O 36, magii Tatranu a stehnech syna legendy Flyers

INTERVIEW S REKORDMANEM Kdo si počká, ten se dočká. Tím se podle všeho řídí starší z bratří Bohačíků – Petr. V 28 letech, tehdy ještě jako hráč Pardubic, si počíhal na svou první třicítku. Tu v NBL. Měla hodnotu 31 bodů a dosáhl jí v roli hosta proti Nové huti. To se psal únor 2014. Trvalo pak skoro dva roky, než se - opět v hale Tatran - nadechl k dalšímu velkému partu, a do koše Lions v posledním předvánočním duelu nasypal 36 bodů. Zatímco však minule na svých 31 bodů potřeboval i prodloužení, nyní se vešel do normální hrací doby.

INTERVIEW S REKORDMANEM Kdo si počká, ten se dočká. Tím se podle všeho řídí starší z bratří Bohačíků – Petr. V 28 letech, tehdy ještě jako hráč Pardubic, si počíhal na svou první třicítku. Tu v NBL. Měla hodnotu 31 bodů a dosáhl jí v roli hosta proti Nové huti. To se psal únor 2014. Trvalo pak skoro dva roky, než se - opět v hale Tatran - nadechl k dalšímu velkému partu, a do koše Lions v posledním předvánočním duelu nasypal 36 bodů. Zatímco však minule na svých 31 bodů potřeboval i prodloužení, nyní se vešel do normální hrací doby.

Jeho nadílka je v aktuální sezoně číslem 1, stejně jako validita 52, první vyšší než padesátková v tomto ročníku a 14. nejvyšší od roku 1998! A aby toho nebylo málo, vedle 15 doskoků přidal ostravský power forward i 12 získaných faulů, což je rovněž letošní ligový rekord. Jelikož toho všeho docílil chlapík s kariérním průměrem 10 bodů, je zřejmé, že šlo o něco výjimečného. Petr k tomu navíc přidá i jednu velkou zajímavost ze šatny NH. Tu nyní sdílí se synem Tima Kerra, legendy Philadelphia Flyers, který v nejlepší hokejové lize světa vysázel 370 gólů, a svému potomkovi předal pod koše jednu významnou součást vlastního genofondu. O tom už ale víc poví jeden z vánočních hrdinů Kooperativa NBL.

Petře, mohlo by vás někdy v létě napadnout, že si v Ostravě jako letošní třicátník uděláte takovýhle kariérní osobák v bodech i užitečnosti?
Po přestupu jsem na něco takového nepomýšlel, i když věk v tomhle není žádná překážka. Za celou kariéru jsem ale asi jen jednou dal třicet bodů, takže něco takového je u mě neobvyklé. První třicítka se mi povedla asi před dvěma roky ještě za Pardubice, právě tady v Ostravě.

To vypadá, že vy můžete 30 bodů dosáhnout jedině v hale Tatran.
Ano, pro mě je to možné jedině tam. (směje se)



I další okolnosti vám poměrně nahrály –  sezonu jste v úzké opěrné rotaci už začali a s Lions to byl přímo extrém - chyběli Hooker, Bratčenkov, Kerr hrál s horečkou a Číž po nemoci vstal sotva z postele…
Jasně, před zápasem si člověk může říct, že bude aktivnější na koš a dá se nastřílet 10 nebo 12 rychlých bodů v první čtvrtině, ale udržet to celý zápas, to už není právě snadné.

Jeden by čekal, že po té první úspěšné sekvenci na vás soupeř obranu zpřísní. Vy jste ale měl v zápase dvojky 16/13.
Já jsem snahu mě lépe bránit potom už pocítil a nebyly to tedy žádné slalomy mezi soupeři. Lions na mě zkusili i víc obránců. Jen první body jsem dal snadněji z protiútoků a poloprotiútoků. Postupně se mi ale uvolňovalo i přebíralo míč čím dál hůř.

