O rekordu, rituálu fanoušků a opavském návodu

PLAY-OFF S PAVLEM HOUŠKOU Ač se to zdá neuvěřitelné, při středeční stadionové show v Děčíně bude jen jediný hráč, který v aktivní roli Válečníka zažije finálový duel v tomto netradičním prostředí i potřetí. Jmenuje se Tomáš Vyoral. Forward Tomáš Pomikálek sice bude hrát na zimním stadionu rovněž třetí zápas, ale premiéru si odbyl ještě v nymburském dresu. A vedle něj je tu ještě jeden muž, který pozná, jaké to je hájit před několikatisícovou návštěvou barvy obou finalistů. Pavel Houška. Po roce 2015, kdy hrál 18 minut za Středočechy, a duelu z loňska, kdy jej jen proseděl na nymburské lavičce, bude tentokrát v plné permanenci v pěticích domácího ARMEXu. Než se tak ale stane, bude nejen o nadcházejícím svátku Kooperativa NBL hovořit v následujícím rozhovoru.

PLAY-OFF S PAVLEM HOUŠKOU Ač se to zdá neuvěřitelné, při středeční stadionové show v Děčíně bude jen jediný hráč, který v aktivní roli Válečníka zažije finálový duel v tomto netradičním prostředí i potřetí. Jmenuje se Tomáš Vyoral. Forward Tomáš Pomikálek sice bude hrát na zimním stadionu rovněž třetí zápas, ale premiéru si odbyl ještě v nymburském dresu. A vedle něj je tu ještě jeden muž, který pozná, jaké to je hájit před několikatisícovou návštěvou barvy obou finalistů. Pavel Houška. Po roce 2015, kdy hrál 18 minut za Středočechy, a duelu z loňska, kdy jej jen proseděl na nymburské lavičce, bude tentokrát v plné permanenci v pěticích domácího ARMEXu. Než se tak ale stane, bude nejen o nadcházejícím svátku Kooperativa NBL hovořit v následujícím rozhovoru.

Pavle, jak velkou věcí pro vás osobně byl postup ze semifinále, který po pravdě moc lidí nečekalo?
Je pravda, že se to moc nečekalo a bylo to dané tím, jaké výkony jsme předváděli především v nadstavbě. I já byl ale mile překvapený, jak jsme se semknuli a jak zatím v play-off hrajeme.

Na vašem týmu bylo v semifinále znát ono okřídlené, kdo to chce víc, ten zvítězí. Jak se to ale do vás podařilo po té ne zrovna vydařené nadstavbě vpravit? Hrála roli i zkušenost z už dvojího úspěšného boje o finále?
Je fakt, že klíčovým faktorem bylo naše nasazení. A to bylo zapříčiněné hlavně tím, že si konečně všichni uvědomili, že v play-off už není kam uhýbat, každý zápas je poslední šancí, bez možností oprav, a my musíme zabrat. Tohle nám všem došlo, a proto jsme začali makat na sto procent.



Jak tým semifinálové překvapení nabilo pro třetí finále v řadě?    
Jsme v pozitivním rozpoložení, své cíle máme splněné a finále je příjemným bonusem. Favoritem je jistě Nymburk a my můžeme jenom překvapit. Pro nás by teď bylo i na škodu se nechat svazovat nějakou nervozitou. Chceme si to užít a to, doufám, splníme.

Děčínský zápas se ve středu i potřetí bude hrát na zimním stadionu, vy sám ale letos poprvé nastoupíte za tým Válečníků. Jaké to bylo v roli hosta, když většinu svých sezon v lize jste strávil v barvách Děčína?
Už jsem tu atmosféru zažil, ale teď se těším, že budu na druhé straně a že si zahraju víc. Předloni to pro mě byl zvláštní pocit, protože děčínští fanoušci jsou neskuteční, a když si představíte, že přišlo 4850 lidí, to pro mě v českých poměrech bylo něco neuvěřitelnýho!  Teď jsem rád, že budou stát za týmem, kde budu i já. Určitě je příjemnější, když vám 4800 fanoušků fandí, než když je stejný počet proti vám. Loni jsem nenastoupil, takže jsem měl dost času si hlediště výborně obhlédnout. Doufám, že letos na to tolik času mít nebudu a spíš budu hrát.

Podle vašeho manažera Lukáše Housera byla pro zimák drtivá většina hráčů. Znamená to, že někdo by přece jen raději zůstal na základně ve Sportcentru?
Bavili jsme se o tom, kdo by byl pro, nebo proti, a demokratickou volbou jsme došli k zimáku. Pokud někdo nebyl pro, panovala obava z toho, že na zimáku standardně nehrajeme a všichni se cítíme jako doma na „Maroldovce“. Samozřejmě hrát na zimáku jednou za sezonu je úplně jiný pocit. Když to srovnám, tak Nymburk na ty větší haly a podobná prostředí soupeřů je zvyklý.  My jsme dostávali i spousta dotazů od lidí, jestli se bude hrát na zimáku, protože do Sportcentra by se nevešli, a tým se i po těch dvou zkušenostech pro zimák rozhodl.

