MVP Vyoral, dojmy fanoušků a Armex i žena v šatně

INTERVIEW S KOUČEM LÍDRA V Děčíně budou ještě kontrolovat klubovou kroniku, ale činovníci z týmu ligového lídra vědí, že by nemuseli. Aktuální šňůra 11 výher v řadě prostě musí být za 26 sezon v nejvyšší soutěži rekordní. A její strůjce Pavel Budínský, řídící exkluzivně český kádr, je zatím hlavním aspirantem na ligového Kouče roku. A protože situací, kdy za posledních 12 let vedl NBL někdo jiný než Nymburk, je jako pověstného šafránu, podíváme se nyní pod pokličku kouzelného válečnického lektvaru, který podáván v těch správných dávkách drží vicemistra v čele tabulky. Ač řada proměnných se už roky nemění – několik novinek se v Armex Sportcentru přece jen za poslední dobu urodilo. Je mezi nimi i jedna žena a už to je pořádný důvod se pustit do následujícího rozhovoru s kormidelníkem prvních stříbrných medailistů 70letých děčínských dějin.

INTERVIEW S KOUČEM LÍDRA V Děčíně budou ještě kontrolovat klubovou kroniku, ale činovníci z týmu ligového lídra vědí, že by nemuseli. Aktuální šňůra 11 výher v řadě prostě musí být za 26 sezon v nejvyšší soutěži rekordní. A její strůjce Pavel Budínský, řídící exkluzivně český kádr, je zatím hlavním aspirantem na ligového Kouče roku. A protože situací, kdy za posledních 12 let vedl NBL někdo jiný než Nymburk, je jako pověstného šafránu, podíváme se nyní pod pokličku kouzelného válečnického lektvaru, který podáván v těch správných dávkách drží vicemistra v čele tabulky. Ač řada proměnných se už roky nemění – několik novinek se v Armex Sportcentru přece jen za poslední dobu urodilo. Je mezi nimi i jedna žena a už to je pořádný důvod se pustit do následujícího rozhovoru s kormidelníkem prvních stříbrných medailistů 70letých děčínských dějin.

Kouči, je aktuální bilance 11-1 s jedenácti výhrami v řadě i nad vaše osobní očekávání, anebo vás mrzí i ta jediná porážka z 1. kola?
(usměje se) S ohledem na situaci, kdy jsme do sezony vstupovali bez dvou základních křídelních pilířů Lukáše Bažanta a Pavla Bosáka, navíc s omezeným využitím Roberta Landy v úvodních dvou utkáních, je to lehce nad očekávání. Hráli jsme i těžká utkání v Pardubicích a Opavě. Zároveň ale bilance odpovídá tomu, co jsme se v zápasech snažili předvádět.

Lehce nad očekávání znamená, že byste skousl i jednu další porážku?
Já strašně nerad dopředu kalkuluju. Když se podíváte na los, tak my nemůžeme být týmem, co by vyhrál všechny zápasy. Musíme zohlednit i stárnutí některých hráčů a generační obměnu, kdy jsme si přivedli spoustu mladých hráčů, z nichž někteří dosud neměli ponětí, co je NBL. Věděli jsme, že proti nám jako vicemistrovi každý bude mít zvýšenou motivaci, což je patrné i v předzápasových komentářích. My jsme samozřejmě maximalisti a rádi bychom vyhráli úplně všechno, nicméně nešťastná porážka o bod v Kolíně nic neznamenala. Byla to spíš daň z prvního utkání pro některé hráče, kteří ještě nevědí, co můžou od nejvyšší soutěže očekávat. A taky víme, že vyhrát v Pardubicích a Opavě při skladbě obou týmů se asi každému nepodaří. My jsme teď chtěli mít pozitivní bilanci – kdybychom ji měli 8-3 (Děčín šel tehdy až na 12-3), jako tuším loni, bylo by to pěkné. I 7-4 by bylo bez Bosáka s Bažantem dobré. Teď jsme na tom ještě lépe a jsme maximálně spokojení, ale ne uspokojení.



