Nejmladší v lize? Měli jsme to mít 6-0!

S ONDŘEJEM SEHNALEM A VIDEEM Na svých dvou „plastových“ kolenou, kvůli nimž se před časem málem odhlásil z podkošového světa, šplhá stále výš. A pokud je mu svěřena jedna z hlavních rolí, neznají jeho výkonnost a produkční možnosti hranic. Ze sezony na sezonu zdvojnásobil svůj statistický rating a po prvních šesti zápasech dokonce šlape na paty aktuálně nejužitečnějšímu muži ligy Jakubu Šiřinovi.

S nevídaným dvojciferným průměrem asistencí! Tak ohromnému číslu se až nechce věřit. Jako by ligoví zapisovatelé používali k plnění jeho kolonek hrábě. V sobotu 23letý soví rozehrávač je však jako švýcarské hodinky řízen chorvatským „CML“ Dinem Repešou, který už v 28 letech ví tolik, že to vyvádí z míry i jeho jen lehce mladšího svěřence. Ten se dechberoucími ciframi hned v úvodu sezony nečekaně zařadil do osudí kandidátů na MVP NBL. Jenže to ho nějak extra nevzrušuje, protože takové výkony od sebe prostě čeká. Stejně jako čeká enormně mnoho od svého týmu s věkovým průměrem 21 let, z jehož bilance 4-2 na třetím místě tabulky je dokonce vytočený. Vítejte v trochu jiném světě, než je ten váš. Ve světě Ondřeje Sehnala.

Ondřeji, mít v Evropě pětkrát v řadě dvouciferné asistence, v soutěživé lize, kde se celkem brání, to je nebývalý úkaz. Sám jste to už u někoho zažil?
To se přiznám, že netuším. Jediný, kdo mě napadá, je „Čouda“ (bývalý vynikající rozehrávač Petr Czudek), který míval asistencí spoustu. Nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlel, ani teď nad sebou. Až když o tom mluvíme, tak mi to dochází. Nám se prostě ty zápasy vyvedly týmově, jako celý tým hrajeme výborně a kluci dávají i těžké střely a hodně mi to tak ulehčují. Ta čísla jsou na konci zápasu pěkná, ale já si spíš všímám toho, že máme bilanci 4-2 a jsme třetí v tabulce.
 

Od vaší sestavy se ale nedalo vyloženě čekat, že vaše přihrávky budou spoluhráči schopní zužitkovávat takto ve velkém. O to ty dvojciferné asistence vynikají víc, ne?
Před sezonou jsem si myslel, že budu muset dávat víc bodů, protože letos nebudeme mít takový (ofenzivní) talent jako loni. Ukazuje se ale, že dravé mládí tu nezkušenost nahrazuje agresivitou a kluci v čele s Patrickem Samourou a Markem Vyroubalem mě hrozně moc překvapují. Jsem rád, že v takovém týmu můžu být.

Jak dlouho své asistence dokážete na dvou cifrách udržet?
Doufám, že co nejdéle, klidně až do konce sezony. Víc ale doufám, že spíš prodloužíme sérii výher, která je teď na čtyřech zápasech. To je pro mě podstatnější, asistence jsou druhotné.

Nezastaví váš lauf, osobní i týmový, dočasné stopnutí sezony?
To mě hodně mrzí. Máme teď „momentum“, kdy je nás myslím, těžké zastavit. Já se bál, že nás může přibrzdit i odložení zápasu s Kolínem, protože jsme deset dní nehráli. Včera se na Hané ukázalo, že se to nestalo, těch nejbližších čtrnáct dní by nás ale přibrzdit mohlo.

Popište na zápase s Olomouckem, co vám ke dvojcifernému počtu asistencí nejvíc pomohlo?
Tak,…. nechtěl bych se teď nikoho v lize dotknout, ale myslím, že máme nejlepší koučink a nejlepšího trenéra v celé NBL. Dino Repeša je podle mě na trochu higher level (vyšší úrovni) a víc nám otevřel dveře do evropského basketu, kdy ten systém vychází ze zkušeností jeho táty i jiných podobných trenérů. Hlavní je, že víme, co máme dělat, ten systém funguje a zbytek je už jen o tom, jak to zvládneme převést na hřiště.

