. Navíc atmosféra toho večera, kdy jsme zpívali za doprovodu filharmonie, byla opravdu nádherná.“

A ještě zpátky za volant. Lamb si je jistý, že spoluhráči budou na jeho nový „povoz“ nemálo zvědaví a asi nejvíc prý trenér Sanders. Zajímavá je pak jeho observace s ohledem na největší rozdíly mezi řízením v Americe a v Česku či Finsku, kde už také působil.
 

„Pravidla a šířka silnic,“ hlásí okamžitě. „Na pravidla už jsem si nějak zvykl, ale ulice jsou tu fakt úzké,“ naznačí dlaněmi, které má hodně blízko sebe. „Jo a vy taky jezdíte mnohem rychleji než my,“ dodá ještě s lišáckým úsměvem.

Pro něj osobně je při řízení důležitá ještě jedna okolnost. „Jo, je to automat - to je pro mě hlavní!“ zaraduje se, když poprvé otevře přední dveře luxusního vozu, který mu teď bude říkat pane. „Když jsem hrál ve Finsku, měl jsem možnost jezdit autem s manuálním řazením, ale nevěděl jsem, co s tím, tak jsem to radši vzdal,“ směje se.  

Přiznává, že za volantem ho vytočí, když ho někdo předjede tak nebezpečně a těsně, že kvůli němu musí brzdit. „To fakt nemám rád,“ zakroutí hlavou řidič, který ze zásady nebere stopaře, což ostatně v řadě států USA ani není povolené.

A teď ještě dvě zajímavá automobilová čísla z cest Lamba Autreyho. Prvním je 500 (dolarů), druhým 110 (mil za hodinu, téměř 180 km/h). A značí dosud nejvyšší inkasovanou pokutu (za nepoužití bezpečnostních pásů) a pak také nejvyšší dosaženou rychlost. „Bylo to na venkově, rovná silnice, tak jsem zkusil, co to dá…“