Nekompromisní Sanders: Čtvrtfinále jsme si zasloužili prohrát
O Jaromíru Jágrovi říká, že není z lidského pokolení, když dokáže ve 43 letech hrát NHL a překonávat další a další milníky. Sám je ale také úkazem svého druhu. Až bude příští sezona NBL ve své necelé polovině, oslaví 40. narozeniny. Věk však pro něj není žádnou překážkou, což čerstvě dokázal i ve čtvrtfinálové sérii Kooperativa NBL s Opavou, kde v jednotlivých zápasech zapisoval tuto nebývalou minutáž: 36, 31, 34 a 40. Navíc i s bolestivě pochroumaným prostředníkem své střelecké pravačky, který právě vidíte ve verzi několik dní po sérii. Jen majitel této výstřednosti ví, jak se s ní daly hrát vypjaté bitvy play-off. Nejen o tom nebo o zvláštních okolnostech zřejmě už posledního prodloužení kariéry, ale především o detaile
O Jaromíru Jágrovi říká, že není z lidského pokolení, když dokáže ve 43 letech hrát NHL a překonávat další a další milníky. Sám je ale také úkazem svého druhu. Až bude příští sezona NBL ve své necelé polovině, oslaví 40. narozeniny. Věk však pro něj není žádnou překážkou, což čerstvě dokázal i ve čtvrtfinálové sérii Kooperativa NBL s Opavou, kde v jednotlivých zápasech zapisoval tuto nebývalou minutáž: 36, 31, 34 a 40. Navíc i s bolestivě pochroumaným prostředníkem své střelecké pravačky, který právě vidíte ve verzi několik dní po sérii. Jen majitel této výstřednosti ví, jak se s ní daly hrát vypjaté bitvy play-off. Nejen o tom nebo o zvláštních okolnostech zřejmě už posledního prodloužení kariéry, ale především o detailech nezvládnuté čtvrtfinálové série s Opavou bude nyní jako vždy se zaujetím hovořit pardubický veterán Levell Sanders, kterého od podzimu čeká ještě jeden, poslední "velký tanec".
Elle, po loňských letních změnách v kádru, s příchodem vicemistrů Panduly a Kohouta, se očekávání v Pardubicích ještě zvýšila. Avšak konečný výsledek je ještě horší než loňské semifinále, v němž jste navíc stáli krok od finále. Jaké je vaše pořadí důvodů za tímto neúspěchem?
Letošní sezona se hodně podobala té minulé. Tohle byl můj druhý rok v Pardubicích (v rámci posledního angažmá) a opět se opakovalo to samé - pro mě tím hlavním je, že za celý rok jsme nikdy neměli celý tým zdravý. Ano, sezona jistě začne s nějakým očekáváním, protože v kádru jsou určití hráči, ale pak během roku různí hráči vypadávají, přičemž očekávání se nemění. My jsme na podzim začali opravdu dobře, ale pak se objevila první zranění, a i když jsme si řekli, že dál chceme hrát stejně, naše hra se změnila. Chtěli jsme agresivněji bránit a využívat širší rotace hráčů, ale některé absence to narušily. Tak jsme si zvykli zase na trochu jiné složení, a když se ti zranění začali vracet, zase se do toho museli zpátky nějak zapojit a znovu se řešila týmová chemie. Jsem si jistý, že být v sezoně kompletnější, mohli bychom dosáhnout na lepší než čtvrté místo po základní části. Pokud by ale otázka zněla, zda tohle byl důvod našeho vyřazení s Opavou v play-off, odpověď by zněla: Ne.
Mimochodem, měla některá z letošních zranění něco společného, nebo se každé přihodilo za zcela unikátních okolností?
Ne, nemyslím, že tam bylo něco společného. Třeba Dušan Pandula, ten sám řekl, že za celou kariéru nebyl zraněný a stane se mu ten problém s ledvinou. Už to skoro vypadá, že nad Pardubicemi je nějaký temný mrak, a jakmile sem někdo nový přijde, z nějakého důvodu se zraní. (hořký úsměv) Vím, že i před mým příchodem tu byla řada zraněných, kdy hráči museli vynechat podstatnou část sezony. Vážně si ale nemyslím, že by ta zranění něco spojovalo.
