Nejslavnější divák FINAL 4: Dobrá práce Svitav

S LEGENDOU PHILADELPHIA FLYERS NA FINAL 4 Ve svitavském stánku byl během víkendového Hyundai FINAL 4 na míle nejslavnější osobností. V polovině 80. let minulého století se v dresu Letců z Filadelfie přetahoval o korunu krále střelců celé NHL s fenoménem Waynem Gretzkym, kterého jednu sezonu dokonce předčil! Čtyři ročníky v řadě překonal magickou hranici 50 gólů a je držitelem dvou zásadních rekordů dějin NHL – 34 přesilovkových tref v jedné sezoně a pak i 4 nejrychleji vstřelených gólů v play-off z roku 1985 proti New York Rangers, kdy mu na to i s vážně zraněným kolenem stačilo pouhých 8 minut a 16 vteřin. Za svou kariéru poznamenanou mnoha zraněními, jež ho připravila o šanci na Stanley Cup a nejspíš i o Hokejovou síň slávy, stihl 17 hattricků a stále mu patří i 10. místo historie podle průměru gólů na zápas s úžasnou cifrou 0,56.

S LEGENDOU PHILADELPHIA FLYERS NA FINAL 4 Ve svitavském stánku byl během víkendového Hyundai FINAL 4 na míle nejslavnější osobností. V polovině 80. let minulého století se v dresu Letců z Filadelfie přetahoval o korunu krále střelců celé NHL s fenoménem Waynem Gretzkym, kterého jednu sezonu dokonce předčil! Čtyři ročníky v řadě překonal magickou hranici 50 gólů a je držitelem dvou zásadních rekordů dějin NHL – 34 přesilovkových tref v jedné sezoně a pak i 4 nejrychleji vstřelených gólů v play-off z roku 1985 proti New York Rangers, kdy mu na to i s vážně zraněným kolenem stačilo pouhých 8 minut a 16 vteřin. Za svou kariéru poznamenanou mnoha zraněními, jež ho připravila o šanci na Stanley Cup a nejspíš i o Hokejovou síň slávy, stihl 17 hattricků a stále mu patří i 10. místo historie podle průměru gólů na zápas s úžasnou cifrou 0,56.

Dnes 58letý člen Síně slávy Flyers Tim Kerr ale rozhodně není tím, kdo by se vším tímhle někdy vychloubal. Když v sobotu dopoledne začínal ve svitavském stánku trénink domácích Turů, za něž nyní hrává jeho syn Garret, seděl tenhle Kanaďan v horní řadě hlediště a pozorně naslouchal hlasitým pokynům kouče Růžičky, který při čtyřech Američanech v týmu nemohl jinak než celou dobu mluvit anglicky.

„Za ty roky, co mí tři synové hráli nebo stále hrají basket, jsem se o hře naučil moc. Jistě nejsem na té úrovni, na které rozumím hokeji, ale řadu věcí jsem pochytil a líbí se mi sledovat práci trenérského týmu Svitav, který odvádí dobrou práci. Na hru týmu se opravdu dobře dívá,“ chválí Tury někdejší úderné hokejové křídlo.



Do Česka za synem, který po Ostravě a Kolínu zakotvil už ve třetím klubu Kooperativa NBL, přijel už počtvrté. Tentokrát chtěl vidět naživo celé FINAL 4, jehož finále mezi Nymburkem a Pardubicemi sledoval z VIP lóže právě po boku svého potomka. „V Česku se mi líbí moc. Lidé jsou tu přátelští a mě i o hodně víc baví sledovat Garreta v zápasech naživo než jen z Ameriky přes internet,“ přizná se ke sjíždění ligových přenosů na portálu tvcom.cz.

Synovi věřil už při jeho příchodu do ligy, a tak ho ani příliš nepřekvapilo, že byl nedávno vyhlášen MVP měsíce a že díky svým výkonům může aspirovat i na nejužitečnějšího hráče celé sezony.

„Garret vždycky hodně makal, a tak mě nepřekvapuje, že se mu tady daří. V Česku se mu líbí a může si užívat, že stále pokračuje v basketbalové kariéře, než jej bude čekat skutečný svět,“ je si Kerr senior dobře vědom dočasnosti aktivní sportovní dráhy.

