O divoké federální sezoně, Bartoňovi a cíli Turů

S LUBOMÍREM RŮŽIČKOU O TURECH HANDLOVÉ I REPRE Nějaký týden trvalo, než si vše pod staronovým koučem sedlo. Teď už ale pod kopyty svitavských Turů padá jeden protivník za druhým. Šestkrát v řadě se jim nedokázal vzepřít ani jeden ze soupeřů, a to čtyři měli výhodu domácího prostředí. Tuři z těchto šesti bitev odešli s průměrným skore 81-67. A právě úspěšná šňůra byla i výchozím bodem členitého rozhovoru s koučem Lubomírem Růžičkou, který tým převzal v listopadu, a aktuálně jej vede vstříc sedmé příčce po dlouhodobé části. A to by znamenalo na 99 procent jediné – peprné východočeské derby v ligovém čtvrtfinále.

S LUBOMÍREM RŮŽIČKOU O TURECH HANDLOVÉ I REPRE Nějaký týden trvalo, než si vše pod staronovým koučem sedlo. Teď už ale pod kopyty svitavských Turů padá jeden protivník za druhým. Šestkrát v řadě se jim nedokázal vzepřít ani jeden ze soupeřů, a to čtyři měli výhodu domácího prostředí. Tuři z těchto šesti bitev odešli s průměrným skore 81-67. A právě úspěšná šňůra byla i výchozím bodem členitého rozhovoru s koučem Lubomírem Růžičkou, který tým převzal v listopadu, a aktuálně jej vede vstříc sedmé příčce po dlouhodobé části. A to by znamenalo na 99 procent jediné – peprné východočeské derby v ligovém čtvrtfinále.  

Kouči, šest výher v řadě, to už je slušná šňůra. Co z ní zatím lze vyvodit?
Ukazuje to, že tým, který po mém listopadovém příchodu prodělal velkou spoustu změn, kdy jsme nahradili řadu osových hráčů od prvního rozehrávače (nově Marko) přes druhého guarda (Slezák) až po pozici čtyři (Jelínek), zároveň jsme přeskupili minutáž třeba Mickelsonovi nebo Roseboroovi a také si určili spoustu nových pravidel a rotací při střídání, si už sedl a i díky výborné tréninkové morálce si začal věřit. Při všem respektu k soupeřům v A2 je teď naše soupiska velmi dobře vybalancovaná a silná.

Co se v týmu zvedlo herně, i ještě před tím, než vás čtyři zápasy nazpátek po složitých přestupových peripetiích konečně posílil rozehrávač Marko?
Začali jsme hrát rychlý přechod do útoku. Předtím bylo trochu složité do toho přecvičovat Bannistera, který byl zvyklý z Komárna mít 80 procent času v útoku v držení míč a být jeho jediným distributorem. Já jsem naopak zastáncem hry dvou guardů a chci, aby si hráči navzájem vyhověli a hledali tu nejlepší možnou střelu. To je hlavní rozdíl v naší hře před Vánocemi a teď. Dřív byla hodně statická a dávali jsme hrozně málo bodů, protože nám chyběly jakékoli body z protiútoků nebo přechodu až k zakončení do nějakých osmi vteřin. Pokud jde o obranu, ta potřebuje na sehrání delší čas. Je nutné mít vše zautomatizované. Já se proto nejdřív vrhl na útok a až pak na obranu. Na jejím vzestupu má obrovský podíl můj asistent Lukáš Pivoda, který je jedním z nejlepších skautů v Čechách. A za to, co dokáže do hráčů nahustit, mu patří velký kredit.



Byl tedy hlavní „překážkou“ transformace rozehrávač Bannister?
Nechci vůbec říct, že to byla jeho chyba. Prostě na hru, kterou bych chtěl hrát, není stavěný. Druhá věc je, že tu působil i Deandre Mays, který nebyl střílející „dvojkou“ (typický hráč na pozici 2), což je při mém systému problém. On byl spíš najížděč než střelec, a tak docházelo k tomu, že jsem se hráčům snažil vštěpovat něco, na co nebyli stavění. Po poradě s vedením jsme se tedy rozhodli k přeskupení kádru. U Bannistera jsme zvažovali i posun do role záložního rozehrávače, ale pak přišlo jeho nešťastné zranění a my museli vzít dalšího rozehrávače, protože Roman Marko stále nebyl ze známých důvodů k dispozici. Nakonec ale máme dva výborné rozehrávače a velmi zkušenou dvojku Pavla Slezáka, což je pro hru, kterou chci s týmem hrát, super.   

