Na postup jsme měli. Než přišlo osudové Rakousko

S píseckým Sršněm Jakubem Šimonkem byl jediným dalším mladíkem z reprezentace osmnáctiletých na evropském B-divizním šampionátu, kdo měl alespoň stominutovou zkušenost z minulého ročníku Kooperativa NBL.

Rozehrávač NH Ostrava a 11bodový top skórer lvů Mikuláš Čank tak mohl lépe porovnávat úroveň hry i všech jejích aspektů po turnaji, kde národní tým skončil po slibně odehrané základní skupině až na osmé příčce, daleko od postupových míst, na něž před mistrovstvím myslel.      

Mikuláši, jaký má střelecký tahoun týmu pocit z osmého místa v divizi B?
Čekali jsme od toho víc a chtěli se umístit líp, což znamenalo získat medaili a postup do divize A. Bohužel to nevyšlo a to osmé místo všichni bereme jako neúspěch.

Mohl tým reálně o postupu uvažovat?
Podle mě jsme na to měli, jak hráčsky, tak dlouhou přípravou. Dostatečně jsme se tak sehráli, poznali se s trenéry a i v přípravě jsme předváděli dobré výkony. Porazili jsme dvakrát Polsko, která pak na šampionátu skončilo čtvrté, porazili jsme Rakousko, které nás na mistrovství Evropy vyřadilo a prohrálo až ve finále. Určitě jsme tak měli na víc.

Pokud tomu tak bylo, proč jste v zápasech o umístění utržili hned tři porážky s rozdílem kolem třiceti bodů a nepovedlo se přípravu přetavit ve výrazně lepší výsledky?
My jsme naše vysoké výhry získali ve skupině, kde jsme předváděli výkony, jaké jsme přesně chtěli, kdy každý plnil svou roli. Hráli jsme dobře a prohráli jen s domácím výběrem, a to ještě těsně. Až přišel zápas s Rakouskem, který byl o všechno. Vstoupili jsme do něj dobře, ale pak se nám rozpadla hra v útoku i obraně. A od té doby jsme se, myslím, rozpadli jako tým, každý to chtěl najednou jako by spasit sám, a tím pádem se nám to rozpadlo úplně. A přeneslo se to pak i do dalších zápasů, kde jsme se už nedokázali dát zase dohromady.

Čemu to připsat, křehké mládežnické psychice, nebo jiným okolnostem?
Podle mě rozhodl zápas s Kyprem na konci základní skupiny, který jsme sice vyhráli a dostali jsme jen 32 bodů, takže v obraně jsme byli dobří, ale v útoku tím, že to byl asi nejlehčí soupeř, kdy už nám vlastně o nic nešlo, protože postup jsme měli zajištěný, tak mi přišlo, že si tam každý z nás chtěl dát body, nahrát si statistiky, čímž jsme dali málo bodů, kolem sedmdesáti, když jsme mohli dát klidně stovku. A to se pak přeneslo do dalších zápasů, kdy jsme se nedokázali dostat zpět do týmové hry, kterou jsme předváděli na začátku.

Vy jste jako vytížený rozehrávač byl hodně zodpovědný za to, jak vaše hra vypadala?
Určitě. Stejně jako každý. Byli jsme v tom namočení všichni.

Kdo z výrazných hráčů těchto ročníků chyběl do nejsilnější sestavy?
Myslím, že jediný, kdo chyběl, byl Honza Matušík, který byl na mistrovství Evropy už loni s ročníkem 2005.

Vámi již zmíněný zaseklý útok nakonec byl v průměru jen 72bodový. Jak na tom byla z celkového pohledu obrana?
I tam se později objevily stejné problémy. Přestali jsme hrát jako tým, což začalo útokem, a pak jsme se dostali pod takovou deku, že i v obraně hrál každý sám, nepomáhali jsme si a nekomunikovali spolu tolik jako na začátku turnaje a potom jsme dostávali spoustu bodů.    

Vy jste byl jedním ze dvou dvojciferných střelců. Jak těžké je se aktuálně prosazovat v omnáctkové kategorii na této mezinárodní úrovni? A byly pro vás přínosné první zkušenosti z NBL?
To, že v Ostravě trénuju s A-týmem, mi dalo určitě hodně. Celkově většina kluků hrála na Evropě o úroveň výš, než jsou zvyklí. Já jsem už díky té přípravě s týmem NBL víc zvyklý na tu agresivitu, se kterou se hraje v té osmnáctkové divizi, a proto si myslím, že jsem se s ní dokázal poprat. Všechno tam bylo mnohem rychlejší, agresivnější a tvrdší než v dorostenecké extralize, rozhodčí nepískali tolik, jak jsem já i ostatní zvyklí a bylo to opravdu hodně tvrdé, což mě i překvapilo. Pískaly se jen velké kontakty a fauly. Jinak ve srovnání s NBL byla ta agresivita na stejné úrovni. Pro mě tak byla určitě výhoda, že jsem už s ligou mužů měl zkušenost.  

Byli jste v týmu dva s nějakou stovkou minut odehraných v NBL. Mělo by i v této kategorii být v národním týmu takových hráčů víc, anebo je to hodně těžké se v 17 nebo 18 letech do nejvyšší soutěže mužů prosadit?
Samozřejmě je to těžké. Jde o obrovský skok oproti hře v mládeži. Zjistil jsem, že to je o několik úrovní výš a je dost těžké se tam dostat. Myslím, že pokud by nás v národním týmu bylo víc, kdo bysme dostávali takovou šanci v lize, tak bysme i na těch mezinárodních turnajích dosáhli lepších výsledků. Když si zvyknete na ty těžší tréninky a vyšší úroveň všeho, tak jste na to na těch velkých mládžnických turnajích víc navyklí.  

Nakolik vám tohle léto i celý šampionát pomůže do další sezony v lize?
Myslím, že dost. Měli jsme spoustu tréninků, příprav a byla to skvělá zkušenost. Beru si z toho jen to pozitivní a jdu dál.  

Nová huť zapsala do seznamu posil některá zajímavá jména, bude letošní tým ještě silnější a bude výš než na chvostu tabulky jako většinu minué sezony, byť skončila na nakonec senzačním čtvrtém místě?
Já věřím, že lepší budeme a že si stanovíme vysoký cíl, který, doufám, splníme. A pokud by se povedla medaile, která je naším cílem, bylo by to moc pěkné. Doufám, že to zvládneme a popereme se o co nejlepší výsledek.

Na vašich pozicích operují kolegové Matej Majerčák, Michal Svoboda a nově i Lamb Autrey, kolik prostoru pak zůstane pro vás?
Samozřejmě nemám nic jisté a budu se muset poprat o to, abych nějakou pozici v týmu získal. Myslím ale, že mám šanci hrát víc než minulou sezonu, nasbírat tak víc zkušeností a že to bude jen lepší.