O neviditelném zranění a „blok párty“ kapitána

INTERVIEW S ADAMEM ČÍŽEM Nekonečných devět měsíců od sebe dělilo poslední dva ligové zápasy rozehrávače Adama Číže, čtvrtého českého top skórera a čtrnáctého nejlepšího střelce absolutně v minulé sezoně Kooperativa NBL. Po posledním utkání základní části uplynulého ročníku si zabalil v Ostravě a přesunul se do Kolína, kde podepsal dvouletou smlouvu s opcí. Ovšem ještě během přípravy si poranil levé koleno. A do oběhu se vrátil až v posledním ligovém duelu roku 2016. A úspěšně – za 18 minut zapsal vedle 4 bodů i 5 asistencí a dokonce sváteční blok, čímž pomohl k drtivé 25bodové výhře nad Brnem. Těch 18 minut pro něj znamenalo v danou chvíli hodně. Nejspíš to byl ten nejcennější vánoční dárek, protože možná nebyl daleko od toho promarodit celou sezonu.

INTERVIEW S ADAMEM ČÍŽEM Nekonečných devět měsíců od sebe dělilo poslední dva ligové zápasy rozehrávače Adama Číže, čtvrtého českého top skórera a čtrnáctého nejlepšího střelce absolutně v minulé sezoně Kooperativa NBL. Po posledním utkání základní části uplynulého ročníku si zabalil v Ostravě a přesunul se do Kolína, kde podepsal dvouletou smlouvu s opcí. Ovšem ještě během přípravy si poranil levé koleno. A do oběhu se vrátil až v posledním ligovém duelu roku 2016. A úspěšně – za 18 minut zapsal vedle 4 bodů i 5 asistencí a dokonce sváteční blok, čímž pomohl k drtivé 25bodové výhře nad Brnem. Těch 18 minut pro něj znamenalo v danou chvíli hodně. Nejspíš to byl ten nejcennější vánoční dárek, protože možná nebyl daleko od toho promarodit celou sezonu.

„Byl jsem hodně rád, že už jsem zase mohl hrát. Celá ta pauza byla velmi nepříjemná,“ přiznává playmaker, který k Labi v létě přicházel v roli jedničky.

Adame, v jaké formě jste se vrátil a hlavně – nakolik v pořádku nyní vaše koleno je?       
Koleno ještě není stoprocentní, což tak při návratu po zranění bývá. Není to ale ani nikterak špatné a tomu stu procent se to už blíží. A forma? Po tolika měsících určitě není taková, jakou bych si představoval, ale naštěstí pro mě se hraje jednou týdně, takže mám hodně času se tréninkem dostat tam, kde bych potřeboval být. Doufám, že k tomu dojde rychle.

Jak přesně k vašemu zranění došlo?
Bylo to při tréninku během přípravy a s tímhle kolenem se mi něco stalo poprvé. Měl jsem menší střet s Láďou Horákem, kdy on pak zpod mého těla vytáhl svou nohu, a já svou levou blbě propnul a uštípl se mi kus chrupavky. Je to nepříjemné zranění, vlastně to samé, co měl Radim Klečka z Opavy.



Sem tam jsem zaslechl, že možná hrozí i vynechání celé sezony, předpokládám tedy, že dřívější návrat než po Vánocích nepadal v úvahu…
Podstoupil jsem lehčí operaci, kdy mi koleno navrtali, a muselo se to vyplnit krví a vazivem, což uspěchat opravdu nešlo. Musel jsem čekat, než se mi tam vytvoří jakási „krevní vazivová jizva“. Pak jsem musel posilovat svaly kolem kolena, což dělám doteď, a asi už budu pořád. To hlavní, co mi řekli, bylo, že to nesmím uspěchat. V první moment, kdy nikdo nevěděl, co s tím mám, skutečně hrozilo i to, že bych si už v téhle sezoně nezahrál. Byl jsem na různých vyšetřeních, a vždycky, když jsem odtrénoval, koleno mi hodně nateklo, ale nikdo nevěděl, co s tím je. Pak jsem šel na magnetickou rezonanci, která taky nic neukázala, což nebylo nic moc. Nakonec jsem ale podstoupil operaci, během které vyšlo najevo, co se stalo.  

