O krutém létě, horečkách i špionážní činnosti

S VÍTĚZEM KOOPERATIVA FAKTORU ALEXEM MADSENEM Špion reprezentačního kouče Finů v NBL má pro letošek dvě zásadní výhody, jež mu mohou pomoct k ještě většímu finančnímu přivýdělku a vylepšení třetího místa v Kooperativa faktoru z minulé sezony. Tahle statistika měří atraktivitu hry jednotlivých ligových basketbalistů a finský univerzál Alexander Madsen ovládl její bodování za měsíc říjen s průměrem rovných 6 bodů.

S VÍTĚZEM KOOPERATIVA FAKTORU ALEXEM MADSENEM Špion reprezentačního kouče Finů v NBL má pro letošek dvě zásadní výhody, jež mu mohou pomoct k ještě většímu finančnímu přivýdělku a vylepšení třetího místa v Kooperativa faktoru z minulé sezony. Tahle statistika měří atraktivitu hry jednotlivých ligových basketbalistů a finský univerzál Alexander Madsen ovládl její bodování za měsíc říjen s průměrem rovných 6 bodů.  

Zaprvé mu „bodlo“ to, že o soutěži ví od samého začátku sezony, což loni, kdy vše zjistil až během ligy, neplatilo. „Souhlasím, že v tomhle ohledu je to letos trochu jiné. Říjen byl navíc po stránce smečí i bloků výživný,“ přisvědčí 208 vysoký Seveřan z pražského USK, s průměrem dvou bloků na utkání jasný lídr této statistiky. „Na druhé straně jsem byl svým vedením po prvním měsíci překvapený. Nevím, kolik bude letos třeba na celkové vítězství, ale průměr šest by měl být dobrý.“

Druhým faktorem, který Madsenovi pomohl a zřejmě i bude pomáhat k větší faktorové sbírce, je jeho zaskakování na pozici centra, což je při aktuálním složení podkošové sestavy USK prakticky nutností.  

„Jsem díky tomu v obraně podstatně blíž ke koši, což pomáhá k více blokům a taky při „duncích“, protože můžu hodně sbíhat ke koši po clonách,“ mne si ruce.



Na pozic pivota se prý i jako forward cítí v pohodě. „Není to pro mě novinka, už v mládežnických reprezentacích jsem tam místy hrával. Na podkošových pozicích jsme tam oba dělali to samé a bylo to, jak už je teď běžné, že se hráči nedělí na „čtyřku“ (menšího podkošového hráče) a pětku (klasického pivota). Prostě jsou to dva dlouzí, z nichž většina už umí střílet trojky i hrát zády. Pozice pět je skoro jako čtyřka, jen s trochou přizpůsobení,“ analyzuje Madsen.
 
„Na pivotu navíc můžu týmu hodně pomoct tím, že jsem rychlejší než většina „pětek“ soupeřů. Díky své pohyblivosti máme v obraně větší variabilitu a v útoku můžu po cloně odskočit na střelu z dálky, nebo rychle sbíhat ke koši pro přihrávku.“

Teď už je rodákovi z finské Kouvoly poměrně hej, ale v létě si prošel doslova očistcem i spoustou zklamání. Začalo to hned po minulé sezoně, kdy se po pouhých třech trénincích v rámci zámořských „workoutů“, jiniž se chtěl posunout blíž ke splnění svého snu o NBA, zranil a měl co dělat, aby se dal do kupy před prestižním Eurocampem v Trevisu. „Ani ten ale nedopadl nijak extra,“ přiznává.

Další studená sprcha přišla v přípravě reprezentace na mistrovství Evropy, z níž byl přesměrován do týmu pro univerziádu. „Tohle pro mě bylo zklamání, protože jsem se hodně chtěl dostat na EuroBasket, zvlášť když jsme základní skupinu hostili v Helsinkách. Po rozhovoru s koučem Dettmannem jsme ale došli k tomu, že na tom fyzicky a mentálně ještě nejsem tak, abych mohl týmu na šampionátu pomoct a univerziádní celek byl pro mě lepší volbou.“

I když atmosféru ME nezažíval přímo v hale, nemohl si ji vynachválit. „Většinou jsem zápasy sledoval doma a atmosféra byla úžasná. V Helsinkách se toho dělo tolik, že jsem to ve Finsku ještě nikdy neviděl. Překvapilo mě, jak lidi po celém Finsku byli zapálení do basketu, všude se o něm mluvilo, čemuž samozřejmě hodně pomohla účast Lauriho Markkanena, který byl v červnu draftovaný jako sedmička do NBA,“ popisuje Madsen.   
 

