Noví lvi hecují tréninky. Vstoupí do dějin?

PŘED POSLEDNÍMI DUELY KVALIFIKACE ME Češi aktuálně finišující kvalifikaci EuroBasketu hrají jako pořadatelé nesoutěžně a kromě světového žebříčku tak v zápasech řeší především získávání ostruh pro méně zkušená lvíčata. V sobotu ve Vilniusu se však mohou přesto výrazně zapsat do dějin. Jako kati basketbalu zaslíbené Litvy, s níž se na její domácí půdě utkají v situaci, kdy ještě ani zdaleka nemá zajištěnou účast na EuroBasketu 2022. 

A pokud by se oslabená skvadra lvů opravdu hecnula, mohla by se podepsat pod doslova národní sportovní tragédii národa dýchajícího pro hru pod bezednými koši.

Ve skupině C je první odskočená Belgie (3-1), jež ale stále nemá zajištěný postup na ME, a o druhou pozici bojují Dánové s Litevci se shodnou bilancí 2-2, přičemž Dánsko v minulém okně Litvu v prvním vzájemném utkání složilo o 4 body. Jen dva z těchto tří celků ovšem nakonec spolu s předem jistými Čechy na turnaj postoupí. A v Litvě si neumějí představit, že by černý Petr padl na jejich tým, protože na EuroBasketu chyběli od nabytí nezávislosti jen jedinkrát, v roce 1993, kdy vznikla samostatná Česká republika.

„Po porážce národního týmu často neexistuje žádný zítřek,“ ještě zvýšil tlak na svůj celek veterán Jonas Mačiulis. Pokud by se svými druhy v sobotu padl s Čechy, musel by pak k postupu bezpodmínečně uspět v pondělí s Dány.

„Kdyby se Litevci nedokázali kvalifikovat, byla by to opravdu národní tragédie. Pro ně taková varianta nepřichází v úvahu a ten tým podle toho vypadá. Posbírali vše, co mohli, a jdou sem vyhrát. My je můžeme pomoct vyřadit, na druhou stranu budeme při daných soupiskách hodně za outsidery. Nejsem si tedy jistý, jestli oni to berou tak, že zápas s námi je pro ně ten důležitější,“ pronesl dnes ve Vilniusu kapitán českého národního týmu Vojtěch Hruban slova, kterými jako by chtěl domácí celek ukolébat.

Litevci i podle kouče lvů Ginzburga mají ještě silnější sestavu než v prvním vzájemném utkání před rokem. Nejznámější trojlístek veteránů Kalnietis - Kuzminskas (oba Kubáň) - Mačiulis (AEK Atény) doplnilo v nominaci těchto 11 mužů (v aktuální situaci jako obvykle z mimoeuroligových zdrojů): Kariniauskas (Utena), Velička (Braunschweig), Vasiliauskas (Petkimspor), Dimša (Gran Canaria), Girdžiunas a Butkevičius (oba Vilnius), Bendžius (Sassari), Masiulis (Panevežys), Miniotas (Bilbao), Birutis (Obradoiro) a Blaževič (Žalgiris).

„Pro Litvu jsou to zápasy, které musí vyhrát. Pro nás první utkání s ní nebylo špatné a až téměř do konce bylo těsné, když jsme loni měli v týmu zkušenější hráče,“ vrátil se Ronen Ginzburg k rok starému duelu, hranému v aréně ve Vilniusu těsně před nástupem korony před zraky litevského prezidenta i šesti tisíc jeho krajanů.

Kormidelník českého týmu si je vědom, že oba týmy soupeřů, tedy Litevci a Belgičané, se snažily zajistit ty nejlepší hráče. „Oba celky mají pod košem vysoké hráče a budou velmi atletické. Pro nás by to byly těžké zápasy, i pokud bychom neměli tolik absencí, ale uděláme maximum možného.“

Při nutnosti doplnit sestavu více z domácích ligových zdrojů kouč předpokládá, že minuty dostanou i dosud méně obehrávaní hráči. A že je dokážou v budoucnu zúročit. „Stejně jako Jaromíru Bohačíkovi nebo Martinu Peterkovi tímto způsobem pomohl k sebevědomí EuroBasket 2017 a Ondrovi Sehnalovi pro změnu minulé kvalifikační okno, měly by tyto zápasy pomoci zase dalším.“

