Nechceme se zavírat do české bubliny

DĚČÍNSKÉ ECHO AAC Dvouletou - a z českých zástupců zatím nejdelší - zkušenost s novým evropským pohárem Alpe Adria Cup (AAC) mají Válečníci z Děčína. Ti letos v soutěži dokázali vyhrát ne právě lehkou základní skupinu, aby pak ve čtvrtfinále nečekaně ztroskotali na tuzemském sokovi, jímž byl pražský USK. O tom, ale i o riziku, do nějž jdou v soutěži kluby s reprezentanty, o přínosech pro tuzemské kluby i rozhodčí a také o minusech, které se nakonec mohou změnit v plusy, pro NBL.cz hovořil sportovní manažer BK ARMEX Děčín Jakub Důra.

DĚČÍNSKÉ ECHO AAC Dvouletou - a z českých zástupců zatím nejdelší - zkušenost s novým evropským pohárem Alpe Adria Cup (AAC) mají Válečníci z Děčína. Ti letos v soutěži dokázali vyhrát ne právě lehkou základní skupinu, aby pak ve čtvrtfinále nečekaně ztroskotali na tuzemském sokovi, jímž byl pražský USK. O tom, ale i o riziku, do nějž jdou v soutěži kluby s reprezentanty, o přínosech pro tuzemské kluby i rozhodčí a také o minusech, které se nakonec mohou změnit v plusy, pro NBL.cz hovořil sportovní manažer BK ARMEX Děčín Jakub Důra.

O hodnocení výkonů i zklamání z vyřazení ve čtvrtfinále soutěže, kterou tým měl šanci i vyhrát
„Jistě teorie, že jde vyhrát, je v každé soutěži a my se chceme dostat všude co nejdál. Po loňské první zkušenosti s dost hektickým vstupem do poháru, kdy to naše působení trochu poznamenalo, jsme ve druhém roce měli jednoznačný cíl postoupit ze skupiny, což se i při její obtížnosti povedlo, dokonce z prvního místa. Ve čtvrtfinále jsme pak narazili na českého soupeře, což nechci říct, že bylo přímo zklamání, ale soutěž přece jen hrajeme kvůli mezinárodní konfrontaci. Navíc USK nám uplynulou sezonu vůbec neseděl. Přesto jsme věřili, že postoupíme, takže zklamaní jsme byli. Stejně jako celou minulou sezonu jsme to ale nebrali za tragédii, byť byla škoda nepostoupit mezi poslední čtyři přes soupeře, kterého jsme dobře znali.“

O přínosu dvouleté účasti Válečníků v poháru
„Je to velmi zajímavá soutěž a zkušenost, nejen herní, ale i organizační. Podíváme se na místa a do hal, kde jsme nikdy nebyli, vidíme, jak co organizují různé zahraniční kluby. Plusy účasti tak podle mě vysoce převyšují minusy. I výběr našich přípravných zápasů svědčí o tom, že se zahraničím se konfrontovat snažíme, přednostně chceme hrát se soupeři mimo republiku a za poslední dva tři roky hrajeme zhruba z 90 procent přípravy právě s těmito celky. Náš cíl je tak jednoznačný – nechceme se zavírat jen do české bubliny a nabyté zkušenosti z této zahraniční konfrontace hodláme dál využívat.“



O minusech Alpe Adria Cupu
„Zmínil bych to, že předem není daná termínová listina, což je ale na druhé straně i jistým plusem. Většina termínů se dohodne už na společném setkání před začátkem sezony, kdy je výhodné, že si to týmy mohou zvolit, jak chtějí, včetně reprezentačních oken. Nevýhodou ale je, že pak chybí pravidelnost, která u hlavních pohárů FIBA je. Termíny jsou tam dané dost striktně a domácí soutěže se jim musí přizpůsobit. Pokud se v AAC něco v průběhu sezony nenadále změní, což se nám naštěstí nestalo, je u některých týmů složité hledat náhradní termíny. A řídící orgán soutěže nemá výraznou páku, jak na kluby tlačit. A když to někdo nebude brát dost zodpovědně, nebo se mu během sezony změní priority, může nastat to, co se stalo USK a Prievidze, kdy kvůli odkladům termínu už muselo zasáhnout vedení soutěže. Pak to poznamenalo i nás, protože už jsme chtěli plánovat play-off, ale pořád jsme čekali, kdo na nás vyjde. Prievidza nakonec poslala do Prahy víceméně juniory a USK vyhrál výrazným rozdílem.“

O specifickém statutu soutěže
„Alpe Adria Cup není úplně pod dohledem FIBA a není super oficiální soutěží, ale pořád to jsou mezinárodní utkání, což má svou přidanou hodnotu. AAC si už získal určitý respekt napříč národními federacemi a samotná FIBA je k němu vylmi vstřícná. Jistě také záleží, jak který klub k soutěži přistoupí. Třeba maďarský Körmend (soupeř Děčína ve skupině), který vedle AAC hrál i FIBA Europe Cup, musel rozkládat síly a v utkáních AAC vždy šetřil jednoho dva zkušenější hráče. I tak byl ale dost silný a určitě nehrál jen s mladými hráči. Za USK si zase víc mohli odehrát mladí kluci, kteří by v NBL tolik prostoru nedostali, a to je pozitivní.“

