Není to Euroliga. Ale každý tým by měl

S JANEM ŠOTNAREM Dvě nevyvedené koncovky z obou čtvrtfinálových duelů Alpe Adria Cupu s lídrem slovenské ligy sebraly Pandám průnik mezi nejlepší čtyřku soutěže. Přitom nebylo potřeba zase tak moc. Jenže například 22 ztrát v domácí odvetě s Levicemi bylo na zápas takového kalibru opravdu příliš. I o tom, proč jich tak moc bylo, promluví teď kouč SLUNETY Jan Šotnar, který ke vší smůle ani nemohl být osobně při prvním utkání série na Slovensku.

„Když už jsme do play-off postoupili, chtěli jsme jít i dál. Před sérií jsme asi nebyli favority, protože jsme hráli s aktuálně nejlepším slovenským týmem, ale na Levice jsme si věřili. První utkání venku pro nás vyznělo nadějně, prohráli jsme jen o sedm bodů. Bohužel, doma jsme to nedotáhli,” mrzí kormidelníka.

Ač úspěch v lize stále považuje za výrazně důležitější, evropský pohár v klubu rozhodně nebrali na lehkou váhu. A obě nezvládnuté koncovky kouče hnětou. V Levicích se tým (bez forwarda Faita) v posledních pěti minutách propadl z vyrovnaného skore na minus deset, doma pak za vedení o pět minutu do konce dvakrát za sebou přišel o míč. A tím i o zbytky nadějí.

„Ty závěry určitě mrzí. Sám jsem ani nemohl být při utkání v Levicích, ležel jsem nemocný doma a sledoval to jen na počítači. Prohra o sedm byla trochu škoda, protože po tři čtvrtiny jsme byli lepším týmem, domácí se trápili a měli jsme i na výhru. Pár hloupých chyb v závěru nás ale stálo vítězství,” pokýve hlavou Šotnar a zároveň děkuje za záskok svému zápasovému asistentovi Alexandru Novákovi.

„To, že jsem tam nemohl být, nebyl, myslím, nějaký hendikep. Saša, který mi na zápasy chodí dělat asistenta, svou roli zvládl velmi dobře. Navíc přípravu na utkání jsem ještě stihl já.”

V domácí odvetě pak byl průběh o dost jiný než v Levicích. „Soupeř hrál líp, my se drželi jen díky obraně a byl malý zázrak, že jsme se po tom, co jsme skoro celý zápas prohrávali, dostali až do situace, kdy jsme mohli za vedení o pět další střelou otočit celkové skore pro sebe. Zase jsme ale udělali některá hloupá rozhodnutí, kdy jsme dvakrát ztratili míč a ani nevystřelili. O to víc to mrzelo.”

Ztráty Ústí doma popravily vůbec nejvíc. Spáchalo jich hrůzných dvaadvacet, přitom v lize jich počítá v průměru jen polovinu a je tak skoro nejlepší.

„V první řadě to bylo nekoncentrovaností, zejména do poločasu. Další věcí byl jiný metr v evropských soutěžích, kdy rozhodčí pouští tvrdší hru, jak by se to, myslím, i mělo pískat. My na to ale z ligy nejsme tak zvyklí. A pak se někdy i divíme, když nám soupeři občas berou míče z rukou. Levice na tohle byly o hodně víc připravené, díky své široké rotaci mohly hrát agresivněji a donutily nás k těm ztrátám,” podotýká trenér Pand.

O tom, zda by si tuzemské kluby o metr bližší evropským standardům neměly říct i v domácí soutěži, nechce spekulovat, byť podobnou zkušenost zmiňuje prakticky každý tým, který se evropských pohárů účastní.

„Já jsem v lize nováček, takže vývoj těchto věcí neznám, ale i ze zkušeností s mužskou reprezentací U20 vím, že ten trend je v mezinárodních zápasech podobný. Není povolená zákeřná hra, ale pouští se mnohem víc zákroků a vyšší míra agresivity a tvrdosti. To, co se v české lize někdy píská jako faul, v evropských pohárech faul není a vždycky nám chvíli trvá se tomu přizpůsobit.”

SLUNETU i v play-off bitvách Alpe Adria Cupu dostihla také další svízel, a tou je její poměrně úzká opěrná rotace, tvořená zejména pěti Severoameričany a duem Pecka - Fait.

„Tohle má obrovskou roli a potýkáme se s tím už od listopadu. Dostali jsme se do určité pasti, když se nám zranili tři čeští hráči David, Maděra a Bohuslav, a při naplněné kvótě pěti cizinců to nejde kvantitativně dost dobře vyřešit,” říká ke kádrové situaci kouč.

A tak SLUNETA zvolila řešení kvalitativní. „Budeme přivádět někoho nového za jednoho hráče, protože když nejde mít kvantitu, chceme to nahradit větší kvalitou. Je jasné, že hráči základní rotace toho už mají dost a ještě je před námi velká část sezony. Zejména Lamb Autrey, který kroutí kolem 35 minut, to má těžké, ale věřím, že to zvládne.”

Aby toho neměly Pandy málo, ve skupině dohrávaly poslední čtyři zápasy na přelomu listopadu a prosince během pár dní, navíc i s výjezdem do Chorvatska a Slovinska. „Tam jsme hráli i třikrát týdně a na to jsme v naší rotaci nebyli připravení. Dali jsme tak šanci mladším hráčům, protože už nám nic jiného nezbylo. A uzpůsobili jsme i tréninkový proces, kdy jsme se víc věnovali regeneraci než samotným tréninkům,” říká lodivod.

I přes zmíněné potíže osm evropských zápasů navíc rozhodně nebere negativně. Naopak. „Hráči jsou celkově radši, když se víc hraje, než trénuje. A pro vyplnění těch týdnů, kdy se v lize hraje jen jednou týdně, to je skvělé. Je to zkušenost pro hráče, kteří se můžou setkat s jiným basketem. Hráli jsme se slovenskými, chorvatskými nebo slovinskými soupeři a to jakéhokoli hráče posouvá, takže účast hodnotím kladně. S tím, že přijdeme během podzimu o tři české hráče, nikdo nemohl počítat.”

Mluvit nyní o tom, zda bude SLUNETA v Alpe Adria Cupu pokračovat i příště, nebo se bude zajímat i o nově založenou Severoevropskou ligu, jíž se letos účastní Brno, je prý zatím ještě brzy, v jednom má ale Šotnar jasno.

„Když před touhle sezonou padla otázka, jestli chceme hrát Alpe Adria Cup, já jsem byl určitě pro. A i příští sezonu bych byl pro jakoukoli evropskou konfrontaci. Je to cesta pro všechny české kluby, každý takový pohár. Ačkoli to není žádná Euroliga, hráčům otevře nové obzory. A je to zkušenost pro hráče i celý klub,” zdůrazní.