Nevšední cestou na finále s chodcem Petrem

S PETREM CZUDKEM Byl to až surreální výjev. Do druhého finálového duelu zbývalo nějakých 80 minut a kouč domácího týmu si to osaměle štrádoval ulicemi Opavy. Jen s letní bundou hozenou ležérně přes rameno. Jako by šlo o řadového fanouška, který bezstarostně míří za zábavou na první finálové utkání v Opavě po 15 letech. Tu strávil kousek z třičtvrtěhodinové cesty v družném hovoru se starším příznivcem, který kvůli tomu sesedl z kola, tu někoho pozdravil na zahrádku před hospodou. Stejných 45 minut absolvuje na své pochůzce do haly i zpět každý běžný den. A v ten neběžný nemínil dělat výjimku. Člověk si v tu chvíli zkoušel představit takového Željka Obradoviče, jak si to mašíruje podél Bosporu na finále turecké ligy, zdraví se s fanoušky a minutu sem, minutu tam vůbec neřeší…

S PETREM CZUDKEM Byl to až surreální výjev. Do druhého finálového duelu zbývalo nějakých 80 minut a kouč domácího týmu si to osaměle štrádoval ulicemi Opavy. Jen s letní bundou hozenou ležérně přes rameno. Jako by šlo o řadového fanouška, který bezstarostně míří za zábavou na první finálové utkání v Opavě po 15 letech. Tu strávil kousek z třičtvrtěhodinové cesty v družném hovoru se starším příznivcem, který kvůli tomu sesedl z kola, tu někoho pozdravil na zahrádku před hospodou. Stejných 45 minut absolvuje na své pochůzce do haly i zpět každý běžný den. A v ten neběžný nemínil dělat výjimku. Člověk si v tu chvíli zkoušel představit takového Željka Obradoviče, jak si to mašíruje podél Bosporu na finále turecké ligy, zdraví se s fanoušky a minutu sem, minutu tam vůbec neřeší…

Pak už ale nešlo jinak, než opavského hrdinu dnešních dnů Petra Czudka v osamělém pěškobusu vyrušit a alespoň zbytek finálové pochodu strávit s ním. Dostalo se tak i na vysvětlení toho, proč nemá smysl být v hale před zápasem přehnaně brzy, a také na 15 let staré vzpomínky. A ta hlavní z roku 2003 stála za to.

„Když jsme tehdy přijeli k ostravskému Tatranu na rozhodující finálový zápas s Nymburkem, bylo hrozné vedro a „Nikol“ (srbský kouč Slobodan Nikolič) mi nařídil, že zůstanu v autobuse s puštěnou klimatizací a do haly půjdu až asi půl hodiny před zápasem. Já to moc nechápal, bylo to divné, ale zůstal jsem. Pak jsem přišel do haly, ze všech už tam teklo a já byl ještě celý zchlazený a v obličeji bílý, až se mě Pavel Kubálek z Nymburka ptal, jestli mi něco není, a jestli budu hrát. Pak jsem si udělal tři dvojtakty zprava, tři zleva a šel na to. Trenér prostě jen nechtěl, abych v té rozpálené hale se skleněnou střechou byl před zápasem moc brzo a to se vyplatilo,“ zavzpomínal úřadující Kouč sezony v NBL na nevšední pracovní postupy lišáka Nikoliče.



Ovšem zpět do reality posledního zápasu letošního ročníku. V něm si Czudek užil snad jen ohňové intro, kdy ve ztemnělé hale vkročil na hrací plochu v objetí s asistentem Petrem Valečkem. Pak už musel sledovat téměř bezchybné řádění obhájce trofeje, který už do půle rozhodl o osudu zápasu a tím i celého finále.

Když si pak při závěrečném ceremoniálu šel pro plaketu pro Kouče sezony, s kamennou tváří jen lehce mávl do publika. Bylo na něm znát, jak ho mrzel debakl o 41 bodů na domácí půdě.

„Výkon z naší strany špatný, ale přece jen to bylo naše první finále a v tom žlutém pekle jsme se usmažili my. Nymburk doma i u nás ukázal obrovskou kvalitu, tyhle zápasy umí, odehrál je výborně a k ničemu nás nepustil. My měli dobrý vstup do prvního zápasu, ale ve druhém jsme se bohužel hledali celých 40 minut a nešlo nám nic. Bojovnost nechyběla a fanoušci nás tlačili, ale lepší tým prostě vyhrál o parník,“ uznal Czudek.

Na hráčích viděl, že ohromující finálová atmosféra je poněkud přemohla.

„Koukali jsme po tribunách, místo abychom hráli. Atmosféra byla úžasná a měl to být náš šestý hráč, ale tentokrát nás to spíš svazovalo. Na jedné straně to bolelo, na druhé doufám, že tohle pro kluky není strop a že to byla zkušenost, na které se dá stavět. Takhle asi bude vypadat i Liga mistrů – jako školení, kdy budeme běhat se žákovskou knížkou, a soupeři se nám do ní budou podepisovat. Pokud se ale hráči, já jako trenér i celý klub chceme posunout dál, musíme tu Evropu hrát a doufám, že to pak přetavíme v náš prospěch. Jistě uvidíme, jak příští sezona dopadne, možná nebude tak úspěšná v NBL, ale jdeme do Ligy mistrů pro zkušenosti a já věřím, že převládnou pozitiva té účasti.“

Po finále už Czudek o vstupu do Ligy mistrů, jejíž základní fázi si letos vysloužil i poražený finalista z NBL, hovořil jako o prakticky hotové věci. „Shání se peníze, šéf klubu je nadšený, že do toho půjdeme a budeme se jen modlit, aby los byl pro nás milosrdný a nedostali jsme soupeře z přílíš vzdálených míst, aby nás to finančně nezlomilo.“

Opavští fanoušci v anketě NBL.cz takřka unisono ocenili to, že jejich klub dokázal dobýt finále s výhradně českým kádrem. Na podzim pro něj ale přijde ještě o řády větší výzva v podobě těžkých utkání v Lize mistrů. Jak se s nimi celek, který až na malé výjimky dosud nemá s mezinárodním pětkovým basketbalem zkušenosti, popere?

„To teprve uvidíme. Aktuálně tu máme tři až čtyři potenciální reprezentanty, kteří už nepotřebují srovnání v rámci republiky, protože to už známe. Potřebují tyhle zápasy v evropských pohárech, i za cenu, že budeme asi víc prohrávat, bude tam náročné cestování a celkově odehrajeme víc zápasů. My tohle pro kluky chceme, nehodláme se uspokojit, že jsme teď stříbrní a je konec světa. Chceme se dál posouvat a kluci to snad cítí stejně. Budou to další zkušenosti, které po individuální i týmové stránce opět přetavíme v lepší výkony do budoucna,“ je si jistý kormidelník Slezanů.