Nový reprezentant z Kolína věří v poučení z Pand
S FILIPEM NOVOTNÝM Jeden z nejlepších českých hráčů Kooperativa NBL do 22 let za uplynulou sezonu prožívá řádně horké a nabité léto. To Filipu Novotnému vlastně začalo už po - pro mnohé nečekaně jasném - vyřazení jeho Kolína v ligovém čtvrtfinále, kde Medvědi skončili na štítě ústeckých Pand.
Střelecky disponovaný křídelník se po krátkém volnu rychle zapojil do příprav lecjakých reprezentací v 3x3, kdy poprvé vážněji nakoukl i do té dospělé. K tomu jej čekaly zkoušky na vysoké škole a ještě musel řešit svou další budoucnost. Tu na nejbližší dva roky spojí znovu s kolínským GEOSANEM.
Filipe, bylo dvouleté prodloužení v Kolíně jasnou volbou?
Úplně jasnou ne, rýsovaly se i nějaké jiné možnosti. Nakonec u mě ale Kolín, se kterým jsem vedl hlavní jednání, zvítězil. Podmínky jsou tu slušné, parta je super a nový trenér Konvalinka přinese i nový impulz. Celkově se mi to zamlouvalo nejvíc. Navíc studuju v Praze soukromou Vysokou školu ekonomie a managementu, a mám to tam kousek. Jsem na sportovním stipendiu a právě končím druhák.
Ty možnosti jinde by případně skýtaly i větší roli?
Pokud jde o Slavii (Novotný za ni hrál v uplynulé sezoně první ligu a pomohl jí tak k postupu do NBL - pozn.), se kterou jsem byl v kontaktu, tak tam ta role bývala mohla být i větší, ale v ostatních ohledech mi dával větší smysl Kolín, kde mám tu roli stabilní. Nějaké minuty zase dostanu a mám pořád i prostor k dalšímu zlepšování.
Od ligových manažerů a koučů je nyní nezřídka slyšet povzdech, že nosnější čeští hráči pro NBL chybějí, a to i vlivem dvou let covidu. Vás jde navíc označit za trojkařského specialistu, takže jste zřejmě musel být velmi žádaným zbožím. A nejen vy.
Nevím, jestli až tak, ale zájem tam určitě byl. Hráčů v mé věkové kategorii, kteří už mají za sebou i nějakou sezonu v NBL, moc není. Na druhé straně těch velmi mladých hráčů dost přibývá, makají na sobě a postupně se to bude lepšit.
O kolik jiná pro vás byla poslední sezona, v níž jste se musel oproti té předchozí, bronzové, o čtyři minuty uskrovnit a v některých zápasech jste nebyl vidět tak výrazně jako před rokem?
Jiné to trochu bylo. Měli jsme jinak složený kádr, s širší lavičkou, mohli jsme se opřít o víc kluků, což bylo lepší. Sezonu 2020/21 jsme hodně odehráli v sedmi lidech. Pokud jde o mě, v některých zápasech bylo znát víc, že jsem nebyl tak výrazný, jindy zase míň. V některých utkáních jsem se do toho nedostal, což mě trochu mrzelo, ale vím, že musím dál pracovat na tom, abych se do hry dostával víc. I tahle sezona mi dala motivaci k další práci.
Už je to pár týdnů, přesto - stále vás hryže ta hrubě nevyvedená čtvrtfinálová série s Ústím, kdy jste už už sahali po vedení 2-0, abyste pak vše ztratili 1-4?
Defenzivní taktika SLUNETY byla extrémně zaměřena na vašeho lídra a mozek celého útoku Adama Číže. Bude i tohle zdrojem poučení pro nového kouče Konvalinku, aby vaše hra nebyla až tolik „čížocentrická”?
Myslím si, že jo, že se právě z téhle série musíme poučit a naučit se reagovat na to, když bude soupeř bránit tak jako Ústí. K tomu nám nový trenér, myslím, dopomůže a bude to pro nás nový impulz, který nás posune zase dál.
Platí, že by většina kádru měla zůstat?
Co já vím, většina ano. Někteří jsou ještě v řešení, ale tým by měl být podobný, byť se můžou přidat i případné posily.
Plán bude pokusit se vrátit na medailové pozice?
Přeskočme teď k basketbalu 3x3, jak dlouho už v něm patříte do reprezentačního okruhu?
Už asi před čtyřmi lety jsem byl na mistrovství Evropy U18 a snažím se hrát každé léto. V dospělých to pak bylo letos poprvé. A právě letos jsem se do toho ponořil poprvé opravdu hodně. Poslední rok jsem teď v kategorii U23, kde se hraje Nations League, což bude náš vrchol celého léta. Budou to dva turnaje, v Bratislavě a Szolnoku, proti kvalitním evropským soupeřům, a odtud se dá postoupit až do finálového turnaje celé série.
