Nevím, jestli se ten pocit dá vůbec popsat

S MARTINEM NÁBĚLKEM O JEHO SMUTNÉM KARIÉRNÍM VEČERU S VIDEEM ...ten pocit, když jste v čase 39:30 bez bodu a říkáte si: „Tak zase jeden blbej zápas“. A vzápětí dokážete vykouzlit kariérní noc s 21 body! Dotáhnout Novou huť k vítězství, musela by o Martinu Nábělkovi natočit reportáž i CNN. Protože něco takového se ve světě sportu jednoduše nestává. A kdo ví, kdy naposledy se na ligové úrovni něco podobného vůbec stalo. Všechno přitom změnila jedna jediná trojka! Jen 178 vysoký rozehrávač díky ní snížil v poslední půlminutě základní hrací doby na bod. A v tu chvíli byl rázem přesvědčen, že se ještě bude hrát zatraceně dlouho. Hned poté další trojkou poslal zápas na ústecké palubovce do prodloužení a stal se strůjcem vlastní reality. Už za chvíli kolem sebe na hřišti neviděl žádnou z ostravských opor a pochopil, že vše je jen na něm. A nakonec mu chybělo jedno podařenější zakončení, aby se v Ústí stal 21letým králem Ostravy. I když ale NH ve dvakrát protažené předehře 11. ligového kola padla, on se přesto dočkal něčeho velkého. „Klobouk dolů a velká poklona především Martinu Nábělkovi! Dlouho, nebo možná ještě nikdy jsem neviděl, aby takhle mladý hráč předvedl tak úžasný výkon! Ten to tam mohl „kopat“ od půlky a my si s tím prostě nevěděli rady,“ poklonil se mu kouč SLUNETY Antonín Pištěcký. Ostatně podívejte se sami, o čem mluvil...

S MARTINEM NÁBĚLKEM O JEHO SMUTNÉM KARIÉRNÍM VEČERU S VIDEEM ...ten pocit, když jste v čase 39:30 bez bodu a říkáte si: „Tak zase jeden blbej zápas“. A vzápětí dokážete vykouzlit kariérní noc s 21 body! Dotáhnout Novou huť k vítězství, musela by o Martinu Nábělkovi natočit reportáž i CNN. Protože něco takového se ve světě sportu jednoduše nestává. A kdo ví, kdy naposledy se na ligové úrovni něco podobného vůbec stalo. Všechno přitom změnila jedna jediná trojka! Jen 178 vysoký rozehrávač díky ní snížil v poslední půlminutě základní hrací doby na bod. A v tu chvíli byl rázem přesvědčen, že se ještě bude hrát zatraceně dlouho. Hned poté další trojkou poslal zápas na ústecké palubovce do prodloužení a stal se strůjcem vlastní reality. Už za chvíli kolem sebe na hřišti neviděl žádnou z ostravských opor a pochopil, že vše je jen na něm. A nakonec mu chybělo jedno podařenější zakončení, aby se v Ústí stal 21letým králem Ostravy. I když ale NH ve dvakrát protažené předehře 11. ligového kola padla, on se přesto dočkal něčeho velkého. „Klobouk dolů a velká poklona především Martinu Nábělkovi! Dlouho, nebo možná ještě nikdy jsem neviděl, aby takhle mladý hráč předvedl tak úžasný výkon! Ten to tam mohl „kopat“ od půlky a my si s tím prostě nevěděli rady,“ poklonil se mu kouč SLUNETY Antonín Pištěcký. Ostatně podívejte se sami, o čem mluvil...
 

Martine, už jste někdy dostal na svůj výkon větší kompliment než od ústeckého trenéra?
Že by to někdo řekl takhle napřímo a ještě seděl hned vedle mě, to určitě ne. Bylo to zatím největší ocenění, jakého se mi dostalo.

Jak jste to v tu chvíli všechno vstřebával? Mít životní zápas hlavně díky jeho nastavené sekvenci, hrát téměř sám proti všem na kurtu soupeře a nakonec po 50 minutách trpce prohrát...
Na jednu stranu jsem byl za ten výkon rád, ale všechno to přebila hořkost z prohry. Vyhrát, bylo by mi jedno, i kdybych dal nulu. Tak to ostatně ještě na konci čtvrté čtvrtiny vypadalo – že skončím bez bodu. Nakonec se to pro mě obrátilo v takový výkon a ještě jsme měli šanci vyhrát, ale nedopadlo to, takže se to ve mně tluče. A i 24 hodin po zápase se ten pocit nezměnil. Pořád mám v hlavě, co se dalo udělat líp, a jaké detaily rozhodly o tom, že nám to uteklo o takový kousek.

