Někteří kluci to řeší, jako by skončil svět
INTERVIEW S KRÁLEM KONCOVEK Vypadají jako děti štěstěny. Dva z posledních šesti zápasů rozhodli jejich guardi v poslední vteřině. Navíc na palubovce soupeře. Jenže - oni tomu štěstíčku chodí i docela naproti. O jedné složce alchymie letošního úspěchu děčínských Válečníků bude nyní hovořit specialista na tyto situace Tomáš Vyoral. Ten rozhodl poslední duel Kooperativa NBL před vánočními svátky – skoro na půlce se uvolnil přes ústeckého Andrewa Barhama a odhodem od pasu z nějakých devíti metrů urval pro tým už 17. výhru z 19 zápasů.
INTERVIEW S KRÁLEM KONCOVEK Vypadají jako děti štěstěny. Dva z posledních šesti zápasů rozhodli jejich guardi v poslední vteřině. Navíc na palubovce soupeře. Jenže - oni tomu štěstíčku chodí i docela naproti. O jedné složce alchymie letošního úspěchu děčínských Válečníků bude nyní hovořit specialista na tyto situace Tomáš Vyoral. Ten rozhodl poslední duel Kooperativa NBL před vánočními svátky – skoro na půlce se uvolnil přes ústeckého Andrewa Barhama a odhodem od pasu z nějakých devíti metrů urval pro tým už 17. výhru z 19 zápasů.
Tomáši, opět klobouk dolů před vašimi střeleckými schopnostmi. Vy jste ale byl v Ústí spíš hasičem požáru, protože jste těsně předtím nesplnili pokyny kouče z timeoutu. O kolik jiný oproti zadání ten závěr ve vašem podání byl?
Věděli jsme, že Ústí použije ještě svůj čtvrtý nestřelecký faul, a tu první akci jsme tak měli zahrát dřív, aby nám zbyl čas na případné další zakončení. Luboš Stria to ale vyřešil tak, že hrál skoro až do poslední chvíle a pak nám už moc času nezbylo. Naštěstí to ale dopadlo dobře.
Kolega Stria vám to tedy udělal nejtěžší možné. Nevšiml si zbývajících vteřin, nebo…?
Říkal nám pak, že na tu domluvu z timeoutu asi zapomněl (usmívá se). Bylo to prostě vyhecované, emoce pracovaly a to taky sehrálo svoji roli.
A nezbylo tedy nic než momentální improvizace.
Už nám chyběl timeout, takže jsem se nějak uvolnil pro balon. Domácí Barham mě tam bránil docela dobře, proto šlo jen o to nějak míč odhodit na koš.
Vážně dobře? I z opakovaných záběrů to spíš vypadalo, že jste se Barhama zbavil snadno už při uvolnění pro míč.
Já jsem tam ale trochu podklouzl, míč mi pak ještě vyklouzl z rukou…, bylo to celý takový prapodivný.
Nepřekvapilo vás, že na vás Ústí nenasadilo spíš menšího a pohyblivějšího guarda?
Byla by to jedna z variant, Barham má ale zase dlouhé ruce, je o dost vyšší než já a taktika Ústí mohla být, že mě zblokuje a nevystřelím tak snadno. Po pravdě ani nevím, jak jsem ten míč odhodil, celé to bylo velká náhoda. Nebyl v tom žádný styl, tahal jsem to až od pasu.
Kdo vás vlastně v zápase nejvíc bránil?
Ve druhém poločase nejvíc právě Barham a v prvním a na začátku druhého Michal Čarnecký.
To jste se asi po třech bodech z první půle poděkoval, že jste se právě Čarneckého zbavil.
I jo. Domácí celý první poločas bránili dobře, byli přilepení za naší clonou, nešlo tam nic moc vymyslet. Od třetí čtvrtiny jsem se do toho ale dostal víc, trefil jsem něco z dálky, pak obrany na obou stranách byly špatné, protože padlo přes 80 bodů, což je u nás moc, když dostáváme mezi 65 a 70 body.
V jednu dobu se proti vám na vrcholu trojky častěji objevoval čahoun Votroubek.
Ústí tam po poločase přebíralo naše clony. Je možné, že už jim docházely síly, tak to takhle dělali. My jsme pak hráli 1 na 1, ale Standa jak je vysoký, nejde přes něj moc střílet, jedině ho porazit na rychlost. Občas se to povedlo a řešili jsme to docela dobře, protože v útoku problém moc nebyl.
Vaše úspěšnost v posledních vteřinách zápasů ale možná nebude jen náhodná, protože se zakončením pod tlakem času docela věnujete i na tréninku, že?
To je pravda. Zkoušíme si situace 14 vteřin do konce, 10 nebo i 5 a docela to nacvičujeme. Snažíme se to dohrávat tak, aby soupeř už nemohl vystřelit a poslední zakončení s klaksonem jsme měli my. Abychom to rozhodli, anebo případně bylo prodloužení. Neříkám, že to trénujeme na každém tréninku, ale když zbyde čas, tak jo. A je toho docela dost.
Býváte jako konečný vykonavatel většinou určen vy?
To ne. Nacvičujeme to všichni. Mně v těchhle situacích nedělá problém to vzít na sebe, ale někteří se toho zbavují a musí se to naučit taky. Buď se koš dá, nebo ne, a jede se dál. Někdo to pak ale řeší, jako by měl skončit svět. My to ale trénujeme právě proto, aby případně mohl rozhodnout kdokoliv. Většinou je to ovšem na zakončení pro perimetrové hráče, a ti to pak i nacvičují.
Liší se hodně ty jednotlivé akce podle počtu zbývajících vteřin?
Když zbývá 10 až 15 vteřin, jde ještě zahrát clona na balon. Většinou se ale hraje 1 na 1, vždycky záleží na situaci.
Zkoušíte i akce pod vteřinu do konce?
To už asi ne, zkoušíme to aspoň na jednu celou vteřinu. Nejsou to ale nějaké speciální akce. Trenér většinou něco nakreslí a my se to snažíme dát dohromady. Většinou je to spolupráce jednoho až maximálně tří hráčů.
Navozujete si zápasové podmínky i při tréninku zapnutou časomírou?
To málokdy. Spíš trenér čas odpočítává a my se snažíme to nějak zakončit.
Použijete v zápase vždy nějakou nacvičenou věc, anebo jdete i do improvizace?
Už se nám taky stalo, že zahrajeme něco úplně nového, ale tak ze 70 procent hrajeme něco, co už jsme si zkoušeli. A Pavel Bosák v Prostějově? To byla momentální věc. Trenér to namaloval až v tom timeoutu předtím a my jsme to zhruba tak zrealizovali.
Foto: Sporty Ústí/K.Dvořáček
