Nizozemci? Vždy s angličtinou a kolem! A Čech pod balkánským tlakem

Vedle podkošového reprezentanta Jamese Karnika je jediným hráčem, který má v českém časoprostoru čerstvou osobní zkušenost s nizozemským basketbalem, jehož nejlepší vyslanci dnes večer a v neděli prověří národní tým lvů v kvalifikaci EuroBasketu.

Slávistický power forward Michal Kozák po roční misi ve Zwolle může leccos říct nejen o podkošové situaci v Nizozemí, ale také o už čtvrtým rokem pokračující společné soutěži s belgickou ligou.

Michale, jakým odborníkem na nizozemský basketbal po minulé sezoně jste?
Za odborníka bych se nepovažoval, ale jistě mám nějaké povědomí o hráčích, stylu hry a nizozemském výběru, takže lehce vím, co od reprezentačních zápasů čekat.

Kolik reprezentantů se pohybuje v domácí soutěži?
I z loňska vím, že řada hráčů z reprezentace hraje v belgicko-nizozemské lize (z aktuální nominované čtrnáctky je takových nakonec pět) a i díky tomu jsou sehranější, vědí o sobě. A potom budou posílení o hráče působící v zahraničí.

Jak je basketbal v Nizozemsku momentálně populární?
Populární rozhodně je. Samozřejmě se to nedá srovnávat s fotbalem, ale je to znát hlavně ve městech, kde se místním týmům dlouhodobě daří. Mají skvělé haly v Groningenu, Leidenu, Den Boschi, kde lidi na basket chodí. Najdou se i ligové týmy, kde haly bývají prázdnější, ale ta popularita i roste, jak díky pětkovému basketu, tak díky 3x3. Kolikátý je basketbal v žebříčku sportů, se těžko odhaduje, možná mezi top třemi čtyřmi, ale Nizozemci jsou hlavně dost aktivní lidé. Hodně chodí ven, často hrají pickleball (stále populárnější odnož tenisu), všude jsou na to venkovní kurty. Celkově se do sportu hrnou a lidí bylo na různých hřištích všude plno. Třeba ve Zwolle jsem kousek od sebe měl park, kde bylo hřišťátko na basket a lidi jsem tam vídal často. I moji mladší spoluhráči si tam chodili zahrát s různými amatéry.

Řešil jste s někým, co Nizozemcům dosud dalo několikaleté spojení s belgickou ligou?
Stále to řeší a vyvíjejí. Snaží se najít ideální systém, který by jim nejlíp fungoval. Vím, že sezonu před mým příchodem měli trochu jiný formát než v minulém ročníku. Za mě jsme základní část ligy hráli jen s nizozemskými soupeři a pro nadstavbu se to rozdělilo na lepší a horší část, kde už se do jedné skupiny spojily ty lepší týmy z obou zemí a do druhé ty, co dopadly v základní části hůř. A pak se hrály zase oddělená play-off a až národní vítězové se utkali o ligový titul. V sezoně 2022/23 se hrála jak obě národní play-off, tak potom i společné a v aktuální sezoně je už vše spojená od základní části, kde je 19 týmů. Dál budou dvě národní play-off a až vítězové si to opět rozdají o titul. Nemyslím si, že by to chtěli nutně pořád měnit, ale snaží se najít nějaký schůdný, efektivní systém.

Jak se na tohle spojení hráči nebo kluby dívají?
Nevím, jak se na to dívají v Belgii, ale pro Nizozemce je to lukrativní spojení, protože v zemi mají tři čtyři týmy, které mají určitou kvalitu a dlouhodobě se drží ve špičce, a pro zbytek je dobrá ta konfrontace s belgickým basketem, kde týmy mají celkově lepší kvalitu. Je to ale zpestření pro obě strany, že nehrají stále dokola celý rok se stejnými soupeři.

Je soutěž hodně prošpikovaná zahraničními borci?
Vím, že my jsme měli tři Američany, Chorvata a mě. Naprostá většina týmů měla aspoň dva tři cizince, kteří buď zápasy začínali, nebo měli velkou roli. Neliší se to tak od jiných lig. Jádro se tvoří z domácích hráčů a do toho vedení klubů přidávají tři čtyři cizince. Co jsem registroval, tak většina jich byla z USA.

Jak by vyznělo srovnání s NBL?
Za mě je česká liga srovnatelná s nizozemskou v tom, že je tam pět šest týmů s poměrně slušnou kvalitou a na konci jsou, řekněme, dva celky na hraně záchrany. Belgické týmy jsou o něco lepší, mají větší rozpočty, což se odráží i v kvalitě hráčů a zázemí. Pro nás se Zwolle byl každý zápas s belgickým soupeřem výzvou, protože do žádného jsme nešli s tím, že bysme měli vyhrát. Spíš jsme vždy byli minimálně mírným outsiderem.