Ale zpátky k univerziádě na Tchaj-wanu. Ač zkušenost v podobě potkávání sportovců ze všech možných zemí Alex Madsen označil za jedinečnou, i tady si užil své. „V podstatě celé dva týdny jsem byl nemocný. Měl jsem chřipku, horečky, cítil se malátný, ale stejně jsem hrál. Neuměl jsem si představit, že bych jel na druhý konec světa a zklamal tým. Mezi zápasy jsem ale téměř celý čas trávil jen na hotelu, i místo tréninků,“ podotkl finský reprezentant, jemuž osobní trable alespoň částečně vynahradilo konečné sedmé místo týmu. Tomu jen o bod ve druhém prodloužení se Srby unikl postup ze čtvrtfinále, v němž Madsen odehrál 41 minut.

Teď už ale myslí na docela jinou reprezentační příležitost. Když mu unikl EuroBasket, rozhodně by chtěl být 27. listopadu u domácího souboje s Čechy v kvalifikaci Světového poháru, který se v Helsinkách hraje proti koncertu rockových legend Scorpions.  

„V širší nominaci jsem a doufám, že na první zápasy budu pozván. Je to velmi pravděpodobné, protože hodně míst je teď otevřených,“ připomene předpokládanou absenci tří finských hvězd – power forwarda Markkanena (Chicago Bulls) a euroligových guardů Koponena (Barcelona) a Salina (Malaga).

„Pokud se nedohodnou FIBA s Euroligou, budou nám Koponen a Salin hodně chybět a ostatní tak budou muset zvednout své výkony,“ ví 22letý forward, který doufá, že hokejová aréna pro 8200 diváků bude i pro zápas se lvy zaplněna.

„I když ty největší hvězdy budou asi chybět, ta pozitivní vlna z EuroBasketu by měla zafungovat.“



Madsen bude před kvalifikační bitvou sloužit i jako špion kouče Dettmanna. „Před pár týdny jsme spolu mluvili, když se díval na jeden náš zápas. Myslím, že bych mu pár tipů o českých hráčích mohl dát,“ povytáhne obočí univerzální Fin.

Jeho setrvání v USK se po minulé sezoně nejevilo jako pravděpodobné, přesto nakonec zůstal.  
 
„Rozhodlo hlavně to, jak funguje USK jako klub, od trénérů přes náročnost tréninků po regeneraci. Měl jsem nějaké možnosti odejít jinam, ale herní vytížení v zápasech i tvrdé tréninky mi tu vyhovují a cítil jsem, že setrvání pro mě bude nejlepší variantou, abych se mohl dát zlepšovat. Změnili jsme herní styl, který se mi líbí, plus hrajeme mezinárodní zápasy v Alpe Adria Cupu, což znamená i větší počet utkání. Bylo pro mě důležité nejít někam, kde bych pak seděl na lavičce a jen trénoval. Proto jsem rád zůstal v USK,“ přiznává.

Jeho tým od léta zažívá velký přerod. Nejenže se hodně proměnila sestava, ale z přísných mantinelů a drilů kouče Aliloviče se hra posunula k větší hráčské svobodě.  

„Je to dobrý posun, byť musím uznat, že s Mirem (Alilovičem) to pro mě byl minulou sezonu jeden z nejlepších roků kariéry. Učil jsem se, jak hrát líp, a všechny ty malé detaily, což mi pomohlo. Nový trenér nám dává mnohem víc prostoru se ukázat a několik našich kluků šlo oproti loňsku opravdu hodně nahoru. Cítíme se spolu dobře, pro většinu je to dobrá změna, já se cítím být sám sebou a i ostatní těží z toho, co se naučili pod Mirem,“ shrnuje Madsen velkou proměnu na Folimance.  

Ta se dotkla i jeho hry. „Hraju teď o něco víc s míčem, což je pro mě nové, takže se něco zase učím - tvořit pro ostatní i pro sebe. Hra je teď volnější, můžeme hrát i pro sebe a záleží pak na našich dobrých rozhodnutích,“ doplňuje Madsen, který zatím raději nechce předvídat, co jej může čekat příští léto: „Mělo by být jiné než to letošní. Hlavně ale musím zůstat zdravý.“