Jeden by řekl, že už máte vrcholnou formu po první čtvrtině soutěže. Jak to vidíte vy?
Chybí tomu ještě hodně. (rozesměje se) Moje představa ideálu je ještě úplně jinde, což je někdy v rozporu s představami hráčů nebo fanoušků. Trenéři jsou vesměs ti, co se snaží vše dostat do maxima, k perfekcionismu. Je proto spousta činností, co nám jako týmu nejdou, a stejně tak individuálních činností, které se musí zlepšovat, aby naše konzistence byla po celých 40 minut lepší. Vyladit se musí i budování rolí, zvláště teď po návratu Bosáka s Bažantem. Tím, jak někteří, jako třeba Filip Kroutil, pojali a při absencích křídel využili svou šanci, nám zvýšili konkurenci, což je pro mě ta lepší varianta. Hráči si teď své minuty musí zasloužit.

Jmenujte aspoň jednu oblast, kterou musíte zlepšit.
Většina soupeřů oceňuje naši obranu, ale aby fungovala lepší spolupráce i v útoku, musí všichni bránit správným způsobem. Někteří hráči z nižších soutěží nebo i Ondra Šiška, který dosud hrál i kvůli jiné roli v Brně jinak, mají jiné návyky. Tady se vše musí dělat v jiné rychlosti, intenzitě a nasazení a já se snažím, abychom hráli správně celých 40 minut bez ohledu na sestavu. Jistě, naši zkušenější hráči dokážou ty basketbalové automatismy v obraně i útoku aplikovat lépe než ti noví. Třeba Filip Kroutil měl loni jinou roli a v některých věcech teď nestíhá. Konkrétně se tak někteří musejí zlepšovat v těchto aspektech – v obraně hráče s míčem, v obraně hráče bez míče na silné i slabé straně, v posouvání, vypomáhání v obranných kombinacích, v jejich řešení a celkově ve čtení hry soupeře. V útoku jde o používání obou polovin těla pro zakončení, tedy včetně využití slabší ruky pro vedení míče i střelbu, dále o důraz v zakončení…, těch činností je ještě docela dost.

Když vám to teď tak šlape, nemrzí vás v klubu i v jeho okolí, že na souboj s mistrem budete čekat až do začátku března?
Tak to prostě dopadlo s losem a nám to nevadí. Pevně věříme, že tou dobou může mít naše hra lepší parametry. Také ale nemusíme mít výsledky, protože se zlepší třeba i ostatní.

Zatím nejtěžšími střety byly ty v Opavě a Pardubicích. Vy jste v obou utkáních dali jen 60 bodů, ale také jste na 60 ubránili. Rozhodovala tedy obrana?
Určitě. My jsme tým, který kromě stálých zbraní hráčů, kteří jsou abnormálně bojovní, důrazní a fyzičtí, má i dobrou exekuci taktiky. Mám drobnou výhodu, že jsem - pokud se nemýlím - služebně nejstarším trenérem v soutěži. Znám tedy hodně hráče, myšlení trenérů, protihráčů a podobně, a pokud se navržený taktický plán potká se správně nastavenou hlavou hráčů, hodně nám to pomáhá. My jsme tým, který nemá tolik excelentního talentu nebo zahraničních akvizic s lepší individuální kvalitou, proto se to, co máme, snažíme zkombinovat tak, aby to do sebe zaklaplo. V těch zápasech to zaklaplo, byť jsme měli i nějaké štěstí, když třeba soupeři nedávali otevřené střely.  