K téhle nepříjemnosti došlo po vaší nejlepší sezoně po stránce bodů i užitečnosti. Taky to ale bylo po dvou ligových ročnících, kdy jste si odkroutil po 37 zápasech s 34 až 35 minutami. Necítil jste, že toho za ty dva roky bylo dost, že už bylo tělo přetížené?
Na to nedokážu odpovědět. Mohlo se to projevit, ale taky nemuselo. Pokud jde o ty poslední dva roky, nijak jsem to jako zátěž nepociťoval. V zápasech jsem měl hodně minut, ale v tom rytmu středa - sobota se to dalo. Teď se hraje jednou, ale zase se víc odtrénuje. Když se hrálo dvakrát týdně, moc se netrénovalo. Teď mezi zápasy celý týden dřeme. Jistě úsilí v tréninku nebývá takové jako v utkání, navíc zápas je delší a při 35 odehraných minutách i náročnější. Pořád je ale lepší dávat to úsilí do zápasů než do tréninků.   
 
Pro Kolín to už je několikátá sezona v řadě, kdy některého z rozehrávačů hned na startu sezony postihlo zranění, nebo z různých důvodů nezapadl do systému. Už na to před vámi trenér Benáček taky narazil?
(usměje se) Od kluků už jsem to slyšel, trenér o tom ale nemluví a nežehrá na to. Máme docela silný tým a moje zranění tak radikálně do chodu a výsledků nezasáhlo.

No, pár rozehrávačů se při vaší absenci vystřídalo, ale jako celek jste se s tím vypořádali, a teď jste dvě výhry za třetím Děčínem, navíc se zápasem k dobru, což po startu 0-4 znamenalo vyhrát 10 z následujících 13 zápasů. Díky čemu jste to zvládli, když vedle vás chyběl jako důležitý hráč i power forward Horák?
Když jsem to sledoval v roli „diváka“, můžu říct, že všechno šlape tak, jak by mělo. Máme silný tým v tom, že tu je hodně široký kádr a nikdo nehraje déle než nějakých 25 minut. Kluci si výborně vyhovějí, máme starší hráče dobře namixované s mladšími, nechybí tedy zkušenost, ani dravost. A máme i dobrého trenéra. Tohle všechno se odrazilo na současném postavení v tabulce.      

Vaším návratovým zápasem po 9 měsících byl domácí střet s Brnem. V utkání vyniklo zejména 10 bloků, kterými jste soupeře s několika Američany v sestavě počastovali. Byl to v tomto směru nejlepší výkon ligy v této sezoně a desátý nejlepší od roku 1998. Co jste před zápasem jedli?
Nic moc. Možná po Vánocích pomohlo cukroví (smích). Bylo to asi dobrou konstelací hvězd. Kdo zápas viděl, musel zaznamenat i dva neuvěřitelné bloky kapitána Davida Machače (celkově měl v utkání bloky tři – pozn.), který jich – aniž bych mu chtěl křivdit - v kariéře asi moc nedával. (usměje se) Byly to opravdu monstrózní bloky! (Machač má za ligovou kariéru téměř 170 bloků – pozn.) Taky přišla plná hala a nás to nahecovalo, takže i já sám jsem tam omylem jeden blok dal.

Má se i při vašem návratu cítit v ohrožení třetí Děčín, nebo se zatím držíte víc při zemi?
Nevím, jaký je přesně náš klubový cíl, ale když jsme teď mluvili s kluky, tak se cítíme rozjetí a věříme si. Spíš než nad sebe se ale díváme pod sebe, protože bychom se zatím chtěli dostat do horní šestky pro nadstavbu. V tu doufáme. A pak budeme chtít dojít co nejvýš.