Něco na tom asistentu Votroubkovi je!

SE STANISLAVEM VOTROUBKEM O DERBY I TRENÉRSKÝCH TIPECH  Vlastně už teď není snadné odhadnout, jestli je Stanislav Votroubek víc hráčem, nebo trenérem. Už proto, že i z jeho vyprávění se zdá, že nabité nedělní derby severu ovlivnil v poněkud větším množství - nyní už jako hrající asistent Antonína Pištěckého. O jeho budoucím osudu mimo basketbal zřejmě již bylo rozhodnuto, ale možná, možná by se jednou neztratil ani jako kormidelník. Ostatně posuďte sami, zda si před touhle sezonou hlavní ústecký kouč vybral dobře, když z něj udělal svou pravou ruku…     

SE STANISLAVEM VOTROUBKEM O DERBY I TRENÉRSKÝCH TIPECH  Vlastně už teď není snadné odhadnout, jestli je Stanislav Votroubek víc hráčem, nebo trenérem. Už proto, že i z jeho vyprávění se zdá, že nabité nedělní derby severu ovlivnil v poněkud větším množství - nyní už jako hrající asistent Antonína Pištěckého. O jeho budoucím osudu mimo basketbal zřejmě již bylo rozhodnuto, ale možná, možná by se jednou neztratil ani jako kormidelník. Ostatně posuďte sami, zda si před touhle sezonou hlavní ústecký kouč vybral dobře, když z něj udělal svou pravou ruku…     

Stando, proběhla po velkém obratu a zdolání děčínského rivala i nějaká pořádnější oslava?
Neee, nebyla víceméně žádná. Až v úterý máme o tréninku „rehábko“, tak si možná dáme nějaké pivo. Po zápase se ale nešlo nikam, všichni toho měli dost. Samozřejmě jsme ale byli moc rádi, jak to dopadlo.

Jeden by čekal, že po sotva třetí výhře v 18. ligovém derby od návratu do NBL to bude pro Ústí hodně velká věc.
To určitě je, obzvlášť po tom, co jsme předvedli ve dvou zápasech předtím, kdy jsme prohráli doma se Svitavami a potom na USK, kde jsme měli vyhrát. Navíc s naším losem – doma Děčín, pak v Nymburce, doma Opava, Pardubice a venku Brno -, nás nečeká právě ideální předvánoční program. Tahle výhra se nám tak obrovsky hodí, tím spíš, že je to potřetí za takovou dobu a tím spíš, že to bylo v takové kulise před vyprodanou halou.          



Byla to i zahřívačka na All-Star v Ústí, které hostíte 30. prosince?
No jistě by bylo hezké, pokud se to takhle zaplnilo. All-Star s celým programem kolem by si takovou kulisu zasloužil, pro basket by to bylo jen dobře a doufám, že i den před Silvestrem si sem lidi cestu najdou.

Zpět k derby. Vám v něm dlouho nic nepadalo z dálky, nemohl se chytnout váš útočný lídr Robinson a Děčín, ve třech atakující útočný doskok, zdánlivě jasně spěl k vítězství. Jak se pak zápas zlomil ve váš prospěch?
Je pravda, že 25 minut to s námi nevypadalo moc dobře. Poločas nebyl úplně nejhorší, ale po zbytečně inkasované trojce s klaksonem poločasu od „Fešiho“ (Feštra) to šlo na osm a my si říkali, že nesmíme dopustit ještě větší trhák Děčína. Obzvlášť s takovým soupeřem už by se to těžko dohánělo. Jenže přesně tohle se nám „povedlo“, když to uteklo až na 13. O timeoutu 14 minut do konce jsme si ale řekli, že to nemůžeme vzdát, že přišla plná hala a to vítězství jsme potřebovali. Pak nám spadly dvě střely, Děčínu něco nepadlo, rozehrál se Donald (Robinson), dal i něco těžšího a dostali jsme se do laufu. Začalo se lítat i v obraně a Děčín to měl najednou hrozně těžké dát nějaký koš. Lepší by to bylo bez takového dramatu, ale k derby to asi patří.

Podařilo se vám i nějak pořešit útočný doskok soupeře?
My se upozorňovali už před zápasem, že tam Děčín chodí i ve čtyřech a tvrdě. V tom konci to bylo i o štěstí, že se nám něco odrazilo do ruky, protože Děčín tam dál chodil ve třech.

Váš dosavadní top skórer Robinson šel do hry až z lavičky. Byla to ojedinělá situace?
Byla, většinou chodí do základu. Po nějaké zkušenosti se zápasem se Svitavami jsme se ale s „Pištou“ (trenére Pištěckým) domluvili, že tam místo něj půjde Filip Šmíd. Relativně to na začátku vycházelo, i když se to pak nějak vyvíjelo dál. Hlavně ale šlo o to, aby se někteří ze soupeřů nedostali do laufu, což se pak těžko zastavuje. Uvidíme v dalších zápasech.



Zřejmě tím chcete naznačit, že hlavní disciplínou Donalda Robinsona je útok…
(směje se) No, asi bych to „do novin“ neměl říkat, ale kdo zápasy sleduje, všiml si, že útok je jeho silnější stránkou. Snažíme se i s ním na tomhle při tréninku pracovat a já doufám, že to bude jenom lepší a že bude naším rozdílovým hráčem. On jím tedy je (důrazně), ale musí to potvrzovat na obou polovinách hřiště.     

