Na papíře máme nejlepší tým ligy. Teď jsem si jistý

Leckdo si letos asi říká, že to musí být hodně zajímavá liga, tahle NBL, když osmý tým má z 13 výher tři nad úřadujícím mistrem a pak klidně prohraje s nováčkem. A divit se asi musí leckdy i samotní aktéři elitní české soutěže basketbalistů. 

Mezi ty patří i rozehrávač kolínských Medvědů Ondřej Šiška, jehož muže čeká v sobotu od 18 hodin na pražské Královce dosud nejdůležitější zápas sezony - semifinále Louda Auto FINAL 4 Českého poháru,  v němž rtuťovitý playmaker narazí na svůj bývalý tým - Válečníky z Děčína.

Ondro, tradiční otázka pro všechny účastníky FINAL 4 na úvod - jaké ohodnocení byste po zápase s Nymburkem, kdy tento rozhovor vznikl, dal rozpoložení svého mužstva?
Viděl bych to na sedmičku, protože je to šťastné číslo, a my vítězstvím nad Nymburkem ukončili sérii porážek. Ani po takovém zápase ale nešlo lítat s hlavou v oblacích, protože při zpětném sledování videa jsme tam udělali velmi hloupé chyby a taky měli štěstí, že Nymburk netrefoval nějaké střely. Naše hra stále ještě není úplně vyšperkovaná, takže i po tak cenné výhře je nutné si sednout na zadek a pokračovat dál v nastaveném metru a práci, abysme se dál zlepšovali.

Byla po sedmi porážkách právě výhra nad mistrem obří úlevou, nebo na osmém místě o něčem takovém nemůže být moc řeč?
Určitě nám tím spadl kámen ze srdce, protože ta série byla dlouhá. Už to začalo být v kabině i trochu napjaté. I když jsme ale na osmém místě, je vidět, jak je liga vyrovnaná, když stačí dvě tři výhry a hned se dá vyskočit o několik míst výš a do konce nadstavby se tak může stát cokoli. Určitě proto neskládáme zbraně, musíme zůstat naladění na tom, že letos je možné všechno a zajíci se počítají až po honu.

Mimochodem, pamatujete si, zda jste někdy porazil Nymburk s Děčínem?
Tohle vím moc dobře a bylo to přesně nulakrát.

Kdyby vám tak někdo před touhle sezonou řekl, že právě s Kolínem jako jediní vyhrajete všechny tři vzájemné střety s obhájcem trofeje v lize, jak byste reagoval?
(směje se) Asi tak, že už Nymburk nebude tak dominantní jako dosud, což se letos ukázalo. Ten tým se ale zase zvedá a podle mě je to pořád hlavní adept na titul, takže si zaslouží veškerý respekt a úctu. Už z něj ale nejde takový strach jako dřív. To je prostě fakt.


Je to tedy pro váš klub určitý milník dokázat něco takového, když jde o tým s 18 tituly v řadě?

Jistý milník to je a určitě jsme za to moc rádi, ale nedával bych ho nějak extra vysoko, protože i kdybysme je porazili desetkrát za sezonu, a oni si na konci sezony pověsili v hale další dres za získaný titul, bylo by to jedno a upadlo to do zapomnění.

Je to ale i paradox chytnout se po sedmi prohrách právě s Nymburkem a vytěžit z něj 3 z 13 výher, ne?
(smích) No, je to zajímavé. Z velké části je to dané i tím, že máme trochu starší a zkušenější tým a vyhecovat se proti některým soupeřům z nižších příček je někdy těžší a to nás i stálo některé výhry, třeba na Slavii nebo v některých dalších případech. My prostě musíme přistupovat ke každému zápasu, jakoby to byl mistr, a nevyhecovat se hlavně proti Nymburku, protože je to tady řadu let nejlepší tým. Takhle to nemůže být. Doufám, že jsme si z těch porážek už vzali ponaučení a teď budeme ke každému zápasu přistupovat s maximální koncentraci a nasazením, tak jako tomu bylo právě s Nymburkem.

Kolín má dva ligové bronzy a jedno pohárové stříbro. Je zisk první klubové trofeje jasným cílem pro pražské FINAL 4?
Určitě je. Už jsem někde řekl, že na papíře máme nejlepší tým v lize a vůbec se nebojím to zopakovat.

Tohle byste podepsal i před příchodem nové posily Rasharda Odomse, nebo až nyní?
Po jeho příchodu jsem si tím jist, před příchodem jsem si to myslel. (usměje se) Jistě, stát se může cokoli, ale neodejít z FINAL 4 minimálně s medailí by byla velká škoda.

Atraktivitu turnaje i pro neutrální fanoušky, které na něm nemají svůj tým, umocňuje situace, že uspět může prakticky kdokoli. Jak se to projeví na počtu vašich fanoušků, kterých vyrazil plný autobus už na čtvrtfinále Alpe Adria Cupu do Vídně?
Doufám, že přijedou v co největším počtu. Myslím, že i oni cítí, že bysme tuhle sezonu mohli něco dokázat a vybojovat pro Kolín další medaile, takže doufám, že přijedou v co nejhojnější sestavě, udělají tam pořádný „bordel” a budou nás hnát za úspěchem.

Zdravotní stav týmu je po týdnech s některými citelnými absencemi, zejména Litevce Slavinskase, aktuálně uspokojivý?
To je další věc. Od začátku sezony jsme kromě pár zápasů nehráli kompletní, ale momentálně to vypadá, že všichni jsou zdraví, doléčení a nevidím tak žádný důvod, proč bysme nemohli urvat medaili i teď v poháru. Určitě si na to věříme, samozřejmě se vší pokorou a respektem ke všem soupeřům.