Už jste zmínil kolegu Pandulu, nového MVP ligy. Ten sice i po čerstvém návratu z marodky vedl váš tým ve čtvrtfinále s průměrem 16 bodů, ale bez té pauzy by vám asi byl schopen dát ještě víc...
Kdykoli je někdo tak dlouho mimo, samotného mě to potkalo před Dušanem kvůli zlomenině ruky, vrátí se jako jiný hráč. A Dušan se navíc vrátil rovnou do play-off, které je ještě intenzivnější než základní část. On pro nás i tak udělal spoustu skvělé práce, ale bez té pauzy by zvládal to, co dělal celou sezonu, kdy vedl náš tým. Po takovém výpadku hráči chybí herní rytmus, což je podstatná věc. Vracíte se s nejistotou, čeho vlastně budete schopen. Pro Dušana, po tom, co ho potkalo, byla velká věc, že se vůbec vrátit mohl. A opakuju, dal nám hodně.
I vy jste měl v play-off nemalé problémy, a to s prostředníčkem pravé střelecké ruky. Jak moc vás to trápilo?
Stalo se to v prvním zápase s Opavou a byl to pro mě velký limit. Ještě několik dní po sérii jsem ten prst nemohl narovnat. Pořádně jsem s tím nemohl ani vystřelit, a pokud jste si všiml mé aktivity v Zápasech 2 a 3, nestřílel jsem trojky a vlastně ani jakékoli střely z jumpu (Zápasy 2 a 3 z pole 4/2 a 5/1) a snažil se hlavně chodit dovnitř. Prostě jsem se při střelbě necítil v pohodě. Bolelo už chytání míče a střílení bylo největší bolest vůbec. Navíc na začátku Zápasů 2 i 3 jsem si to znovu narazil a pak už to bylo extra "peklo". Tak jsem se nějak snažil pomáhat týmu a hrát i s tím. Nic jiného jsem nemohl dělat. Navíc jsem si to ještě zhoršoval při tréninku a nebyl tak žádný prostor, aby se to dalo do kupy. (na snímcích je handicapovaná pravačka a pro lepší srovnání i zdravá levačka)
Věděla o tom Opava? A počítala s tím?
Nejsem si jistý. Já se to samozřejmě snažil utajit, protože by se pak na mě soupeři mohli snažit hrát fyzičtěji. Možná se to ale dozvěděli, protože jeden kamarád z Nového Jičína se mě na to ptal. Takže to mohli vědět i v Opavě, ale s jistotou to nevím.
Jako jednička na doskoku po základní části jste vyzvali nejhůř doskakující celek. Bylo to v sérii vůbec nějak vidět?
Nemyslím si. Podle mě doskoky nesehrály velkou roli. Určitě bych po těch zápasech neřekl, že mezi námi byl takový rozdíl. A naše první místo tak nebylo důležité, když jsme vypadli.
Neměl se ale ten rozdíl na doskoku projevit víc?
Nemám teď představu o počtu našich útočných a obranných doskoků v sérii. Pokud bychom měli víc útočných doskoků a získávali druhé šance, pak by se to jistě projevilo víc.
Stejně tak na papíře jste měli mít o něco víc ve svých podkošových mužích, ale s výjimkou Kohouta to ani tady nebylo patrné.
Především zápasy se nikdy nevyhrávají na papíře. A často se stává, že papírově byste měli mít výhodu, ale v praxi ji nemáte. Opava jako tým dělala vše, co mohla - hrála fyzicky a agresivně, aby nenechala naše dlouhé dostat se do potřebných pozic ke skórování. Někdy na začátku třetí čtvrtiny Zápasu 3 křídelník Cvek dokonce bránil našeho pivota Pospíšila. Hrozně se s ním přetlačoval a v žádném případě ho nenechal jen tak zaujmout pozici v šestce. Je to tak, že musíte vytěžit výhodu ze svých výhod, což jsme ale v tomhle případě neudělali.
V některých případech se zdálo, že se vás Opava snaží pod košem i zdvojovat, abyste radši stříleli trojky...