Pojďme k vám coby asistentovi. Jaký byl váš vklad pro derby právě v roli trenérské?
Možná ten nápad s Filipem do základu, s tím jsem za „Pištou“ přišel. On o tom taky přemýšlel, ale nebyl si tím jistý. A pak jsem na konci navrhl některé věci v obraně, třeba vystřídání Davida Šteffela, aby tam šel zpátky „Šmídy“ v roli menšího pivota, abychom mohli líp rotovat v obraně. To jsou takové doplňky, ale je fakt, že během utkání hlavní trenér nemůže přemýšlet úplně nad vším, co by se mělo hrát a co všechno by se mělo udělat.

Aktuálně větší část zápasů trávíte vedle trenéra na lavičce, čím vším mu tedy pomáháte?
Je toho víc. Třeba jde i o faulové situace hráčů. Někdo si udělá druhý faul a podle času do konce čtvrtiny se pak dohodneme na vystřídání. Nebo tým soupeře zahraje akci, kterou jsme měli naskautovanou, jinak, takže to řešíme. Těch věcí je během zápasu docela dost, ovšem poslední slovo má samozřejmě „Pišta“.

Máte v roli asistenta větší pravomoc někomu vynadat, pokud například neplní pokyny?
Nevím, jestli pravomoc, ale snažím se s kluky mluvit, ať už si během šestek někoho stáhnu k postranní čáře, nebo pak při timeoutech. Nějaké situace už jsem v zápasech zažil, druhá otázka je, jestli si z toho něco vezmou, nebo ne.

Už jste zmínil zpackaný závěr zápasu na USK, kde jste přišli o vedení a velkou šanci na výhru. Co vás pak z trenérského pohledu nejvíc štvalo – byla to nedisciplinovanost amerických hráčů?
Ono to do takové koncovky ani nemělo dospět. My na začátku čtvrté čtvrtiny vedli asi o osm a měli si to pohlídat. Když ale hráčům něco říkáme, že někdo najíždí jenom doprava a on pak najede doprava šestkrát a dá z toho tři koše a další tři s faulem, je to těžké. A pokud pak ještě nevyhodíme dvakrát z autu v útoku, je to ještě horší. Je to o tom, jak jsou, nebo nejsou hráči na takovou koncovku mentálně připravení.   



Stejně jako na USK jste i proti Děčínu hodně spoléhali na individuální akce, vniky a získávání šestek. Pokud to funguje, je to dobré, v opačném případě to ale může i prohrát zápas. Do jaké míry na to sázíte a je toho teď při zranění rozehrávače Šotnara víc?
Jistě v nějakých fázích zápasu to může pomoct, ale jindy ho to může zase prohrát. Podle mě je to pořád kolektivní sport a ten balon by se měl v útoku pohybovat, víceméně každý by se ho měl dotknout, protože ty akce jsou tak stavěné. Někdy to ale sklouzává do situací, kdy to hlavně Američané, kteří jsou trochu jinak individuálně vybavení než Češi, berou na sebe. Když to vyjde, jako v případě Donalda, který se s Děčínem rozehrál, je to super, ale taky se to podařit nemusí a zápas pak může skončit obráceně. Záleží i na situacích v zápase, ale myslím, že by toho mělo být co nejmíň.

Mimochodem, v jakém stavu je stav pravého zápěstí Michala Šotnara?
Teď s námi začal lehce trénovat, jen ještě nemůže jít do kontaktu a hry 5 na 5. Možná v Nymburce by na pár minut už mohl nastoupit, ale uvidíme, jestli to bude mít smysl, protože pak máme důležitější zápasy.

Po odchodu centra Wolframa se i mezi vašimi fanoušky množí otázky na šíři sestavy. Jak dlouho, navíc i se zátěží v Alpe Adria Cupu, v aktuálním složení vydržíte?
Budeme muset vydržet, než přijde nový pivot. Řešit se to začalo hned, ale není legrace sehnat dobrého pivota a není účelem přivést někoho, kdo by za dva týdny musel zpátky domů. Doufám, že v nejbližších dnech by měl někdo dorazit, aby tu na ty nejtěžší zápasy před Vánocemi byl.

Vy jste dosud hrál v průměru sedm minut. Jak pravděpodobné je, že se nacházíte ve své poslední sezoně, a kdy se o tom chcete rozhodovat?
Ještě nevím, ale je dost pravděpodobné, že poslední je. Otázkou taky je, jestli po sezoně bude mít klub zájem na dalším roku. Českých hráčů není moc a přece jen těch deset lidí na tréninku trenér potřebuje. A jesti pak dostanu sedm, deset, nebo patnáct minut, už záleží na něm a na situaci. Asi se o tom ještě s „Pištou“ budeme bavit, ale teď je ještě brzo.

Definitivní nástup do rodinné firmy tedy odkládáte stále dál?
Nějak se to snažím kombinovat, ale basket je pořád prioritou. Uvidíme po Novém roce a tomu budu uzpůsobovat svoji situaci včetně té rodinné a podobně…