O tom, co má a nemá smysl. I o kauze Wallace

S ANTONÍNEM PIŠTĚCKÝM POD ÚSTECKÝM POVRCHEM Zažil něco, co dosud ještě nepoznal. A nebylo to v tuhle fázi sezony vůbec příjemné. Přesto kouč smečky ústeckých Pand zní tak, jako by ho už nemohlo nic vyvést z rovnováhy. A to přitom tenhle 35letý trenérský mladík jen v tomhle ročníku musel schytat už pěkných pár ran ze zálohy, jež ani trochu nečekal. Jak ale praví staré moudro „co tě nezabije,….“ a tak i Antonín Pištěcký jde hlava nehlava dál za možná historickým umístěním svého klubu a nedívá se dál než za poslední sirénu nejbližšího zápasu. I v letošní sezoně, kdy se nedávno vyhříval na třetí příčce, aby teď musel bojovat o vyhnutí se předkolu, zažil už tolik zvratů a nepředvídatelných událostí, že hledět kamkoli dál pro něj postrádá smysl. Nyní se s ním však už vraťme k temnému 15. březnu, kdy SLUNETA oznámila, že kvůli neakceptovatelnému chování MVP NBL listopadu Devanteho Wallace ukončila toho času jednomu ze tří nejlepších střelců týmu smlouvu.

S ANTONÍNEM PIŠTĚCKÝM POD ÚSTECKÝM POVRCHEM Zažil něco, co dosud ještě nepoznal. A nebylo to v tuhle fázi sezony vůbec příjemné. Přesto kouč smečky ústeckých Pand zní tak, jako by ho už nemohlo nic vyvést z rovnováhy. A to přitom tenhle 35letý trenérský mladík jen v tomhle ročníku musel schytat už pěkných pár ran ze zálohy, jež ani trochu nečekal. Jak ale praví staré moudro „co tě nezabije,….“ a tak i Antonín Pištěcký jde hlava nehlava dál za možná historickým umístěním svého klubu a nedívá se dál než za poslední sirénu nejbližšího zápasu. I v letošní sezoně, kdy se nedávno vyhříval na třetí příčce, aby teď musel bojovat o vyhnutí se předkolu, zažil už tolik zvratů a nepředvídatelných událostí, že hledět kamkoli dál pro něj postrádá smysl. Nyní se s ním však už vraťme k temnému 15. březnu, kdy SLUNETA oznámila, že kvůli neakceptovatelnému chování MVP NBL listopadu Devanteho Wallace ukončila toho času jednomu ze tří nejlepších střelců týmu smlouvu.

Trenére, co vás jako první napadlo, když jste guarda Wallace v půli března z Ústí vyexpedovali?
Těch věcí, které jsme v tu dobu řešili, bylo strašně moc. Člověku běhá hlavou zleva zprava všechno možné – samozřejmě především to, že tým v důležité fázi sezony přijde o dobrého hráče. Nicméně ty prohřešky byly tak velké, že jsme se rozhodli, jak jsme se rozhodli, byť jsme si byli moc dobře vědomi, že tým tím na hřišti bude oslaben.

V tuhle chvíli už žádnou náhradu povolat nejde?
Pořád ještě můžeme, za určitý poplatek to regule stále dovolují. My jsme ale v situaci, že nevíme, jak dlouho pro nás sezona bude trvat. Hledáme hráče, ale naše požadavky, které teď máme – po stránce kondice, kvality i zápasového zatížení -, není jednoduché někým naplnit. Měsíc dva do konce sezony najít volného hráče, který na tom bude dobře kondičně, bude v zápřahu a zrovna někde skončil, není jen tak. Uvidíme, nebráníme se příchodu posily, ovšem pokud někdo přijde, dojde k tomu nejpozději příští týden.



