O poučení, šanci vyzvat mistra i střídmé radosti

INTERVIEW S KAMILEM ŠVRDLÍKEM Poslední týden se pro pardubickou Beksu nesl ve znamení velkých soubojů. Nejdřív s hegemonem české scény a hned nato se čtvrtým celkem francouzské ligy na úvod druhé fáze Europe Cupu. Východočeši v těchto soubojích zapsali dva velmi odlišné výsledky – po slavném složení mistra vydařenou koncovkou dostali naloženo v Pau-Orthez 101-66. Po stopách divokého týdne jsme šli s power forwardem Kamilem Švrdlíkem, jehož hlavní mantrou bylo slovo „poučení“. Řeč však přišla i na leccos jiného – na šance především Beksy či Děčína v novém formátu ligového finále, rozdílnost dvou posledních triumfů nad Nymburkem, obojživelného Domineze Burnetta i blížící se návrat Dušana Panduly.

INTERVIEW S KAMILEM ŠVRDLÍKEM Poslední týden se pro pardubickou Beksu nesl ve znamení velkých soubojů. Nejdřív s hegemonem české scény a hned nato se čtvrtým celkem francouzské ligy na úvod druhé fáze Europe Cupu. Východočeši v těchto soubojích zapsali dva velmi odlišné výsledky – po slavném složení mistra vydařenou koncovkou dostali naloženo v Pau-Orthez 101-66. Po stopách divokého týdne jsme šli s power forwardem Kamilem Švrdlíkem, jehož hlavní mantrou bylo slovo „poučení“. Řeč však přišla i na leccos jiného – na šance především Beksy či Děčína v novém formátu ligového finále, rozdílnost dvou posledních triumfů nad Nymburkem, obojživelného Domineze Burnetta i blížící se návrat Dušana Panduly.

Kamila, byla to po roce opět velká sláva skolit doma lídra ligy?
No byla, porazit Nymburk vždycky potěší, přičemž možná ještě víc to rozradostní všechny lidi okolo. Přišla plná Dašická a všichni si to užili. My jsme ale byli ponaučení z loňska, kdy jsme z té výhry udělali ještě větší slávu, než si to zasluhovalo, a potom přišel propad, který bychom neradi zopakovali. Výhra nad Nymburkem je sice super, ale pořád jsou to jen dva body, a my bychom pak neměli ztrácet se slabšími soupeři, protože by to tu výhru znegovalo.

Kolik po takovém triumfu chodí blahopřání?
Nějaké ano, ale zahlcení tím nejsme. Většinou se někdo ozývá na sociálních sítích. Zajíavé ale je, že se v takovou chvíli ozvou i lidi, co jinak nenapíšou ani po medaili, ale tím, že se to objeví i v nesportovních médiích a hlavních televiznách zprávách, tak zareagují hned.



Bylo letošní složení mistra větším úspěchem, při vědomí náloží, které od startu sezony většině soupeřů rozdával?
I já bych řekl, že to letošní. Loni jsme Nymburk překvapili svým nasazením, ale oni teď před naším zápasem jednoduše porazili doma Aarhus a ušetřili víc sil než my v poháru proti Kolínu. Čekal jsem tak, že zvlášť po loňsku k nám přijedou připravení.

Hrálo roli, že Nymburku chyběl nyní už rozehrávač Sant-Roos i nedávno zraněný křídelník Pumprla?
Absence Sant-Roose jim uškodila, on nám v prvním zápase dělal obrovské problémy, při jeho rychlosti jsme měli problémy ho pokrýt. Je hrozně nepříjemný na obou polovinách hřiště, brání nejlepší hráče, je na tom výborně fyzicky a znepříjemňoval to našim rozehrávačům nebo křídlům. Nikdo ale neřešil, že by jeho absence nějak snížila naši výhru. Nám zase chyběl Dušan Pandula. Celkově jsem si ale myslel, že i bez Sant-Roose to Nymburk nějak zvládne.   

Vaší výstavní statistikou byly šestky 27/19. Měli jste jasný pokyn s maximální vervou napadat koš?
My jsme se chtěli zlepšit oproti prvnímu zápasu sezony, kdy jsme v Nymburce hráli individualisticky a nebyli jsme aktivní do koše. Přihrávali jsme, když to nebylo potřeba, a oni z toho získali míče a moc jednoduchých košů. Proto jsme si řekli, že když se někdo už rozhodne do koše jít, musí to i zakončit, protože je lepší vystřelit a jít doskakovat, než to někam křížem vyhazovat a dát soupeři míč do brejků, které by ho posadily na koně.

