O zahraniční legii v USK a cizincích v lize

AKTUÁLNĚ Z USK Dvě přesvědčivé výhry na úvod sezony v Ostravě a s Brnem i více než 40bodová společná produkce ve třetím kole na palubovce Olomoucka ukázaly, nebo minimálně naznačily, že soví družina se bude v této sezoně hodně opírat o svůj nyní čtyřčlenný zahraniční kvartet Appleby, Stevanovič, Marič a Proleta. U celku z pražské Folimanky je nutné dodat UŽ čtyřčlenný kvartet, neboť tak početné cizozemské zastoupení hned na startu sezony nebývalo u Pražanů obvyklé.

AKTUÁLNĚ Z USK Dvě přesvědčivé výhry na úvod sezony v Ostravě a s Brnem i více než 40bodová společná produkce ve třetím kole na palubovce Olomoucka ukázaly, nebo minimálně naznačily, že soví družina se bude v této sezoně hodně opírat o svůj nyní čtyřčlenný zahraniční kvartet Appleby, Stevanovič, Marič a Proleta. U celku z pražské Folimanky je nutné dodat UŽ čtyřčlenný kvartet, neboť tak početné cizozemské zastoupení hned na startu sezony nebývalo u Pražanů obvyklé.

„Ani letos se nechceme odklánět od naší dlouhodobé strategie, kdy chceme produkovat a zlepšovat mladé české hráče tak, aby mohli působit v nejlepších evropských soutěžích. Po minulé sezoně nicméně došlo k vyhodnocení, na jehož základě jsme udělali několik změn. Vzhledem k působení v nadstavbové skupině A2 a v Alpe Adria Cupu jsme neodehráli dost kvalitních utkání, navíc celkový počet zápasů byl i na úkor tréninkového procesu. Pro letošní sezonu jsme se rozhodli vytvořit kvalitní konkurenční prostředí v týmu jak pro soutěže, tak i kvalitní tréninkový proces, tedy omezit počet utkání, soustředit se na kvalitu a tím naplnit hlavní cíl, kterým je postup do nadstavbové skupiny A1,“ říká v rozhovoru manažer týmu USK Michal Šob.

Michale, je tedy tabulkový posun hlavním důvodem zesílení zahraničního zastoupení?
Abychom naplnili své cíle a současně umožnili našim mladým hráčům další kariérní postup, nastaly určité personální změny. Jakub Tůma odešel do Nymburka a Patrick Samoura s Davidem Böhmem, které už v letošní sezoně měla čekat významnější role v našem týmu, nyní působí v USA. My jsme tak museli udělat strategické kroky k jejich náhradě. A vzhledem k tomu, že jsme hledali adekvátní kvalitu, vedle stávajících mladých hráčů, zvolili jsme zahraniční hráče. Chtěli jsme přivést jasného lídra, jak pro výkony týmu, tak pro výchovu hráčů. Proto přišel zkušený chorvatský křídelník Igor Marič. Současně jsme chtěli navázat na započatou práci trenéra Repeši, a proto jsme se nakonec rozhodli pokračovat ve spolupráci s Raheemem Applebym a Marko Stevanovičem.
 

Čtvrtým zahraničním mužem aktuální sestavy a druhou cizozemskou posilou je 21letý 207 vysoký chorvatský power forward Domagoj Proleta, který se i přes vsé mládí už v přípravě jevil velmi dobře.
Domagoj zapadá do naší herní koncepce a strategie práce s mladými hráči. Jeho angažováním jsme docílili větší rotace, a tudíž kvality v utkáních i tréninkovém procesu. Na pivotu máme dál i Filipa Petruželu a nově Františka Fuxu z dorostu. Příchod Proletyo má výhodu, že Petružela, který už v utkáních chodí do základní pětky, má proti sobě kvalitu při tréninku a může se tak dál zlepšovat.