V červnu jste už stihl i kvalifikaci o mistrovství Evropy mužů v Rumunsku, jedete tedy simultánku dospělých a U23?
Ta kvalifikace byla spíš taková výjimka, i když je ve hře uprostřed léta i účast na pražské World Tour, kde by Česko mělo mít svého zástupce v hlavní soutěži, ale tam se teprve uvidí, kdo bude nominován.
Nominace do kvalifikace o Evropu vás překvapila, nebo jste o ní tušil déle?
Překvapila, přišlo to zničehonic. A my, co jsme byli v týmu, jsme za to byli určitě rádi. Ono se to skládalo až asi dva týdny před turnajem, takže nebylo moc času se na to připravit. To byla trochu škoda, protože v 3x3 je strašně důležité, aby ti kluci spolu hráli delší dobu a na hřišti si rozuměli.
A je vaše sestava - s kolegy Fuxou, Bukovjanem a Mikulou - už určitým zárodkem nového reprezentačního týmu mužů, který by mohl mít i delší trvání?
Myslím, že se snažíme vyvářet nový tým, který by navázal na sestavu kolem Ondry Dygrýna. On s Martinem Novákem teď vedou celou tréninkovou skupinu a vlastně i mužskou reprezentaci, přičemž Martin je hlavním trenérem týmu U23. Vždycky ve čtvrtek a pátek se scházíme v Humpolci, kam se sjíždějí kluci z celé republiky. A pak v sobotu bývají turnaje, buď česká Chance Tour, nebo na Slovensku a v Rakousku. V tomhle režimu po nějaké pauze po skončení v lize jedeme prakticky od konce sezony.
Nejde si nevšimnout, že jak vy, tak František Fuxa z pražského USK, ještě v sezoně 2020/21 rozehrávač Opavy Lukáš Bukovjan i Tobiáš Mikula z prvoligového Sokola pražského jste všichni poměrně mladí.
Vrátíme-li se na kvalifikační turnaj o mistrovství Evropy, jak ty zápasy v Rumunsku vypadaly? V prvním jste padli s Dány až v prodloužení, ve druhém o tři body s Maďary, ač jste začali nadějným vedením 9-3. A tím bylo už před posledním zápasem ve skupině s Bulharskem jasno, že nedosáhnete na kýžený postup do play-off.
Byla škoda, že se postup ze skupiny nepovedl. Oba zápasy byly dobře rozehrané. Neseděly nám ale moc místní podmínky, kdy hřiště bylo přímo u moře, a foukal takový vítr, že nešlo vůbec střílet trojky. Muselo se tak pořád do koše, což mně a „Bukymu” (Bukovjanovi), kteří máme hru založenou na trojkách, nevyhovovalo. Nejde se na to ale vymlouvat. S Dány jsme v prodloužení, které se hraje jen do dvou bodů, i vedli 1-0, ale pak jsme už nedokázali dát druhý koš. Vyhrát, měli jsme už víceméně postup dál jistý. S Maďary jsme výborně začali, nepustili je vůbec do hry, ale pak jsme nějak přestali hrát, oni udělali šňůru a asi i zkušenostmi vyhráli koncovku.
Pokud byste nakonec proklouzli mezi tři týmy, které si z Rumunska vybojovaly postup na mistrovství Evropy, mohl byste se ho na začátku září vůbec zúčastnit?
To po pravdě nevím, snad by se to před sezonou ještě dalo domluvit. Já to ale neřešil, protože to bylo daleko. Dál šly z téhle kvalifikace jen dva týmy, takže by se muselo po postupu ze skupiny vyhrát ještě čtvrtfinále a semifinále (z Rumunska nakonec postoupili i třetí Maďaři jako nejlepší z třetích týmů ze všech kvalifikačních turnajů - pozn).
Do jaké míry jste musel ve 3x3 upravit svou běžnou hru z ligy?
Pro mě 3x3 hodně jiné, ale jsem za to rád. Hodně mi to dává, nikde se tam neschovám, musím hodně hrát s míčem, pick-and-rolly, a jsou to pro mě cenné zkušenosti, které jsou potřeba.
S kolegou Bukovjanem jste postavou spíš guardi, jak se popasováváte s tou enormně fyzickou hrou v 3x3?
V Rumunsku to bylo hodně náročné. Kvůli tomu větru jsme i my museli pod koš a bojovat s těmi velkými chlapy bylo složité. Basket 3x3 je náročný už sám o sobě, protože tam se celých deset minut, které zápas trvá, nezastavíte. A dá to tak hodně i po kondiční stránce.