Stalo se nové křídlo Odomes, který přišel z kvalitní izraelské ligy, vítanou posilou, když za prvních pár zápasů píše průměry 15 bodů, 6 doskoků a skoro 2,5 asistence za 22 minut?Posila to rozhodně je. Po tom, co to nevyšlo s Lambem Autreym, se klub snažil najít nějakou náhradu. Podařilo se, Rashard je velmi kvalitní hráč, má evropskou zkušenost a právě takový typ nájezdníka, který to narve hlava nehlava do koše a který umí hrát i zády, nám chyběl. Věřím, že je to poslední dílek do skládačky, který jsme potřebovali.

Jak vy jste se za svůj první půlrok u Medvědů zapracoval do kolínské hry, když spoustu minut musíte koexistovat na hřišti s dalším rozehrávačem Adamem Čížem?
Pořád se s tím sžívám a hledám se v tom. Původně jsem si myslel, že to půjde hladčeji. Už to ale klape slušně, našel jsem si svou roli. Třeba nedávám tolik bodů a pro lidi, kteří basketu tolik nerozumí, se to může zdát, že jsem nějak výkonnostně poklesl, ale já to beru z jinačí perspektivy. My těch střelců i skórerů máme v týmu tolik, že když mám po pravé ruce Michala Mareše a po levé Filipa Novotného, tak vím, že z perimetru jsem až ta třetí opce, která by to měla zvedat za tři, takže se snažím dávat týmu to, co mu podle mě chybělo na začátku sezony, tedy nějakou agresivitu v obraně i větší rozhození míče, což teď beru jako své hlavní úkoly.

Po spoustě let strávených mezi Válečníky jste se jim už třikrát musel postavit jako soupeř v dresu Kolína. Je to pořád ještě náročnější výzva, zejména po psychické stránce?
Výzva to určitě je. První zápas doma byl v tomhle specifický, ale těsně jsme ho vyhráli. Pak přišly dva zápasy v Děčíně, kdy hlavně ten první - to nebudu lhát -, byl docela speciální. Sedm let strávených v Děčíně byla dlouhá doba, ale po těch prvních dvou utkáních tam už se s tím příště dokážu popasovat, pokud tam ještě v této sezoně zavítáme. Bude to už jen lepší a doufám, že příště už si konečně odvezeme výhru.

Co ty tři vyrovnané zápasy v letošní sezoně ukázaly, když v obou děčínských jste prohospodařili slušný náskok z první půle?
Všechny tři jsme měli skvěle rozehrané. Máme ale problém, že když se přestane dařit, začneme se uchylovat k neideálním střelám nebo někdo chytne nějaký amok, že to chce vzít na sebe, což zpravidla nefunguje. Vždy nám dělal problém rozehrávač Walton, který celou sezonu hraje skvěle a proti nám to bere na sebe a rozhoduje. My si tak musíme uvědomit a nalít čistého vína, kde kdo dělá chyby, rozebrat si ten poslední zápas a udělat nějaké změny, abysme v sobotu vyhráli.

Je Děčín aktuálně i z pohledu tabulky mírným favoritem, nebo je to 50 na 50?
To ukážou až sázkové kurzy, ale asi mírným favoritem je Děčín, má to s námi 2-1. Obě semifinále nicméně můžou dopadnout jakkoli a je to poměrně nečitelné.

Děčín dává jen 6 trojek na zápas, navíc s nejhorším procentem v lize, naopak plně sází na hru do koše, útočný doskok a rychlé protiútoky. Je to poměrně čitelné, přesto v čem je na druhé straně těžké takové hře čelit?
Děčín se vrátil k tomu, co ho zdobilo v těch minulých úspěšných letech, a to je bojovnost a obrana. To je podle mě hlavní faktor jeho současného úspěchu. Tým je výborně fyzicky připravený a nevypustí jediný okamžik zápasu. A pokud jde o útok, tak dávají hrozně bodů z přechodové fáze, což není hra, která by nám svědčila. Radši hrajeme 5 na 5, jsme přeci jen tým víc těžící ze zkušenosti a ne tak běhavý, co si budeme říkat. Naposledy to na sebe vzal Ty Nichols, který to v závěru rozhodl trojkou přímo před naší lavičkou. Ukázal tu americkou mentalitu, která nám, Čechům, chybí. Přesto jsme oba zápasy v Děčíně měli na ruce a mohli jsme je vyhrát, takže se musíme poučit z chyb, upravit nějaké drobnosti a taky se rychleji vracet do obrany a používat chytřeji fauly. Naposledy jsme navíc ještě nebyli tak sehraní, Odomes tu byl jen pár dnů, do hry se zapracovával i Lukáš Stegbauer. Věřím, že čas hraje pro nás a že to dokážeme zužitkovat.

Vaše největší pozornost bude asi soustředěna na duo nájezdníků Walton - Nichols. Jak na ně?
Určitě se snažit je nějak zastavit, i když oba hrají ve skvělé formě, takže to bude těžké. Nějaké body rozhodně dají, ale pro nás by měl být hlavní klíč se soustředit na Matěje Svobodu, Filipa Kroutila, Tomáše Pomikálka a další, aby se nepřidali i ostatní. Nichols s Waltonem ať si klidně dají dohromady 70 bodů, ale hlavně aby neexplodoval někdo z českých kluků.

Autor: Redakce NBL
Reklama
Radiožurnál Sport