O zemi cyklomaniaků, hranolkářů a nonstop pivařů

OKÉNKO DO ZAHRANIČÍ Až nebývalou aktivitu vykázali v první pětiletce druhé dekády třetího milénia čeští reprezentanti na belgickém poli. Ofenzivu začal v sezoně 2011/12 Jiří Welsch, který onehdy s Charleroi zavřel Nymburku cestu do Euroligy, v ročníku 2014/15 navázal anabází v Leuven Jaromír Bohačík a v první půlce uplynulé sezony si eurocupové angažmá v Charleroi vyzkoušel Pavel Pumprla. Server NBL.cz nyní nabízí ohlédnutí po zemi náruživých pivařů a cyklistů, které z první ruky poskytl člen aktuální sestavy USK Praha Jaromír Bohačík, z jehož vyprávění vyplynula řada zajímavých zjištění….

OKÉNKO DO ZAHRANIČÍ Až nebývalou aktivitu vykázali v první pětiletce druhé dekády třetího milénia čeští reprezentanti na belgickém poli. Ofenzivu začal v sezoně 2011/12 Jiří Welsch, který onehdy s Charleroi zavřel Nymburku cestu do Euroligy, v ročníku 2014/15 navázal anabází v Leuven Jaromír Bohačík a v první půlce uplynulé sezony si eurocupové angažmá v Charleroi vyzkoušel Pavel Pumprla. Server NBL.cz nyní nabízí ohlédnutí po zemi náruživých pivařů a cyklistů, které z první ruky poskytl člen aktuální sestavy USK Praha Jaromír Bohačík, z jehož vyprávění vyplynula řada zajímavých zjištění….

Zjištění 1: Cyklokultura

„V Belgii je šíleně oblíbená cyklistika. Všichni tam jezdí na kole a na silnicích se kvůli tomu pomalu ani nedá pohybovat autem. Kdykoli jsem nějakému domorodci řekl, že jsem z Česka, chtěl se bavit už jen o Zdeňku Štybarovi (trojnásobný mistr světa v cyklokrosu a loni i senzační vítěz jedné z etap Tour de France) a cyklistice. Samozřejmě silnou pozici si drží i fotbal. Basket by mohl být odhadem tak čtvrtý sport. Jeho mediální pokrytí bylo slušné, z každého kola se vysílal aspoň jeden zápas. V televizi se o lize živě diskutovalo, ale odbývalo se to v místních jazycích (vlámštině a francouzštině) a já byl docela rád, že se mi to vyhýbalo a nemusel jsem dávat žádné rozhovory.“

Zjištění 2: Kultura piva a hranolek

„Jako první místní specialitu bych uvedl, že se tam strašně jí hranolky a tradiční belgické vafle. Hlavně ale jedou ty hranolky, a to s jakýmkoli smaženým masem. Mají tam po městech hodně těch „hladových oken“, kde si člověk zajde pro strašně velký kelímek s hranolky, a k tomu si dá třeba špíz. A ještě víc mě překvapilo, že Belgičani snad ještě víc než my pijí pivo. Přišlo mi, že popíjejí přes celý den, mimochodem limit při řízení mají 0,5, a když se jde na oběd, osmdesát procent lidí má na stole pivo. Navíc mě zaujalo, že v nabídce je strašně velké množství druhů. Je to prostě trend a možná i proto jezdí tolik na kole.“ (smích)

„Pokud jde o náš tým, tak hlavním sponzorem byla dobře známá Stella Artois, která má centrálu právě v Leuven. Shodou okolností jsem kolem jezdil z haly do bytu a vždycky mě to praštilo do nosu. Kluci z týmu pivu nějak moc neholdovali, ale nebránili se mu. Obecně je pivní kultura spíš doménou starších ročníků. Já sám nejsem žádný pivař, ale pár druhů jsem vyzkoušel a musím říct, že jde o dost jiná piva, než známe od nás.“