A mít trojky 18/10 taky nebylo k zahození.
My víme, že Nymburk dobře zatahuje obranu dovnitř a není tam místo pro nás pivoty. A z nějakých výhozů to vycházelo. Pak už to byla taková euforie, že přišla plná hala a nám to tam napadalo. Kolikrát bychom si přáli mít to 18/10 i v jiných zápasech. Tady ta úspěšnost asi rozhodla. Nemuseli jsme to pak rvát dovnitř.

Už jste zmínil absenci Dušana Panduly, úřadujícího MVP ligy. Jak to vypadá s jeho návratem?
Po Vánocích už by snad měl hrát. Možná až po Novém roce, ale už trénuje a jeho návrat se blíží.



Právě Pandulu dosud velmi zdařile „zastupoval“ nový křídelník Dominez Burnett, aktuálně top skórer ligy. Najít takový poklad v divizi 2 NCAA je skutečná klika. Jak pozvedl váš tým on?
Pomáhá nám hodně, třeba v těch chvílích, kdy máme v útoku hodně hluchá místa. Loni tam nebyl nikdo schopen to zastavovat. Letos už se nám to párkrát taky stalo, ale on je většinou schopen trefit nějakou těžkou střelu, nebo zahrát 1 na 1. A i když v té sekvenci soupeř proměňuje v útoku, my s ním díky Dominezovi držíme krok a neodskočí nám nějakou šňůrou.   

Burnett ale zastane dost práce i v obraně a v úvodu sezony měl i kolem tří zisků na utkání.
Ty zisky vycházejí z našeho celkového konceptu obrany, kdy hodně tlačíme soupeře do příher, z kterých Dominez měl jednoduché zisky. Je důležité, že to není jen střelec, ale pomůže nám i na druhém konci hřiště.

Poslílí výhra jako ta nad Nymburkem sebevědomí i směrem k play-off, kdy nezvyklý fotmát finále 1-1 dává vám či Děčínu, jako největším vyzyvatelům, nové možnosti?
Ono se ukáže už v sobotu, kdy hraje Děčín doma s Nymburkem. Bylo by zajímavé, kdyby Nymburk podruhé prohrál, protože teď už si bude dávat určitě větší pozor. Uvidí se, jestli to bylo jen nekoncentrací, nebo my a Děčín jsme už blíž. Bude zajímavé, jestli Nymburk dokážeme porazit znovu i v nadstavbě, nebo aspoň zahrát vyrovnaný zápas. To už by případně dalo větší sebevědomí i do play-off.

Jeden by myslel, že takové vítězství vám dalo sebevědomí i do prvího duelu druhé fáze FIBA Europe Cupu, ale výsledek v Pau-Orthez hovořil úplně jinak…
To byl naprosto jiný zápas, navíc venku a já bych ani neřešil, jestli to bylo po Nymburku. Možná se obrátily ty trojky, kdy Pau doma začalo obdobně a v první čtvrtině je mělo asi 7/6, co ho dalo hodně na koně. My věděli, že doma se jejich týmu daří, a i když tam nebyla nijak bouřlivá atmosféra, měli jsme to v tu chvíli těžké. Dařilo se jim zevnitř i zvenku. Nemyslím si ale, že jsme museli dostat stovku. Ještě ve třetí čtvrtině to bylo o 14 až 15 bodů a my si říkali: „Pojďme to dát pod deset“. Nebyli jsme je sice schopní zastavit na delší dobu, ale ani to nevypadalo na debakl. Na konci jsme ale poztráceli zbytečně balony a oni se dostali do laufu. Výsledek o 35 nakonec vypadal hrozně. Měli jsme to zvládnout líp, ale věřím, že doma už to bude lepší.

Nymburk hrál tři čtvrtiny vyrovnaně v Monaku, které je ještě lepší než Pau. Vy jste porazili Nymburk a teď v Pau obdrželi takovou nálož. Lze to dát do nějaké souvislostí? Bylo znát, že větší mezinárodní zkušenosti vám zatím ještě chybějí?
To si ani nemyslím. Pau je atleticky silný celek, navíc má solidní střelce, a když jsme se začali zatahovat, protože nás přehrávali dole, tak nás rozstříleli z trojek a bylo strašně těžké něco vymýšlet. Doma navíc - snad ani v lize - ještě v sezoně neprohráli. Takže v tom kontextu, že by Nymburk do Pau ani neměl jezdit, to opravdu nejde brát. (směje se) Každý zápas je prostě jiný. Hrát v Pau znovu, zase by to vypadalo jinak...