Tim Kerr proslul tím, že většinu svých branek vysázel z předbrankového prostoru, kde trávil většinu zápasů. A málokdo jej odsud dokázal vytlačit, zejména proto, že křídelník měl ohromnou sílu v nohou. A to je přednost, kterou po něm zdědil i 192 vysoký forward Turů. Kerr však synovi ještě víc než fyzično předestíral důležitost mentálních aspektů sportu.   
 

„Myslím, že s tím jsem mu byl schopen pomoct. Té fyzické stránky je tam jistě taky hodně, ale o basketbalu toho zase tolik nevím. Spíš jsem chtěl, aby věděl, co obnáší být členem týmu, být jeho lídrem, a co musí dělat, aby unesl tu zátěž a vydržel to. Musím říct, že Garret byl vždycky pracant a i mentálně je silný hráč,“ chválí syna.

Od něj i skoro od všech ostatních hráčů napříč sporty se Kerr starší rozhodně liší v jednom. Nikdy totiž neslavil, když dal gól. „Většina hráčů góly slavila, ale já to měl nastavené jinak. Poštěstilo se mi hrát s opravdu skvělými hráči, kteří mi ty góly dobře připravovali. Jinak bych jich tolik ani nemohl dát. Já to bral tak, že jsem skoro čekal, že ten gól dám. Nebyl jsem z toho tedy nijak odvázaný, protože střílení branek jsem bral jen za svou práci,“ vysvětluje muž, který se už dávno nechal slyšet, že dát 20 gólů za osmdesátizápasovou sezonu je snadný džob, protože vám stačí skórovat jednou za 4 utkání.

Tim Kerr ovšem proslul, a řada dobových videí to dokládá, i jako velmi schopný bitkař. Syn Garret k tomu už loni poznamenal, že žádný takový pěstní souboj za kariéru neprohrál.   

„No, to nevím,“ usměje se bývalý Flyer. „Kdykoli se do bitky dostanete, vždycky nějakou ránu schytáte. Já se zase tolik nepral, bylo to spíš na začátku kariéry, kdy jsem si ještě dělal v lize jméno. Ale opravdu nezáleží, jak dobrý rváč jste, protože vždycky nějakou bolestivou ránu dostanete. A i když si myslíte, že jste vyhrál, nejspíš vás i tak bude něco bolet. Navíc když jsem se stal už dobrým střelcem, v klubu už nechtěli, abych se do bitek pouštěl. Pravda je, že v 80. letech se pralo v NHL mnohem víc než teď. Byla to tehdy jiná hra.“
 

Ve třech z jeho čtyř 50gólových sezon ve Filadelfii stál za jeho zády na střídačce jako hlavní kouč slavný ras Mike Keenan, který si kroutil své první angažmá v NHL, a který poté v Chicagu svými psychologickými postupy drtil i nováčka v lize Dominika Haška. Proslul totiž i zcela bezdůvodnými střídáními gólmanů, kterými si podle expertů upevňoval svou moc. Leccos z toho zažil i Kerr, jehož Flyers se nicméně pod vedením Keenana dostali hned dvakrát do finálové série o Stanley Cup (1985 a 1987).

„Keenan byl drsný kouč. Dennodenně tlačil na hráče, aby byli zodpovědní. Já ne vždy souhlasil s jeho metodami jednání s hráči, ale před každým zápasem jsem věděl, že budeme hrát tvrdě a budeme jezdit naplno. Byl jedím z těch koučů, co ani za jasného vedení o pět gólů nenechal sedět hlavní hvězdy. Své roky u týmu plně nevyužil a postupně ho hráči měli plné zuby. Já ale vždy měl respekt k intenzitě jeho práce, chtěl vyhrávat za každou cenu a to je vždycky dobrá věc,“ vzpomíná na rozporuplné působení „Železného Mikea“ jeho bývalý svěřenec, který u hokeje zůstal i po skončení aktivní kariéry.

Vlastnil dva týmy z nižších soutěží, jedné dokonce šéfoval. Před časem už však oba kluby prodal a nyní se věnuje byznysu s nemovitostmi. „Už se snažím spíš si uvolnit ruce a tyhle aktivity omezovat,“ přiznává.