O hořkém bronzu i další metě Turů

S JIŘÍM WELSCHEM A JIŘÍM JELÍNKEM Jen skončil až překvapivě jednoznačný rozhodující duel o třetí místo a pověsili mu na krk bronzovou medaili, byl ze všech stran zasypán jednou neodbytnu otázkou: „Bylo to naposled?“ A 38letý rozehrávač pardubické Beksy Jiří Welsch, jejž z hlediště při utkání sledovali otec i starší bratr Petr, podle předpokladů odpovídal: „Rozhodnutý o tom, jestli skončím, nebo ne, ještě nejsem. Uvidíme, co přinesou nejbližší týdny, až získám nějaký odstup.“

S JIŘÍM WELSCHEM A JIŘÍM JELÍNKEM Jen skončil až překvapivě jednoznačný rozhodující duel o třetí místo a pověsili mu na krk bronzovou medaili, byl ze všech stran zasypán jednou neodbytnu otázkou: „Bylo to naposled?“ A 38letý rozehrávač pardubické Beksy Jiří Welsch, jejž z hlediště při utkání sledovali otec i starší bratr Petr, podle předpokladů odpovídal: „Rozhodnutý o tom, jestli skončím, nebo ne, ještě nejsem. Uvidíme, co přinesou nejbližší týdny, až získám nějaký odstup.“

A tak přišel čas především na hodnocení hořkosladkého vyústění sezony pro jeho tým.

„Tenhle termín je přiléhavý. Samotná tečka je příjemná, nicméně jsme nenaplnili, co jsme chtěli. Chtěli jsme do finále a porvat se o titul, ale v play-off jsme se vůbec nepotkali s formou a asi nakonec můžeme být rádi, že to dopadlo, jak to dopadlo,“ přiznal veterán.



Beksa v klíčové bitvě o bronz předvedla z hlediska svých výkonů v play-off vysoce nadstandardní představení na obou polovinách hřiště. A Welsch znal důvod tohoto vzepětí.

„V uvozovkách „na vině“ bylo to, že jsme letos – obzvlášť v posledních měsících – byli týmem, který pokud nebyl přitlačený ke zdi, tak ze sebe nedokázal vydolovat maximum. Potvrdilo se to ve čtvrtfinálové sérii s Ústím, kdy jsme prohrávali 1-2 na zápasy, a čekalo nás čtvrté utkání v Ústí. V něm jsme ještě na konci třetí čtvrtiny byli minus 10 bodů a teprve v ten moment jsme se semknuli, dokázali to otočit, pak vyhrát pátý zápas a celou sérii zlomit,“ podotkl.

„A pak i v semifinále jsme nejdřív prohrávali 0-2, a až když jsme přijeli do Opavy ke třetímu zápasu, hráli jsme aktivní basketbal. A pak, za stavu 1-3, jsme doma v pátém utkání i přes porážku předvedli podle mě nejlepší zápas celé série. Dokud jsme tedy nebyli přitlačení ke zdi a neměli nůž na krku, nedostali jsme ze sebe maximum.“

Zmíněný limit týmu však nebyl v play-off tím jediným, který Pardubice odvrátil od prvního českého finále. „Těch faktorů bylo víc, ale tenhle považuju za jeden těch z důležitých. Nazval bych to mentální nevyzrálostí. V některých zápasech nám taky individuálně i kolektivně chyběla určitá herní inteligence, abychom dokázali řešit určité situace a reagovat na změny. Bylo toho ale víc.“

I přes jen bronzovou medaili bude Welsch nicméně na svou návratovou sezonu do Pardubic vzpomínat v dobrém.

„Jsem rád, že jsem ten krok udělal. Vrátil jsem se do míst, odkud jsem do světa velkého basketbalu nakročil, a potkal se se spoustou lidí, kteří jsou mi v životě hodně blízcí. Jako klub jsme měli několik cílů, většinu z nich se nám podařilo naplnit, ten největší ne, ale tak už to v životě bývá. Kdyby to byla jistota, chyběl by tomu náboj,“ pověděl smířeně.
 

Hořkosladký byl úterní konec sezony svým způsobem i pro svitavské Tury. Čtvrtým místem o tři příčky vylepšili loňské klubové maximum, přesto po poměrně jasné výhře nad Beksou na domácí půdě v Utkání 2 věřili v rozhodném boji ve víc.   

„I když jsme byli připravení a namotivovaní, tak nás zlomila psychika. Položilo nás to, že jsme na začátku nedali nějaké volné trojky a pak už jsme to chtěli strhnout každý sám, a nehráli jsme tak trpělivě, jak umíme,“ litoval kapitán Jiří Jelínek.

Z jeho slov se zdá, že si před utkáním mnoho nedělal z kruté bilance na pardubické palubovce, která má i po osmi sezonách Turů v NBL v kolonce vítězství nulu. „Jak se říká, tohle je teorie velkých čísel, nemůže to pokračovat donekonečna. Třeba Jindřichův Hradec si svou sérii porážek v letošní sezoně utnul s námi a neviděl jsem důvod, proč bychom to my nemohli dokázat v Pardubicích. Bohužel tentokrát se to nepodařilo, tak to bude příště,“ neskládá zbraně.

Nemnoho minut po porážce Jelínek ještě nebyl připraven k radosti z nepopulárních „brambor“, byť ty letošní mají pro „kameníky“ historickou cenu. „Momentálně se to těžko hodnotí a říká, jak je to úžasné. Ale za nějaký čas, až se ohlídneme, to bude určitě v dobrém.“

Statný podkošový chlap navíc tuší, že tohle nebylo poslední velké slovo DEKSTONU v české nejvyšší soutěži. „Určitě věřím tomu, že tenhle tým má na to jít ještě výš. Se Svitavami se musí do budoucna počítat, pokud se tým udrží zhruba v téhle sestavě. Věřím, že už nebude tím otloukánkem jako před pár lety a mezi TOP 4 nebo TOP 5 celků stoprocentně bude patřit,“ vyhlásil kapitán.

A skoro zaskočen byl otázkou na možný bonus letošní sezony v podobě potenciální účasti klubu v kvalifikaci FIBA Europe Cupu. „Po pravdě, já tyhle soutěže moc nesleduju. Zahrát si takovou soutěž by ale jistě bylo zajímavé a pro nás by to představovalo výzvu.“ 



Foto: BK JIP Pardubice/M.Kříček