O brutálním září, CZ pětce v LM a cestě za Amarem

POD NYMBURSKÝM POVRCHEM S VOJTĚCHEM HRUBANEM Že mistr v létě udržel devět opěrných hráčů a přidáním dvou nových guardů se jeho kádr poprvé skoro nezměnil? S tím nechoďte na reprezentačního křídelníka Vojtěcha Hrubana, a už vůbec ne po divokém konci léta s prakticky neexistující přípravou, brzkou výměnou jedné ze dvou čerstvých posil na klíčové pozici guarda a absencemi vynucenými ze zdravotních důvodů. Svůj pohled aktuálně 20bodový top skórer Nymburka v Lize mistrů vyjmul z mošny po prvním letošním úspěchu v soutěži, jejž český mistr dosáhl až na čtvrtý pokus a musel si jej doma proti Antverpám obrovsky vydřít. I velkou Hrubanovou trojkou téměř s klaksonem ihned po výhozu z autu na 80-71, jíž forward efektivně i efektně zavřel zápas. Podepsal se pod něj 19 body za 34 minut, což je pro něj po čtyřech kolech průměrná porce na jedno utkání.

POD NYMBURSKÝM POVRCHEM S VOJTĚCHEM HRUBANEM Že mistr v létě udržel devět opěrných hráčů a přidáním dvou nových guardů se jeho kádr poprvé skoro nezměnil? S tím nechoďte na reprezentačního křídelníka Vojtěcha Hrubana, a už vůbec ne po divokém konci léta s prakticky neexistující přípravou, brzkou výměnou jedné ze dvou čerstvých posil na klíčové pozici guarda a absencemi vynucenými ze zdravotních důvodů. Svůj pohled aktuálně 20bodový top skórer Nymburka v Lize mistrů vyjmul z mošny po prvním letošním úspěchu v soutěži, jejž český mistr dosáhl až na čtvrtý pokus a musel si jej doma proti Antverpám obrovsky vydřít. I velkou Hrubanovou trojkou téměř s klaksonem ihned po výhozu z autu na 80-71, jíž forward efektivně i efektně zavřel zápas. Podepsal se pod něj 19 body za 34 minut, což je pro něj po čtyřech kolech průměrná porce na jedno utkání.

Vojto, signál před vaší poslední trojkou dopadl přesně, jak zaznělo v předcházejícím timeoutu?
Dopadlo to přesně, jak to dopadnout mělo – trojkou! (usmívá se) Ne, byla to jedna z variant, která takhle měla vyjít, takže to dopadlo nejlíp, jak mohlo.

Byl vás výkon hodně svázaný tím, že jste měli kvůli návratu do postupové hry už nůž na krku?
Tak byl, na druhou stranu jsme nepanikařili. Poprvé jsme hráli v našem skutečně domácím prostředí (první domácí duel tým odehrál kvůli požadavkům vedení soutěže na pražské Královce) a věděli jsme, že tady jsme nejsilnější. Pokud bychom nevyhráli teď tady, tak už asi nikdy. Ty první tři zápasy od nás nebyly úplně super, na druhou stranu proti AEK Atény jsme měli na lopatě silný tým a v Dijonu jsme hráli v nějakých sedmi lidech, takže ten začátek nebyl ideální z výsledkového, ani z jiných pohledů. A až s Antverpami jsme se dokázali konečně chytit.



Z různých personálních důvodů jste měli do hry jen dva opěrné cizince, jaké bylo hrát nemalou část minut v klíčové čtvrté čtvrtině s českou pětkou, se vší zodpovědností z toho plynoucí?
My už takhle letos hrajeme, co se dá dělat… Hrát tak musíme a začínáme si na to zvykat. Je to vidět, protože první zápasy to bylo něco nového. Všichni sice říkali, jak máme pořád stejný tým, ale odešli dva hráči, kteří strávili na hřišti nejvíc minut a měli v ruce nejvíc balonů (Ray a Beriša), což na našich úvodních výkonech trochu bylo znát. Nikdo sice nečekal, že začneme 0-3, ale byla to realita naší hry a stavu našeho týmu.

Už hodně nadějný náskok 60-47 jste s Antverpami ztratili hrozně rychle. V závěru vám utekl i zápas v Dijonu a ve druhé půli také dobře rozehraný duel v Panevežysu. Vidíte tam nějakého společného jmenovatele?
Z druhé strany vzato – ten náskok 13 bodů jsme udělali asi za minutu. A za další minutu jsme ho ztratili. Basket takový dnes je a je to jev, který se bude vídat stále častěji. Když se jeden tým chytí, trefí dvě trojky a přidá další koš, je z toho najednou šňůra 10-0. Pokud jde o ty další zápasy, v Litvě jsme podle mě neměli dobrý ani první poločas - byl strašný, jen domácí taky nehráli nic moc. Jenže zatímco my se pak nezlepšili, oni šli nahoru. A ty koncovky zápasy prostě rozhodují. Proti AEK jsme neudrželi chladnou hlavu a na konci jsme ztratili míče a nedali šestky. A ve zbylých dvou zápasech nás soupeři regulérně přehráli.