V utkání jste měl i 12 získaných faulů a házel spoustu šestek. Co platilo na soupeře Vošlajera a Zuzáka?
Určitě jsem do nich hrál víc zvenku, zády ke koši moc ne. Moje hra je celkově založená na tom hrát proti pivotům zvenku a to jsem praktikoval i tady.

Stačilo vám tedy našlápnout v prvním kroku?
Dá se říct. Snažil jsem se využít své pohyblivosti. Něco vyplynulo i z pick-and-rollů nebo jsem doskočil pod košem a měl to pak blízko.
 
Řekl jste si ráno před zápasem něco ve smyslu – nemáme půlku týmu, nezbývá ti, než za to vzít?
(usměje se) Já jsem nad tím moc nepřemýšlel. My jsme se snažili ten zápas odložit, a i když se to nakonec z mně neznámého důvodu nepovedlo, moc mi to nevadilo. Měl jsem zprávy, že (ústřední rozehrávač) Adam Číž bude hrát, protože bez něj bych si to už představit nedokázal. S ním jsem se ale zápasu až tolik nebál.



Pak vás ale zaskočil Garret Kerr.
To ano. Přišli jsme na zápas a on se necítil nejlíp. Šel tedy do masérny, změřil si teplotu a měl 38,6. Přesto se kousl a odehrál i s takovou horečkou 30 minut, což si sám nedovedu představit.

V zápase stihl jediný bod. Soupeře asi viděl trochu rozostřeně, ne?
Přece jen nám ale pomohl už svou přítomností na hřišti. Leccos ubránil, protože je to kus chlapa a má velkou muskulaturu. Po zápase byl ale strašně bledý a vyšťavený. Opravdu klobouk dolů před ním. Snad to přes Vánoce vyležel…

Garret Kerr měří 194 čísel, už jste někdy viděl křídlo s touhle výškou sbírat dvojciferné statistiky na doskoku prakticky zápas co zápas?
U něj jsou znát zděděné geny. Jeho otec hrával NHL a i Garret má hokejovou postavu. On k těm necelým dvěma metrům má určitě aspoň 117 kilo a je neskutečně silový. Přes ten dres to není tak vidět, ale zrovna jsem se bavil a naším masérem, který mi říkal, že větší stehna masíroval akorát hokejistovi Pavlu Kubinovi (někdejší obrovitý obránce, který rovněž hrával NHL), a to má velké zkušenosti z extraligy hokeje nebo z první ligy fotbalu. Garret má tedy obrovskou sílu a taky chuť na doskoky chodit, a když se z perimetru rozběhne, tak i díky super čichu na odražené míče doskočí hodně.

Těch skoro 120 kilo dostat do vzduchu ale nebude nejsnadnější, ne?
On ty míče ale nesbírá extra vysoko, dostává se tam výborně tělem. Má prostě jiné přednosti.



Váš trenér vypadal hodně rozezlený kvůli tomu, že vám Lions nevyšli vstříc s odložením zápasu. Použil to i jako motivační složku před zápasem?
To až zase ne. Věděl, v jaké se nacházíme situaci, a šel do toho spíš uvolněně. Nechtěl na nás vytvořit nějaký tlak. My si ale ani v té úzké sestavě vůbec nepřipouštěli, že bychom mohli prohrát třeba o dvacet. Nechtěli jsme nic jen zkoušet, chtěli jsme se porvat o vítězství. Já jsem to viděl taky tak a na "Jindřicháč" jsem si věřil.