Jak to vypadalo po zápase v šatně, bylo tam hrobové ticho?
Úplné ticho ne. Byly tam i nějaké negativní emoce. Padlo i pár slov, hlavně k tomu, že s takovou energií musíme hrát pokaždé a nejde utkání odehrát jako doma s Hradcem. To oproti zápasu v Ústí vypadalo jako úplně odevzdaný výkon. Takhle jako v Ústí musíme hrát i dál, tohle je cesta pro náš mladý tým a všichni bychom měli přidat svou energii. Zdálo se, že jsme Ústí i zaskočili a tím se musíme prezentovat. Hlavně si ale asi musíme odehrát ten spodek tabulky a urvat tam důležité výhry. Ústí by býval byl bonus, ale myslím, že kluci chtěli vyhrát i tam.

Cesta přes celou republiku byla po porážce hodně nekonečná?
Hlavně první hodina byla taková nijaká, ale pak už se to muselo trochu uvolnit. Nic už s tím stejně nešlo udělat. Tak jsme si řekli, že musíme jít do dalších zápasů minimálně s takovým výkonem.

Kdo vám už do autobusu napsal?
Pár oznámení mi vyskočilo na Facebooku, nebo psali kluci z Olomoucka, se kterými jsem ve skupině, nebo i z rodné Kroměříže.

Uvědomil jste si to hned, že všech 21 bodů jste stihl za dvě prodloužení plus za poslední půlminutu základní hrací doby?
Ještě když Ústí házelo na začátku té poslední půlminuty čtvrté čtvrtiny šestky, tak jsem měl pořád nulu a říkal si, že holt skončím s nulou a odehrál jsem špatný zápas. Když jsem ale vzápětí dal trojku na 78-77, ještě mě napadlo, že by se to mohlo nějak otočit. A že jsem nejel takovou dálku, abych prohrál. Zkusil jsem do toho dát všechno a skoro to vyšlo.



Jak neuvěřitelné vám to přišlo, že tam, kde už zápas měl končit, jste byl na nule, a najednou se všechno přetočilo a vy jste díky dvěma prodloužením zažil kariérní utkání?
S tím se dopředu nedalo počítat. Když jsem ale dal po minuté šestce Pecky tu první trojku, měl jsem najednou pocit, že ten zápas ještě bude dlouhý. Aspoň v mé hlavě to tak bylo. Že nic nekončí. A já chytám slinu, kterou jsem do té doby nemohl chytit. Těch prvních 22 minut jsem hrál špatný zápas.

Posledních 9 minut prodloužení jste už byli bez vyfaulovaných opor Petra Bohačíka, Newkirka, Holseyho, navíc už tak vám chyběl i křídelník Šmíd. A pak jste na vše zbyl prakticky jen vy s Radkem Pumprlou. Přesto - kde se to ve vás vzalo, když do té doby jste nedal nic?
Nevím, jestli se ten pocit dá vůbec popsat. Člověk v sobě vycítí, že ho soupeř možná trochu podcení, protože mě celou dobu bránil rozehrávač Brown a pořád byl relativně odstoupený. Já to začal využívat a po první nebo druhé trojce jsem si začal věřit úplně do všeho. Jednu trojku jsem pak dal až z nějakých devíti metrů. Tam už jsem věděl, že bych se trefil i z půlky. Pak jsem dostal hodně zpráv, že pokud jsem se cítil takhle dobře, měl jsem se do zakončení tlačit ještě víc.

Ve který moment jste cítil, že jste výhře nejblíž?
Jeden takový moment byl, když jsem 90 sekund před koncem prvního prodloužení nedal koš s faulem. Za stavu 87-90 jsme mohli jít na plus šest a to už by byl hřebíček do domácí rakve. Bohužel to nevyšlo. A v úplném konci toho prodloužení pak byl důležitý zkušený dopich Ládi Pecky na druhé prodloužení. Tady se to dalo vyhrát.

Velkým faktorem utkání byly trestné hody, které byly 45/36 - 21/15 ve prospěch domácích. Jak se vám s tímhle handicapem hrálo?
K tomu bych asi řekl jen to, že ne všechny situace byly posouzeny správně, ale i rozhodčí jsou jen lidi. Ústí bylo taky mnohem zkušenější, domácí věděli, že ty fauly proti nám mladým získají. Zatímco my jsme v prodlouženích dávali koše hlavně ze hry, domácím tam většina bodů přibývala ze šestek.

Mimochodem, jak to vypadá s absentujícím Filipem Šmídem?
Vypadá to na natrženou šlachu v chodidle a neví se, na jak dlouho to ještě bude.

A ještě k vám - aktuálně jste třetím střelcem ve speciální kategorii českých hráčů do 22 let. Po erupci v Ústí jste už na průměru 10 bodů za 25 minut a trojky máte 44 procent. Zatím dobré?
Za mě super, ale taky nechci být s ničím spokojený. Mám v hlavě to, že vše se dá dělat ještě líp a že to není můj strop. Ještě před sebou můžu mít i lepší sezonu, včetně té letošní.

Při 25 minutách na utkání to znamená, že určitý čas trávíte ve hře i s prvním dirigentem Newkirkem. Jak vám to funguje?
Ze začátku sezony to nevypadalo, že budeme hrávat spolu, a na hřišti jsme se vždy střídali. V posledních zápasech už to ale vypadá, že budeme hrát i hodně spolu a musíme si na sebe zvyknout.