Jaká kritéria jste si pro obě nové chorvatské posily stanovili?
Igor Marič hrál v Ciboně Záhřeb, trenér Repeša ho znal a věděl tak, co je týmu schopen přinést, přičemž my jsme hledali vyloženě střelce, nebo přesněji hráče permanentně nebezpečného koši, aby se na něj obrana musela soustředit. Marič prokázal své kvality v mistrovských týmech na Slovensku, byl prověřený a jeho angažování bylo v tomhle ohledu daleko jednodušší. V případě mladého Domagoje Prolety to tak jednoznačné nebylo. Je to stále mladý hráč a byly tam i obavy o schopnost jeho okamžité herní produkce. Jeho dosavadní životopis byl ale celkem silný a slibný. Působil v mládežnické programu Realu Madrid, my proti němu hráli i v juniorské Eurolize a věděli jsme, jak velký má potenciál. Částečně jde i o investici do budoucna. Domagoj patřil do reprezentací U16, U18 i U20 a letos v létě fungoval i s širším výběrem dospělé reprezentace, kdy Chorvaté neměli žádnou velkou akci.

Proleta byl zatím pokaždé bodově dvojciferný, Marič se na 10 bodů nedostal až v sobotu na kurtu Olomoucka. Panuje zatím s výkony této dvojice spokojenost?
V obecné rovině ano, zároveň ale platí, že zejména první dva zápasy s Ostravou a Brnem je ještě plně neprověřily. S Olomouckem už to byl větší test. Od obou očekáváme ještě víc. Proleta se v sobotu blížil k tomu, co bychom od něj očekávali. Marič nebyl tak výrazný a již jsme jeho výkon analyzovali. Očekáváme od něho větší aktivitu na obou stranách hřiště.

Oba jsou na začátku ligy součástí 11členného kontingentu hráčů z bývalé Jugoslávie na klubových soupiskách NBL. Naopak stavy Američanů oproti loňskému startu zaznamenaly úbytek ze 30 mužů na 17. Je to znamení nové doby a odklonu od nekonečných zámořských zdrojů?
To si nemyslím. Částečně jde o dílo náhody, že to tak klubům vyšlo. Dostávají spousty nabídek, třeba mně jich za léto přicházejí od agentů stovky, a člověk už to pak ani nečte, protože my si nové hráče vytipováváme a prověřujeme sami. Příští sezonu se ten poměr může zase otočit ve výraznější převahu Američanů a já si nemyslím, že to letošní rozložení bude pokračovat dál.

Zůstaneme-li u regionu bývalé Jugoslávie, jaké mají tamní hráči oproti americké konkurenci výhody?
Jsou to hráči, kteří už mají za sebou působení v Evropě a mají s tím zkušenosti. Většina Američanů naopak přichází do Evropy jako nováčci, většinou z univerzit a chybí jim zkušenosti s hraním v cizině, což přináší různé sociální problémy s adaptací, navíc nejsou prověření v evropské hře. Kluby tak z tohoto pohledu mohou dávat přednost prověřené adaptaci a kvalitě, než riskovat s americkými nováčky.

Co kvalita? Zůstává u amerických nováčků stále stejná, nebo se třeba poslední dobou i horší? A nemění se finanční nároky těchto hráčů?
Kvalita dolů nešla, na druhé straně připravenost těchto hráčů se ani nezlepšuje. Je to hodně individuální a strašně záleží na škole - z jakého typu programu daný basketbalista vzešel. Už po dvou týdnech v klubu na novém hráči poznáte, jestli přišel z armádního typu školy, z církevního nebo z takzvaně neutrální univerzity. Tohle všechno se projevuje v návycích, chování, morálce i nastavené hlavy každého hráče. Taky je pravda, že vzít nováčka je vždy loterií. Na druhé straně tito hráči nemají hned po škole přehnané nároky, protože to berou tak, že se jdou teprve ukázat. Málokterý vyjma největších hvězd jde do Evropy hned pro vyšší kontrakt. U Evropanů je to většinou jinak - nejdřív hrají dva tři roky mezi muži ve svých domovských zemích a pak teprve přecházejí do jiných evropských klubů, a v tom vidím ten největší rozdíl.