Zkuste ilustrovat na nějakém příkladu, jak současnou hru kouč vštípil tak mladé jednotce, že zvládne porážet i mnohem zkušenější soupeře.
Mně jako rozehrávači pomohl naučit číst obrany. Třeba každou obranu našeho pick-and-rollu víme, jak máme řešit, všech pět hráčů. Mně tím hrozně otevřel oči. A v obraně dokáže schovat naše určité slabiny a naopak zvýraznit silné stránky. S každým hráčem soupeře řešíme jeho pick-and-rolly jinak, to samé s clonami mimo míč. Než před třemi lety Dino přišel, neměl jsem o některých věcech ani tušení. Teď už mi ale přijdou normální. (rozesměje se) A jen se bojím, že až jednou Dino odejde, bude pro mě těžké zvykat si na jiného trenéra.



Zníte tak, jako by vám tohle všechno vědění odhalil kouč až tohle léto. Nebo už to začalo dřív?
Už jsme leccos dělali i dřív a i já ho chválil už dva roky zpátky. Je ale vidět, že ten první rok byl prostě první, on ještě přesně nevěděl, co může po hráčích chtít. Letos se mu to navíc dobře aplikuje proto, že máme hodně mladý tým, jsme atletičtí, rychlí a v těch obranných kombinacích je to mnohem jednodušší než loni, kdy jsme na jednu stranu měli větší talent útočně, ale zároveň jsme byli starší do obrany a některé věci se nám řešili hůř než letos.

Také ale nemáte tolik zkušeností. Všechny ty vědomosti týkající se toho, co v jaký moment v bleskově plynoucí hře použít, do sebe tedy dostáváte především drilem? Anebo máte vše v pohotovostní paměti?
Máme, myslím, chytré hráče, s vysokým basketbalovým IQ, takže se o té hře stíhá přemýšlet i v běhu. Zároveň je ale velký rozdíl v tom, když máme na přípravu jen tři dny, což je o něco těžší, a když máme celý týden, a trenér nás může připravit na způsob obrany i útoku soupeřů.

Zpět k vašim asistencím. Stíháte před zahájením útoku zvažovat, pro koho akci zahrát, kde je větší šance na skórování a tedy i další zapsanou asistenci?
O tomhle nepřemýšlím. Řeším to, jak bude asi obrana postupovat, a kdo bude nejspíš volný. Jinak věřím od prvního do dvanáctého hráče všem a vůbec nepřemýšlím, kdo to bude. Dám to prostě na toho volného. To náš trenér to dokáže vymyslet tak, aby na tom místě – třeba v rohu na trojce - byl náš nejlepší střelec. Nemusím to tedy vymýšlet já.

Ve své ligové premiéře měl sice rychlé fauly, ale zřejmě teď budete hodně spolupracovat i s vaším novým obrem, 219 vysokým Chorvatem Rikičem, jehož teleskopické ruce se budou dobře hledat...
Já i včera na něj mohl mít asi tři asistence. I při té malé minutáži ukázal, že může dát šest bodů během chvilky. Je to jako s jeho předchůdcem Milošem Macurou (už ve čtvrtém utkání se zranil a v klubu už skončil – pozn.), který si hned ve druhém zápase udělal pět faulů během 14 minut a utkání nato dal skoro 30 bodů. Doufám, že Robert na něj naváže a po pěti faulech za 13 minut z Hané dá příště taky třicítku. 

Jak se vás Olomoucko snažilo bránit? I v koncovce se zdálo, že pod koš najíždíte až velmi snadno.
Začínali podle mě jejich standardní obranou, později se snažili mě přebírat a dostat míč z mých rukou, což jsme dokázali vyžívat k mismatchím velkého na malého a k lehkým košům. Pak nás trochu přibrzdili zónou, ale po dvou trojkách se vrátili do osobky a my to naštěstí dotáhli k vítězství. Já měl v závěru dva lehké nájezdy, které jsem neproměnil a měl je proměnit, a možná by pak bylo rozhodnuto dřív.

