Obránce sezony Nečas: Od narození mám dar

Už potřetí za šest let, kdy byla tato kategorie v rámci ankety Hvězdy NBL vyhlášena, se stal Obráncem sezony elitní české soutěže Radek Nečas, který letos obhájil primát z minulého roku. Jeho defenzivní produkci rámují průměry 5 obranných doskoků, 1,5 zisku a 0,6 bloku. Mnohem víc než tyto cifry jsou však u něj oceňovány číselně nevyjádřitelné činnosti, z nichž mezi ty hlavní patří řízení obranné činnosti celého týmu. Kapitán Ariete Prostějov se však neomezuje jen na obranou polovinu hřiště a v útoku vedle 7,6 bodu na utkání letos přidává i 3,5 asistence. I pro tuto univerzalitu se dostal jako jediný z Čechů do All-Star Kooperativa NBL. V následujícím rozhovoru se ovšem dostane i na mnohá jiná témata - třeba na to, proč jen dvakrát z posledních 15 utkání skóroval dvojciferně, když v sezoně takových zápasů nasbíral už 15.

Už potřetí za šest let, kdy byla tato kategorie v rámci ankety Hvězdy NBL vyhlášena, se stal Obráncem sezony elitní české soutěže Radek Nečas, který letos obhájil primát z minulého roku. Jeho defenzivní produkci rámují průměry 5 obranných doskoků, 1,5 zisku a 0,6 bloku. Mnohem víc než tyto cifry jsou však u něj oceňovány číselně nevyjádřitelné činnosti, z nichž mezi ty hlavní patří řízení obranné činnosti celého týmu. Kapitán Ariete Prostějov se však neomezuje jen na obranou polovinu hřiště a v útoku vedle 7,6 bodu na utkání letos přidává i 3,5 asistence. I pro tuto univerzalitu se dostal jako jediný z Čechů do All-Star Kooperativa NBL. V následujícím rozhovoru se ovšem dostane i na mnohá jiná témata - třeba na to, proč jen dvakrát z posledních 15 utkání skóroval dvojciferně, když v sezoně takových zápasů nasbíral už 15.

Radku, poslední duely a vůbec celé play-off nejste příliš střelecky aktivní a nechodí od vás v sezoně celkem běžné dvojciferné příspěvky. Čím to je způsobené?
Neřekl bych, že nejsem aktivní. Možná ta poslední čísla nejsou dvojciferná, ale na to nehledím. S Děčínem šance na ty dvojciferné zápisy byly, ale prostě jsem nedával jednoudché střely, což nás pak stálo i snadné body. Jinak pokud mám méně střel a vyhrajeme, svoje body neřeším. Musím jen být ve hře aktivní dál, a jestli dám body, nebo ne, to už vyplyne ze hry.

Možná ta menší produkce vyniká o to víc, když se nepřidá ani váš podkošový kolega ze základní sestavy Švrdlík, jako se to stalo v Utkání 4, kde vy jste končil - vůbec poprvé v sezoně - bez bodu a Kamil Švrdlík se čtyřmi. To už tým asi pocítí, ne?
Myslím, že ani ne. Ukázalo se, že máme v záloze další alternativy. Zaskočili "Čenda" Tomanec s Davidem Šteffelem, kteří zahráli skvěle, a podkošová minutáž se přelila na ně. Když se jim dařilo, odehráli pak i většinu zápasu a dávali body. A my jim fandili, aby dávali dál. Čím víc rozehraných hráčů, tím líp.

Ptám se na tohle i proto, že když se loni hrály rozhodující semifinálové bitvy s Pardubicemi, šlapal jste do toho od začátku nebývale a byl lídrem týmu. A bylo cítit, že finále proti Nymburku chcete moc. Je to pro vás stejně důležité i letos - dostat se do finále a být pak obhájcům, za něž jste tolik let hrál, ještě tvrdším protivníkem?
(usměje se) Já se teď nesoustředím na Nymburk, ale na Děčín a na pátý zápas semifinálové série. Stejně jako já chtějí do finále i hráči Děčína a udělají pro to maximum.

Pojďme nyní k vaší už třetí trofeji pro ligového Obránce sezony. Pravidelně figurujete v hlasování na jednom z předních míst, nevadí už vám tedy, když vás někdo předstihne, jako se to jednou velmi těsně povedlo spoluhráči Pavlu Pumprlovi?
(smích) Na tohle fakt nemyslím. Ocenění si samozřejmě vážím, ale nezveličoval bych to. Basket není hokej, kde jeden hráč může vyniknout daleko víc. V basketu je potřeba, aby bránilo všech pět hráčů na hřišti. Já jen z pozice podkošového hráče mám lepší přehled o dění na hřišti a v obraně se mi hraje daleko snáz než rozehrávačům, kteří nevidí, co se za nimi děje.