30 bodů v letošní NBL, to už je velký výkon. Za 20 kol tuto metu pokořilo jen 8 hráčů, navíc každý jen jednou. Ze srovnání s minulou sezonou mi nedávno vyplynulo, že většina týmů své defenzivy zvedla, některé celky až o několik bodů. Má na to svůj vliv úbytek individuálně nadstandardně vybavených zahraničních hráčů, anebo se teď na obranách pracuje víc?
Tak, ta kvalita cizinců je teď trochu jiná, ve srovnání s některými, co tu působili dřív. Asi oba si ty lepší zahraniční hráče pamatujeme. Teď jsou takoví samozřejmě v Nymburce, ale dál bych těžko vzpomínal na někoho, kdo by mě víc zaujal. Možná v Jindřichově Hradci teď jeden z Američanů takový je a asi by se našli i další šikovní hráči. Dřív jich tu ovšem bylo přece jen víc. A pokud jde o ty obrany, prosazuje se do nich o něco hůř. Někdy to ale nemusí být až tolik obranou, jako tím, že ten druhý tým není schopen se trefit z dálky. Nízké skore kolem 60 bodů sice jako by napovídá, že jeden tým soupeře ubránil, ale někdy stačí ucpat podkošové území, a když protivník není sto se prosadit z dálky, vypadá to pak na výbornou obranu. I tohle je proto třeba brát v potaz.

A přidejme ještě jednu observaci z dosavadního průběhu ligy – někdy asi není vůbec snadné při nájezdu získat faul, protože spousta těsných fyzických kontaktů se prostě nepíská, což je hodně vidět i v Eurolize.
Tohle bude určitě podstatná věc. Teď si nechci stěžovat na rozhodčí, ale někdy už si člověk říká, že tohle přece je faul - jenže není. Je to trend, píská se tak i v té Eurolize a je to jiné, než ještě před pár lety. A šestek asi není tolik, na kolik jsme bývali zvyklí.

Na kolika bodech teď vidíte ligový strop pro střelecký zápis v jednom zápase? Může se ještě urodit nějaká padesátka nebo dokonce šedesátka, které byly do roku 1998 dvě z rukou Williama Chavise (61 z února 2006) a Adam Hesse (55 z prosince 2004)?
Myslím, že 50 bodů už se bude překonávat hodně těžko. Jistě někteří hráči z Nymburka by to asi mohli dokázat, ale zase nehrají 40 minut. 40 bodů si ale představit dokážu, někomu to jednou uletět může. I přesto, co jsem říkal, se tu pořád najdou šikovní hráči, co by to zvládli.  



A co vy, bude 36 už navždy vaším rekordem? Anebo vidíte růstový potenciál?
36 se už bude překonávat těžko. Povést se to v téhle sezoně ještě jednou, budu rád, ale aby se takhle dařilo, že tam padne skoro každá střela, to se stává jednou za rok. Možná to ale ještě někdy překonám, v Ostravě k tomu mám skvělou příležitost. Hraju spoustu minut a mám důvěru trenéra, což je hodně důležité. Byl bych rád, kdyby se mi v sezoně ještě několikrát povedlo 30 bodů atakovat.

Zůstaňme ještě u čísel – vy máte za sebou po 17 zápasech už 73 trojek, což dává 4,3 pokusu na utkání. To smíte až tolik?
Jo jo, já mám od trenéra v útoku důvěru. Naopak ze začátku sezony jsme měli trochu problém, že mě musel nutit střílet a vytýkal mi, když jsem měl otevřenou střelu, a nevzal ji. Měl jsem tedy spíš opačný problém. Teď už jsem ale pochopil, co se po mně chce, a mám důvěru k tomu vystřelit každou otevřenou trojku. Jak jsem volný, mám střílet.

Jakoby v kontrastu k už vyřčenému si právě vy vypracujete i poměrně dost šestek, přesně 5,3 na utkání. Ovšem z 90 jste jich už 40 minul. A za to chválen určitě nebudete…
O tom se samozřejmě bavíme. Mám to trochu specifické – v tréninku s šestkami nemám problém, střílím s výborným procentem, ale přijde zápas a nějak moc nad tím přemýšlím. Bohužel se mi někdy povede i nepříjemná šňůra se spoustou minutých pokusů. Já i trenér si ale myslíme, že je otázkou času, kdy se to zlomí. Ruku a schopnosti na to mám, snad se to otočí a už budu proměňovat. 



Foto: NH Ostrava