Nečekejte teď třicítku pokaždé!

S TOMÁŠEM KYZLINKEM Je to už téměř deset let, když naposledy běhal po palubovkách NBL, z nichž pak na dlouho zmizel do Španělska, Slovinska, Francie a především do Itálie. V létě se však křídelník Tomáš Kyzlink do české ligy nečekaně vrátil a hned při obnovené premiéře z toho byl i nový osobní rekord, a to s velkou převahou.

Devětadvaceti body za 27 minut při palbě z pole 14/12 mocně přispěl k na Sovy nebývalému nástřelu 102 bodů a hlavně k vyloupení hradeckého stánku Třebeš, kde jsou doma Královští sokoli.

Tomáši, hned v prvním ligovém duelu se zdálo, že zapadnout mezi mladíky z USK vám půjde velmi hladce.
S tím bych byl opatrný, protože šlo o první zápas, a jak víme ze sportu, ten absolutně nic neznamená. Hrálo se mi ale dobře, protože USK je mladý, energicky hrající tým, vyhovuje mi přístup kouče Kinga, který dává týmu sebevědomí i jistou volnost v útoku. Ještě je potřeba zapracovat na obraně, kde jsme na úvod pohořeli. Byl to ale dobrý vstup do sezony a je třeba zůstat dál soustředěný a snažit se vyhrávat i další zápasy.

Nicméně 29 bodů za 27 minut se střelbou 14/12, to vypadalo, jako by to šlo skoro samo.
(smích) Člověk byl prostě natěšený, vrátil se po deseti letech do ligy, kde kdysi začínal, v klubu, kde vyrostl. Nerad bych ale, kdyby se ode mě každý zápas čekalo třicet bodů. (směje se) Nejsem ten typ hráče, i když laťka je teď nastavená vysoko. Bude potřeba se zaměřit i na jiné činnosti, třeba v obraně jsem dělal spoustu chyb, co musím odstranit. 

Jak velké je to překvapení, že jste po té spoustě let za kopečky najednou zpátky?
Věřím, že pro českou basketbalovou veřejnost je to velké překvapení, ale já už poslední dobou nějak pociťoval, že potřebuju trochu změnu a po těch deseti letech bych se rád vrátil na určité období do Česka. A kdysi jsem prohlásil, že kdybych se měl vrátit, tak jedině do USK Praha. Klub mi vždy vyšel ve všem vstříc, v létě se tam připravuju na svá angažmá a mám tam  s lidmi dobré vztahy, proto to tady byla jediná varianta. Přiznám se, že poslední dobou se u mě tak trochu zmenšila ta sportovní vášeň, nebyl tam už takový drajv, možná i v důsledku covidu a prázdných hal. A USK je ideální místo, kde bych tu vášeň mohl zase najít a možná i předat nějaké zkušenosti ze zahraničí.

Kdy jste USK začal zvažovat skutečně seriózně?
Ihned po minulé sezoně. Abych šel opět někam do zahraničí, musela by to být zaprvé nabídka přijatelná pro rodinu, takže nejlépe zase ta Itálie, pak by mě to muselo stimulovat profesně, takže být o úroveň výš, než jsem byl zvyklý, to znamená vedle ligy i EuroCup, nebo Liga mistrů, a pak by to muselo být za adekvátních finančních podmínek. A i když zajímavé nabídky v létě přišly, tak nesplňovaly všechna kritéria a s rodinou jsme se proto rozhodli, že sezonu začnu na USK a uvidíme.


Naznačujete, že jste se už za kariéru ”nareisoval” dost, nicméně i klub uvedl, že máte otevřený kontrakt pro odchod do zahraničí.
Pokud by přišla nabídka, která by se mi líbila a posouvala mě dál, a bylo to v ambiciózním týmu, který třeba hraje i mezinárodní soutěž, tak bych to vzal. Zatím ale něco takového nepřišlo, takže se teď hlavou plně soustředím pouze na misi v USK. 

Byla po sezoně nějaká možnost setrvání v Reggio Emilia v italské lize, nebo se tam změnily kulisy přespříliš?
Měl jsem opci na druhý rok, ale klub ji neuplatnil.

Jste tátou šestnáctiměsíční Jasmínky, minulou sezonu s vámi strávila v Itálii komplet?
Ano, i když přítelkyně (Karolína Elhotová) s malou v nějakých intervalech odjížděly, třeba na Vánoce nebo Velikonoce. Cestování ale při všech restrikcích a vyplňování formulářů na letištích nebylo právě ideální.

Reggio v lize skončilo na jedenáctém místě z patnácti. Odpovídalo to možnostem, nebo jste dopadli za očekáváním?
Vzhledem k rozpočtu a kvalitě kádru jsme mohli uhrát play-off, ale nabrali jsme jednu špatnou sérii asi deseti proher v řadě. To nám podseklo nohy a nevěděli jsme, jak z toho ven. Pak došlo ke změnám, se čtyřmi hráči vedení rozvázalo kontrakt, přivedlo čtyři nové, aby se zjistilo, že možná byl problém v trenérovi, tak ho vyhodili, přivedli jiného... Byla to divoká sezona, ale nakonec jsme ten hlavní cíl - záchranu - splnili.

