O tom, který čte myšlenky, i oceánu čekání

PŘED SEMIFINÁLE PLAY-OFF S LUKÁŠEM KOTASEM Je to už každoroční ligový evergreen. Stále nenaplněná tužba pardubické Beksy po finálové sérii v Kooperativa NBL. Východočeši se titulového souboje za éru české ligy stále nedočkali a nic tomu nepomohlo ani šest semifinálových účastí za posledních 9 let. Teď je na řadě sedmá šance na finále za 10 sezon a pardubický tým cítí, že po nejspíš nejpovedenější dlouhodobé části za působení v samostatné lize má dosud největší šanci finálové prokletí zlomit. V cestě však od úterka nebudou stát žádná „béčka“, nýbrž dvojnásobný obhájce stříbrných medailí BK ARMEX Děčín.  

PŘED SEMIFINÁLE PLAY-OFF S LUKÁŠEM KOTASEM Je to už každoroční ligový evergreen. Stále nenaplněná tužba pardubické Beksy po finálové sérii v Kooperativa NBL. Východočeši se titulového souboje za éru české ligy stále nedočkali a nic tomu nepomohlo ani šest semifinálových účastí za posledních 9 let. Teď je na řadě sedmá šance na finále za 10 sezon a pardubický tým cítí, že po nejspíš nejpovedenější dlouhodobé části za působení v samostatné lize má dosud největší šanci finálové prokletí zlomit. V cestě však od úterka nebudou stát žádná „béčka“, nýbrž dvojnásobný obhájce stříbrných medailí BK ARMEX Děčín.  

„Finále je samozřejmě cílem klubu už dlouho, ale i když se to stále nepovedlo, skladbou týmu i tím, jak do toho klub poslední roky jde, vše postupně graduje a letos tu šanci máme největší. Před třemi lety k tomu s Prostějovem chyběl kousek, když jsme za stavu 2-1 hráli doma. Nicméně vize klubu je dlouhodobá, zase je tu nějaký posun a z mých šesti sezon je ta letošní výsledkově i podle umístění po dlouhodobé části nejpovedenější, s čímž souvisí i šance se dostat do finále,“ soudí křídelník Lukáš Kotas (na horním snímku), nejdéle sloužící hráč týmu BK JIP.

Sám zažil v Pardubicích za minulých pět let tři semifinále. V letech 2013 a 2016 ale proti Nymburku byly šance pramalé a tu největší v sezoně 2013/14 - v roce 30leté připomínky jediného ligového titulu - Beksa proti Orlům prošvihla. Tehdy ale jako trojka proti dvojce po základní části nebyla favoritem.



„Jestli ta šance letos bude skutečně větší, se uvidí až na palubovce, ale i dosavadní výsledky hovoří o tom, že bychom se neměli role favorita zbavovat, byť osobně si myslím, že to bude nesmírně vyrovnané. Navíc na straně Děčína je asi i víc zkušeností - díky už dvěma postupům do finále,“ uvědomuje si Kotas.

A už vůbec nechce hovořit o jakékoli směrodatnosti sezonní bilance s Válečníky (včetně poháru) 4-1, kdy Východočeši hned dvakrát uspěli ve stánku soupeře.

„Na tohle rozhodně nebudeme spoléhat. V play-off se začíná znovu, každý zápas se hraje na krev a Děčín i my k tomu tak přistoupíme. Bude to nesmírně vyrovnané, ale my i při té výhodě domácího prostředí budeme chtít ukázat, že letos na ten postup do finále máme,“ neztrácí sebevědomí.      

Ze vzájemných zápasů této sezony vyplývá několik zajímavých údajů. Pardubice měly pokaždé převahu ve dvojkách a ve čtyřech z pěti případů i větší sílu na doskoku, v němž zejména doma dominovaly.