I rozehrávače Bryana Smithsona jste si z Německa přivedl už s novými záměry?
Určitě. Měl jsem na něj výborné reference. První jeho jméno „hodil na stůl“ generální manažer Pavel Špaček a po rychlých telefonech do Německa a po kontaktech s hráči, kteří proti němu hráli v konferenci NCAA, jsem o něm dostával čím dál víc informací. Jeden čtvrtek ráno jsme to ještě řešili, večer už jsme mu kupovali letenku a v neděli byl ve Vídni na letišti. Proběhlo to rychle, ale šlo o dobře odvednou práci všech v klubu.

Z vašich posledních 6 zápasů i přes výhry vyčnívá vysoký počet ztrát. Jak vás to trápí?
Hlavně to pramení z naší snahy hrát rychle. My sice dáme spoustu snadných košů, ale taky někdy vytváříme fatální hrubky v situacích 3 na 2, kdy se snažíme hrát i pro diváky. Teď v Ostravě jsme za vedení o 12 udělali tři čtyři ztráty právě v přechodové fázi. Pokud ale dobře bráníme, někdy nad tím i přimhouřím oči. Všichni si nicméně uvědomujeme, že v klíčových situacích bychom to měli řešit líp. Hráči se ale snaží být kreativní, někdy i přejdeme volnou střelu a hledáme ještě otevřenějšího hráče, a ty chyby se eliminují buď časem, nebo si to naši zkušení hráči uvědomí, míč v kritických chvílích radši podrží a zahrají postupný útok.

Aktuálně máte sedmou bilanci soutěže (podle počtu výher a porážek). Sedmé místo by bylo i novým maximem klubu. Je nyní vaším jasným cílem před vstupem do play-off?
Není to cílem vedení klubu, ale cílem nás trenérů a hráčů. Když jsme se sešli druhého ledna v novém složení, řekli jsme si, že pro to uděláme maximum. Jistě, můžou se stát zranění, ale jinak nechceme nic podcenit, máme to výborně rozehrané a chceme tak všechno k sedmé příčce směřovat. Z posledních šesti kol hrajeme čtyřikrát doma a byla by škoda, kdyby se to nepovedlo. Sám bych byl alibista, kdybych tvrdil, že osmé místo by byl úspěch.



Když jste v létě odcházel na Slovensko do Handlové, byl jste velmi natěšený, ale nakonec z toho bylo jen šest soutěžních zápasů. Co všechno jste před odchodem nevěděl a co zejména způsobilo váš rychlý návrat?
Dodnes mě ten odchod mrzí, a to kvůli několika lidem v Handlové, protože mi neskutečně věřili, podporovali mě a snažili se mi nastavit hlavu tak, abych tam byl spokojený. Na rovinu říkám, že skok z Nymburka do Handlové byl veliký. Všichni mě na něj upozorňovali, ale já si to sám nedokázal představit. Další bod byl, že tým se budoval jako úplně nový, protože do extraligy přišel jako nováček. O to složitější bylo celé léto. Třetím bodem bylo prostředí a úroveň slovenského basketbalu, a teď nemyslím, samotný klub, který byl v pořádku, s novou halou, podporou města i natěšenými fanoušky. Stávalo se ale třeba to, že jsem si šel před utkáním podat ruku s rozhodčími, kteří mě přehlíželi a v zápase mě vůbec nebrali na vědomí. A takových věcí bylo víc. Kluby nechtěly pracovat koncepčně. Jeden den nezahrál Jirka Jelínek, majitel klubu mu chtěl brát peníze a vyhodit ho a za další dva dny se přišel omluvit. To jsem nesl těžce. V takovém prostředí jsem další tři roky být nechtěl. Sportovní ředitel Ivan Kartáč mě samozřejmě uklidňoval, že to je běžné a že při špatném výběru se vymění i pět šest hráčů. Já jsem ale svým hráčům věřil. Pak mě ale vedení natlačilo do podpisu nového rozehrávače dva dny před začátkem soutěže, čímž se vlastně celá týmová chemie rozbořila. A navíc jsme tam nebyli šťastní jako rodina. Moje partnerka hraje v Banské Bystrici a byla tam spokojená, ale viděla, že já se trápím. Slovenský trend je rychle nakoupit hráče, udělat úspěch a další rok stavět nový tým, což se mi nelíbilo. Když jsem chtěl pracovat s mladými hráči, tak takoví chyběli, a pokud jsme chtěli oslovit slovenské hráče, žádali přemrštěné platy. Pokud jsem chtěl dělat basketbal, jak jsem to považoval za správné, a být u toho šťastný, nezbylo mi než odejít.