Ginzburg ovšem v současné době neřeší jen poslední okno kvalifikace, ale s předstihem i kvalifikaci na letošní olympiádu, jež čeká lvy na přelomu června a července v Kanadě. „Už jsme kvůli tomu hodně udělali. Prověřoval jsem situaci hráčů, mluvili s nimi. Byl jsem v kontaktu třeba s Vítem Krejčím, u něhož je to po zranění (přetržené vazy v koleni) padesát na padesát, že by mohl být připraven. Stále je ve hře i možnost návratu Blakea Schilba a pak jsou tu Jan Veselý, Tomáš Satoranský a Ondra Balvín. S Tomášem jsem v kontaktu každé dva tři týdny a už se vyptává na detaily. Jan už po návratu ze zranění vypadá herně mnohem líp, a pokud vím, chtěl by se také přidat. Nemyslím si, že by chtěl někdo o šanci na olympiádu přijít. Ne každý má ve své kariéře možnost na ní hrát a ne každý tým má šanci být aspoň v kvalifikaci. Bude to složitá mise, ale já věřím, že můžeme dokázat velké věci,“ prohlásil trenér lvů.

Vzhledem k aktuálním absencím a nejistotám by se mohlo zdát, že nervozita už bude před pomalu se blížící olympijskou kvalifikací svírat i kapitána Vojtěcha Hrubana. Opak je však pravdou.

„Ještě chybí čtyři měsíce a z basketbalového pohledu pořád zbývá hodně času. Já bych rozhodně nepanikařil. Jistě, ze standardního složení nám tady v Litvě chybí nějakých šest lidí, což je půlka týmu, na kvalifikaci o Tokio ale bude o dost jiná sestava. A říkat si, že teď nám hrozí bilance 1-5 v kvalifikaci o Evropu a bude tak i špatná kvalifikace o olympiádu, by bylo hodně předčasné,“ zdůrazňuje šéf týmu.

Ten má kolem sebe ve Vilniusu řadu méně ostřílených jmen, nebo i hodně mladých lvíčat jako třeba Jana Štěrbu, Richarda Bálinta, Luboše Kováře či Ondřeje Sehnala. A nebojí se je pochválit.

„Je znát, že tu chtějí být, o to místo v nároďáku se prát a ukázat, že sem patří, což je hlavní. Vytvářejí tak konkurenční prostředí a bez toho by to nešlo. Tréninky by jinak stály „za prd“. Doufám, že i v zápasech to ukážou a že my zkušenější jim to pomůžeme rozběhnout, aby se do toho dokázali snáz přidat a být stejně platnými členy.“

Hruban prý ani jako kapitán nemusí přehnaně dozírat na plnění povinností či někoho napomínat. „V tomhle moje kapitánství nehraje velkou roli. Ti mladší, kteří jsou tu poprvé podruhé, tak sledují všechny ty zkušenější hráče, a my bychom měli hlavně jít příkladem a ukazovat, jak tým má fungovat. Z toho si vezmou víc, než kdybychom za nimi chodili a říkali, co musí dělat. Jistě sem tam nějaká rada hlavně na hřišti padne, ale mimo není s ničím problém. Nikoho opravovat, ani „kopat do zadku“, aby se v nároďáku choval správně, nemusím. Zvyšovat hlas jsem tak nemusel na nikoho, to už by musel někdo být opravdu bez koncentrace,“ popisuje na pohled idylický chod týmu jeho hlava.

Při vnitrosezonní absenci Tomáše Satoranského, lídra mužstva na většině velkých akcí, který se ani s porážkou v tréninkové hře nesmiřuje vůbec snadno, se ovšem nabízí otázka, kdo nyní zajišťuje „ostřejší“ a zápasovému horku co nejbližší ráz tréninkových procedur a her?

„Tréninky zatím měly velice slušnou úroveň. V listopadu jsem s týmem nebyl, ale přijde mi, že kluci se poučili z minulého okna v tom, že pokud po sobě nebudeme „jezdit“ i na tréninku a nebudeme dost agresivní, bude to pak v zápasech chybět. Jsou připravení do toho dát víc a víc se „držet pod krkem“. Tréninky tak mají náboj i agresivitu a možná spíš než my starší to zatím zajišťovali ti mladší, kteří na hřišti v těch zápasech chtějí být,“ opět oceňuje nastupující lví divizi Vojtěch Hruban.