Hlavní letní posila, rozehrávač Šiška, už navyšuje svou důležitost i příspěvky v útoku. Naplňuje už to, co jste od něj chtěl?
Na něm je vidět posun. Já jsem mu říkal, že může být v klidu, že dostane oněch "100 dnů hájení", kterých tu někteří dostali i víc. U Ondry vidíme potenciál. Jak my se snažíme porozumět jeho myšlení a hře, tak i on na sobě už zapracoval, protože si uvědomil, do jaké kultury přišel – že basketbal je v Děčíně společenský fenomén a každodenní práce na tréninku je jasnou alfou a omegou pro jeho minutáž a výkonnost. On byl při svém věku zpočátku malinko nervózní a v některých situacích nejistý, protože si uvědomoval, že hraje v Děčíně. Postupně se ale především před plným barákem doma naučil hrát, máme z něj pocit, že se trochu adaptoval a i spoluhráči už lépe chápou jeho vidění hry.

Rozehrávače Vyorala jste v Pardubicích vystřídal hned poté, co se při držení míče nechal vystrčit do autu. Byl jste stejně náročný už od začátku i na Šišku?
Teď mi připomínáte některé mé hráče i některé fanoušky. Já jsem nevystřídal Tomáše proto, že byl Sandersem přistrčen do autu. Dívali jsme se na to pak na videu a já jsem to hráčům vysvětloval. Šlo o to, že po téměř 6 minutách se mi to jevilo jako vhodný okamžik pro zapojení dalších hráčů. Protože k tomu ale došlo hned při nejbližším přerušení hry, tak to pro laiky vypadalo jako trest. Já jsem ale chtěl rozehrát i Ondru, protože náš přístup je, aby hráči hráli a ne aby seděli. Někdy pak střídám i po tom, co hráč dá koš, a většina lidí si klade otázku proč. Anebo střídám po nějaké ztrátě či chybě a  vypadá to jako trest. Je to ale jako v jiných sportech – když Jarda Jágr dá gól, taky vystřídá a nehraje ve druhé nebo další pětce. Pokud chcete hrát fyzicky náročný basketbal, už na hráčích vidíte, že si sami říkají o střídání, nebo výměnu hráčů beru na sebe já.

Chcete říct, že za chyby nikdy nestřídáte?
Samozřejmě jsou různé typy střídání. V případě Tomáše ta chyba neměla velký vliv na zápas, jen jsem mu řekl, že musí být stabilnější a víc si míč hlídat. On ale těchto chyb dělá málo a má i vlastní sebereflexi. Někdy ale jistě střídáte i za to, že hráč nedělá věci, jak jsou domluvené nebo se neřídí podle vašich zásad hry. Podle důležitosti zápasu pak přejdete jednu chybu, dvě, nebo taky žádnou. Pokud ale hráč hraje správně, a správnost je u nás jasně strukturovaná a popsaná, je to v pořádku. Jestliže se ale chyby neustále opakují v důležitých fragmentech hry, hráč to pocítí. Já s ním v tu chvíli nemůžu hrát, protože ostatní čtyři hrají nějaký systém a on jako pátý v tom plave.

A ta tolerance pro Šišku?
Ondra nám přinesl basketbalovost, talent a věděl ode mě, že dostane určitou minutáž, aby bylo zřejmé, že sem nepřišel sedět. Kvůli vyšší a jistější minutáži ale musel přidat ruku k dílu i on. Hlavně v přípravě proti těžším soupeřům mi nevadily chyby, když chtěl něco vytvořit. On je tvořivý a někdy se dostával do situací, kdy jeho myšlenky nechápali spoluhráči, do té doby navyklí na někoho jiného. Taky jsem mu ale řekl, že kromě svých plánů A musí mít i plány B a někdy i C a nemůže s míčem zacházet příliš laxně, aby neměl tři čtyři ztráty za čtvrtinu jen proto, že chtěl něco geniálního vymyslet. Proto se trochu musí spolehnout i na systém a nechat míč běžet v daných drahách, kde nemusí úplně ukazovat svou dokonalost. S tím se trochu pral a při mladické nervozitě dělal i banální chyby. Takže třeba v Kolíně přešlápl do autu nebo zpoza koše vyhodil do autu, což se ve hře na této úrovni nemůže stávat. On je ale sám k sobě náročný a tyto situace se snaží rychle eliminovat. Musel si spíš hlavu nastavit na to, že od něj chceme velkou produktivitu i v útoku. Tedy aby se nebál zakončovat a střílet, do čehož se mu na začátku moc nechtělo. On si o sobě něco myslí, já ale chci, aby byl komplexnější hráč.