Oni nás právě nezdvojovali vůbec. Když jsme se dívali na video, tak ke zdvojení pod košem přistoupili jednou nebo dvakrát za zápas, ale ne proti podkošovým hráčům, ale proti křídlům. Jednou to byl Lukáš Kotas a jednou snad i já. Proto i naši dlouzí si mohli šestkrát sedmkrát bouchnout o zem a střílet, až když chtěli. My jsme tak měli velké možnosti hrát dole 1 na 1 a trenér to našim dlouhým i říkal: "Bouchněte si, kolikrát potřebujete, protože vás nikdo nepřijde zdvojit. Jednou to trenér ukazoval na příkladu Petra Bohačíka, který proti Blažkovi použil asi šesti bouchnutí o zem a nikdo se k němu nepřiblížil. Hlídali si Walla, mě, Pandulu a dávali nám tyhle možnosti, které jsme ale nevyužili, ať už tím, že jsme na dlouhé nedali dost míčů, nebo proto, že nevyužili možnosti přiblížit se driblingem blíž ke koši.
Aby toho nebylo málo, váš "back up" Viktor Půlpán onemocněl těsně před play-off. Vy jste pak hrál dlouhé minuty a musel lítat za dvěma motorovými myšmi Šiřinou a Klečkou. Jakou roli sehrálo tohle?
Jistě do play-off je třeba mít tým zdravý a Viktor je jeho důležitou součástí. Pokud jde o dva opavské rozehrávače, tak být zdravý celou sérii, neměl bych s nimi problém, což ukázal i první zápas. A stejně i čtvrté utkání, kdy už jsem se cítil mnohem líp. Respektuju Opavu jako tým, ale z pohledu jejich obrany na mě jsem necítil problém. Pokud bych byl v pořádku, věřím, že bychom sérii vyhráli.
Mimochodem, Šiřina měl za první 3 zápasy průměr 19 bodů. Kde vám jako týmu dělal nejvíc problémů?
Někdy jsme za ním chodili pod clonou a dávali mu moc prostoru, v čemž jsem několikrát chyboval i já. Mohl pak střílet trojky, které mu šly dost dobře. Tohle byla asi hlavní věc, proč byl v sérii takovým faktorem. Je to dobrý hráč, který chtěl v play-off svůj tým vést, a zvládl to.
Jedním z vašich hlavních limitů bylo 15 ztrát na utkání, přičemž spousta z nich byla z kategorie nevynucených. Jak tato oblast ovlivnila výsledek série?
Rozhodně to byl problém. Vždy záleží, o jaké ztráty jde, a my měli hodně těch, co nabíjely soupeři do snadných brejků. Řada jich přišla po našem obranném doskoku, kdy první příhra dopředu rezultovala ve ztrátu. Zvlášť v play-off, kdy každá držba míče může ovlivnit zápas, se všechny týmy snaží ztráty omezit na maximum. Byl to tedy klíčový faktor a týkal se celého týmu.
Zajímavé bylo, že Opava měla v sezoně řadu zápasů s 16 až 19 ztrátami a v sérii svůj průměr srazila na 10,8.
Tady je třeba říct, že i my jsme během sezony byli týmem, který na ztráty trpěl, a hrál s nimi celý rok. Na začátku sezony jsme mívali za utkání i dvacet a víc ztrát. A je pak těžké najednou přepnout a říct si "Teď už nebudeme ztrácet", zvlášť když chcete hrát určitým způsobem, s rychlým přechodem do útoku. Musí se na to klást důraz po celou sezonu. Sám bych nebyl překvapený, pokud bychom byli týmem s největším počtem ztrát v lize.
Dalším faktorem bylo, že jste ze sezonního průměru 17 asistencí ve čtvrtfinále spadli na necelých 11. Souviselo to i s tím, že vy sám jste se snažil být mnohem aktivnější v tahu na koš?
