Něco ke 2500 je reálné. Uděláme max!

S RADIMEM KLEČKOU V roce 2003 seděl jako třináctiletý „Snake“ v hledišti ostravského Tatranu, když jeho současný trenér Petr Czudek slavně dobíjel v sedmé finálové bitvě proti Nymburku dosud poslední opavský titul. Tehdy byl k horkému dění na kurtu netečný, nikomu nefandil. A nemohl ani tušit, že jednou bude oblékat opavský dres. A že v něm dokonce bude mít šanci probít se do finálové série, nejspíš opět proti Nymburku. Nejdřív je ale třeba zdolat v přetěžké semifinálové sérii Pardubice. O ní i o zvláštním čtvrtfinále s Olomouckem bude nyní vyprávět rozehrávač Slezanů Radim Klečka.

S RADIMEM KLEČKOU V roce 2003 seděl jako třináctiletý „Snake“ v hledišti ostravského Tatranu, když jeho současný trenér Petr Czudek slavně dobíjel v sedmé finálové bitvě proti Nymburku dosud poslední opavský titul. Tehdy byl k horkému dění na kurtu netečný, nikomu nefandil. A nemohl ani tušit, že jednou bude oblékat opavský dres. A že v něm dokonce bude mít šanci probít se do finálové série, nejspíš opět proti Nymburku. Nejdřív je ale třeba zdolat v přetěžké semifinálové sérii Pardubice. O ní i o zvláštním čtvrtfinále s Olomouckem bude nyní vyprávět rozehrávač Slezanů Radim Klečka.

Radime, nemysleli jste si už místy během série Pardubic s Ústím, že SLUNETA uspěje a vás v semifinále vyzvou Svitavy?
Jistě to tak chvílemi vypadalo, protože Ústí se na Pardubice dobře připravilo. A bylo i velkým překvapením, že rozhodoval až sedmý zápas. V semifinále už ale s výjimkou Nymburka jsou týmy tak vyrovnané, že by bylo jedno, na koho bychom narazili. Jde hlavně o výhodu domácího prostředí.

Nebyli byste proto bývali radši - právě kvůli výhodě startu série doma -, kdyby to na ty Svitavy v semifinále vyšlo?
To se těžko hodnotí. Na jednu stranu jsme si taky mohli říkat, že pokud bychom skončili po nadstavbě druzí před Pardubicemi, byli bychom radši za Ústí než za Olomoucko, ale jak to vypadalo, Ústí dokázalo druhé Pardubice dost potrápit a myslím, že ve čtvrtfinále bylo lepším týmem než Olomoucko. Jistě proti Svitavám by tam v semifinále byl ten bonus domácího prostředí, ale nebylo to v našich rukách. My jsme splnili, co jsme měli, a zbytek jsme nemohli ovlivnit.



Pardubicím čtvrtfinále vzalo jistě i dost sil, bude váš delší odpočinek před semifinále s nimi výhodou?
Ke konci sezony nějaký odpočinek může být výhodou, na druhou stranu Pardubice byly pořád v herním režimu, v čemž teď můžeme naopak strádat my, že jsme z toho na delší dobu vypadli.

Už jste překousnuli události následující po přerušeném Zápase 2 s Olomouckem?
Tohle, myslím, šlo mimo nás. Bylo to představení druhé strany a my si hráli to svoje. Sérii jsme zvládnuli 4-0 a podle mě nás to tolik neovlivnilo.

Říkáte, že to šlo mimo vás, ale v rozhovorech kolegů naštvání na nutnost dodatečně dohrávat druhý zápas bylo dost patrné.
Samozřejmě to, že se dlouho dohadovalo, jestli se bude zápas kontumovat, nebo ne, a že se to nakonec dohrávalo, bylo zvláštní. Nikdo z nás to ještě nezažil. Nenechali jsme se tím ale rozhodit a víc už nevím, co k tomu říct.

V sérii s Olomouckem vyniklo, že útočného soupeře jste třikrát ubránili na 71, 73 a dokonce 63 bodů. Jak jste to dokázali?
Na sérii jsme se dobře připravili a snažili se dávat si na určité věci pozor. Vše jsme dodržovali a to by měl být klíč i pro semifinále. V obraně se musí hlavně chtít a my chtěli. Proti druhému nejofenzivnějšímu týmu soutěže jsme museli zamezit protiútokům a soustředit se i na to, co nás trápí celou sezonu, což jsou doskoky. To si připomínáme před každým zápasem, ale ani tak nejsme schopní to někdy pobrat.

Zdálo se, že zejména olomoucký Fuller už nebyl v sérii stejnou hrozbou jako v předchozím průběhu sezony.
Tak soupeř hrál v užší rotaci, ale to byla jeho věc. Nás bylo víc a měli jsm silnější lavičku, kterou jsme využívali. A co se honilo v hlavách zahraničních hráčů souepře, jestli už třeba mysleli na další angažmá, to opravdu nevím a ani mě to nezajímá. Podle mě Mitchell si odvedl svůj standard a celkem nás v některých zápasech potrápil. Celkově se mi zdálo, že on i Fuller hráli méně, možná už byli i unavení. Většinu toho proti nám soupeř odehrál v sedmi a v sérii, kdy se hrají zápasy rychle za sebou, je to znát. 

