O tom, co všechno Beksa musí stopnout. Dnes!

S ONDŘEJEM KOHOUTEM Už takřka zády ke zdi stojí před čtvrtfinálovým Zápasem 3 (dnes v 18:00 v Pardubicích) na domácí půdě tým Beksy, který si z palubovky Olomoucka přivezl dvě porážky, přičemž v druhé půli Zápasu 2 už ve skore ztrácel dvacet bodů. Co především se na hřišti rivala Východočechům nedařilo?

S ONDŘEJEM KOHOUTEM Už takřka zády ke zdi stojí před čtvrtfinálovým Zápasem 3 (dnes v 18:00 v Pardubicích) na domácí půdě tým Beksy, který si z palubovky Olomoucka přivezl dvě porážky, přičemž v druhé půli Zápasu 2 už ve skore ztrácel dvacet bodů. Co především se na hřišti rivala Východočechům nedařilo?

„Bohužel pro nás je to tak, jak to papírově vycházelo. Olomoucko začínalo doma a oba zápasy si uhrálo. Nám se nepovedly, jak bychom chtěli, a teď je řada na nás. Hlavní, co se nám nedařilo, byla obrana. Olomoucko je vyloženě ofenzivní tým a má spoustu útočně talentovaných hráčů. Ne nadarmo mělo v dlouhodobé části dva nejlepší střelce ligy. Obranu musíme zlepšit tak, abychom jeho klíčové hráče pokryli a nedovolili jim věci, ve kterých jsou dobří, a zároveň jsme nenechali rozehrát ostatní,“ vyzývá svůj tým v úvodu rozhovoru pro NBL.cz pardubický power forward Ondřej Kohout.

Ondro, vy jste v obou zápasech postrádali na křídlech střelce Jacksona a Svobodu, Olomoucko naopak na play-off posílilo o nejlepšího doskakovače ligy Petra Bohačíka. Jakou tohle sehrálo roli?
Určitě se to podepsalo, jsou to vždy dva zápasy ve dvou dnech a je znát, že to na perimetru nemůžeme rozložit na tolik hráčů. Ta utkání to tedy trochu ovlivnilo, ale my jsme v této situaci už poslední tři čtyři měsíce. Kádr na perimetru se pořád obměňuje, pořád někdo vypadává, nebo odchází, a i když to už pro nás není nic nového, je to prostě znát.



Šlo mi i o to, jakou novou dynamiku do vašeho střetávání vnesl hodně vytížený Petr Bohačík, který byl mezi třemi až čtyřmi top skórery týmu v obou utkáních a nejspíš posunul ve prospěch svého celku i doskoky v obou zápasech…
Jistě ve hře znát byl. My se na něj speciálně nechystali, je to ale kvalitní hráč. Nejde ani o to, že by nějak změnil jejich hru, nicméně tam dobře zapadl a živí to tam takovou černou prací pod košem. O to nepříjemnější to pro nás je. A pokud jde o jeho doskoky a body, tím, jak se zaměřujeme na hlavní individuality Douglase s Palyzou, vznikne mnohem víc prostoru pro ostatní hráče, kteří nejsou tak krytí ve svých pozicích, ani na doskoku.

Snajpr Olomoucka Palyza po měsíční pauze kvůli zranění kolena vysázel v prvním utkání 29 bodů s 6 trojkami, ve druhém ale přidal jen 8 bodů a měl dokonce minusový rating. V čem spočíval ten dramatický rozdíl?
Já doufám, že první zápas byl klasická „faleška“, kterou hráči mívají po delší pauze, kdy jim padne všechno. To by bylo pro nás dobré, pokud by to byl jen jeden zápas, my jsme ale hlavně zlepšili obranu na něj, Viktor Půlpán mu to ve druhém zápase o hodně víc znepříjemnil a my všichni ostatní taky. Je to jen o nás. Ti hráči jsou tak kvalitní, že nějaké body dají vždycky, ale my jim nesmíme dovolit, aby si dělali, co je napadne. Paradoxem je, že obrana nám ve druhém zápase pomohla víc, ale na výsledku a 102 inkasovaných bodech to vidět nebylo.

Guard Olomoucka Dunans hrál v prvním zápase jen epizodních 5 minut, druhý naopak ve třetí čtvrtině rozhodl a vysázel 23 bodů. Čím si rozdílnost jeho rolí vysvětlujete?
Tohle bude spíš otázka na kouče soupeře. Dunans je typem vyloženého „laufaře“, který může být buď celý zápas úplně neviditelný, nebo dokáže explodovat a za pár minut mít spoustu bodů, asistencí i doskoků a tou aktivitou vyhrát zápas. Bohužel pro nás se mu to ve druhém utkání povedlo.

A Pelko jako hráč na pomezí pozic 1 a 2 měl v obou zápasech double double s dvojcifernými počty asistencí. Jaká tohle byla nepříjemnost?
Budu se opakovat – Olomoucko není jen o dvou hráčích, mají těch ofenzivně kvalitních víc a všechno tak vychází z naší obrany, do jakých pozic koho dokážeme dostat, a jak jim to znepříjemníme. Dostávat je do nekomfortních pozic je cesta pro nás. Pelko je dobrý trojkař a nemůže nám sázet jednu trojku za druhou. Stejně jako Petra Bohačíka nemůžeme nechávat doskakovat, jak se mu zachce.

Vaše vnitrosezonní posila Ozren Pavlovič se uvedl velkým nástupem do týmu a hned se stal vaším top skórerem. Za poslední měsíc má ale jen dva dvojciferné nástřely a ve čtvrtfinálových utkáních napočítal 6 a 12 bodů. Dávají si na něj obrany už větší pozor?
Tohle je pravda, nicméně když k nám přišel, byli jsme v dost složité situaci, která stále trvá. Lidí (opěrných hráčů) nemáme moc, pořád se to nějak točí a role v týmu se taky prostřídaly. Navíc Ozren není vyložený skórer, který by každý zápas nasypal spousty bodů. Hodně nám pomáhá i na doskoku a v obraně. Já ale doufám, že se zase chytne víc a nějaké body přidá, protože je budeme potřebovat.

Zajímavostí obou zápasů bylo, že v prvním mělo Olomoucko převahu v daných šestkách 19-8, ve druhém naopak vy 23-16. V čem to bylo?
Těžko říct, toho jsem si ani nevšiml. Mně v těch zápasech takový rozdíl nepřišel. Ani si nemyslím, že jsme ve druhém utkání hráli víc do koše. Samozřejmě my tu sílu máme spíš uvnitř vymezeného území a těch faulů tam musíme získat mnohem víc, protože šestky nám můžou hodně pomoct. Samozřejmě je pak musíme ještě proměnit.