„V zápasech s Děčínem je doskok jednou z klíčových věcí. Soupeř má na ten útočný vhodné typy a hodně si tím pomáhá. Musíme si tam hráče Děčína pohlídat, abychom jim nedávali střely navíc a nedostávali je tím do zápasu. Už jen proto, že po útočném doskoku je obrana rozhozená a skóruje se do ní snadněji. V obraně 5 na 5 to pro nás bude daleko lepší, než vykrývat ty dodatečné střely,“ chystá se už na první úterní duel (doma od 18:00) zkušený guard.
 

Beksa jako doskakovací lídr NBL má před Válečníky v této sezoně náskok 5 míčů, ve čtvrtfinálových sériích se už ovšem oba celky srovnaly na čtyřiceti kusech.

„Počty doskoků budou záležet na úspěšnosti střelby a na množství šancí k útočným doskokům. Problémem pro nás nebude ani tak četnost obranných doskoků soupeře, jako hlavně počet těch útočných. Nesmíme jich dovolit Děčínu získat nad deset. To už by bylo příliš,“ hlásí Kotas cílovou kótu.

Pokud jde o dvojky, průměrný nástřel Beksy v sezoně je 48/25, u soupeře skromnějších 38/19. Bude cílem Pardubic si tuto převahu z dvojkoviště udržet?

„Tohle bude jedno. Prostě musíme dát o bod víc než soupeř, a jak toho dosáhneme, není důležité. Hlavně se musíme soustředit na to, co předvádíme celou sezonu, tedy na dobrý útočný doskok, rychlý přechod a kompaktní obranu. To procento bude jistě souviset i s vytvořenými pozicemi a my procento úspěšnosti míváme slušné, takže i ty pozice jsou víceprocentní než z nějakých delších dvojek nebo nepřipravených pozic,“ pochvaluje si 32letý guard.  

I on tuší, že těch snadných dvojek opět o něco ubude. Už Tuři se ve čtvrtfinále mohutně snažili minimalizovat nebezpečně produktivní přechodovu fázi Beksy a úsilí Válečníků bude v tomto ohledu nejspíš ještě výraznější.

„V téhle části sezony už jsou soupeři na tuhle naši silnou zbraň perfektně přiraveni. Je určitě něco jiného, když proti tomu hrajete jednou za 12 zápasů základní části, kdy na to trenér hráče upozorní, ale oni se na to tak úplně nekoncentrují, a když pak víte, že proti nám hrajete minimálně čtyři zápasy v rychlém sledu. Bylo by proto nerozvážné se na tohle nepřipravit a trenér Budínský na to Děčín určitě připraví,“ je si jistý Kotas.
 

Ve vzájemných zápasech s Děčínem se také v průměru 21 body dokázal za Pardubice prosadit nejlepší skórer dlouhodobé části NBL Dominez Burnett. Tým na něj i na další dva americké bodonoše Walla s Autreym hodně spoléhá, ale dokáže vykrýt i jejich případný výpadek?

„Dominez, Jobi (Wall) i Lamb (Autrey) jsou naši bodoví lídři a Dominez je určitě hráč s ohromným útočným potenciálem. Jako příklad bych si tu ale vzal i zápas Europe Cupu v Minsku, pro nás jeden z nejtěžších v sezoně, kde jsme potřebovali vyhrát kvůli postupu, a tam jsme dokázali chybějícího Domineze nahradit. Letos máme tak kompaktní tým, že i jeho výpadek bychom zvládli vykrýt,“ podotýká Kotas, který by si za další příklad mohl vzít i vítěznou bitvu z Děčína v domácím poháru, kde Beksa rovněž uspěla i bez svého střeleckého lídra.
 

Do popředí pardubických střelců už se zařazuje i 21letý forward Škranc, který za americkým triem, Slovákem Pandulou a nejlepším Čechem Švrdlíkem doručuje šesté nejvyšší body (přes 7), které zvládal dávat i ve čtvrtfinálové sérii s Tury.

„David má díky výšce i dlouhým rukám velký potenciál, ale ještě ho nevyužívá, jak by mohl, proto si myslím, že v budoucnu ukáže ještě víc. Má skvělou ruku, je platný i na útočném doskoku a pro mě jeho body nejsou překvapením,“ chválí Lukáš Kotas mladšího kolegu z křídla.  