Otázka „Proč zimák?“, když se tím připravujete o pravé domácí prostředí, se vrací stále? Nebo už se po městě a okolí začalo všeobecně chápat, že jde o víc?
My si musíme především uvědomit, pro koho to děláme. Neděláme to jen pro sebe, ale i pro fanoušky, a s tím jsme do toho šli. Jsme si vědomi, že Sportcentrum by bylo skutečným domácím prostředím a o to víc na zimáku budeme muset makat. Zároveň doufáme, že překonáme ligový rekord v návštěvnosti a pět tisíc fanoušků nás požene za vítězstvím. A jestli rekord padne? Na to odpovím jen smíchem, protože to nechci zakřiknout (usmívá se).

Věříte vespolek, že si tým největší smůlu vybral při loňské epidemii příušnic a letos si vše v plné síle vynahradí?
Letos je to skutečně tak, že bychom měli nastoupit v plné síle, budeme i relativně odpočatí a zkusíme do toho dát všechno. I když ale všechny tyhle faktory hrají pro nás, včetně formátu finále na pouhé dva zápasy, tak je třeba si uvědomit, že Nymburk bude potřinácté obhajovat titul a být patnáctkrát za sebou ve finále už taky něco znamená. Na tuhle sérii je už zvyklý, je zvyklý hrát velké zápasy a i mentálně je na to dostatečně silný. A právě s tou mentální stránkou věci bude nejtěžší se popasovat.   
 

S psychikou trochu souvisí i tradiční rituál vašich fanoušků, kteří v úvodu každého zápasu stojí a rytmicky tleskají, dokud poprvé nezasáhnete koš. Třeba ve čtvrtém duelu semifinále vám to doma trvalo 3 minuty 15 vteřin. Nenarůstá pak už nadměrně nervozita, když se řadu útoků nedaří zacílit? A teď vás čeká největší domácí zápas sezony…
No to je strašně těžká otázka. Když řeknu, že mě to nestresuje, bude to vypadat, že jsou mi fanoušci ukradení (směje se). Upřímně – já to zase tak moc nevnímám. Je to rituál, u kterého hlediště stojí, ale vy se stejně snažíte co nejdřív dát koš, aby se uklidnil a chytil i celý tým. Takže se budeme snažit skórovat co nejdřív, ale jestli to bude v první, druhé, nebo třetí minutě, to nedokážu odhadnout. A ještě jinak – pokud by to bylo třeba čtyři minuty 0-0, nikoho to znervózňovat nebude. Pokud by nám ale „ujel vlak“ o 15 bodů, to bychom už nervózní byli.

Když se vrátíme na vážnější notu, nelitujete trochu, že Nymburk po pěti letech prohrál zápas play-off už v semifinále s Opavou a nejspíš už nehrozí jakékoli polevení v jeho ostražitosti?
Tohle je jeden úhel pohledu, ale druhý je, že ten zápas nám mohl napovědět, jakou má Nymburk slabou stránku, jestli tedy nějaká je. Byla by tak dobrá nějaká analýza toho zápasu Opavy, kterou si určitě uděláme a budeme z ní vycházet. Nymburk slabin moc nemá a Opavě se podařilo využít svých předností a naopak Nymburk tlačit do jeho slabších stránek. To by pro nás mohl být dobrý návod.

Kde, obecně vzato, vidíte svou největší šanci? Je to v té ohromné intenzitě hry, kterou jste předvedli v semifinále, nebo na doskoku, který jste v play-off výrazně zvednuli?
Viděl bych tři atributy. Zatím jsme se snažili chodit rychle dopředu, což dělá celou sezonu i Nymburk. Pak se nám dařil útočný doskok, kterého se budeme muset držet dál, a posledním faktorem bylo zamknout vymezené území a snažit se nedostávat lehké body zpod koše. Nymburk je právě v napichování obrany, vyhazování ven a dávání jednoduchých košů excelentní.  A my se těchto tří věcí budeme muset držet dál. V zápasech s takovým soupeřem musíte v obraně jednu věc risknout, protože nejde ubránit úplně všechno, a bude záležet, na co se zaměříme.

Za jak velké plus berete ojedinělý finálový formát 1-1?
V tomhle formátu by se už mohlo stát cokoli. Nemusí se povést jeden zápas, což může prakticky rozhodnout. Takže se musí hrát naplno každou minutu v obou utkáních, protože každý bod může být klíčový. Myslím si proto, že tady nikdo nic nevypustí v žádný moment utkání.