O poctění Sant-Roosem, repre i Czudkovi na Hrad

S RADOVANEM KOUŘILEM Byl to nejpůsobivější výkon z týmu poražených finalistů. A zatím jeho nejviditelnější role v novém opavském angažmá. Rámovalo ji 9 bodů, 5 doskoků, 3 asistence, 2 zisky, při enormně aktivní hře jediná ztráta a při porážce o 20 velmi solidních -7 bodů za 25 minut. Na playmakerovi Radovanu Kouřilovi je týden za týdnem znát práce kouče a slovutného rozehrávače nedávné minulosti Petra Czudka. Co 185 centimetrů vysokému hráči v některých situacích chybí na výšce, to nahrazuje houževnatostí, nečekanými změnami pohybu a stále větší stabilitou při průnicích houštinami soupeřových valů. Když se ve finále Hyundai FINAL 4 veškerá pozornost Nymburka včetně jeho nejlepšího obránce Sant-Roose soustředila na hlavu Opavy Jakuba Šiřinu, nastoupil z lavičky a nebývalou aktivitou začal vracet Slezany do zápasu. Později byl Sant-Roos přesunut na něj, což kouč soupeře Ginzburg odůvodnil aktuálně větší nebezpečností mladšího point guarda.

S RADOVANEM KOUŘILEM Byl to nejpůsobivější výkon z týmu poražených finalistů. A zatím jeho nejviditelnější role v novém opavském angažmá. Rámovalo ji 9 bodů, 5 doskoků, 3 asistence, 2 zisky, při enormně aktivní hře jediná ztráta a při porážce o 20 velmi solidních -7 bodů za 25 minut. Na playmakerovi Radovanu Kouřilovi je týden za týdnem znát práce kouče a slovutného rozehrávače nedávné minulosti Petra Czudka. Co 185 centimetrů vysokému hráči v některých situacích chybí na výšce, to nahrazuje houževnatostí, nečekanými změnami pohybu a stále větší stabilitou při průnicích houštinami soupeřových valů. Když se ve finále Hyundai FINAL 4 veškerá pozornost Nymburka včetně jeho nejlepšího obránce Sant-Roose soustředila na hlavu Opavy Jakuba Šiřinu, nastoupil z lavičky a nebývalou aktivitou začal vracet Slezany do zápasu. Později byl Sant-Roos přesunut na něj, což kouč soupeře Ginzburg odůvodnil aktuálně větší nebezpečností mladšího point guarda.

A stejný trenér, který ve své druhé roli vede i český národní tým, připustil, že zlepšení 21letého dirigenta, jejž v kariéře dosud nejvíc proslavilo stříbrné ME kadetů z roku 2011, by mohlo být potenciálně proměněno i v pozvánku na letní reprezentační kemp. To ostatní už bude záležet na finiši sezony samotného rozehrávače, který se v sestavě Slezanů už tlačí na lídrovské duo Šiřina – Gniadek.

Radku, podle výrazu vašich strhaných tváří i mezní bojovnosti na hřišti se zdálo, že jste do finále dali vše, co jste měli, a v nádrži nezbyla ani kapka paliva…
Bylo to tak. My jsme do zápasu museli jít s respektem ke kvalitě soupeře, ale beze strachu a s cílem finále vyhrát. To je jediná možnost, jak se s Nymburkem dá uhrát nějaký výsledek. Všichni jsme do toho dali srdíčko, bohužel oni jsou někde jinde a od nás by to chtělo něco hodně extra, abychom dostali skore na svou stranu. Přesto se nemáme za co stydět, předvedli jsme, co jsme chtěli, a nějaká pozitiva si z toho taky odnášíme.



Jaké úkoly jste si pro zápas stanovili?
Náš cíl byl jít ho vyhrát. Nemít žádný strach a to se, myslím, povedlo. Měli jsme jasné pokyny, koho nechat střílet, koho obsazovat, i když bránit jejich hlavní opory je hodně těžké, protože jsou rychlé a výborně basketbalově vybavené. Pozitivem přesto bylo, že jsme ubránili Nymburk na sedmdesáti bodech, což je slušný výsledek. Bohužel v útoku jsme se hodně trápili, nevěděli jsme, co vymyslet. Soupeř na nás byl připravený.

Jaké byly vaše osobní úkoly?
Snažit se své hráče jakýmkoli způsobem ubránit a v útoku se ničeho nebát a klidně si brát i těžké střely, protože proti Nymburku se jakékoli střely vytvářejí hodně těžko.

6 z 8 minutých šestek vás jistě mrzí, přesto byl tohle jeden z těch nej zápasů, jaké jste v kariéře zatím hrál?
To určitě byl. A ty šestky jsou jenom v hlavě – jedna se mi trochu smolně vykroutila, na další jsem si už přestal věřit. Ta bilance mě mrzí hodně.

Když si vás v poslední čtvrtině vzal na starosti nejlepší obránce soupeře Sant-Roos, byla to svého druhu pocta?
(usměje se) Nevím, jestli to tak jde brát, ale je to výborný obránce, přes kterého se těžko prosazuje. A musím se na něj do budoucna líp připravit.

Za stavu minus 15 ve čtvrté čtvrtině jste vypadal na lavičce hodně nešťastně, také jste ale dál burcoval spoluhráče. Byl jste do dění vtažený víc než obvykle?
Určitě, bylo to přece finále. Na nás už ale bylo dost vidět, že nám dochází šťáva, přestali jsme na soupeře tlačit a vypadalo to, že zápas pomalu vzdáváme, tak jsem se snažil kluky nějak ještě nahecovat.
 

V zápase jste měli méně ztrát než soupeř a také víc útočných doskoků, a to jako nejhůř doskakující tým NBL…
To je velké překvapení. A je to super. My se o doskoku bavíme celý rok jako o problému, a jestli jsme byli lepší na útočném doskoku, je to bezva. I tuhle činnost stále hrozně moc řešíme, ale máme na to hráče jako Rosťu Dragouna nebo Filipa Zbránka, kteří mají za úkol na útočný doskok chodit. A ve finále odvedli dobrou práci.      

Během zápasu jste reklamovali pomalu každý druhý útok kroky nebo faul. Kolik z těchto reakcí je jen v zápalu boje a o kolika jste byli opravdu přesvědčení?
Sporných rozhodnutí tam bylo určitě hodně, ale to je basket. Perfektní rozhodčí neexistuje. Američtí hráči jsou známí tím, že s kroky mívají problémy a podle mě tam takových situací bylo víc, než se pískalo, ale takový je basket a sudí nemohou vidět všechno.

Během zápasu byl fanoušky několikrát vyvolávaný váš trenér Czudek, v hledišti se objevil i nápis Czudek na Hrad. Jaká vážená je nyní jeho pozice v Opavě jako městě?
Je to předně velká osobnost opavského basketbalu. Všichni ho tam mají rádi, všichni ho uznávají a on si to taky zaslouží.

Pojďme i do nedaleké budoucnosti. Pokud byste udržel nebo ještě navýšil současnou výkonnost, mohla by ve vzduchu viset i pozvánka na první reprezentační soustředění před mistrovstvím Evropy. Dá se o tom reálně uvažovat?
Nad tím zatím vůbec nepřemýšlím. Pro mě je hlavní úkol podávat maximální výkony v klubu, ale kdyby nějaká taková možnost byla, určitě bych se jí nebránil.