Nový lev: S trenérem už jsme mluvili o hmotě

S VÁCLAVEM BUJNOCHEM I když s dvakrát „zrušeným“ levým kolenem už dávno přestal snít o vznešených cílech, výš šplhat nepřestal. Zatímco však v minulé ligové sezoně teprve zahříval své motory, v letošním ročníku už je rozžhavil do téměř maximálních obrátek. I když – do maxima mu ještě nejméně podle dvou trenérů leccos chybí. Tím prvním je jeho současný kouč v Opavě Petr Czudek. Tím druhým pak jeho nový šéf, ten reprezentační, Ronen Ginzburg, který dvoumetrového levorukého forwarda Václava Bujnocha poprvé pozval na soustředění užší čtrnáctky národního týmu. A to musí být pro 24letého Slezana poté, co po druhých utržených vazech během dvou let zvažoval, jestli dál pokračovat ve vrcholové kariéře, nemalé zadostiučinění.

S VÁCLAVEM BUJNOCHEM I když s dvakrát „zrušeným“ levým kolenem už dávno přestal snít o vznešených cílech, výš šplhat nepřestal. Zatímco však v minulé ligové sezoně teprve zahříval své motory, v letošním ročníku už je rozžhavil do téměř maximálních obrátek. I když – do maxima mu ještě nejméně podle dvou trenérů leccos chybí. Tím prvním je jeho současný kouč v Opavě Petr Czudek. Tím druhým pak jeho nový šéf, ten reprezentační, Ronen Ginzburg, který dvoumetrového levorukého forwarda Václava Bujnocha poprvé pozval na soustředění užší čtrnáctky národního týmu. A to musí být pro 24letého Slezana poté, co po druhých utržených vazech během dvou let zvažoval, jestli dál pokračovat ve vrcholové kariéře, nemalé zadostiučinění.

Reprezentační kormidelník ovšem vedle slov chvály předestřel novému svěřenci i řadu domácích úkolů, když na jeho adresu podotkl: „Je velice talentovaný, jen si nejsem jistý, jestli si Václav je míry svého talentu plně vědom. Pokud ano, měl by na hřišti i „nocovat“. Už jsem o tom s ním mluvil, stejně jako o nutnosti zlepšit fyzické předpoklady a další věci.“
 
Bujnoch sám víceméně souhlasí. „Asi to tak je. Říká mi to i trenér v klubu, tak na tom asi něco bude. A to spaní v hale? No, uvidíme,“ usměje se.

Asi není třeba dodávat, že z nominace do kempu před kvalifikačními zápasy v Bulharsku a na Islandu byl překvapen. Celou pondělní cestu ze Slezska pak měl na to, aby od klubového a nyní i reprezentačního kolegy Jakuba Šiřiny vyzvěděl, jak to v národním týmu chodí. A v úterý už si mohl promluvit i s trenérem. „Zajímal se, jak funguju v klubu, jak trénujeme a podobně.“



Bujnoch si je vědom, že při daném složení čtrnáctky nominovaných a zejména při silné konkurenci na jeho pozici power forwarda přijel na necelý týden do Nymburka především za sběrem cenných zkušeností.

„Času v tomto okně zabojovat o konečnou nominaci moc není. Je to pro mě náročné, protože kluci už znají systémy, jak fungujeme v útoku, jak chceme bránit. A během tří dnů a pěti tréninků pro mě nebude snadné všechno vstřebat. Samozřejmě se o to poperu, ale stojím nohama na zemi a vím, že to chce čas. Konkurence na mé pozici je tu velká, všichni kluci už mají velké zkušenosti, jsou to hotoví hráči a dostat se přes ně by bylo těžké. Nechávám tomu proto volný průběh,“ odmítá se stresovat.

Zároveň však tuší, že na delších kempech v červnu a srpnu přijde další šance a bude se moct ukázat opět o něco víc. „Teď se chci soustředit na závěr sezony v klubu a říct si tak o ještě větší resspekt směrem k reprezentaci,“ hledí o pár měsíců dál. A protože na Nymbursku teď kolem sebe často slyší skloňovat zejména slova jako Světový pohár, nemůže se vyhnout ani tomuto tématu.

„Určitě je to obrovské lákadlo. Na šampionát se nepostoupilo od roku 1982, takže by bylo krásné si tam zahrát. Ale ta cesta do Číny je ještě dlouhá.“

Opavský power forward nepřišel na své první repre soustředění mezi samé neznámé tváře. Třeba s Jaromírem Bohačíkem hrával v dorostu ještě v Ostravě, v mládežnických reprezentacích se občas potkával i s Martinem Křížem a o klubovém kolegovi Šiřinovi, aktuálně prvním dirigentovi lvů, už řeč byla.

Právě řeč, nebo spíše řeči, to je u nováčka v nároďáku další důležité téma. Hlavním komunikačním jazykem je angličtina a tady se Bujnochovi velmi hodí tři roky strávené na univerzitě v USA. Berou potenciální aspiranti národního týmu nyní v potaz, že alespoň anglické základy by měli mít v rukávu?

„Nevím, ale je to možné,“ odtuší lví novic.



Co ví určitě, to je důvod jeho letošních zlepšených výkonů, jež z něj udělaly – už s tím nejtěsnějším odstupem na kolegu zpod koše Gniadka – třetího střelce i třetího nejužitečnějšího hráče Opavanů.

„Je to kombinace více faktorů. Daří se mi zdravotně, což dřív dlouho neplatilo. Teď to musím zaklepat, protože zdraví drží. Navíc Viktor Cvek s Kubou Blažkem, kteří hráli na stejné pozici jako já, v Opavě v létě skončili, takže mám větší prostor a daří se mi,“ pochvaluje si dvanáctibodový střelec s 38procentními trojkami.

Na střeleckého lídra Slezanů Jakuba Šiřinu mu aktuálně chybí v průměru 3,8 bodu. Přijde i čas, aby zkušenějšmu kolegovi tento primát sebral?

„Tohle není můj cíl. Máme tam kvalitní kluky a je jedno, kdo z nás dává body. Po mně už se taky nějaké chtějí a tým si na mé příspěvky zvykl, ale že by na mě byl vytvářený tlak, tak to vůbec,“ odmítá dvoumetrový power forward.

Ten měří stejně jako Martin Kříž, tedy už etablovaný reprezentant na jeho pozici, přesto cítí, že na top úrovni je fungování se dvěma metry pod košem „trochu problém“, protože je třeba mnohdy bránit i vyšší borce. A byť i křídlo by Bujnoch zvládl, na národní soustředění byl povolán jednoznačně na pozici 4.

„S trenérem jsme se bavili, že je třeba nabrat trochu „hmoty“, chodit pořádně do posilovny a začít se správnou výživou. Třeba přebrat na tréninku v obraně Ondru Balvína je docela problém, protože je o 17 centimetrů vyšší a asi o 20 kilo těžší,“ usměje se nováček v kabině lvů.