O exitu z Handlové i o tom, že by měl míň střílet

INTERVIEW S JIŘÍM JELÍNKEM V polovině základní části NBL na východě Čech „detonovala bomba“. Nejdřív všechny soupeře varoval 22 body proti Prostějovu a pak to rozbalil na místě svého bývalého působiště v Kolíně body pětadvaceti. A to už Turům přineslo nejen nečekanou výhru, ale především ukončení pětizápasové šňůry porážek. A kdyby měl Jiří Jelínek odehráno víc zápasů, vedl by nyní i oficiálně střelecké pole celé ligy. I tak je ale jeho průměr 23,5 bodu naprosto výjimečný. Už proto, že zatím pokaždé trefil 4 trojky a sám si tak řekl o mnohem důraznější krytí v dalších zápasech. Server NBL.cz s ním ale aktuálně hovořil především o jeho bleskovém – protože jen šestizápasovém – angažmá v týmu nováčka slovenské extraligy z Handlové, odkud se před pár dny nečekaně – spolu s koučem Růžičkou - přesunul k Turům, kde oba ještě před dvěma a půl lety působili. „Za takový návrat do Svitav, jaký se mi povedl, jsem opravdu šťastný,“ podotkl statný 29letý power forward.

INTERVIEW S JIŘÍM JELÍNKEM V polovině základní části NBL na východě Čech „detonovala bomba“. Nejdřív všechny soupeře varoval 22 body proti Prostějovu a pak to rozbalil na místě svého bývalého působiště v Kolíně body pětadvaceti. A to už Turům přineslo nejen nečekanou výhru, ale především ukončení pětizápasové šňůry porážek. A kdyby měl Jiří Jelínek odehráno víc zápasů, vedl by nyní i oficiálně střelecké pole celé ligy. I tak je ale jeho průměr 23,5 bodu naprosto výjimečný. Už proto, že zatím pokaždé trefil 4 trojky a sám si tak řekl o mnohem důraznější krytí v dalších zápasech. Server NBL.cz s ním ale aktuálně hovořil především o jeho bleskovém – protože jen šestizápasovém – angažmá v týmu nováčka slovenské extraligy z Handlové, odkud se před pár dny nečekaně – spolu s koučem Růžičkou - přesunul k Turům, kde oba ještě před dvěma a půl lety působili. „Za takový návrat do Svitav, jaký se mi povedl, jsem opravdu šťastný,“ podotkl statný 29letý power forward.

Jiří, do NBL jste se po letním odchodu z Děčína vrátil překvapivě rychle zprátky – proč hlavně?
Překvapivě rychle to bylo určitě. Sám jsem to ale neměl v plánu. Po minulé sezoně jsem trochu jednal se Svitavami, nějak se to ale zadrhlo a přišla nabídka z Handlové, kam jsem šel víceméně za trenérem Růžičkou, protože ho dobře znám a líbí se mi jeho herní systém. Nechtěl bych ale moc rozebírat důvody svého návratu - prostě jsem se v Handlové necítil šťastný, což se ale netýkalo basketu.

V létě tedy byla ve hře možnost vašeho návratu do Svitav rovnou?
Jednal jsem o pokračování s Děčínem a pak taky se Svitavami. Chtěl jsem už ale vyzkoušet i něco jiného, co jsem ještě nepoznal. Na Slovensku jsem hrál dřív nějaké přípravy, shodou okolností zrovna v Handlové, kde to mělo výbornou atmosféru, a to byl jeden z důvodů, proč jsem do tohoto klubu odešel.

Byla dalším z důvodů i snaha o větší herní vytížení?
Každopádně. V Děčíně je rotace tak kvalitní, že málokdo tam minutami vyčnívá. Všechno je to od 15 do 25 minut, hodně se to točí, i když jistě někteří hráči mají tech minut víc.

Mít ten prostor, co třeba v zápase v Kolíně, mohla by i vaše děčínská produkce být výraznější?
To ne. Pan Budínský rád říkal, že mívám střelecké záchvaty. Na to si vždycky vzpomenu, když už nastřílím hodně bodů. Tam ale nešlo o prostor, v Děčíně je úplně jiná chemie. Bylo tam asi šest hráčů kolem deseti bodů, a komukoli to zrovna šlo, tak se hrálo na něj. Nikdo si nezáviděl body a bylo to extrémně týmové.