Říkáte, že jeden hráč moc nezmůže, ale právě v Evropě, kde se nehraje na obranné tři vteřiny, a dá se operovat z vymezeného území neomezeně dlouho, předvídavý a šikovný centr nebo power forward může obranu ovlivňovat docela hodně.
Jak jsem říkal, zpod koše vidím, nebo se snažím vidět silnou (podélná polovina hřiště, kde se nachází míč) i slabou stranu (polovina bez míče), vím, kam můžu jít, a své spoluhráče naháním tam, kde máme největší šanci eliminovat soupeřovy akce.

Vidět zároveň silnou i slabou stranu, to - s nadsázkou řečeno - znamená mít i oči co nejvíc namířené od sebe…
To je takový můj dar, oči mám od sebe od narození. (směje se) Takže to teď jen využívám.

Koho byste jako Obránce sezony vybral vy?
Vybrat jednoho hráče je v kolektivním sportu, jakým je basket, strašně těžké. Na své pozici můžu říct, že agresivně od míče brání třeba děčínský Landa, na perimetru pak dobře brání ostravský Muirhead. V Ervopě to není jako v NBA 1 na 1, kdy ostatní jen koukají. Je to víc o výpomocích a následných rotacích. Kdybych se ale musel rozhodnout, dal bych to nymburskému Jirkovi Welschovi.

Pokud to jde říct, co vás osobně na obraně nejvíc baví?
Jedna věc se nedá vypíchnout. Obrana, ať se využívá agresivní overplay (bránění příjetí přihrávky), nebo se brání zpod koše, je hlavně o chtění a trochu i o předvídavosti. Někdy ty podkošové souboje i bolí, ale můžu říct, že obrana mě celkově baví. Nejvíc to, dostat soupeře do pozice, ve které nechtěl být, změnit třeba obranou od míče průběh jeho akce. Baví mě mluvit se spoluhráči, abychom soupeře dostali do pasti, ve které pak někdo z nás získá míč a jdeme do protiútoku. I když basket se hraje na body, tak v poslední éře je i obrana víc vidět. A pokud se brání kolektivně, baví to víc i ostatní a pramení z toho i daleko větší sebevědomí týmu v útoku. Daleko líp se útočí, když se v každé obraně nedostane koš, a nemusí se pak nutně dát ani v útoku. A když se podaří sekvence, kdy se třikrát čtyřikrát podaří ubránit a na druhé straně skórovat, dostává se protivník pod obrovský tlak, ten se nabaluje a v té obraně se pak funguje mnohem líp.

Děčínský soupeř Robert Landa po čtvrtém utkání semifinále prohlásil na adresu vašich zisků v obraně, že děláte věci, co deset týmů z ligy nedělá. Týkalo se to loupeží, kdy jste soupeři vyhrábnuli míč z rukou při nájezdu z druhé pozice nebo celkově aktivníma rukama. Trénujete to nějak speciálně, nebo byla shoda okolností, že to v jednom zápase vyšlo tolikrát?
Vyplynulo to ze hry. Samozřejmě říkat před poslední bitvou, jestli to byl záměr, nebo ne, případně jestli se tam někdo jen zapomněl, to teď nemůžu. Jinak ale vypomáhat bychom si chtěli v každém zápase a že to vyšlo zrovna tady, je jedině dobře. A pokud tak budeme hrát i v Děčíně, povede tudy cesta k vítězství.

A na závěr jedna úvahová věc: co je podle vás nejklíčovější při osobní obraně na vám svěřeného hráče a co je číslem 1 z pohledu týmové obrany?
Každý ternér říká, že při bránění 1 na 1 je hlavní nenechat se objet. Od toho jsou tam ale i další spoluhráči, aby vypomohli. Když se brání 1 na 1 na vrcholu trojky, je v té rychlosti strašně těžké si uvědomit, která je silná a slabá stránka toho soupeře s míčem. A když už se mu podaří mě obejít, je důležité zajistit, aby přišla výpomoc a pak fungovaly i rotace. Osobní a týmová obrana se tak vzájemně prolínají. Je tak něco jiného turnaj 1 na 1 a stejná obrana v rámci zápasu. Dneska je 1 na 1 strašně těžké někoho ubránit, pokud je ten útočník trochu solidnější střelec. Proto jsou tak důležití další spoluhráči, aby soupeře tlačili do situací, ve kterých jsou slabší, anebo stíhali včas vypomáhat ze slabé strany a následně rotovat.