Co koncovku rozhodlo? Proměnit domácí Pekárek jednu šestku navíc, mohlo se jít i do prodloužení. Měli jste tedy dost štěstí…
Záleží na úhlu pohledu. Vy to vidíte jako „kliku“, já myslím, že jsme zápas měli ve svých rukou já to neměl nechat dojít do tak těsné koncovky. Domácí nás kousali, ale my měli výbornou obranu, byť nás domácí trápili 31 házenými šestkami.

Zpět k obranám Hanáků. Byl jste od nich i zdvojován?
Ne, to ne. Podle mě na to typově nemají hráče. Třeba Svitavy to na nás zkoušely, ale náš systém je postavený tak, že z toho většinou bývá jednoduchý koš.



Za zápas jste musel mít ohromný počet nájezdů, přesto jste se do nich neúnavně pouštěl i v 38. minutě pobytu ve hře. Kde jste k tomu bral síly?
Nájezdů bylo „hafo“, ale byl už tam znát velký adrenalin, trenér navíc ke konci dostal i technickou chybu, která nás vyburcovala, a vrátili jsme se z minus pěti šesti bodů. Tohle tak udělalo hodně. Po zápase už jsem lehnul a byl mrtvej, ale v té chvíli člověk moc nemyslí, kolik zbývá sil, ale musí to dotáhnout k vítězství. Třeba jednou jsem tam měl zisk v obraně a vzápětí jsem měl dát koš i s faulem, ale nedal. Byl jsem na sebe za to naštvaný, ale pak mi došlo, že sotva popadám dech, až jsem se tomu musel smát.

Když jste v některých situacích obránce vymíchal driblinkem až k nájezdu zakončenému smečí, nejde se nezeptat, nakolik jste se v celé koronaopauze věnoval technice ovládání míče?
Ball-handling a práce nohou jsou dvě nejdůležitější věci, které jsem zlepšil. Už před sezonou jsem několikrát říkal, že si myslím, že jsem udělal velký pokrok a že to snad bude vidět. Trénoval jsem každý den jedno- i dvoufázově celé léto od konce karantény až do srpna a teď jsem rád, když vidím, že ta pětiměsíční práce se skupinou Samby Samoury (starší bratr Sehnalova spoluhráče Patricka Samoury – pozn.) nepřišla vniveč.

Rázem jste druhý v užitečnosti celé soutěže za premiantem Jakubem Šiřinou. Jistě vám pomáhá i enormní minutáž, přesto – jak velká senzace to je i pro vás?
Kdo mě zná, ví, že to jako senzaci neberu, protože takové nároky na sebe mám. Řekl bych, že některé zápasy jsem měl být i lepší a jsou tam ještě velké rezervy.

Jinými slovy jste se právě zařadil do závodu o trofej pro MVP sezony.
(usměje se) Tohle je druhotné. Radši bych se soustředil na udržení třetího místa. Bylo by ale krásné tu cenu vyhrát.

Pro běžného fanouška je podobnou senzací i právě vaše třetí místo s bilancí 4-2. Je aspoň tohle velká věc?
My jsme na sebe - na čele se mnou - naštvaní, že jsme nedotáhli k výhře zápas v Ostravě a nedělíme se teď s Opavou o druhé místo s bilancí 5-1.

Vy jste tedy vaši aktuální bilanci plus minus očekával.
Řeknu to tak, že první zápas doma s Pardubicemi jsme měli den blbec. A v Ostravě už jsme měli vyhrát. Třetí utkání jsme měli doma Hradec a před sezonou jsme si říkali, že po třech kolech bychom to chtěli mít 3-0. Takže v tuhle chvíli to podle našich očekávání mělo být 6-0 (směje se), ale bohužel jsme dva zápasy prohráli. Do každého jdeme s tím, že chceme vyhrát a nic jiného nebereme.