Jaká byla pro vás osobně příprava v Handlové?
Po basketbalové stránce byla příprava výborná, fyzicky náročná a i zápasy byly dobré. Některé jsme odehráli i v Česku a zrovna Svitavy jsme porazili.   

Trenér Růžička váš tým těsně před startem sezony překvapil stmelovacím výstupem na nejvyšší vrch nad městem, a to s nemalým nákladem cihel. Jak moc vás tím vyvedl z míry?
Bylo to překvapení, ten den jsme navíc měli mít volno. Nejdřív nám dal vědět, že se půjdeme někam podívat, ale pak jsme dostali těžkou tašku, kdy nikdo netušil, co v ní je. Vůbec nic se v tom nehýbalo a bylo to neuvěřitelně těžký. My jsme samozřejmě cestou hádali, co by tam mohlo být, a dělali si z toho srandu. Terén ovšem nebyl moc příjemný a museli jsme se s nesením střídat. Celkově to ale bylo osvěžující a výborný nápad.  

A pak přišel drsný začátek sezony s třemi prohrami…
Hned na úvod jsme měli tři týmy z nejlepší čtyřky, takže to bylo těžké, i když doma jsme mohli překvapit Inter, kde nám chybělo trochu štěstí. A pak zase přišla tři povinná vítězství.

Jaké měla Handlová jako nováček extraligy zázemí?
Mají nádhernou zrekonstruovanou halu. Ještě nebyla úplně vyřešená rehabilitace, ale jinak to vypadalo výborně. Hala má kapacitu tak 1500 lidí a chodilo něco kolem tisíce.  
 
Ambice byly přiměřené?
Ve slovenské extralize je to tak, že pokud nepostoupíte do play-off, jste špatný, protože některé týmy jako Karlovka nebo Spišská Nová Ves fungují na poloprofesionální bázi. Play-off tak byl jasný cíl a dál by se vidělo.

Jakou soutěž jste za těch pár odehraných zápasů u sousedů našel?
Hraje v ní strašně moc cizinců. Hodně je Srbů, které tam asi mají rádi. A proč není víc domácích hráčů? Možná chybí kvalita, ale to neumím posoudit.

I do Svitav si vás pak vzal odcházející trenér Růžička?
Já s ním už dřív mluvil, že se tam necítím dobře a chtěl bych své angažmá ukončit. A i kdybych pak nějakou dobu nehrál, tak by mi to nevadilo. Necítil jsem se prostě šťastný, a rozhodl se proto odejít. Už jsem samozřejmě četl komentáře lidí, že to bylo plánované a podobně, ale já jsem původně ani nevěděl, že trenér taky končí. A i kdyby zůstal, já bych odešel stejně.

Bylo složité se vyvázat ze smlouvy v Handlové?
Ne, ne, klub mi vyšel vstříc. Mluvil jsem se sportovním ředitelem Ivanem Kartáčem, kterému jsem řekl, jak to je, a on mě jen požádal, jestli bych mohl zůstat do konce října, na čemž jsme se dohodli. Chtěl bych mu poděkovat, že mi odchod umožnil.

Jen jste přišel, nasázel jste 22 bodů doma s Prostějovem a vzápětí jste byl s 25 body top skórerem při dobytí Kolína. To byl až senzační nástup, nebo to budete opakovat?
Doufám, že to bude pravidlem, ale ono je to jinak. Někdy si i sám říkám, že střílím až moc a měl bych to trochu omezit, ale sám to neumím posoudit.

Co vám nejvíc v bývalém působišti pomohlo k vítězství?
Měli jsme hodně otevřených střel. Kolín je známý tím, že obranu hodně zatahuje a my se naštěstí trefovali. Plus několikrát to dokázal vyťukat náš rozehrávač Bannister, který to buď někomu podal, nebo sám najel. Hráli jsme určitě o sto procent týmověji než s Prostějovem.

V závěru jste však málem ztratili neztratitelné. Jaké obavy vás naplňovaly, než jste právě vy definitivně rozhodl akcí zpod koše?
No, strach, já vždycky věřím, že naděje umírá poslední a že takové vedení už se neztratí. Kolín měl i štěstí. My tam udělali několik stupidních chyb, což se týkalo zrovna mě. Měli jsme totiž přebírat v obraně, já se dvakrát zapomněl a dostali jsme z toho dvě trojky. Ztratit takové vedení by v každém případě byla hrozná hloupost.