Chladné hlavy rozhodovaly i s Antverpami, co ovšem říct k vašim šestkám 29/17, kdy míjeli i většinou jistí střelci, a už se zdálo, že vám tyhle body budou fatálně chybět?
Šestky nebyly naší silnou stránkou, ale hodně jich střílel „Krojc“ (Kříž, 4/0), o kterém se ví, že není závratný šestkař, dvě střílel i „Pampi“ (Pumprla), který taky není závratný střelec, a těžko chtít po někom, kdo má standardně šedesát procent, ač by třeba mohl mít lepší procento, aby právě trestnými hody rozhodoval zápasy.

Na druhé straně soupeř vás v závěru řadou zahozených šestek v rozhodných chvílích „podržel“.
To je pravda, ale my jsme taky faulovali hráče, co nejsou dobří šestkaři. V závěru šlo i o záměr, třeba poslední faul na vysokého Bakoa už byl čistě taktický faul. Věděli jsme, že jakmile on (2/0) a Tate (8/6, ale před zápasem byl na 53 procentech) dostanou balon, tak je chceme okamžitě „říznout“. Byl to tedy záměr, aby riziko, že to bude mít někdo 2/2, bylo co nejmenší.           
 
Antverpy byly na některých pozicích vyšší nebo atletičtější a vy jste museli použít všechny fígle jako bránění zepředu, výpomoci a podobně, abyste to dorovnali. Bylo tohle včetně doskoků složité vykrývat?
Třeba útočný doskok jsme vyhráli (19-12), zpod koše nám pár bodů dali, ale většinou jsme dokázali slušně zarotovat a nějak si pomoct. Ale mockrát jsme kvůli tomu rotovat ani nemuseli a to byl jeden z klíčů k zápasu.
 

Po prvním vylepšení bilance, jak vidíte další šance na postup?
Stejně jako předtím. Pořád ztrácíme jednu dvě výhry a do konce je deset zápasů, což je hrozně daleko. My jsme si to udělali o dost těžší, na druhou stranu pokud bychom teď dokázali vyhrát v Jeruzalémě, všechno, co se stalo dosud, by se v podstatě smazalo. A začínalo by se znova. Ta situace není skvělá, ale není ani tragická.

Když jste odskočil do Jeruzaléma, už se těšíte na power forwarda a spolumajitele klubu Amare Stoudemirea, člena první pětky NBA 2007, který odehrál v nejlepší lize bezmála 850 zápasů?
Tak myslím, že už jsou tam i lepší hráči. Jeruzalém má tým nabitý borci s euroligovými zkušenostmi a na jeho kádru je ten velký rozpočet hrozně znát. Zatím nehraje nijak světově (zaznělo, ještě než vešel ve známost výprask, jejž Hapoel uštědřil venku Fuenlabradě, se 24 body Stoudemirea za pouhých 13 minut), a pokud my zahrajeme jako s Antverpami, šanci máme.

Do jaké míry ovlivnila úvodní výsledky neúplnost týmu, kdy jedna letní akvizice na guardu už je pryč, druhá s Antverpami ani nenastoupila, plus stále trvá absence power forwarda Davise a v případě duelu v Dijonu vám chyběl i playmaker Lawrence?
Znát to bylo a stálo nás to zápas v Dijonu, kde jsme hráli v sedmi, navíc bez Gena Lawrence. S ním by to dopadlo úplně jinak, protože proti hře Dijonu by byl hrozně znát. I proti AEK bylo vidět, že nám docházejí síly a právě ty síly už někdy chybějí. Zase se ale hraje jen dvakrát týdně, takže odehrát 35 minut ve středu a patnáct nebo dvacet v sobotu není žádná tragédie.

Neméně podstatné zřejmě bylo i to, že vy reprezentanti, kteří tvoříte polovinu týmu, jste se připojili až pár dní před sezonou, přičemž jste za sebou měli náročné reprezentační soustředění s největším vrcholem sezony v podobě postupu na světový šampionát. Jaká pecka byla zvládnout právě tohle?
To samozřejmě svůj efekt mělo, hlavně v tom, že jsme v podstatě hned po návratu z kvalifikačního utkání v Bosně v půlce září odjeli na soustředění do Slovinska a ten přechod mezi tím byl úplně brutální. My strávili v podstatě čtrnáct dní na cestách, asi tři týdny od rodin, pořád v autobuse nebo v letadle. A ve Slovinsku ta vlastně hlavní přípravná jednotka před sezonou vypadala tak, že jsme prakticky vůbec netrénovali a jen jsme odehráli pár přípravných zápasů. Ovšem co jsme potřebovali natrénovat, jsme nenatrénovali. Něco jsme stihli až později a najednou začaly ostré zápasy. Objem tréninků tak nebyl dostatečně velký a to na našich výkonech bylo trochu znát. Doháníme to vlastně i teď a pořád to nejde tak hladce, jak bychom potřebovali.