Zjištění 3: Jazyková kultura

„V Belgii opravdu snad všichni mluví anglicky - od nejmladších po nejstarší -, takže není problém se dorozumět. I v týmu hrála angličtina prim, i když hráči původem z jihu země, kde se mluví francouzsky, moc neovládali vlámštinu (hovorovou nizozemštinu používanou na severu) a anglicky jim to taky drhlo, takže mezi sebou mluvili hlavně francouzsky. Kluci z vlámského severu ovšem mluvili perfektně francouzsky a do jednoho i anglicky, takže se to zvládalo v pohodě.“

„To, že i ligové stránky jsou v angličtině, mě vlastně vůbec nepřekvapilo. Podle mě je to hodně kvůli hráčům, protože zhruba polovina z nich při velkém zastoupení Američanů mluví jen anglicky. Už po týdnu v Belgii jsem pochopil, že angličtina tam frčí opravdu hodně.“

Zjištění 4: Americký charakter ligy

„Ve většině celků hru táhnou Američani. V top šestce tabulky je mají opravdu kvalitní, klidně je to i pět borců (podle ligového manuálu musí mít tým v sestavě 6 domácích hráčů) a jsou to ti nejlepší hráči týmu. Občas se objeví i nějaká opora z bývalé Jugoslávie, ale špička ligy má sestavu postavenou na hráčích ze zámoří, co jsou schopní dávat i 20 bodů na zápas. Většinou jde o individuálně zručné hráče útočného ražení, hlavní hvězdy mají v ofenzivě dost volnou ruku a v obraně se na ně až tak netlačí.“

Zjištění 5: Nymburské neprosazení se amerického ofenzivního básníka Dereka Raivio, rozehrávače, který byl před příchodem k Labi na podzim 2014 top skórerem belgické ligy

„U něj ta produkce byla daná hodně tím, že hrál v týmu finalistů z Aalstaru. Je to hodně útočně laděný hráč, výborně střelecky disponovaný, který měl navíc v týmu úžasnou roli. Jeho situaci v Nymburce jsem neznal, ale místní mi řekli, že to nebyl obránce, a na obranu mu chyběly i fyzické parametry. Pro spoustu lidí v Belgii tak nebylo překvapením, že se v Nymburce víc neprosadil.“



Zjištění 6: Těžký život místních

„O jakékoli kvalitnější Belgičany je mezi kluby strašný boj, protože jich je málo. Ty nejlepší si hýčkají týmy z vršku tabulky a jinak mají domácí hráči jen doprovodné role.“

„Asi i z těchto důvodů vznikl v sezoně, kdy jsem tam byl, projekt akademie, kam bylo vybráno 24 talentů ve věku 18-23 let, kteří se během sezony scházeli k pravidelným tréninkům. Podíleli se na tom i všichni trenéři týmů z mužské ligy, kteří se asi jednou měsíčně po dohrání daného ligového kola sjeli na jedno místo společně s těmi vybranými hráči a věnovali se jim.“

Zjištění 7: Kvalita Scooore League

„Belgická liga je po stránce fyzické, atletické i basketbalové vybavenosti hráčů výš než NBL, což je dané těmi zahraničními hráči, kteří jsou v podstatě jen doplňováni domácími kluky. Po taktické stránce to není nic extra, protože jde hlavně o hru 1 na 1 a spoléhání na individuální schopnosti. Týmy ze špičky už ale mají kolektivnější projev a organizovanější hru.“

„To, že poslední dvě sezony má soutěž lichý počet 11 týmů, je dané finanční náročností působení v nejvyšší soutěži. Dokonce se ani nepostupuje z druhé ligy, a pokud je někdo schopný se do nejvyšší soutěže zapojit, tak dostane divokou kartu. Belgie je ale tak malá země (víc než dvakrát menší než Česko), že mi nepřipadalo, že by bylo třeba týmy přidávat. Někdy jsme na zápas ven cestovali jen 20 minut. Sotva jsme vyjeli na dálnici, už jsme z ní sjížděli a vystupovali. I do Ostende na pobřeží to trvalo jen něco kolem hodiny.“