Při rozboru pardubické hry nejde přehlédnout ani opěrný pilíř defenzivy, o kterém už během čtvrtfinále tuří dirigent Roman Marko prohlásil, že musí strávit co nejvíc času na lavičce, aby svitavský tým měl větší šanci. Naneštěstí pro Tury pětinásobný Obránce sezony Radek Nečas zůstával na kurtu ke třiceti minutám a to byla pro soupeře velká překážka. Navíc se stal se 4 přihrávkami i v průměru nejlepším asistentem všech čtvrtfinálových sérií.

„Všichni známe Radkův potenciál v obraně. U něj to je hrozně moc o hlavě – on není hráčem, který na něco reaguje, ale jako první přijde s nějakou akcí. Zná signály soupeřů, je o krok napřed a tím pádem tam nemusí být tak rychle. Stačí mu vědět, jaké možnosti má rozehrávač, a už to umí vyhodnotit a zabránit té snadnější variantě zakončení. Při čtyřech zápasech v šesti dnech ale není možné, aby po něm někdo v 37 letech chtěl hrát 35 minut, byť by to možná zvládl, protože fyzicky je velmi dobře připravený. Záležet bude i na tom, jak vydrží s fauly, ale určitě pro nás bude dobré, pokud na hřišti zůstane co nejdéle,“ předvídá pardubický guard.
 

A tím se dostáváme k obraně jeho týmu. Ta ve čtvrtfinále dovolovala Svitavám v průměru 68 bodů. Děčínská Kolínu dokonce jen 62. Napovídá to pětašedesátibodovým skore v semifinále?

„Bude hrozně záležet na počtu střel a na tom, jestli se bude hrát bez protiútoků. My dáváme i dostáváme dost bodů, což je ale dané naší trvalou snahou o protiútok, která nese i zvýšenou míru rizika a ztrát. A díky rychlému zakončení to dává i víc útoků soupeři,“ soudí Kotas, jehož tým se například v posledním vystoupení v ARMEX Sportcentru prezentoval obranou staženou hodně pod koš, která domácím dávale jen minimum šancí k zakončením z vymezeného území.  

„Tohle ale záleží na konkrétní situaci v zápase. Když se v nějaké sekvenci trefí z dálky všichni hráči z perimetru a přidá se i někdo z dlouhých, musíte se tomu s obranou přizpůsobit. V závěru sezony už navíc hráči mají něco odstříleno a jejich procenta se zlepšují. Je ale jasné, že nejsnadnější střely jsou zpod koše, a my se je budeme snažit tak jako v každém zápase nedopustit,“ odpovídá defenzivní specialista, který má co říct i o nejnebezpečnějším hráči soupeře Tomáši Vyoralovi. Ten se v letošních vzájemných utkáních prosazoval z Válečníků nejvíc.

„Pro Děčín je to v současnosti nejdůležitější hráč, nejen jako rozehrávač, ale i jako střelec. Bude jedním z těch klíčových hráčů, které budeme chtít udržet střelecky co nejníž.“    

Kotas také ví, jakou výhodu už v semifinále jeho tým nebude mít. Zatímco ve čtvrtfinále mohl těžit z užší rotace a tím i z časem rostoucí únavy klíčových tuřích opor, při desetičlenné rotaci Válečníků už s něčím podobným počítat nepůjde.
 
„U Svitav bylo znát, že to hrály víceméně na sedm hráčů. A i když po druhém a čtvrtém zápase byla pauza několik dní, my na ten větší počet sázeli. Hráli jsme v devíti, i kvůli nemoci Ondry Kohouta, který už by teď ale měl být připraven. Navíc stěžejní hráči nebudou mít problém odehrát dva dny po sobě i větší počet minut. Možná v Zápasech 3 a 4 už únava v nohou bude znát, ale s tím trenéři budou kalkulovat.“