Naštěstí umím z hrobníkovy lopaty dobře utíkat

S VICEKRÁLEM 1ON1 CHALLENGE ŠIMONEM JEŽKEM Výstižněji to snad po dobytí druhé příčky nemohl říct. „Je to úplně super! Samozřejmě jsem s tím nepočítal, konkurence byla obrovská! Za to, že se mi po velmi klikaté cestě podařilo projít až do finále celé soutěže, jsem tak velmi rád. Hodněkrát jsem měl na kahánku a utíkal hrobníkovi z lopaty, ale naštěstí umím dobře utíkat,….. tedy až na finálový zápas.“

S VICEKRÁLEM 1ON1 CHALLENGE ŠIMONEM JEŽKEM Výstižněji to snad po dobytí druhé příčky nemohl říct. „Je to úplně super! Samozřejmě jsem s tím nepočítal, konkurence byla obrovská! Za to, že se mi po velmi klikaté cestě podařilo projít až do finále celé soutěže, jsem tak velmi rád. Hodněkrát jsem měl na kahánku a utíkal hrobníkovi z lopaty, ale naštěstí umím dobře utíkat,….. tedy až na finálový zápas.“

Děčínský kapitán Šimon Ježek naprosto trefně popsal svou senzační misi v přelomové soutěži Kooperativa NBL, která až na dřeň odhalila schopnosti 24 ligových mužů všech možných pozic, věků i talentů. Třicetiletý levoruký křídelník se v základním kole 1 on 1 Challenge vyprostil z klinče Ondřeje Sehnala a obratem v onom duelu spasil své další pokračování v soutěži. Poté naprosto šokujícně, bez ztráty utkání, ovládl regionální finále – i přes nepříjemnou alergickou reakci na pozřenou oříškovou směs -, aby se v semifinále play-off famózně vykroutil i ze sevření stavu 4-7 proti Radkovi Pumprlovi. Až ve finále nedokázal i potřetí v soutěži zdolat rozehrávače USK Sehnala, který se stal ligovým šampionem v této nevšední basketbalové disciplíně.



Ve srovnání s výkony z českého finálového kola Ježka zdaleka tolik nepodržela střelba, s výjimkou dvou slepených dvojek (trefy z trojkového oblouku se počítaly za 2 body) ze semifinále s Pumprlou, jež mu pomohly k velkému obratu.

„No, střelba mě nepodržela. Čtvrtfinále s Radkem Farským jsem uhrál na sílu a na nájezdy a dal jen jednu dvojku. V semifinále to bylo do třetí minuty 2-0 a rozjelo se to až ke konci, kdy jsem dal posledních 5 bodů asi za 35 vteřin. Tam to mohlo dopadnout úplně naopak. A ve finále mi to nepadalo vůbec. V českém finálovém kole mi spadlo téměř všechno, tentokrát jen sem tam. Ono se ale mohlo vážně stát cokoli, míra vyčerpání obzvlášť v těch koncovkách byla obrovská. Je to tam velmi kyselé až hořké a Ondra Sehnal to ve finále uchopil líp. Vyhrál zaslouženě,“ pochválila soupeře Válečník.

A že Sehnal trefoval spoustu střel z oblouku i po několika dnech bez tréninku kvůli namoženému ramenu? Nad tím Válečník jen mávl rukou. „Noooo, to bylo na falešku, což známe všichni. Někdo to takhle má, že i když netrénuje a vletí do toho, je pak odpočatý, soustředěný. Je to jako se vším – když něco neděláš dlouhou dobu, a pak začneš, nesmírně tě to baví a užíváš si to. Tak to u něj asi bylo.“

Zajímavou situaci Ježek zažil v semifinále, kdy jej Pumprla za vedení 7-4 dvakrát nechal volného na trojkovém oblouku a předtím jednou i ve vymezeném území, kdy už děčínský křídelník nemohl driblovat. A pokaždé nemilosrdně trestal.
 

„Nejde se Radkovi divit – já celý zápas z dálky netrefil prakticky ani zařízení. Bylo to buď krátké, nebo moc doprava a doleva, a když vedeš o dva a bráníš, a já střílím celou dobu takovou bídu, tak po pravdě bych se metr za trojkou taky nechal střílet,“ usmál se Ježek.

„Poučil jsem se v tomhle z minulého kola. Když mě kluci nechávají, bez rozmyslu to „kropím“. Měl jsem tam už potíže s technikou, kdy jsem to tlačil hodně přes ruce, a odcházely mi nohy. Proto to bylo tak mizerné. Nějak jsem si to ale včas srovnal v hlavě, bylo to buď - anebo a dvě dvojky za sebou mi padly. Pak jsem proměnil jeden nájezd a bylo hotovo, ale s velkým štěstím,“ těšilo ho.

V play-off se zápasy poprvé hrály až do 9 bodů, s čímž však kapitán Děčína neměl zásadní problém. „Když ti padnou dvojky, je to o hodně lehčí. Pokud ne, už to taková sranda není. Devět ale bylo akorát, takový střed, který si už zaslouží to finanční ohodnocení. Do sedmi v regionálním finále bylo v pohodě, ale třeba 11 už by byla raketa,“ otřese se.

A ještě jedna věc na celém play-off hodně zaujala – hráči v něm udrželi až na drobné výjimky na uzdě emoce a zápasy probíhaly v rytířském duchu, bez hádek se soupeři či s rozhodčími.



„Odráželo to náladu, ve které se to všechno neslo. Všichni jsme se tu víceméně skamarádili a bylo to velmi uvolněné, ovšem i s tím velkým nasazením v zápasech. Nebyla tu hořkost nebo zášť, nikdo tu nehrál vyloženě záludně, občas si to jen někdo sprostěji vysvětlil s rozhodčími, ale jinak nebylo emocí třeba. Rozhodčím se vždycky dá něco vytknout, ale celkově pískali velkou rovinu. Hodně věcí se nepískalo a bylo to tvrdší, ale nikomu se nestranilo, i když pár okamžiků sem tam můžeš najít. My se s nastaveným metrem museli popasovat a za mě to po celou dobu bylo bez výtek,“ ocenil Ježek, který nezapomněl vystřihnout ještě jednu poklonu.

„Je super, že liga a federace tohle zorganizovaly. „Velkej klobouček“ a velké poděkování za to, že tím vyplnili mezeru po ukončení ligy. Musím jen souhlasit s Radkem Pumprlou, podle nějž to byla nejlepší výplň té koronavirové pauzy na celém českém sportovním poli. Byla to velmi atraktivní náplň, mělo to náboj, bylo to plné zvratů a nečekaných událostí. Na to, že šlo o první takový projekt, povedlo se to na výbornou.“

A teď už si může 30letý křídelník v klidu rozmýšlet, jak naloží s 50tisícovou prémií za druhé místo. „Všichni se mě na ty peníze ptají a jistě to byla nedílná součást motivace, se kterou jsme do toho šli. Taky ale to prostředí, ve kterém se vše odehrávalo, bylo nesmírně přátelské. Zahraješ si a potkáš kluky, se kterými se takhle osobně celý rok nevidíš, potkáš tu řadu dalších lidí kolem basketu a i přes ten neskutečnej soutěživej náboj je to celé uvolněnější. A to je ten hlavní přínos. Jistě peníze jako bonus k tomu všemu jsou úžasné, ale ještě nevím, co s nimi udělám, protože jsem nečekal, že budu na „bedně“. Určitě ale půjdu s kluky z týmu na večeři,“ slíbil Ježek hned po skončení včerejšího finále.