Vy jste oproti předchozímu roku v Římě šel číselně o něco dolů (z 12,7 bodu za 31 minut na 8,4 za 26), jaká tedy byla tahle covidová sezona pro vás osobně?
Herní vytížení jsem měl obrovské, nastupoval jsem v základní pětce, což byla vždycky moje ambice. Čísla oproti Římu jistě byla menší, ale sezonu jsem začal výborně, dával jsem třináct čtrnáct bodů na zápas, ale v listopadu celý tým postihl covid a na tři týdny jsme z toho vypadli. Já sám zhubnul pět kilo a měl jsem pak docela problémy dostat se zpátky do kondice. A jakmile se to zadrhlo, ve hře mi chyběla plynulost a nebyla tam ani ta radost, takže se mi z toho těžko dostávalo a druhá polovina sezony pro mě nebyla úplně dobrá. I tak to ale byla moje druhé nejlepší sezona v Itálii, byť ty výkony neodpovídaly tomu, že jsem tam byl jako zahraniční hráč, který by měl být rozdílový a týmu vyhrávat zápasy. Osm devět bodů je na cizince nedostatečné.

Jak ligu covid zasáhl celkově, odklady zápasů, divácky, ekonomicky?
Zápasový program se nakonec dodržel, pauzy kromě reprezentačních oken žádné nebyly, přičemž od konce října se hrálo bez diváků, což platilo i pro bubliny ve FIBA Europe Cupu v Rumunsku a Nizozemsku. Pro mě byly tyhle podmínky extrémně náročné, protože jsem typ hráče, který hodně energie čerpá z publika. A když v Římě chodilo pět šest tisíc lidí, byla to bomba a cítil jsem tam ten adrenalin. Teď jsme si ale ani nemohli vyjít s týmem na večeře, nešlo nikam cestovat a museli jsme být pořád doma. Točila se pořád tři místa - hala, domov a letiště a to pořád dokola. A tenhle stereotyp je únavný. Někdo se s ním vyrovnává líp, hráči bez rodin, nebo ti, co baví různé videohry, to můžou snášet v pohodě. Zahrají si na playstationu, objednají si jídlo, ale já jsem typ, který když má volno, tak rád cestuje, s rodinou se někam podívá, zajde si na dobré jídlo nebo do nějakého wellness centra. Být ale celé dny zavřený jen doma, to bylo ve druhé polovině sezony už fakt náročné.

A jiné dopady na ligu jste zaznamenal, ubylo třeba cizinců?
To jsem nepozoroval. Reálné dopady covidu a absence fanoušků se spíš teprve projeví v dlouhodobějším horizontu. Ty týmy ještě počítaly s nějakými rozpočty, které se podařilo naplňovat i bez příjmů ze vstupného. Do budoucna, pokud se nebude moct plnit maximální kapacita hal, ale některé týmy z té mapy asi zmizí. To se už ostatně stalo v případě Říma, Pistoie nebo Cantú. Pár klubů to tedy finančně nezvládlo, ale silná osa Brindisi, Treviso, Sassari, Virtus Boloňa, Milán nebo Benátky je na tom dobře a myslím, že tyhle kluby to zásadně neovlivnilo.

Když se vrátíme k duelu v Hradci, tak domácí po něm přiznali, že jste je hodně poráželi hrou 1 na 1. Bude to se dvěma Američany na perimetru váš styl?
Tohle je obecně charakteristika mladého dynamického týmu, který není takticky tak vyspělý a ve hře pět na pět ještě v exekuci systémů občas pokulhává a musí hrát 1 na 1. Na to máme v týmu dost talentu a schopných hráčů, kteří dokážou vytvořit tu výhodu, že přejdou přes svého obránce a vytvoří pozici pro někoho jiného. Tak proč toho nevyužít? My jsme navíc poměrně malý tým, trenér preferuje ”small ball” a bude to hodně zaměřené na hru z perimetru.

To je znát už z vaší sestavy, kde chybí výrazný silný pivot. I tak jste ale dali 102 bodů sedmému týmu minulé sezony, který se ještě posílil.
Pořád to byl ale jen první zápas. Z toho je zrádné dělat velké závěry. To půjde až po delším čase, i když 102 bodů je dost. Ani si nepamatuju, kdy jsem hrál naposledy takový zápas, možná někdy ve čtvrté španělské lize, když mi bylo devatenáct. V italské lize jsme se snad na stovku nikdy nedostali.

I přes absenci dominantního pivota jste ovšem vyhráli doskok o osm míčů a v útoku jste jich sklidili 16. Jak jste to dokázali?
My právě na doskoku dost hořeli v přípravě, kde nás všichni soupeři přeskákali, a to úplně brutálním způsobem, takže jsme se na to začali hodně soustředit a po míčích chodit agresivně i s malými hráči. Právě příprava nám ukázala naše možné největší slabiny a na ty se v lize snažíme soustředit.

Jednoho z možných top skórerů ligy Kylea Mangase jste našli až v té méně známé univerzitní soutěži NAIA. Zdá se ale, že i tam lze najít vzácné drahokamy a nemusí tedy pokaždé jít o první divizi NCAA.
Kyle má veškeré předpoklady, aby mezi top skórery patřil. Je to hlavně skvělý člověk i mimo hřiště, je pracovitý a určitě bude dominantní postavou ligy. Tohle ukazuje na kvalitní skauting klubu, trenéra i realizačního týmu. Vybrali dva Američany, kteří jsou lidsky super a k tomu i výborní basketbalisti. Na to, že jde o jejich první sezonu za oceánem, odvádějí výbornou práci.