Nováček mezi kouči: Vypněme skore!

S LIGISTOU V JINÉM SVĚTĚ Benda potáhl rychlý protiútok a z pravé strany našel pod košem zcela volného Bendu, který bezchybně poslal míč do koše, i když ho měl v pořádné výšce nad sebou. A Benda stojící u střídačky se mohl za hlasitého burácení fanoušků spokojeně pousmát… Předchozí dvě věty možná na první pohled nedávají smysl. Minulou neděli ho však v kolínské školní tělocvičně rozhodně měly.

S LIGISTOU V JINÉM SVĚTĚ Benda potáhl rychlý protiútok a z pravé strany našel pod košem zcela volného Bendu, který bezchybně poslal míč do koše, i když ho měl v pořádné výšce nad sebou. A Benda stojící u střídačky se mohl za hlasitého burácení fanoušků spokojeně pousmát… Předchozí dvě věty možná na první pohled nedávají smysl. Minulou neděli ho však v kolínské školní tělocvičně rozhodně měly.

Člen TOP 30 skórerů domácí ligové historie Petr Benda, který se pomalu blíží už k metě 7000 nastřílených bodů, po sobotním duelu NBL odmítl nedělní odpočinek a postavil se jako „head coach“ na lavičku poděbradské přípravky, odkud tři zápasy řídil možné budoucí naděje zdejšího podkošového sportu, včetně svých dvou synů ve věku devět a šest let.  

A když dokoučoval poslední utkání s domácími Medvědicemi U11, které vrcholilo ukrutně dramatickou koncovkou, zdálo se, že i on toho měl „plné brýle“.

„Prožívám to hůř než jako hráč,“ přiznal čerstvý jubilant, který v sobotu oslavil rovných 35 let života na této planetě. „I když jsou to tak malé děti, nedivím se trenérům, že jsou po takových koncovkách na infarkt a řvou na rozhodčí, hráče i všechny kolem. Z pohledu trenéra jsou to opravdu nervy. Já se ale ještě za trenéra nepovažuju, jsem jen výpomocná síla,“ utíká ke skromnosti power forward Nymburka, který už od brněnských vysokoškolských studií má v kapse licenci B.
 

Není si však jistý, že mu někdy přijde k většímu užitku. I když - jak se říká – nikdy neříkej nikdy. „Trénovat juniory nebo chlapy už by se mi nechtělo, ale rád bych se věnoval těmhle dětem a pokusím se s nimi jít tak daleko, jak to půjde,“ rozkrývá své plány kouč, o jehož „vedlejšáku“ prý nejspíš ani neví nymburský kormidelník Ronen Ginzburg.

Nedělní turnaje s dětmi zažívá v téhle sezoně poprvé, odkoučovaných má tak zatím několik desítek zápasů. A i když by jeden čekal, že basketbalu má za svůj život nad hlavu, ničím takovým podle svých slov netrpí.   
  
„Tohle je trochu jiné, jde spíš o odreagování. Jsem tu se svými dětmi i se všemi ostatními a minibasket mám rád. U dětí je super, že jsou na nich vidět týden za týdnem další pokroky,“ pochvaluje si Benda, který se v této sezoně o nedělích může svému novému „koníčku“ věnovat i proto, že Nymburku už skončily víkendové mise ve VTB lize.

Zatím funguje především jako zápasový kouč, ale snaží se být i na trénincích svých malých svěřenců, kterým je nejčastěji osm nebo devět. „Tím, jak máme s Nymburkem hodně pohyblivé časy tréninků, nestíhám u dětí všechny jednotky, ale díky tomu, že už jsme skončili v Lize mistrů, se snažím během týdne být aspoň na jednom tréninku,“ popisuje svou rutinu reprezentant, který na tréninky dětí v Poděbradech, kdy bydlí, zajde, i když mu na to vychází třeba jen půlhodina.  

„S Nymburkem máme tréninky úterý až pátek a navazují mi na ty dětské, kde tu půlhodinu stíhám. Dovezu tam svoje kluky a nějakou dobu se snažím pomáhat našim hlavním trenérům, kterým za jejich práci patří velký dík.“



Znalosti nabyté při studiu na licenci B zatím uplatňuje výhradně při trénincích. „V zápasech, i když na děti řveme, tak nás v tomhle věku stejně moc nevnímají. Proto je žádnými pokyny nezahlcujeme a smažíme se je spíš burcovat, aby se snažily bojovat, což je v téhle kategorii jednou z hlavních věcí. Ta děcka toho mají nad hlavu, když vyběhnou na hřiště, a ještě je svazovat tím, koho kde mají bránit, to už by bylo moc. Hlavně musí slyšet z lavičky naši podporu,“ zdůrazní Benda, který má s kolegy i několik „interních“ zápasových zásad.

„Jsem pro to, aby si zahráli všichni a aby se to moc nedělilo. Snažíme se poskládat tři vyrovnané pětky, které hrají stejný čas, a je nám jedno, jestli vyhrajeme, nebo ne. A i když se některé pětce daří víc a jiné míň, ten určený čas odehrají a nestává se, aby jedna měla minut víc,“ podává svůj recept a k němu přidá i jednu téměř kacířskou myšlenku:

„V téhle kategorii bych byl i pro to, aby se na tabuli vůbec neukazovalo skore, a děcka ho tak během zápasu neviděla. Stolek by ho samozřejmě zapisoval a na konci by se to děti dozvěděly jako menší překvapení. Myslím, že nejen trenérům, ale i rodičům a právě dětem by to jen prospělo.“

Obloukem se nyní vraťme k oné zápasové sekvenci z polabského derby a jejím hlavním aktérům. Jejich otec se sice trochu ošívá, když má víc o svých následovnících hovořit, ale pak se přece jen rozmluví.   

„Jsem rád za každou takovou přihrávku, ovšem ne jen od mých synů, ale od kohokoli z družstva. Snažíme se ty malé vést tak, aby si přihrávali a ne aby vzali míč a driblovali přes celé hřiště. A pokud zvednou hlavu a najdou někoho přihrávkou, pochválím je všechny,“ říká nováček mezi trenéry.

A z pohledu táty pak ještě dodá: „Jo, vidět takovou bratrskou spolupráci je určitě pěkný…“