„Po stránce návštěvnosti je liga na vysoké úrovni. Celkově chodilo hodně lidí, protože se hrává jen jednou týdně, navíc při lichém počtu týmů se klidně celý měsíc nemusí hrát doma a pak třeba u nás přišla plná hala – odhadem 2000 až 2500 diváků -, i když jsme nevyhrávali. Lidi prostě byli hladoví. Celkově úroveň i kapacita hal jsou o něco výš než u nás, a i když zrovna té leuvenské se to netýkalo, většinou šlo vyloženě o basketbalové stánky pro zhruba 3000 lidí, se sedačkami až u hřiště.“

Zjištění 8: Brusel za rohem

„Super bylo, že jsem to měl jen 18 kilometrů do Bruselu, kam jsem vyrážel i s přítelkyní. Jinak jsme projeli i zbytek země, včetně pobřeží. Překvapilo mě, jak pěkně vypadalo, i když na koupání to nebylo. Menší problém nastal jen s ubytováním. Přes původní domluvu jsem nejdřív musel bydlet s několika spoluhráči, ale pak už jsem dostal svůj byt a mohla za mnou přijet i rodina.“

Zjištění 9: Sezona zmaru a porážek

„Měl jsem svým způsobem štěstí v neštěstí. Štěstí proto, že jsem se do takové soutěže vůbec dostal, a neštěstí na celkovou situaci týmu. Ten kvalitou byl úplně jinde, než co jsme pak hráli. Udělali jsme si to ale hodně těžké, za celou sezonu jsme nakonec vyhráli jen čtyřikrát a 12 utkání jsme prohráli do 5 bodů (z celkových 24 porážek). To bylo opravdu dost frustrující a po psychické stránce velmi náročné.“

„Trénovalo se dvakrát denně. Ráno se střídala posilovna nebo běhání, odpoledne už to byl minimálně dvě hodiny hlavně basket. Byli jsme dost mladý tým s převahou domácích hráčů. Cizinci tam byli vlastně jen dva Američani a já. Všichni jsme byli namotivovaní strašně moc trénovat i hrát a možná tyhle osobní ambice byly u všech hráčů vyšší než ty týmové, což hrálo proti nám. Sice jsme měli kvalitní přípravu, ale jakmile se nám nějaké zápasy nepovedly, hned jsme začali pochybovat, jestli na to máme, a i po dobrém začátku sezony to skončilo katastrofou.“



„Původně se v koutku duše myslelo na play-off, ale ty osobní ambice hráčů byly příliš velké, málokdo se v tom týmu viděl ještě v další sezoně a víc se tak hrálo na vlastní triko. Postupně jsme přestali věřit, že bychom se mohli odlepit ode dna a nikoho už pak moc nezajímalo, jak to bude vypadat dál.“

„Sám jsem se v tom plácal nahoru dolů. Jednou jsem měl hrozně velkou minutáž, příště jsem hrál jen pár minut na konci druhé čtvrtky. Jak se nevyhrávalo, trenér se to snažil probrat, jak se dalo, a já moc nevěděl, co se po mně chce.“

„Vedení nicméně během sezony dlouho zůstávalo strašně pozitivní a fanoušci měli po každé výhře upřímnou radost, skoro jako by se slavil titul. I když ale nějaký velký tlak nebyl cítit, přesto během sezony odešel generální manažer, změnilo se celé vedení klubu a odejit byl i trenér. Ze sestavy pro další sezonu zůstal snad jen jeden mladý Belgičan.“

Zjištění 10: Každá mince má dvě strany

„I když jsem hned po sezoně byl z toho průběhu frustrovaný, přesto to byla obrovská zkušenost – basketbalová i životní. Mohl jsem hrát v lepší lize a zkusil si žít skoro celý rok sám venku. Škoda jen, že to nevydrželo delší dobu.“