V případě Wallace jste použil plurálu prohřešky, znamená to tedy, že americký křídelník problémů nakumuloval víc a v březnu vše „jen“ vyvrcholilo?
Nebudu to rozvádět, ale chápete správně, že nešlo jen o jednu věc. Já teď nechci z Wallace dělat jediného hráče, který měl nějaké prohřešky, a jistě jsou i věci, které se během sezony dají řešit a řeší se i u jiných, protože ne všichni jsou svatí. Nicméně jsou prohřešky a „prohřešky“. On měl řadu takových, které ještě byly nějak akceptovatelné, ale teď to vygradovalo tak, že už to prostě nešlo, byť znovu opakuju, že jsme si byli vědomi toho vzniklého oslabení týmu.

Do jaké míry problémovost hráče při jeho skautingu a prověřování odhalit lze, a co se zjistí až přímým kontaktem?
Konkrétně u Wallace jsem mluvil se dvěma trenéry, kteří ho vedli v Evropě v minulých sezonách. On k nám přicházel v listopadu z litevského týmu, kde se nepohodl s trenérem, a odcházel za zvláštních okolností. Já to teď ale nechci vůbec spojovat. Jsou věci, které zjistit jdou, na druhou stranu kdo dnes otevřeně řekne, že někdo byl problémový hráč? Jedině bývalý trenér, který s ním nebyl spokojený. Ovšem i trenéři po nějakém čase od doby, co ten hráč odejde, se už třeba snaží vidět jen ty lepší stránky. To znamená, že vám řeknou, jak výborný hráč to je, a že s ním měli jeden dva malé problémy, které ale nebyly zásadní. Určitě nic špatného neuslyšíte od hráčova agenta, protože ten prodává nějaký produkt, a od hráče taky těžko. Snažíte se tak hledat informace od bývalých spoluhráčů nebo trenérů, což však ne vždy je úplně jednoduché.

U zámořských hráčů asi nemá velký smysl se ptát ani bývalých univerzitních koučů, při „vrozeném“ americkém pozitivním přístupu k čemukoli...
Tam to nemá smysl vůbec. Zvlášť pokud už ti kluci mají za sebou pět šest sezon v Evropě. To už pak může být úplně jiný člověk a hráč. Život a basket v Evropě může hráče změnit na jednu, nebo na druhou stranu. Jinak, pro kouče z univerzit je samozřejmě dobrá vizitka, pokud se jejich bývalý svěřenec živí basketbalem profesionálně, takže tam určitě (s negativními informacemi) nepochodíte.

Ještě jedna věc k Wallacovi – byly některé situace s ním úplnou novinkou, nebo už jste vše někdy zažil?
To, co se stalo s ním, jsem ještě nezažil. A nezažil to tu nikdo. Proto jsme museli takhle jednat. Bohužel to hlavni je, že šlo letos už o šestého hráče, který přišel a odešel. Špatné na tom je, že každý nový hráč se musí zapracovávat, což je náročné časově. Psychicky náročné to je pro všechny ostatní borce, kteří jsou tu celou sezonu, a musí poněkolikáté absolvovat začleňování nového hráče do útočného i obranného systému. A nejvtipnější na tom je, že když se mě před sezonou někdo ptal, jaký mám cíl, tak jsem odpověděl, že bych chtěl, abychom nemuseli měnit žádného hráče, že zbytek už bude dobrý. (pousměje se) Bohužel, k dnešnímu dni jde už o šest hráčů, kteří odešli. I přesto se nám daří dosahovat solidního umístění a plnit naše cíle, ale není to pro nikoho snadné – pro mě, vedení i hráče. To ale brečíme na špatném hrobě. (opět se pousměje)

Můžete osudy dalších pěti odchodů blíž probrat?
Začalo to už v přípravě s Kylem Lockem. Toho jsme ale vzali jen na zkoušku a šlo čistě o to, že jsme od něj čekali víc. Následně přišel těsně před sezonou rozehrávač Thompson, který byl po operaci kolena, nebyl zdravotně připraven a chyběla mu kondice, kterou přitom avizoval před svým příletem do Česka. Nebyl ale důvod mu nevěřit, protože u nás už dřív hrál. Následoval Boucard, který po čtyřech trénincích přišel a řekl, že dostal lepší nabídku jinde. Toho jsme tak ani udržet nemohli. Pak to byl Stevanovič, který nám brečel v kanceláři, že chce skončit s basketem, že profesionálně už hrát nikdy nebude a vrací se do Srbska a za čtyři týdny byl dopsaný na soupisku USK. A s tím taky jde těžko něco udělat. A pokud jde o Zolla, tam jsme při výběru šlápli vedle.



