"Niňo maravilla" znovu šplhá na vrchol

VE ZPOVĚDNICI S RADOVANEM KOUŘILEM Když v pouhých 16 letech zapsal svůj první start v ACB, tehdy jako 14. nejmladší zelenáč historie, i web španělské ligy o něm psal jako o dalším „niňovi maravilla“, tedy zázračném chlapci. Radovanu Kouřilovi tenkrát svět ležel u nohou. Byl úřadujícím vicemistrem Evropy a jedním z nejlepších hráčů kontinentu své věkové kategorie. A v Alicante zprvu měl šanci budovat úspěšnou kariéru dál. Jenže své 4 starty ze sezony 2011/12 v nejlepší národní lize kontinentu už později nerozšířil. Alicante posléze zkrachovalo a po nevýrazné Kouřilově misi ve třetí španělské lize přišel restart na domácí půdě.

VE ZPOVĚDNICI S RADOVANEM KOUŘILEM Když v pouhých 16 letech zapsal svůj první start v ACB, tehdy jako 14. nejmladší zelenáč historie, i web španělské ligy o něm psal jako o dalším „niňovi maravilla“, tedy zázračném chlapci. Radovanu Kouřilovi tenkrát svět ležel u nohou. Byl úřadujícím vicemistrem Evropy a jedním z nejlepších hráčů kontinentu své věkové kategorie. A v Alicante zprvu měl šanci budovat úspěšnou kariéru dál. Jenže své 4 starty ze sezony 2011/12 v nejlepší národní lize kontinentu už později nerozšířil. Alicante posléze zkrachovalo a po nevýrazné Kouřilově misi ve třetí španělské lize přišel restart na domácí půdě.

Jeho třetí pokračování ukazuje, že kadetská hvězda se postupně rozpomíná na svá teenagerská léta, kdy 185 vysoký rozehrávač sypal do obručí soupeřů hromady bodů. Start letošní sezony v novém opavském angažmá měl pak až nečekaně zářivé parametry – 21letý playmaker byl po řadu kol nejužitečnějším hráčem Opavy a naposledy v Prostějově doslova explodoval 16 body včetně 4 trojek v rozhodující poslední čtvrtině. Konečná bilance 24 bodů s trojkami 7/5 v podání MVP utkání měla zásadní váhu při vítězství 85-93.

Radku, kdo vás před čtvrtou čtvrtinou v utkání s bývalým týmem vyhecoval k takovému monstr výkonu?
Asi to bylo tím, že se hrálo právě v Prostějově, kde jsem za žádnou cenu nechtěl prohrát. Byl to pro mě velký zápas, kde jsem se chtěl ukázat. Utkání se tam vyvíjelo už hodně proti nám a bylo načase s tím něco udělat. Jako první s tím začal Míra Kvapil, který nám dodal hodně energie a měl dost důležitých akcí. Já se pak k němu přidal a ještě jsme to dokázali otočit.



Nezazněl ani žádný aktivační pokyn od trenéra směrem k rozehrávačům?
No, jediné, co mi trenér po třetí čtvrtce řekl, bylo, ať se už konečně nas… (směje se)

Kdy naposledy jste byl v kariéře tak aktivní v zakončení jako v úvodu letošní sezony?  
To by byl ještě nějaký dorost, v Ostravě nebo v reprezentaci.

Trenér Czudek vás zřejmě do zakončení tlačí hodně.
Ano, nutí mě, abych se víc cpal do zakončení, než abych hrál jen na asistence. Dost jsme se o tom bavili a doufám, že už to plním.

Stejně jako kdysi v kadetech teď často chodíte do nájezdů, což obnáší i to, že po 9 zápasech jste házel polovinu šestek (15), jež jste měl za celou minulou sezonu (33). Je to tedy znát?
Určitě musím hrát aktivněji. Ale i moje role je jiná než v Prostějově, kde jsem měl kolem sebe tři snajpry, které jsem musel zásobovat. V Opavě je jediným trojkovým specialistou Luděk Jurečka, a i když ostatní kluci taky umějí vystřelit, jsou to spíš najížděči. Pokud jsem na hřišti s Kubou Šiřinou, on je tím hlavním tvůrcem a na mě vycházejí spíš otevřené střely. Celkově se ale snažím hrát aktivněji do koše a z toho plynou ty šestky.     

Víte, kolik jste už v sezoně dal trojek?
To netuším.