Tomáši Vyoralovi jste v letošní sezoně zřejmě naložil ještě víc. Dává oproti minulé sezoně o tři body víc (14,3), za stejný čas navíc přidal i 1,5 doskoku a jednu asistenci. K tomu všemu mu patří už 6. pozice mezi nejužitečnějšími hráči NBL a zachraňuje vám koncovky zápasů. Třeba s tím posledním jste počítal už při jeho angažování?
U Tomáše je krásný vývoj. Začínal jako záloha Venty a měl jasně definované úkoly, především v obraně. Už po jeho skvělém play-off v prvním roce jsme si řekli, proč nezačít novou éru s nejmladším (hlavním) rozehrávačem v dějinách klubu. On má hlavu a charakter na to pomáhat nám i v těch koncovkách, protože si ty stresové situace vůbec nepřipouští a je takový volnomyšlenkář, že pokud se vyhraje, nemusí se moc chlubit, a pokud to nevyjde, nic se neděje. V minulé sezoně měl být MVP, protože dotáhl Děčín až do finále, když hlavně v pátém semifinále vzal celý náš tým na ramena. Takový výkon jsem ještě neviděl! Letos v létě jsme si sedli a řekli mu, že pokud má jít ještě na vyšší úroveň, musí některé situace řešit touhle formou (vzít to na sebe). Takovou spolupráci jsem měl s Levellem Sandersem nebo Willem Hatcherem. A u českého hráče je tohle dvojnásob cenné. Tomáš ví, že když jde utkání do koncovky, nebo je potřeba tým podržet střelbou, tak on to tak udělá, ač to někdy může vyhodnotit lépe, o čemž se neustále bavíme. Vzhledem k jeho věku jsou tyto jeho schopnosti pro mě tím nejsympatičtějším. Ve vlastní praxi jsem zažil moc (protaženě) hráčů, co hráli dobře 38 minut, a poslední dvě se zbavovali odpovědnosti. A takovým případem Tomáš rozhodně není.

Zničehonic jste v úvodní fázi sezony našli ještě jeden poklad v podobě návratu Tomáše Pomikálka, který je často velmi platný i bez bodů skrze své bloky, doskoky, obranu a nyní i využitelnost na pozici 4. K tomu "nakoupené nymburské sebevědomí"…
Hráč přicházející z Nymburka by měl být vždycky posilou. Za mého působení v klubu nebylo moc těch, kteří by k nám přišli z lepšího klubu. Bereme si hráče jako Šišku z Brna, Jakuba Houšku z Chomutova, Landu z Liberce, tedy ne zcela výrazné hráče, protože jsme si nemohli dovolit lepší nebo renomované borce. Tihle kluci se ale třeba skutečnou posilou i stali. Will Hatcher přišel jako nenápadný hráč z rumunské ligy, nebo Tony Tucker, poprvé působící v Evropě. Tomáš Pomikálek je na papíře i pro celou veřejnost jasná posila. Jestli bude opravdovou posilou, to ukáže až čas. On potřebuje čas na zapracování, vykrystalizování role a vpravení se do herní praxe. My máme trochu jiný program než Nymburk, který hodně cestuje, a nemá na některé věci prostor. Třeba náš kondiční trenér Láďa Hojka teď s Tomášem řeší častější posilovnu, aby Tomáš zapracoval na silovosti. I další věci se projeví až za čtvrt nebo i půl roku. My jsme tak počítali, že nebude hráčem, co by nám přinesl 25 bodů na zápas. Tomáš takový ani není a my to po něm nechceme. Chceme, aby začal od základů a stabilně nám dával poctivé výkony. On teď ví, že bude hrát každý zápas, minuty budou záležet, zda bude na pozici 3, nebo i na čtyřce, kde ho teď zkouším. Největším úkolem pro něj bude, aby ho hra bavila a aby ukázal, že dokáže prodat ty zkušenosti z nejlepšího českého klubu.      