Vy jste při návratu Stevanoviče museli souhlasit s jeho transferem v rámci ligy do USK. To vám nedělalo problém?
Tohle je běžná procedura, kdy při odchodu hráče ten klub vydává výstupní list, který se musí podepsat všem, a je jedno, kam to je. Tam ale ani nebyl důvod mu bránit v dalším hraní. To, jak se zachoval k nám, je sice šílené, ale jenom my víme, jak to bylo – když před námi i před kluky v šatně naříkal, že už hrát nikdy nebude a za pár týdnů vesele skákal dál, a ještě v týmu našeho konkurenta v tabulce.

Až ve středu jste ukončili svou nejdelší sérii porážek v této sezoně, do jaké míry šla na vrub posledního oslabení týmu?
Tuhle otázky už jsem dostal několikrát, ale já nevím, jestli bychom s Wallacem měli jiné výsledky. Byli bychom rozhodně silnější, ale to neznamená, že by výsledky byly lepší. On čtyři pět posledních zápasů neodehrál vůbec dobře, což je ale pochopitelné, protože žádný hráč nedokáže držet tak vysokou výkonnost celou sezonu. A pokud ano, je to zázrak. Takhle bychom mohli spekulovat o všech hráčích, kteří během sezony přišli a odešli. Prostě jsme teď, jak jsme, současné výsledky jdou za tímhle týmem a hotovo. Tihle kluci mají naši stoprocentní důvěru a to je důležité.

Štve vás přesto, že už jste byli dokonce třetí a teď hrozí, že velmi slibně se rozjíždějící sezona může dopadnout mnohem horším výsledkem?
My jsme sice byli třetí poměrně dlouho, ale to bylo dané i tím, že jsme se na tuhle pozici dostali před únorovou reprezentační pauzou (usmívá se). Rozdíly jsou o jednom dvou vítězstvích a každé kolo se to posouvá nahoru a dolů. Takže i když nás to třetí místo těšilo, lidi, kteří se kolem ligy pohybují, znají sílu jednotlivých týmů, a i když my jsme vstoupili do A1 třemi výhrami, negarantovalo nám to úspěch v dalších osmi devíti zápasech. Jsou zase týmy, které do nadstavby vstoupily špatně, jako třeba Děčín, který ale poslední tři utkání vyhrál. Kluci jsou si vědomi, že musíme jít zápas od zápasu a že každý bude těžký, ale taky hratelný. Třeba nám to štěstí, které jsme měli v koncovkách v základní části a na začátku skupiny A1, teď zase chybělo. Prohráli jsme koncovku doma s Pardubicemi, ve Svitavách a pak doma Děčínem, kdy to do prodloužení dostala šťastná trojka soupeře o desku. Takže to není tak, že bychom po odchodu Wallace dostávali od soupeřů o 40 nebo 50 bodů. Ten tým na to pořád má. V lize je spousta mužstev, která z různých důvodů zaznamenávají posuny v tabulce, a nejde řešit, jestli by Kolín se Šafarčíkem nebo kdokoli jiný byl někde jinde. Ty změny v týmech jsou nemilé, ale musíme s nimi nějak umět pracovat.

Když jste byli třetí a Svitavy druhé, vypadalo to, že v letošní anketě Hvězdy NBL se bude v kategorii Trenér roku rozhodovat mezi vámi a Lubomírem Růžičkou. Jak to berete vy?
(usměje se) O blížícím se vyhlášení ankety vím jen díky tomu, že mi přišel mail s hlasovacím formulářem. Já ani nevím, že se nejlepší trenér volí, nějak to nesleduju, i když to každému přeju. Asi je to klišé, ale pro mě tohle nikdy nebylo důležité. Týmů nad námi je teď dost a já se tedy nevidím ani jako adept na takové ocenění. Dělám trenéřinu v lize tři roky a v NBL jsou rozhodně lepší a zkušenější koučové než já. K tomuhle přistupuju s pokorou a stojím nohama za zemi.