Nakonec jste po odchodu rychle zakotvil ve Svitavách. Kdyby ta šance vrátit se do vašeho prvního ligového působiště byla už v létě, vzal byste ji?
Tady musím říct, že současného generálního partnera svitavského klubu, firmu Dekstone, zastupuje Jindra Horák, což je můj kamarád už od dětství. A měli o mě zájem už během minulé sezony, ještě před posílením o Evana Bruinsmu. Já jsem jim tehdy říkal, ať nezmatkují, že je potřeba posílit jen o jednu pozici a všechno se může změnit. To se i stalo a tým se poprvé dostal do play-off. Po sezoně jsem měl telefon se svitavským vedením, které pak vyslovilo důvěru Standovi Petrovi po nejúspěšnější sezoně klubu v NBL a to jsem respektoval. Trenér byl úspěšný a byla by hloupost to měnit. Nicméně hypoteticky, pokud by ta nabídka přišla, tak Nymburk věděl, že bych chtěl jít na pozici hlavního trenéra. A když to nevyšlo tady, hledal jsem jinde.



Co jste si vzal od obou head coachů, které jste zažil v Nymburce, tedy od Litevce Kemzury, který dovedl národní tým své země k bronzu na MS 2010, a co od kolegy Ginzburga, který je podepsán pod dosud největším úspěchem samostatné české reprezentace?
Ve smyslu učení to pro mě byly dva nejlepší roky kariéry. Kestas Kemzura je výborný odborník, který měl perfektně propracovaný a do minuty naplánovaný tréninkový proces. Jeho přístup byl velmi intenzivní a jako kouč velice tvrdě vyžadoval dodržování pravidel na útočné polovině. Věnoval se především svému týmu a jeho výkonu, i když soupeře jsme samozřejmě skautovali taky. S „Nenem“ Ginzburgem jsem byl líp sehraný v tom, co bych pro něj měl dělat, protože jsem ho znal (jako asistent) i z reprezentace. Jako trenér dával v útoku hráčům větší volnost, což ale ve srovnání s Kestasem nehodnotím jako špatné. „Neno“ vždy hledá silné a slabé stránky soupeře a v přípravě na zápas se je při stanovení taktiky snažil co nejvíc využít. Pokud jde o přípravu na zápas, jsou tedy Litevci a Izraelci trochu rozdílní a já si od každého vzal něco, co se teď snažím využívat.  

V realizačním týmu mužské reprezentace před letošním ME dostáváte nového kolegu na asistentské pozici, a to ještě nedávno aktivního hráče a reprezentanta Luboše Bartoně. Jaké překvapení to pro vás je?
Překvapení to je i není. Věděl jsem, že dosavadní asistent Pavel Beneš bude chtít s největší pravděpodobností z osobních a rodinných důvodů skončit, což mě při našich nadstandardních vztazích mrzelo. Nástupce jsem dlouho neznal, ale když jsem se dozvěděl, že to bude Luboš, zahřálo mě i trochu u srdíčka, protože během Lubošova angažmá v Nymburce jsme byli sousedé v domě a strávili spolu několik večerů při povídání o basketu. Kdo jiný by měl tuhle funkci mít? Luboš má přehled o evropských hráčích a trenérech, protože si prošel Euroligou, Eurocupem a řadou dalších soutěží. Jeho cenné informace můžeme sdílet. Lubošovou obrovskou výhodou je, že s různými trenéry přišel do osobního kontaktu a proti spoustě hráčů sám hrál. A to, že do toho jde bez zásadních trenérských zkušeností, podle mě ničemu nevadí. Jde na pozici asistenta, ne hlavního trenéra, což je velký rozdíl.

Právě Bartoň dostal na starosti sledování a osobní komunikaci s českými hráči v zahraničí. Vás v řádu dnů nyní čeká schůzka realizačního týmu nad první nominací. Na koho z ligových zdrojů, které vám jsou nejbližší, byste byl zvědavý v prvním přípravném kempu vy osobně?
Skvělou sezonu má určitě Jarda Bohačík, to vidíme všichni. A zajímavé bude sledovat rozehrávače. Tomáš Satoranský a Jirka Welsch, který teď hraje výborně, jsou asi jasní a my budeme hledat třetího, respektive i druhého rozehrávače, protože Jirka dokáže alternovat i na pozici 2, kde se dnes žádá, aby to byl schopný driblér. Na rozehře to budou velké souboje. I když se zranil Radovan Kouřil, je tam jako stálice Kuba Šiřina, dál Tomáš Vyoral a těch jmen by bylo víc...