Vždycky jste žehral na to, že vám při daných hráčích chybí větší střelecká konzistence. Letos ale dáváte 10 trojek na utkání, skoro o 2 víc než v minulé sezoně. Jak to děláte?
Zaprvé za tím je tréninkový proces – chceme víc střel i od hráčů, co mají v hlavách nastaveno, že nejsou takoví střelci, nebo že jim nebylo naděleno tolik talentu. Takových máme hodně, oni se s tím perou, ale dá se to zvládnout. Další věc je správná selekce střel, kdy otevřené trojky jsou v našem pořadí druhá střelecká pozice. Vycházejí velmi dobře skoro na všechny hráče a oni jsou si jistější, protože ví, že jsou to ty tréninkové střely z klidu. Pak i hráči, kteří dřív tuhle roli neměli, jako Robert Landa, se za poslední tři roky do těchto situací vpravili. Proti soupeřům, kteří praktikují zataženou obranu a brání víc koš než nás, se to i nabízí. Jen musíte přesvědčit hráče, že ač trojky nebyly nikdy jejich šálek kávy, musí to do sebe dostat. Protože půlka týmů proti nám hraje hodně zataženě, jen brání koš a čekají, že nám to nebude z dálky padat. U nás už to ale není jen o Luboši Striovi, ale i o dalších a to hlavně o pivotech Landovi, Houškovi nebo Jelínkovi s Kašou.

Po stříbru jste doufal i v nějaký lepší rozpočet. Nakonec je zhruba stejný jako loni, nicméně jste po dekádě získali generálního partnera. V čem vám tedy společnost Armex pomohla?       
Pracuju v klubu dvanáctým rokem a mohl jsem poměrně často nabídnout našemu vedení kvalitní výsledky, reklamu a dobrou prezentaci v médiích. A říkal jsem, že už nevím, co víc udělat, než hrát o medaile. Marketing v Česku ale v tomhle dost dobře nefunguje. A v 50tisícovém Děčíně je fakt těžké najít opravdu silného partnera, který by tyto souvislosti vnímal. A když stejně jako jiným klubů nám letos z různých relevantních důvodů odešli někteří partneři, skutečně moc mile vás pak potěší, že pánové z Armexu po letech oslovování a prý i pod obrovským dojmem z naplnění zimního stadionu na finále se zavázali nás podporovat po pět nejbližších let. V danou chvíli nám dorovnali ty minusy po odchodech jiných partnerů a zajistili nám stejnou úroveň, jakou jsme měli poslední tři roky. Já to ale vnímám i jako velkou naději, že pokud je to osloví a bude je to bavit, tak se ten rozpočet může ještě vylepšit a naše organizace může mít smělejší plány… Mám ohlasy, že se to majitelům Armexu začalo líbit, basketbal teď bedlivěji sledují. Pan Hlavsa už byl i u nás v šatně, protože zatím o atmosféře u nás jen slyšel, ale teď už navštívil i několik utkání a třeba z derby byl nadšený. Ono se to všechno těžko vysvětluje, dokud si to každý nezažije…