Bylo jich 15, což je identický počet, jaký jste měl za celou minulou sezonu, ovšem nyní vám stačilo o 22 pokusů méně (33 ku 55).
Tohle je určitě v hlavě. Ta čísla vyplývají ze souhry s Kubou, který tvoří hru, a „vytvoří mě“ samotného na trojce. A pak už to musí letět na koš. V Prostějově to bylo tak, že s míčem jsem hrál já a hledal jsem ostatní střelce.



Vzhledem k vašemu procentu (45,5), jen o dvě desetiny procenta horšímu, než má váš pan Trojka Luděk Jurečka, začínají se o vás obrany zajímat víc?
Těžko říct. Ještě se ale stane, že někteří obránci chodí kolem clon spodem, ale je to mnohem řídčejší, než v předchozích sezonách.

Trenér Czudek už po loňském A-divizním ME U20, která vám vyšlo na výbornou, prohlásil, že byste za to měl v Prostějově vzít a snažit se stát týmovou jedničkou. Když se to nestalo, vzal si vás k sobě do Opavy. Co jste na jeho loňskou pobídku říkal?
Určitě měl pravdu. Každý hráč by měl mít ambice stát se hlavním hráčem svého týmu. V Prostějově ale byl jasně prvním rozehrávačem Roman Marko, jako zkušenější hráč, který tam hrál už dlouho. My jsme víceméně skoro každý zápas oba hráli kolem 20 minut (Kouřil 19,5, Marko 25,3) a v drtivé většině případů jsme se na hřišti spolu nepotkali. I teď v Opavě se dá říct, že jsem ten druhý, ale často jsme s Kubou Šiřinou ve hře spolu, možná i kolem deseti minut. I díky tomu je moje minutáž o něco vyšší (24).

V minulé sezoně jste si ještě nevěřil na to se zkušenějšímu kolegovi vyrovnat?
Nevím, jestli nevěřil, ale sám cítím, že moje výkony jdou každou další sezonu nahoru a od toho se snažím odrážet. Minulý rok ještě nebyl z pohledu mých výkonů optimální. Měl jsem nějaké záblesky lepších momentů, ale nebylo jich zase tolik, abych se mohl stát jedničkou.

Na co vás vlastně Petr Czudek do Opavy zlákal?
Nebylo tam nic zásadního. Nabídky Prostějova i Opavy se mi obě hodně líbily, a pokud bych si mohl vybrat, do jakého klubu v republice jít, byly by to tyhle dva. Měl jsem velké dilema, protože i trenéry jsem znal oba stejně, oba týmy byly kvalitní a těžko se mi hledá jeden hlavní důvod, proč jsem si vybral Opavu.   

Za dva roky v Prostějově jste měl čtyři dvojciferné nástřely, teď tři za pouhých 9 utkání, z toho dvakrát přes 20 bodů. A dlouho jste byl i nejužitečnějším hráčem týmu, navíc i teď jste jen o fous za kolegou Šiřinou. Koho to kolem vás nejvíc překvapilo?
To nevím. A mě samotného? Já od sebe očekávám takovouhle hru pořád. Spíš jde o to, že se mi ještě nepodařilo ustálit výkony a mám zápasy s výpadky, kdy se mi nedaří, a nedokážu se chytit. Jinak ale vždy čekám to nejlepší a jsem zklamaný, když mi to nejde.
 

K vašemu prostějovskému působení se váže i loňský senzační dunk z postupného útoku, kterým jste ohromil prakticky všechny z týmu. Kdy dáte repete i v dresu Slezanů?
Po zranění kotníku z konce minulé sezony se ještě o velkou akrobacii nepokouším, ale uvidíme, až se dám zase do kupy, to bych nějaké parádičky zase mohl přidat. Ještě minulou sezonu mi smečování třeba při tréninku nedělalo žádné problémy, ale teď po tom zranění jsem snad ještě nezasmečoval.

Za pár měsíců to bude pět let od vaší premiéry v ACB, jak často k tomu momentu ještě zbloudí vaše myšlenky?
Na minulost už moc nevzpomínám, spíš koukám do budoucna. Hlavní je pro mě tahle sezona a co nejlepší týmové i osobní výsledky. A jestli bych ještě někdy šel ven? Kdyby se naskytla dobrá příležitost, tak bych to zkusit šel, ale nějak nad tím nepřemýšlím.

Zkusme to jinak – jak daleko jste aktuálně pod stropem svých možností?
Doufám, že když se mi podaří aspoň stabilizovat aktuální výkonnost a ještě k tomu trochu něco přidám, tak to už bych si jako ten vrch dokázal představit. Dejme tomu, že jako takový příklad by mohl sloužit zápas s Prostějovem, ovšem s tím, že bych tak nehrál jen v posledních deseti minutách, ale celé utkání.  




Foto: BK Opava