Nepředělatelný Vyoral: Pozice jedničky si vážím

S TOMÁŠEM VYORALEM Z NANTES I když se to možná nezdá, je to v aktuálním okně světové kvalifikace pro Tomáše Vyorala pořádný skok v koloběhu letošní sezony. Zatímco v Kooperativa NBL hrává aspoň 18 minut, jež proměňuje v 7,7 bodu a 3,4 asistence, v nedávno skončené základní fázi Lig mistrů to byla docela jiná písnička. Nakoukl jen do 9 ze 14 utkání, a když už nastoupil, vypadly z toho velmi skromné průměry necelých 9 minut s 2,2 bodu a 1,2 asistence. Právě mnohem ostřejší, fyzičtější, rychlejší a agresivněji vedené zápasy hlavní mezinárodní klubové soutěže FIBA by rozehrávače Nymburka mohly líp nachystat na bitvy v dresu národního týmu, nicméně v klubu je až druhým v řadě za Eugenem Lawrencem, v řadě případů se navíc do mixu rozehrávačů přidával i Jaromír Bohačík a po určitou část sezony i Glenn Cosey. O to větší nálož musí pro 26letého dirigenta slavného příjmení být, když se v únorovém kvalifikačním okně při absenci Jakuba Šiřiny stal českou jedničkou.

S TOMÁŠEM VYORALEM Z NANTES I když se to možná nezdá, je to v aktuálním okně světové kvalifikace pro Tomáše Vyorala pořádný skok v koloběhu letošní sezony. Zatímco v Kooperativa NBL hrává aspoň 18 minut, jež proměňuje v 7,7 bodu a 3,4 asistence, v nedávno skončené základní fázi Lig mistrů to byla docela jiná písnička. Nakoukl jen do 9 ze 14 utkání, a když už nastoupil, vypadly z toho velmi skromné průměry necelých 9 minut s 2,2 bodu a 1,2 asistence. Právě mnohem ostřejší, fyzičtější, rychlejší a agresivněji vedené zápasy hlavní mezinárodní klubové soutěže FIBA by rozehrávače Nymburka mohly líp nachystat na bitvy v dresu národního týmu, nicméně v klubu je až druhým v řadě za Eugenem Lawrencem, v řadě případů se navíc do mixu rozehrávačů přidával i Jaromír Bohačík a po určitou část sezony i Glenn Cosey. O to větší nálož musí pro 26letého dirigenta slavného příjmení být, když se v únorovém kvalifikačním okně při absenci Jakuba Šiřiny stal českou jedničkou.

„To, že teď dostávám v reprezentaci větší příležitost, je určitě super. Vážím si toho a snažím se týmu odevzdat úplně všechno,“ říká Tomáš Vyoral, který se alespoň na první pohled nezdá být situací vyveden z míry.

To, že v právě probíhajícím okně se zápasy s omlazenou Bosnou a favorizovanou Francií (v neděli od 17:00, vysílá web ČT) už tým nenastupoval do utkání s nožem na krku, pro něj prý mnoho nezměnilo. „Konkrétně pro mě asi ne, já před zápasy nebývám extra nervózní. Člověk pak hraje s čistou hlavou a může si to užít.“



Při minimu minut odehraných v Lize mistrů, která by jej na reprezentační zápasy mohla vybavit lépe, byl najednou vržen do hry na téměř 25 minut proti enormně agresivní obraně bosenských mladíků, kteří se snažili jeho i mladší kolegy Půlpána a Krejčího vůbec nepouštět k míči, a když už jej měli, šlapali po nich soupeři naprosto nesmlouvavě, na hraně a leckdy i za hranou faulů.

„Hráli to hodně vytažené po celém kurtu. Rozhodčí tam i přehlíželi některé fauly, kdy nás soupeři drželi, ale i s tímhle se člověk musí vyrovnat. My jsme udělali i několik blbých ztrát, z kterých se musíme poučit,“ ví playmaker.

Právě dvě jeho po sobě jdoucí přihrávkové ztráty z autových vhozů jej v první půli posadily na lavičku. Jak se z toho dokázal oklepat, když zápas končil na slušných 7 bodech, 6 doskocích a 4 asistencích (na 3 ztráty), a byl i +1 při pobytu na kurtu?

„Byly to dvě situace, kdy jsme se pořádně ani neuvolnili pro míč, ale já jsem to asi ani neměl přihrávat, protože se říká, že za přihrávku ručí přihrávající. Měl jsem tam ještě chvíli počkat. Nicméně kdyby tohle člověk v zápase řešil, nepodá pak potřebný výkon a dostával by se níž a níž, takže jsem se to snažil hodit za hlavu,“ vysvětluje Vyoral, který i v nedělním zápase ve francouzském Nantes očekává podobně nátlakovou obranu, jakou předváděla Bosna. „Musíme se s tím ale srovnat, aby těch ztrát bylo co nejmíň.“

Nymburský rozehrávač i přes nevelké zkušenosti v národním dresu není koučem Ginzburgem řízen před každým útokem českého týmu. Zdá se tedy, že určitý stupeň důvěry má. „Trenér to někdy nechává na rozehrávačích, ale občas na něj kouknu, jestli neukáže něco jiného. Myslím, že je to tak půl na půl.“

Kdo sleduje Tomáše Vyorala dlouhodobě, nemohl si nevšimnout jeho až výstředního střeleckého stylu, kdy i při palbě z trojek nejdřív vystoupá do velké výšky, a až pak teprve mocným trčením odpoutává střelu, přičemž se někdy zdá, že už dokonce padá dolů, což musí být dost náročné na techniku, aby míč vůbec měl šanci skončit v obruči. Tam ovšem velmi často končí, neboť playmaker má v letošní sezoně NBL trojkovou úspěšnost na výborných 44 procentech.

„Každý má svůj střelecký styl a já se ho naučil takhle. Už je to pro mě normální. Je to možná trochu náročnější, ale chtěl jsem střílet z výskoku. Vím, že to hrozně předržuju a odhazuju míč, prakticky až když padám dolů, ale prostě jsem se to tak naučil. Aspoň minulé léto jsem se ale na zlepšení snažil zapracovat,“ naráží možná trochu i na to, že v Nymburce se trenéři řadě nových českých hráčů snaží střelbu upravovat zejména pro potřeby mezinárodních zápasů, kde je mimo jiné na vše méně času.

„I mně se to trochu snažili předělat, ale pak asi pochopili, že to nemá cenu,“ usměje se Vyoral. „Ono je i hrozně těžké něco během pár měsíců měnit, když je člověk na svůj styl zvyklý většinu kariéry.“