O střídání se neříká. I po Nymburku?

S JAKUBEM NEČASEM Brněnský kouč Lubomír Růžička se nebojí experimentovat s mladými hráči. Velmi mladými hráči. Až z toho někdy vypadnou poměrně extrémní situace. Třeba jako minulou sobotu. To byl mladší dorostenec Jakub Nečas v pouhých 15 letech nasazen na 33 a půl minuty do duelu s mistrem. A nadějný brněnský forward ve svém druhém v lize tuhle porci přežil.
 

S JAKUBEM NEČASEM Brněnský kouč Lubomír Růžička se nebojí experimentovat s mladými hráči. Velmi mladými hráči. Až z toho někdy vypadnou poměrně extrémní situace. Třeba jako minulou sobotu. To byl mladší dorostenec Jakub Nečas v pouhých 15 letech nasazen na 33 a půl minuty do duelu s mistrem. A nadějný brněnský forward ve svém druhém v lize tuhle porci přežil.

„Říct si o střídání? Ne, nechtěl jsem. Táta už mi jednou řekl, že střídání určuje trenér a od té doby se tím řídím a neříkám si o něj – tedy pokud to není nutné kvůli zranění nebo že nemůžu ani dýchat,“ říká odhodlaně dvoumetrový křídelník, případně power forward.

K variantě „už nemůžu dýchat“ přitom při speciálním nymburském testu fyzické zdatnosti nebylo daleko.



„Snažil jsem se hrát s velkou energií, což se projevilo na konci, kdy jsem už nemohl a tahal za sebou nohy. Byl jsem hodně vyčerpaný a po skončení zápasu a podání rukou soupeřům jsem se okamžitě skácel k zemi,“ přiznává teenager, že tak ostrou šichtu, jako proti aktuálně nejlepšímu týmu Ligy mistrů, zřejmě ještě nezažil.

Zápas pro něj nebyl náročný jen fyzicky, ale i psychicky, protože šel rovnou do základní pětky. „Měl jsem tam smíšené pocity, ale tréma ze mě nakonec spadla, když se mi povedlo pár nájezdů, byť neproměněných. Zážitek to ale byl úžasný a doufám, že mi to dalo hodně zkušeností, které ještě využiju,“ pochvaluje si.

Stejně ocenil i spoluhráče, kteří mu ve spoustě situací pomáhali. „Jeden na jednoho jsem asi nebránil moc dobře, jednou se mi ale povedlo někomu sebrat míč rovnou z driblinku,“ považuje si.

V zápase s mistrem nakonec ze čtyř střeleckých pokusů neskóroval. Tuhle zkušenost si odbyl už týden předtím, při své ligové premiéře proti Děčínu, jemuž dal trojku. „A bude mě stát poměrně nemalou částku,“ doznává s poukazem na povinné odvody do týmové kasy.



Za nečekanou premiéru v Kooperativa NBL už v 15 letech to ale určitě stálo. „Trenér mi o tom, že nastoupím, řekl tři dny dopředu. Myslel jsem si nejdřív, že si dělá srandu. Původně jsme byli domluvení na Alpe Adria Cup, kde mi to ale nevyšlo kvůli kolizi se školou. Místo toho jsem však hned dostal nabídku jít hrát proti Děčínu,“ popisuje okolnosti svého debutu Nečas.

A teď už mu nikdo neodpáře, že se stal po Tomáši Satoranském druhým nejmladším hráčem dějin NBL. „Jsem za to rád. Sice jsem druhý, ale to vůbec nevadí. Určitě jsem rád, že jsem si už ve svých patnácti mohl vyzkoušet nejvyšší soutěž dospělých.“

O více než deset let tak předběhl tátu Ctirada (není nijak příbuzensky spojen s oporou Pardubic Radkem Nečasem), který během dvou sezon na konci minulého milénia v dresu brněnských Houserů odehrál 130 minut. A měl tak velký důvod si neříkat o střídání, což teď doporučuje i svému potomkovi, který se už stihl stát hvězdičkou svého gymnázia. „Pár učitelů už se zmínilo, že o mně četlo v novinách. To je ale vše,“ nechce se vytahovat dorostenec, který má nyní tři starty v NBL, ale jeho hlavním týmem je SAM Brno v extralize U17.

Aktuálně druhý celek tabulky táhne průměry 16 bodů a 10 doskoků. Přesto věří, že do konce sezony dostane i další minuty v nejvyšší soutěží dospělých. „Jak to bude dál, zatím vůbec netuším, ale doufám, že zápasů bude co nejvíc. Snad to tímhle neskončilo,“ říká Nečas, který má v plánu do konce střední školy zůstat na základně v Brně.
 

A dál? To je prý ještě příliš daleko. Zatím žije svou pořádně žhavou současností.