V sérii jste zapsali 13, 12, 12 a 8 trojek, třikrát s úspěšností nejméně 39 procent. Naladili jste formu ideálně, nebo to bylo hodně otevřenými pozicemi?
Většinou jsme si to vypracovali dobře, balon chodil rychle z ruky. A když jsme si věřili, proměňovali jsme i nějaké těžší pozice.

Překvapilo vás, že křídelní kolega a pověstný snajpr Luděk Jurečka měl vůbec nejlepší trojky ze všech hráčů ve čtvrtfinále, když trefil 16 z 23 pokusů, a dokonce byl s průměrem 15,8 vaším top skórerem v sérii?
Tohle je spíš otázka na soupeře, jak se na něj připravovali, nebo jestli se báli víc jeho nájezdů. Těžko říct. Luděk se samozřejmě chytil, udržel si to procento a ukazuje to, že jsme si vytvářeli i dobré pozice a dokázali najít tyhle střelce, kteří by obvykle měli být líp bránění.  
 

Když jste třikrát dosáhli úspěšnosti dvojek kolem šedesáti procent, skoro se nabízí otázka, jestli jste vůbec měli s něčím problém?
Sám jsem čekal, že to bude vyrovnanější. A nepředpokládal jsem, že to bude 4-0. Druhá věc je, že Olomoucko je sice útočný tým, ale v obraně strádá a my toho využívali. A i to procento je pak vyšší.

Průměr doskoků jste udrželi na čísle 38. Je to dobrý základ pro semifinále s druhými nejlepšími doskakovači ligy?   
38 je pro nás nadprůměrné číslo a proti Pardubicím to bude jedna z klíčových věcí. Mají silné pivoty a na doskoku jsou velice dobří. Zápasy, které jsme s nimi v sezoně prohráli, doskoky většinou rozhodovaly.

I proti Bekse jste ale dvakrát nasbírali nejméně 40 doskoků. Bude tohle meta, které budete muset dosahovat, abyste v zápasech mohli přežít?
Přesné číslo teď neřeknu, bude záležet i na procentu střelby na obou stranách. Druhé šance budou hrát velkou roli, hodně týmu pomáhají a Pardubice nás z nich v některých zápasech přehrávaly.

Vy v zápasech mnohdy hodně přecházíte do zóny, o kolik těžší pak bude hlídání agresivních útočných doskakovačů soupeře?
Tohle bývá slabina zóny, takže uvidíme, jaká bude taktika, a jak dloho a často zónu budeme využívat. Konkrétně v číslech ale teď neumím říct, na kolik je to na doskoku znát, když v zóně zrovna jsme.   

Pardubice se proti Ústí hodně trápily při střelbě z dlouhých i středních vzdáleností, možná dokonce víc doma. Půjde na to už i trochu spoléhat?
Nemyslím, že by to byla zaručená taktika. Ústí to takhle párkrát vyšlo a možná na tom něco bude, ale my si budeme chtít jet svou taktiku. Nejde spoléhat na to, že soupeř bude volné střely míjet.

Pro váš tým je to po 15 letech první skutečná šance probít se znovu až finále, už to ve městě začíná ožívat žlutou horečkou?
Je to tak, my jsme většinou v semifinále naráželi na Nymburk, což bývala závora. Teď proti nám stojí Pardubice, které jsou ale kvalitním týmem, a ten postup nebude lehký. Uděláme pro něj maximum, dostat se až do finále by bylo pěkné. To by se pak hala naplnila do posledního místa. Už ve čtvrtfinále nás fanoušci hodně podporovali – doma i venku -, vlastně i na palubovce soupeře jsme měli díky nim domácí atmosféru, a doufám, že nám stejně pomůžou i v semifinále. A ta horečka? Opava je sice menší město, ale až tak malé, aby to sledoval každý, zase není. Nicméně se stane, že někde fanoušky potkám, pozdraví a popřejou štěstí, což vždycky potěší.

V jak naplněnou domácí halu pro třetí a čtvrté semifinále doufáte?
Myslím, že něco k 2500 lidí je reálné číslo. V tomhle období vždycky záleží i na počasí, ale v Opavě si lidi udělají čas na basket, i když je venku hezky.

Vy si ještě vybavíte onen památný sedmý duel ligového finále z roku 2003, hraný v ostravském Tatranu, kdy opavský tým s vaším současným koučem Czudkem triumfoval nad Nymburkem a jako poslední tak získal titul před nadcházející érou jeho nadvlády?
Je to už dávno, ale pamatuju si, že jsem v hale byl. Tehdy mi bylo třináct, hrál jsem za žáky ostravských Snakes, ale žádné větší detaily si nepamatuju. Prostě jsem zašel na pěkný basket. Tehdy jsem ještě Opavě nefandil, byla pro mě jako pro Ostraváka soupeřem.