Jak už jsem řekl, já byl kvůli tomu prostředníčku opravdu aktivní jen v prvním a čtvrtém zápase. Tuším, že ve druhé půlce třetího zápasu jsem vystřelil na koš snad jedinkrát. A to byla ta úplně poslední střela na konci, která mohla zápas rozhodnout. Takže celkově jsem nepůsobil jako skórer a nebyl jsem tak aktivní. Často se stávalo, že Opava mě nutila se míče zbavovat, aby s ním museli hrát a rozhodovat ostatní. Hodně se dělo i to, že jakmile měla Opava 4 fauly ve čtvrtině, už se snažila, abych ani nedostal míč (a nemohl si chodit pro trestné hody) a z obranné půlky ho vyvážel někdo jiný. Takže jsem balon neměl ani tolik, kolik v běžném zápase. A o to Opavě šlo, abych nemohl tvořit hru, což od nich byla chytrá věc. Další věc je, že k asistenci potřebujete taky dát koš, jenže my jsme v útoku byli málo produktivní. Proto si myslím, že pokud bych byl větší střeleckou hrozbou v Utkáních 2 a 3, udělalo by to větší rozdíl.
Definitivně vás pohřbily koncovky třetího a čtvrtého zápasu, které jste obě ztratily. V posledním utkání jste vedli dokonce o 11 sedm minut před koncem. Šlo pak o zkušenosti, nebo i o další faktory?
V obou utkáních to bylo podobné. V Utkání 3 jsme měli mít lepší exekuci v útoku zhruba v závěrečných dvou minutách. A Zápas 4? Když jsme vedli o těch 11, nechávali jsme Opavě moc trojek, což je její hra. Oni většinu času mají na hřišti pět kluků, co všichni umí dát trojku. A pak už to není otázka zkušeností. V tu dobu jsme navíc měli na kurtu samé zkušené hráče, co už si prošli několika play-off. Je to tak hlavně o koncentraci na hru. Na druhou stranu nechci brát Opavě podíl na jejím úspěchu, ty trojky taky musel někdo proměnit. My jí ale dali šanci, nechávali jsme hráče příliš volné.
Co je pro vás osobně větším selháním a zklamáním - loňské nedotažení semifinále za vedení 2-1 v utkání na domácí půdě, nebo letošní vypadnutí už ve čtvrtfinále?
Pokud budu mluvit jen za sebe, tak zklamáním je samozřejmě každá porážka v play-off, na tom letošním vypadnutí je ale nejhorší to, že po posledním zápase jsem i přes zklamání byl přesvědčen o tom, že jsme si prohrát zasloužili. Když vedeme o 11 a uděláme ty chyby, co jsme udělali, prostě si vítězství nezasloužíme. Opravdu zklamaný jste, když padnete šťastnou střelou soupeře, ale není možné udělat takové chyby a očekávat, že ještě vyhrajeme. Proto jsem loni byl zklamaný určitě víc.
A velmi důležité téma na závěr - pokud by platilo dřívější vyhlášení, byl by čtvrtfinálový Zápas 4 vaším posledním v profi basketbale. Nedávno však došlo k jednomu zásadnímu rozhodnutí a vy si dáte ještě roční přídavek, že?
Ano, budu pokračovat. Po pravdě, končit letošním čtvrtfinále by byl opravdu hrozný závěr kariéry. Věřím, že jsem stále schopný na této úrovni hrát. Chtěl bych mít šanci skončit mnohem lépe, než by to bývalo bylo letos, a dát fanouškům u nás něco, na co se příští sezonu budou moct těšit.
Jak k tomu odložení konce vlastně došlo?
Byla to docela úsměvná situace. Já už počítal s tím, že končím. Po jednom zápase Českého poháru za mnou ale přišel jeden z majitelů klubu Mirek Havlíček a v podstatě mi řekl, že by byla škoda končit už teď, když pořád hraju tak dobře. A že bych o tom měl uvažovat. Tak jsem přemýšlel a za dva dny si promluvil i s trenérem. Dušan (Bohunický) v podstatě souhlasil, že bych hrát měl. A já řekl, OK, pokud si to myslíte. Samozřejmě hru pořád miluju, stále rád soupeřím, a proto jsem do toho šel.
Letos před Vánocemi vám bude 40. Jaromíra Jágra už ale ve sportovní dlouhověkosti asi nenapodobíte, nebo ano?
Ne, ne, ne. Tak dlouho jako on už určitě hrát nebudu. Jágr je něco extra, on není člověk. (směje se)
