Občanka zahovořila a lídr měnil číslo

Bude to velký nezvyk. A nejen pro jeho nejbližší okolí. Jeden z hlavních pilířů reprezentace Jaromír Bohačík nebude v nadcházejících dvou duelech světové kvalifikace, v Bosně a doma s Litvou, běhat po hřišti se svou standardní sedmnáctkou na zádech, ale musel se spokojit s jedenáctkou. Kdo ho k tomu přiměl?

Starý dobrý občanský průkaz.

„Jak říká reprezentační manažer Michal Šob - občanka mluví jasně, takže tady není o čem,” zachechtá se křídelník národního týmu, který byl nucen vzdát se svého oblíbeného čísla ve prospěch někoho, pro koho to udělal velmi rád. Sám už by totiž nikdy nedoufal, že se s bratrem Petrem někdy v reprezentačním dresu potká. Z dobrého důvodu - nyní 36letý centr a hráč s číslem 17 Nové huti naposledy nosil národní triko zhruba dekádu let zpátky.

„Vyměnili jsme si kvůli tomu jednu zprávu, nebyla o tom žádná diskuse,” dodá ještě o sedm let mladší Jaromír.

Ten se nyní stal bratrovým průvodcem v týmu a už před prvním srazem mužstva v Poděbradech i hlavním informačním zdrojem. Při trénincích se jen muselo vyřešit, jak budou oba bratři odlišeni při oslovování. Mnozí totiž pro oba používají stejnou přezdívku „Boči”. Tady ale ustoupil pro změnu ten s nižším ročníkem narození.

„Trenér Ginzburg v tom měl napoprvé trochu guláš, ale já nakonec zůstal na Petrovi a brácha bude dál „Boči”,” popisuje interní směrnici navrátilec do národního týmu Petr Bohačík.

V soutěžním zápase pětkového basketbalu se v kariéře nikdy nepotkali a v rámci reprezentace byl starší Petr dosud především velkým fanouškem svého sourozence. Samozřejmě to platilo i o tažení národního týmu světovým šampionátem v Číně, kde došlo i na jeden velmi speciální moment. „V den, kdy tam kluci velkolepě složili Brazilce, se mi narodila dcerka, a to ty emoce byly obrovské,” přiznává Petr, který má už pár měsíců i funkci strýce, neboť Jaromír se v dubnu stal tátou dcerky Bey.

Oba bratři nakonec ale přece jen našli v rodinných dějinách dvě situace, kdy v dospělých sdíleli jeden dres. „Hráli jsme za výběr NBL česko-polskou All-Star Game a pak jsme si v Ostravě zahráli basket 3x3. Jinak v lize už jsme nastupovali jen proti sobě,” připomene Jaromír mimo jiné i dva ročníky mezinárodní exhibice české a polské ligy. 

Nyní si velmi cení, že s národním týmem poprvé zažije zápas v rodném kraji, neboť hitový pondělní souboj s Litvou bude hostit Opava. „Je to super, že po dlouhé době mě můžou vidět kamarádi a širší rodina naživo. Doufejme, že jich bude moct přijít co nejvíc,” říká směrem k aktuálně nepříznivé covidové situaci v zemi. 

I když v posledních bitvách s Litevci, kterých nebylo málo, dělaly lvům největší potíže dlouháni soupeře, a právě v tomto okně jim budou chybět i obvyklé podkošové opory jako Balvín či Auda, Jaromír se této okolnosti zásadně neobává.

„Sestavu Litevců ještě neznám, ale pod tím košem je to většinou spíš bitka, takže je jedno, kdo tam bude. A že by nám oproti jiným kvalifikačním oknům nějak víc scházely centimetry, to se mi nezdá. Teď to bude spíš o tom, o čem to je posledních iks let - jestli budeme schopní aplikovat naši rychlou hru dopředu, kde se ty centimetry mažou. Pokud tohle zvládneme, bude to fajn a můžeme hrát s kýmkoli,” soudí forward Štrasburku.

S ním po prvních devíti zápasech sdílí třetí pozici ve francouzské lize, když lepší jsou jen Levallois a euroligové Monaco.

„Jsme tam, kde bychom měli být. Francouzská liga je ale hrozně nevyzpytatelná, každý může prohrát s každým a po devíti kolech je zbytečné cokoli hodnotit, protože za tři zápasy můžeme být úplně naspodu. Nálada v týmu je ale dobrá, máme jen jeden velký škraloup - že jsme v Lize mistrů nedokázali porazit doma tureckou Bursu a dvě prohry s ní nám dost komplikují přímý postup z prvního místa. Matematická šance ale pořád je, máme před sebou ještě dva zápasy a i jako druzí bychom mohli jít třeba Nymburk, což by taky nebylo špatné,” zakření se nad možností pikantní série o postup do další fáze. 

Štrasburk už v této sezoně dokázal zazářit i skolením euroligového ASVELU majitele Tonyho Parkera. „Já tyhle zápasy spíš vnímám z našeho pohledu, protože je obrovský rozdíl mezi týmem, který hraje evropský pohár, a týmem, který se na vás připravuje celý týden a hraje jen jednou za těch sedm dní. V úterý se na vás koukají v televizi, jak hrajete Ligu mistrů, a v sobotu po vás šlapou v lize. Já tu náročnost souběhu soutěží nemůžu hodnotit z pohledu hráčů Euroligy, kterou jsem nikdy nehrál, ale to cestování jistě není příjemné, i když týmy v Eurolize mají neskutečně široké soupisky.”

Jaromír je aktuálně pravidelným členem základní pětky Štrasburku, když ve francouzské ProA doručuje 8,7 bodu za 22 minut při trojkách 40 procent a v Lize mistrů 8 bodů za 25 minut. 

„Pokud jde o tu základní pětku, tak tam šlo spíš o to, že kromě jednoho hráče, který ani nehrál, jsme byli loni všichni noví. Ještě se tak moc nevědělo, co komu sedí, a tak nějak jsme se navzájem načítali. A zjistilo se, že mně sedí víc nastupovat v základu. Moje záloha je ale DeAndre Landsdowne, což je nesmírně kvalitní hráč, takže to není tak, že první pětka je pět nejlepších hráčů. Je jedno, kdo začíná, trenér točí deset lidí, kteří vytvářejí dvojičky, a tu základní pětku bych proto tolik nepřeceňoval,” mávne rukou křídelník.

Sžil už se lépe i s enormní mírou fyzičnosti francouzské nejvyšší soutěže?

„S tím se srovnává těžko a je to o to těžší, že my jsme ten pohárový tým, máme tak víc zápasů. Po prvním roce už jsem ale věděl, do čeho jdu, a zaměřil jsem se na některé věci i na svou hru. Možná jsem ji změnil i tak, jak bych nechtěl, a už nejsem tak agresivní na koš jako dřív. Je to teď ale určitě jednodušší než loni,” pokýve hlavou.

A zatím si nestěžuje ani po stránce covidových restrikcí. „Ligu covid zatím nijak nelimituje, fanoušci na zápasy můžou, jen musí mít - tak jako všude jinde - při zápasech roušky. Snad jediné omezení je, že my, hráči, se teď nemůžeme bavit po zápasech se sponzory,” připomene forward jinak obvyklou praxi v západních ligách.