Nový dirigent: Naposledy to bylo v Římě

Na kurtu strávil nejvíc času, přes 32 minut, a byl při nich zatraceně vidět. Jako třetí střelec posbíral proti Nizozemcům 12 bodů, jako převtělený rozehrávač rozdal nevídaných 9 asistencí, s 6 míči byl i druhým doskakovačem a se dvěma zisky sdíleným nejlepším českým lupičem. Zažil zejména hvězdnou první půli, u níž byl při vedení 50-27 za svých 14 minut 9 body, 8 asistencemi a 5 doskoky!

„Byl tam poměrně velký rozdíl v kvalitě soupeře. Třeba Srbové nás v sobotu do takových pozic jako Nizozemci vůbec nepouštěli a útok nám tak trošku drhnul. Ale tentokrát jsme se dostali do dobrého útočného rytmu, což nám přidalo na sebevědomí. Můžeme být hrdí, jak jsme zápas zvládli,” pravil po první výhře lvů na EuroBasketu křídelník i alternující rozehrávač Tomáš Kyzlink.

Tomáši, kdy naposledy jste měl v utkání 9 asistencí?
Tak tři roky zpátky ještě v Římě. Jak chybí „Saty” (Satoranský), tak zodpovědnost rozehrávání je na nás guardech, a když tam máte hráče jako Martina Peterku nebo Honzu Veselého, tak asistence naskakují poměrně rychle.

Důležitou roli jste měl i v závěru, kde jste mohl dvěma šestkami za stavu 75-71 natáhnout vedení na šest, ale vyšla jen jedna, a to až díky přešlapu soupeře při vašem druhém minutém pokusu. Byly tam už po dotažení soupeře trochu nervy?
Tak, já o sobě vím, že nejsem žádný skvělý šestkař a občas to nevyjde.

Jen šest minut dostal svěřených jako rozehrávač Vít Krejčí, takže při necelých 21 minutách Ondřeje Sehnala zbylo poměrně dost času i na sestavy bez rozehrávače. Jak jste si to pak s křídelními kolegy rozdělovali?
Je to spíš na náhodu, kdo zrovna koho z nás brání, aby byl přechod do útoku co nejhladší. Když je na vás hráč, který umí výborně presovat, tak asi je zbytečné ztrácet energii v přechodové fázi. Takže vždycky si to vzal ten, u nějž byl nejslabší obránce. Někdy to signalizuje trenér, jindy si to vykomunikujeme mezi sebou.

Je složitější takhle fungovat, když na to běžně nejste zvyklí?
Je to velká změna, protože tenhle tým byl vždycky zvyklý, že dirigent hry je „Saty” a od toho se celá hra odvíjela. Teď musíme improvizovat a najít jinou cestu, aby byl útok plynulý.

Spadl vám po první výhře kámen ze srdce?
Tenhle zápas byl do or die (vyhrát, nebo zemřít), kdybychom prohráli, tak by šance na postup byly úplně minimální, tudíž pro nás to znamenalo všechno a tomu odpovídal i přístup. Teď je tam pocit úlevy, ale nesmíme usnout na vavřínech a stejnou energii a vůli po vítězství musíme převést do úterního zápasu proti Finům, který bude ještě náročnější.

Na třetí pokus jste si tedy konečně mohli užít vítězné kolečko na hřišti...
Bylo to příjemné, jen škoda, že to nevyšlo proti Srbsku, kdy bylo přítomno patnáct tisíc fanoušků. Nicméně i v menším počtu byli skvělí, vytvořili skvělou atmosféru a jsou naším šestým hráčem. Tímhle jim velmi děkujeme.

Co se v utkání povedlo?
Vypíchnul bych první poločas, hráli jsme skvěle v obraně i útoku, nacházeli jsme naše střelce Honzu Veselého a Martina Peterku, prezentovali jsme se stylem basketbalu, který byl vždy tomuhle týmu vlastní, což je rychlá přechodová fáze. Kluci byli výborní, že dokázali střely proměňovat. Pak samozřejmě pokrývání jejich hlavních střelců, kteří nezačali nějak výborně (do půle tým trojky 14/1, lvi 14/5), přispělo k velkému rozdílu ve skore, což nám mentálně hodně pomohlo.

Pick-and-rollů s Janem Veselým jste od začátku chtěli hrát hodně?
Koncept tam je velmi jednoduchý. Napíchnout obranu a vyhodit to na Honzu, který přes všechny vystřelí. Byl famózní, víme, že v posledních letech na střele zapracoval, ze střední vzdálenosti minul jednu střelu, klobouk dolů!

A co říct ke zlaté ruce Martina Peterky?
Jeho ruka je opravdu obdivuhodná, byl jsem blízko té poslední trojky z rohu a všimnul jsem si, že mu míč trošičku vyklouznul, ale stejně to tam spadlo. Famózní výkon!

Padání náskoku ve druhé půli bylo dané hlavně tím, že to Nizozemcům začalo padat z dálky?
Byl to jeden z faktorů. I když jsme si v poločase říkali, že je nesmíme za žádnou cenu pustit do zápasu, tak oni přesně ty střely, které jim v prvním poločase nepadaly, začali dávat. A bylo poměrně těžké je zastavit. Tohle je sport, nemůžete počítat s tím, že výkon z prvního poločasu bude stejný. Je to nahoru dolů a je potřeba se s tím vyrovnat a dovést zápas k vítězství.

Jak vám pak bylo, když se náskok z 23 bodů minutu do konce scvrkl na 3?
Všichni jsme ve svých kariérách takovéhle comebacky zažili, je třeba se držet toho, co vycházelo v předcházejících pasážích a hlavně neztrácet sebedůvěru. Samozřejmě když se útok takhle zastaví a v obraně vám to moc nejde, tak tendence trochu sklopit hlavu tam je. Nicméně všichni jsme hráli v zahraničních ligách a víme, že v takových chvílích je třeba se kousnout a držet se toho, co vycházelo.