Neskutečný moment, husina i oklahomská průprava

Konečně se dočkal. Když to z různých důvodů nevyšlo na světovém šampionátu v Číně a pak ani na loňské olympiádě. Rozehrávač Vít Krejčí si ve 22 letech připsal první start za národní tým na velké mezinárodní akci, na který se podle svých slov extrémně těšil.

„Před zápasem jsem měl úplně husinu. Byl to neskutečný moment vyběhnout před našimi fanoušky,” vyznal se po utkání aktuálně jediný Čech v NBA, na nějž se po českých novinářích sesypala s otázkami v angličtině i velká skupina zahraničních reportérů, jimž mladý lev odpovídal s naprostou suverenitou.

Jen jedna věc mu kalila radost. Jeho velká premiéra nedopadla vítězně. Národní tým na úvod EuroBasketu poměrně nečekaně padl s Polskem 84-99 a zapsal tak v letošním létě pátou porážku v řadě.

„Samozřejmě, že bych chtěl, aby utkání dopadlo jinak. Nic se ale neděje, ve skupině nás čekají ještě čtyři zápasy. Není důvod teď věšet hlavy. V sobotu máme zápas se Srby a musíme se snažit vyhrát,” vyhlásil tak trochu i ve stylu NBA, kde utkání fičí jedno za druhým, podobně jako na turnaji typu EuroBasketu.



Pro Krejčího navíc letos není novinkou ani oněch pět porážek v řadě. „Já jsem zvyklý z Oklahomy. Tam hrajeme čtyři zápasy týdně a někdy se za tu  dobu vůbec neraduju. Máme ještě čtyři zápasy na nápravu.”

Podobně jako ve světové kvalifikaci s Maďarskem dělal lvům i proti Polsku potíže útočný doskok soupeře, kdy Poláci tuto disciplínu vyhráli 13-7 a na body z druhých šancí 16-3. „Jejich útočný doskok nás zabil. Několikrát se stalo, že už jsme míč po jejich odražených střelách skoro měli, oni ho ale zase získali a z toho dávali jednoduché koše,” mrzelo 22letého guarda.

Ten po utkání viděl několik oblastí, které by měla lví družina zlepšit. Jednou takovou je podle něj větší vyváženost hry, aby tým nestřídal propady se škrábáním se vzhůru. „Pro příště nesmíme nechat soupeře odskočit jako v prvním poločase. A když už to jednou dotáhneme, tak se musíme vyvarovat chyb, aby se to neopakovalo. Musíme hrát čtyřicet minut a ne jen dvacet.”

Když už se lvům do půle podařilo manko smazat a dokonce jít dopředu, mělo vedení jen krátké trvání a úvod druhé půle opět patřil soupeři, zejména pak jeho hbitému guardu Slaughterovi. „Měli jsme minuty, kdy to vypadalo, že už půjdeme přes ně. Pokaždé jsme ale buď dovolili útočný doskok, nebo oni proměnili těžkou střelu,” podotkl Krejčí, podle nějž by se tým měl zaměřit i na zlepšení lovu volných míčů, jež v pátek večer mnohdy končily v polských rukou.

Pak ale Vít Krejčí mohl přece jen mluvit i o některých plusových okamžicích. Třeba o své první trefě z odskoku za trojkový oblouk, na níž pracoval třeba i sám na konci předzápasového večerního tréninku, kdy už ostatní měli odstříleno a odpracováno.

„Pro sebevědomí to byla extrémně důležitá trojka. Vlilo mi to do žil velkou energii. Já ale nejsem na hřišti od toho, abych dával dvacet bodů. Jsem tam od toho, abych tam hlavně přinesl energii,” upřesňuje autor 6 bodů a 4 asistencí za 18 minut.

Dalším pozitivním bodem bylo více než 17 odehraných minut Tomáše Satoranského, který šel do utkání po vážnějším zranění kotníku a s jediným týmovým tréninkem za poslední dva týdny. „Je to neuvěřitelné, že se po takovém zranění vrátil v takové formě. Doufejme, že ráno bude jeho kotník v pohodě a on se bude moct připravit na další zápas,” doufá Krejčí, který nemohl nepochválit i skvělou jedenáctitisícovou kulisu zápasu v pražské O2 aréně.

„Bylo to vážně super! Zahrát si před rodinou, před kamarády. Doufám, že to bude takhle pokračovat i dál,” přeje si.