Jak společná liga vypadá po herní stránce?
I tady byl velký rozdíl mezi Belgií a Nizozemskem, kde ty celky byly víc složené jako tým. To v Belgii to bylo víc založené na individualitách. Nizozemské celky zůstávají víc sezon pospolu, hlavně ty lepší jako Leiden. Je to pak znát na hře založené víc na systémech a pravidlech. V Belgii se hraje volněji a míň organizovaně. Třeba Antverpy měly skvěle vybavené hráče, ale nehráli tak spolu.  

Jakým tým mělo Zwolle, co jste měli za cíl a jak jste jej naplnili?
Cíle byly vysoké, chtěli jsme bojovat o prvenství v nizozemské části, kde jsme na to nebyli hlavní adepti, ale věděli jsme, že se o to můžeme porvat. Během sezony se to prokazovalo, pořád jsme byli tak o půl kroku za nejlepšími, jak v nizozemské základní části, tak potom v nadstavbě, kde jsme prohrávali s belgickými soupeři o pár bodů v koncovce. V play-off jsme pak vypadli s Leidenem, který byl s Den Boschem od začátku kandidátem na titul. My měli před play-off smůlu na zranění, několik hráčů nám vypadlo, ale i tak jsme s Leidenem odehráli tři úplně vyrovnaná utkání.

Jak se naplnila vaše osobní očekávání?
Rozhodně to nebylo lehké. Byl tam dost tlak od vedení i trenéra. Byla to ale dobrá zkušenost, kdy jsem se na tohle musel adaptovat. Bylo to jiné než v druholigovém německém Hamburku, kde takový tlak nebyl. Měli jsme trenéra s napůl balkánskými kořeny, takže si dokážete představit, jak to vypadalo. Navíc na cizince je ten tlak vždycky větší. Když nejsou očekávané výkony, tak se vedou řeči o tom, jestli nemá dojít k výměně, což má pak vliv na vaši hru a na to, jak se tam cítíte. Sám jsem čekal o něco lepší sezonu, statisticky to úplně nevyšlo (průměry kolem 4 bodů a 4 doskoků za 18 minut), ale byl to můj druhý profesionální rok, tak nejde hned čekat všechno.

Jací jsou fanoušci? Dějí se i při basketbalu nepokoje, které známe z poslední doby v nizozemském fotbale?
Ne, to vůbec. Fanoušci, kvůli kterým jsou nepokoje na fotbale, zůstávají jen u fotbalu, a nic takového jsem nezažil. Návštěvnosti se liší, spodní polovina tabulky ji má slabší, ať už kvůli nedostatečně velké hale, nebo že ten tým není tak známý. Tam je to pak pár stovek, u těch lepších týmů je to do tisíce lidí. Hlavně v Belgii se ale chodí víc. Největší návštěvu jsem zažil v Antverpách, kde vždy jednou za sezonu mají zápas ve velké aréně, což směřuje k jejich názvu Giants, tedy Obři. Vše je víc medializované, přišlo tam asi patnáct tisíc lidí a byla super atmosféra.

Jak je basketbal vidět mediálně?
Hodně je to ovlivněné popularitou fotbalu, který se řešil všude. Bylo tak pořád slyšet o Ajaxu, Feyenoordu a o basketu mnohem míň.

Kde se soutěž pohybuje platově?
Když vynechám Nymburk, který je u nás odskočený, tak myslím, že to je v Nizozemsku velice srovnatelné s NBL.

V létě Nizozemci slavně vyhráli turnaj 3x3 na olympiádě. Bylo znát, že tohle odvětví frčí v zemi víc a že v něm cítí větší šanci než v pětkové hře?
Tu šancí cítí větší určitě. Vědí, že Worthy de Jong (hlavní hvězda) i ostatní trojkoví hráči jsou teď světová špička. V pětkovém basketu je čeká ještě hodně práce, aby mohli konkurovat těm lepším týmům. Hodně se tak zaměřují na trojkový basket, kde cítí, že ještě nějakou dobu můžou dominovat.

A jak jste potkal Nizozemsko mimo basketbalové palubovky?
Nejvíc mě zarazilo, že tam všichni mluvili anglicky a vůbec při tom nezáleželo na věku. To mě po roce v Německu i po zkušenostech z jiných zemí mile překvapilo. Celkově na mě země udělala dobrý dojem. Je sice drahá, hlavně kolem Amsterdamu, ale životní standard je na velice dobré úrovni. Lidé jsou hodně aktivní, všude jsou parky a spousta zeleně, jako by žili v souladu s přírodou. Pořád vidíte na ulici někoho běhat nebo jezdit na kole. My měli v klubu takové erární kolo, které jsme občas používali. Na kole se tam dá dostat všude a cyklisti mají prakticky všude přednost, a když náhodou ne, berou to tak, že ji stejně mají, musí se tak pořád dávat pozor. Jet autem po městě je proto poměrně otravné, protože pořád musíte koukat, aby vám někdo nevjel pod kola.