Občas si říkám, jak bych hrál s deseti navíc

SE LVEM U20 MARTINEM NÁBĚLKEM Dá se říct, že má i nemá za sebou dvě sezony v Kooperativa NBL. V ročníku 2016/17 ještě v dresu Prostějova odehrál 122 minut v deseti zápasech. A v uplynulé sezoně to bylo za Olomoucko už jen 53 minut v osmi utkáních. Čtvrtý nejlepší střelec lvů U20 na letošním B-divizním mistrovství Evropy U20 navíc tušil, že ani v nadcházejícím ligovém ročníku by mu na Hané čas na hřišti nepřibýval, a proto se rozhodl vydat o dům dál. Dvacetiletý playmaker Martin Nábělek skutečně nezamířil daleko – nyní už dva týdny trénuje s Novou hutí Ostrava, kam přišel plnit pozici zálohy zkušeného Srba Milana Stanojeviče.

SE LVEM U20 MARTINEM NÁBĚLKEM Dá se říct, že má i nemá za sebou dvě sezony v Kooperativa NBL. V ročníku 2016/17 ještě v dresu Prostějova odehrál 122 minut v deseti zápasech. A v uplynulé sezoně to bylo za Olomoucko už jen 53 minut v osmi utkáních. Čtvrtý nejlepší střelec lvů U20 na letošním B-divizním mistrovství Evropy U20 navíc tušil, že ani v nadcházejícím ligovém ročníku by mu na Hané čas na hřišti nepřibýval, a proto se rozhodl vydat o dům dál. Dvacetiletý playmaker Martin Nábělek skutečně nezamířil daleko – nyní už dva týdny trénuje s Novou hutí Ostrava, kam přišel plnit pozici zálohy zkušeného Srba Milana Stanojeviče.

„Nebylo to ale tak, že bych vyloženě musel odejít. V Olomoucku to pro mě byla svým způsobem nejlepší lokace, ale situace se vyvinula tak, že pro mě bylo vhodnější variantou odejít do jiného klubu,“ přiznal rodák z Kroměříže v rozhovoru pro NBL.cz.

Martine, podle trenéra Olomoucka Predraga Benáčka jste si byli s hlavním rozehrávačem Močnikem typově podobní, takže v případě setrvání by se zřejmě ani v nadcházející sezoně vaše minuty příliš nezvedly. Byl jste si toho vědom i vy?
Ano, předpokládal bych, že pokud bych setrval, zůstalo by to stejné a já bych se neposunul dál.



Kdy jste začal hledat nový klub? Nebo si klub našel vás?
Trochu jsem to začal řešit už koncem minulé sezony, kdy jsem se sportovního manažera Olomoucka Michala Pekárka zeptal, jaké jsou varianty, a jestli by mě klub mohl někam uvolnit. Já jsem věděl, na čem jsem, a v dohledu příští sezony jsem svou budoucnost v týmu neviděl. Věděl jsem, že nejsem na úrovni Jana Močnika a že přes něj bych se minimálně v nejbližším roce nedostal. Jako hráč Olomoucka jsem to ovšem musel řešit s jeho vedením. Vedle Nové huti byl ve hře i jeden další klub, nakonec se mi ale ozvali trenér i manažer Ostravy a dohodl se můj přesun do Nové huti. Zatím by to mělo být jen na příští sezonu.

V Ostravě se s vámi počítá jako s jasnou zálohou Milana Stanojeviče?
Podle dosavadních informací by to tak mělo být.

Co od vás očekává kouč Medvecký a co od sebe vy sám?
Chci dokázat svému okolí, ale hlavně sám sobě, že mám na to hrát českou nejvyšší soutěž. S trenérem jsme ještě o jeho představách nemluvili, ale předpokládám, že půjde o urychlení hry a vnesení nové energie z lavičky.

Minulá sezona pro vás jako reprezentanta U20 byla s těmi 8 odehranými zápasy v lize zklamáním?
Jako úplné zklamání jsem to nebral, protože jako mladý bažant si nemůžu moc vymýšlet. Musel jsem brát, co mi bylo dáno, ale neměl jsem prostě moc šancí všem okolo ukázat, co ve mně je. Samozřejmě mě to vnitřně trochu štvalo, ale bral jsem to, jak to bylo, protože tohle je rozhodnutí trenéra, které plně respektuju.

A když zkušený Slovinec Močnik střídal, dostával přednost spíš křídelník Šepa, že?
Ano, bylo to tak. Filip Šepa byl takový „combo guard“, měl víc zkušeností a trenér dával přednost jemu.

Dozvěděl jste se od trenéra, co od vás chtěl víc, nebo v lepším provedení?
No, já se takové debaty trochu bál, abych se na tohle ptal. Určitě jsem se ale během sezony měl ptát, co po mně trenér požaduje víc, abych mohl mít lepší minuty. Na druhou stranu v 19 letech hráč není v takové pozici, aby mohl něco požadovat.



Vy jste leccos odehrál i v první lize, nicméně jak jste se při těch omezených minutách v Kooperativa NBL cítil rozehraný na evropský šampionát?
Trochu jsem se obával, když jsem neměl to herní vytížení a zažité tempo hry, že budu mít ve hře větší výkyvy a podobně.   

Nakonec jste ale byl čtvrtým střelcem týmu s průměry téměř 8 bodů, 2,5 asistence, 19 minut a trojkami 40 procent. Byla to po sezoně, jakou jste měl, na mezinárodní úrovni uspokojivá čísla?
Pokud to vezmu z pohledu té sezony, tak ta čísla a celková hra nebyly tak špatné. Když bych to ale vzal z pohledu toho, na co jsem od sebe zvyklý, bylo to pro mě zklamání. Vím, že bych mohl zvládnout mnohem víc a týmu i víc pomoct.

Jakou pozici jste měl na rozehře?
V drtivé většině případů jsem začínal na lavičce a do zápasu šli jako první Jakub Tůma a Eda Kotásek. Oproti loňskému roku to bylo trochu naopak, protože tehdy jsem i jako mladší zápasy v úvodu šampionátu začínal v základu.

Dva stěžejní zápasy vašeho týmu na ME přišly proti Rusku ve skupině, kde vás porážka odsunula na druhé místo a těžší čtvrtfinále s Polskem, a pak v samotném čtvrtfinále, kde vaše pouť za postupem do divize A skončila. Odpovídaly výsledky tomu, na co jste měli, i při výškové přavaze obou soupeřů, nebo jste některý z těch zápasů mohli, nebo i měli vyhrát?
S Ruskem jsme odehráli lepší zápas než soupeř, protože Rusové nás i podcenili a nebyli tak dobří jako Poláci. Ti byli ještě o úroveň výš, chtěli hrát celou dobu. Původně jsme si přitom mysleli, že Polsko je nejlepší soupeř, jakého můžeme do kříže chytnout, ale nakonec celý turnaj vyhrálo a my se mohli jen divit.

Aktuálně měříte 178, jste rychlostní typ a máte solidní trojkovou úspěšnost, nicméně jak se se svou výškou perete třeba na turnaji typu mistrovství Evropy, v už téměř mužské kategorii?
Je to určitě těžké a je to jeden z mých hlavních handicapů, ale už nějakou dobu ten basket hraju a asi už jsem si na to zvykl. Občas si ale říkám (usměje se), jak bych hrál, být jenom o deset čísel vyšší. Nad tím mám mnoho otazníků a je to sen, který se už nikdy nesplní.




Foto: FIBA