Jste 12. sezonu v jednom klubu. Co jste třeba letos v létě změnil, aby to ani hráčům pod vámi nezevšednělo?
Snažím se o změny často. Někdy jsou to jen drobnosti a někdy i zásadní věci. Letos jsme přivedli nové tváře, kromě Šišky a návratu Pomikálka přišli Ježek, Gavenda a Musel. To je pět hráčů, plus s námi občas trénují někteří kluci z naší juniorky. S kondičním trenérem měníme principy tréninků, posilovnu, podle hráčů jsem změnil i některé systémy hry. Nikdy taky nemáme stejný trénink, protože nejsem z těch, co by si připravil pět jednotek, a pořád dokola je střídal. A jak teď u nás říkáme, hodně velkou "sluneční záři" do týmu přinesla i naše nová fyzioterapeutka. My si pořád "lámali hlavu", jak to zvládnout, a zjistili jsme, že do našeho kolektivu potřebujeme nějakou ženskou. Takže máme skvělou fyzioterapeutku, která přinesla mezi těch 16 chlapů ženský pohled. A to nás baví.

Fyzioterapeutek si lze všimnout v mužských kolektivních sportech stále častěji. V čem je tedy jejich přínos?
Už jsem zažil několik fyzioterapeutů a se spoustou z nich mám skvělý vztah. Není to tedy tak, že by ženské byly lepší než chlapi. My jsme v týmu nikdy žádnou ženu neměli, vždycky jsme se tomu bránili, ale naše Katka (Kramlová, na spodním snímku vlevo, stojící za střídačkou) nás loni, když končil Lukáš Ficenc, při výběrovém řízení svou odborností a lidskostí přesvědčila, že by měla dostat šanci. Skvěle ji vzala za pačesy, navíc sama aktivně sportovala, když hrála basket u pana Vondřičky ve Strakonicích. Ví tak, co znamená pohybovat se v kolektivu, že někdy padají sprostá slova, když si chlapi vjedou do vlasů. Ona má ale jiné reakce, než by měl muž, a právě ty reakce, to pohlazení nebo jiné chápání a jiný důraz na ty kluky způsobují, že oni si k ní nedovolí to, co k chlapovi. A když jim řekne, že musí cvičit záda nebo břicho, nebo jít do ledové lázně, je to jiné, než když to řekne chlap. Mě to baví pozorovat a tím, že je Katka neustále pozitivní, hrozně se na tu práci těšíte. Ona je velmi pracovitá, nápaditá a přinesla do týmu zpestření a oživení, jak to ve firmách bývá, když se na některých pozicích objeví ženy.  

A musí vaše nová "sluneční záře" často ťukat před vstupem do šatny?
Teď zrovna v Litoměřicích při Českém poháru seděla po zápase na chodbě, tak jsme se tomu zasmáli, protože právě čekala, až se kluci vysprchují.
 

S náskokem jste už nějaký den ve vedení ligy, což je další nová situace. Viděno dnešním pohledem - byli byste zklamaní nedotáhnout to na konci opět do finále?
Myslím, že ne. Dlouhodobá soutěž je skutečně o něčem jiném a průběžné výsledky a umístění nejsou vypovídající hodnotou. Jistě je to pocitově příjemné, ale my víme, že k obhájení pozice z minulé sezony nás ještě čeká martyrium tří čtvrtin soutěže a nevyzpytatelné play-off. Vždycky přitom bude záležet na zdravotním stavu, psychickém rozpoložení a herní výkonnosti. Pokud si dobře pamatuju, loni Pardubice taky začínaly s pěknou bilancí 10-1, nakonec byly čtvrté a v play-off vypadly s pátou Opavou. My tak musíme být velmi disciplinovaní a každý den si připomínáme to, že naše vedení je důsledkem práce, pokory a správného dělání věcí. Někdy mám z českých kluků pocit, že už mají dojem, že trénovat a střílet už není potřeba. Je to jako u těch malých dětí, když dostanou pět jedniček, a mají pocit, že už není potřeba se učit – dokud nedostanou nějaké špatné známky a nevrátí se zpátky do reality. Proto se snažím všechny držet ve střehu, ale zase chceme, aby hráči měli sebevědomí.




Foto: BK Armex Děčín/L.Černý, R.Valenta