O hraní v reprezentačních oknech, kdy pak mohou chybět hráči národního týmu
„Soutěž je takhle daná, ale hrát během kvalifikačních oken není povinné. Tohle je na každém klubu, aby zvážil, jaká je pravděpodobnost zapojení jeho hráčů do národního týmu. Zvažovalo se jen to, že by se do únorového okna daly povinné termíny AAC, ale nakonec se to neodhlasovalo. Jistě to riziko chybějících reprezentantů tam je a my do toho i s tím šli. Já to ale nevidím jako minus, protože my jsme sice odjeli ke dvojzápasu ve Slovinsku a Maďarsku bez Tomáše Pomikálka, ale místo něj se mohli ukázat jiní, v lize méně vytížení hráči. A to vidím naopak jako velké plus. Tomáš se nakonec do finální dvanáctky prvního zápasu reprezentace nedostal a bylo ve hře, že ho nabereme cestou. Pak jsme spolu mluvili, vedení reprezentace to nechalo na něm, a jelikož byla i varianta, že by mohl být nominovaný na druhý zápas, on se rozhodl, že chce zůstat s nároďákem, protože to pro něj hodně znamená. Chtěl se probojovat do nominace na druhý zápas, nakonec to ale nevyšlo.“  



O tom, zda rozhodčí výhradně ze země domácího týmu byli limitem zápasů v zahraničí
„Za sebe říkám, že to vůbec nevidím jako problém. Naopak, je to značné plus této soutěže. My jsme už druhý rok oslovili ČABR s tím, že je důležité, aby vždy jeden z trojice sudích byl z ranku nejvyšší domácí soutěže, což byl i záměr vedení AAC, a u dvou dalších je na domácím klubu, jak to zvolí. Jestli bude chtít top kvalitu, nebo aspiranty na nejvyšší soutěž a podobně. My jsme ČABRu nabízeli, ať nám nominuje rozhodčí, kteří nepískají NBL tolik, nebo jsou to „trojky“ a tady by mohli být dvojky. Případně to mohli být adepti na nejvyšší soutěž a předpokládá se u nich ten posun. AAC je pro ně ideální příležitost, kdy jde o oficiální zápasy, ale není tam takový tlak jako v lize, navíc jde získat zkušenosti z mezinárodního basketbalu. Tady musím dodat, že AAC se obvykle účastní kluby, které doma aspirují na medaile, mají ambice a snahu se zlepšovat, ale nejsou z toho úplně top patra.“

„My jsme na své domácí zápasy měli nominované už protřelé rozhodčí z NBL a ti prakticky pokaždé odvedli velmi dobrou práci. A pokud jde o zahraničí, ve Slovinsku to obě sezony bylo fantastické, s velmi profesionálními výkony sudích, na Slovensku jsem cítil trochu česko-slovenskou rivalitu, ale opět rozhodčí odvedli velice slušné výkony. A ani v Maďarsku bych neměl co vytýkat. Pro nás to tak byla pozitivní zkušenost a osobně vidím v této soutěži přínos pro rozhodcovskou obec. Při čtyřech našich týmech to v uplynulé sezoně bylo jen v základní části 12 mezinárodních utkání v Česku. Navíc kromě Ústí všechny ostatní celky postoupily dál, takže vzrostl počet zápasů i pro rozhodčí, což je také plus. Většinou se hrálo ve dnech mimo termíny NBL, takže rozhodčí tam mají prostor a taky za to dostanou nějakou odměnu.“



O porážení předních týmů z lig z okolních zemí českými celky
„V AAC se pasujeme se soupeři ze zemí, které nejsou ty úplně top, přičemž trochu specifické je Slovinsko. Je to mistr Evropy a basketbalová kultura je tam na strašně vysoké úrovni, ale dva nejlepší celky Olimpija Lublaň a Novo Mesto hrají jiné poháry. V zemi taky od finanční krize v roce 2008 nastal velmi viditelný pokles prostředků tekoucích do basketbalu. Taky si musíme říct, že ta mezinárodní zkušenost je významná, je to jiné než se utkávat doma s českými soupeři. Ty celky moc neznáte, většinou ani hráče, protože při skautingu není tak snadné dosáhnout na informační zdroje, a pro naše soupeře je to podobné. V tomhle je strašně přínosná dlouhodobost zahraniční konfrontace, kdy to pak pro celý klub a hráče je už rutina. Pro týmy z AAC to ale rutina ještě není… Další faktor je, že česká liga má svou úroveň. I tak pro mě bylo překvapením, jak se dařilo Brnu, a možná k tomu přispělo i to, co jsem zmínil. Brno mělo dobrý kádr a bylo velmi nebezpečným týmem, ale zatímco tady ho soupeři už lépe znali, v AAC svou nebezpečnost prodalo líp. A to se týkalo i dalších celků v AAC. Další věc je, že slovenská nebo rakouská liga nejsou lepší než naše. Už jen to, že se tu můžeme konfrontovat s týmem evropského kalibru, jako je Nymburk, to v Rakousku a na Slovensku nemají. Je to hrozně přínosné a i to pak hraje svou roli. Trochu jiný případ je Maďarsko, kde se Körmend rozpočtově možná blíží Nymburku víc než kdokoli jiný u nás. A takových týmů je tam několik. A i když Körmend měl výbornou sezonu ve FIBA Europe Cupu a v domácí lize byl v top čtyřce, tak tam skončil trenér.“    

O pokračování v AAC
„Od vedení soutěže proběhlo dotazování na stávající účastníky, zda budou pokračovat, a my jsme zájem potvrdili. Podle mých zpráv většina účastníků z minulé sezony má zájem pokračovat a věřím, že mezi nimi opět budeme i my.“