Obrněn na nevoli v derby. Nebýt v play-off? Velké zklamání

Zcela jistě ho nečeká klidná šestnáctá sezona ligové kariéry. Bude napěchovaná velkou dávkou adrenalinu. V roli vůdce nového týmu vicemistra, s koučem-nováčkem mladším, než je on sám, v úloze psance v severních derby, to pro Tomáše Vyorala nebude při návratu na sever země ani trochu snadný ročník.

Jelikož ale v Kooperativa NBL strávil už půlku svého života, nedělá si z ničeho těžkou hlavu a nechce si připouštět, že by sezona měla skončit mimo vody play-off.

Tomáši, proč jste kývl druhému severnímu týmu své kariéry?
Zaprvé zázemí a vše kolem mají v Ústí jedno z nejlepších v republice, pokud jde o tréninkové haly a další. Zadruhé mi ta nabídka dávala největší smysl a dalších možností nebylo zase tolik. Sám jsem navíc cítil, že potřebuju s ohledem na Pardubice nějakou změnu.

Po tom, co se dělo směrem k vám v posledních severních derby ve stánku Děčína, co nyní čekáte, až dorazíte oděn v dresu SLUNETY?
Jo, to bude zajímavé, ale myslím, že už jsem za svou kariéru párkrát hrál v daleko víc horkých atmosférách, už třeba jako hráč Děčína proti Ústí, kdy to nebyly procházky růžovou zahradou. Řekl bych tedy, že jsem vůči tomu obrněný, a co se týká dění v Děčíně, nic mě nevyvede z míry.

Lze čekat, že když v derby v Děčíně budete na míči, bude za odezva ještě silnější než v posledních duelech ještě v dresu Pardubic?
Neříkám, že v těch zápasech to bylo málo, ale jak jsem řekl, už jsem hrál v hutnějších atmosférách. Ne že by ta děčínská byla málo hlučná, ale mám už dost odehráno na to, abych tomu nepodlehnul. A pokud jde o ten nový dres, tak lepší to asi nebude (úsměv).

Už jste na svůj příchod z děčínského, nebo ústeckého tábora zaznamenal nějaké ohlasy?
Jelikož jsme v pondělí začali trénovat, už jsme se s pár kluky viděli na tréninku, s Láďou Peckou jsme pokecali, do Ústí jdu i se spoluhráčem z Pardubic Pepou Potočkem, tak jsme to konzultovali. A z děčínské strany jsem si psal s (dalším bývalým spoluhráčem z Pardubic) Honzou Štěrbou a myslím, že to bude v pohodě.

Jak jste to za ty roky v lize měl s ústeckými fanoušky, ať nejdřív jako hráč rivala z Děčína nebo později jako lídr Pardubic?
Myslím, že jsem to s nimi neměl nějak vyostřené. Jen když jsem hrál tu poslední sezonu proti Tyovi Nicholsovi (s nímž měl konflikt během play-off předchozí sezony, kdy Nichols ještě hrál za Děčín - pozn.), tak se tam něco přeneslo, ale to jsme si už vyříkali a jsme spolu v pohodě. Takže se na mě bučelo, když jsem měl míč, ale tohle teď, věřím, půjde stranou, když budu oblékat ústecký dres. Postupně snad budou fanoušci na mé straně.

Nový ústecký kádr, který se buduje prakticky od základů, se zatím tvoří pozvolna. Vlastně vůbec netuším, v jakém počtu jste se na úvod sešli. A jak důležitou součástí nové skvadry budete vy? Přišel jste jako první rozehrávač?
Sešli jsme se ve velkém počtu, tým je doplněn o hráče z dorostu a béčka, takže nás bylo na dva týmy. Je dobře, že je nás víc, protože v těch pár lidech (kteří zatím tvoří kmenový ligový kádr - pozn.) by to bylo těžké. Jinak o své roli jsem už s novým trenérem Tomášem Reimerem mluvil a na hřišti i mimo bych měl být lídrem a zkušenostmi a dovednostmi bych měl tým táhnout. Měl bych být prvním rozehrávačem a můžu alternovat i na pozici 2, takže uvidíme, jak se tým dotvoří.

Budete tedy pravou rukou kouče, který je mimochodem v jednatřiceti o několik měsíců mladší než vy?
Myslím, že jo. Hráli jsme spolu v dorostu na Sokole pražském a známe se hrozně dlouho. Máme tak k sobě blíž a mělo by to tak být, že budu jeho prodlouženou rukou ve hře.

Když máte mladšího kouče, v případě kolegy Pecky to je dokonce o dva roky, budete na něj muset být zvlášť jako na nováčka v lize „hodní”?
My jsme si už o nějaké hierarchii řekli. On je hlavní trenér, náš nadřízený, a tak to prostě bude. My ho poslouchat budeme a víc není třeba dodávat.

Co o Tomáši Reimerovi víte nebo můžete říct jako o trenérovi?
Když jsme o tom mluvili, tak pokud to půjde, chtěli bysme hrát rychle dopředu. I když nám s Láďou už není pětadvacet, tak nám taky není šestatřicet a pořád můžeme běhat do protiútoků rychle. A k tomu přidat dobrou obranu. Naše herní i týmová filozofie se ale bude teprve tvořit.

Jste sice obhájci stříbra, ale taky dáváte dohromady nový tým. Na co byste chtěli mít?
Těžko se to teď odhaduje, když je podepsaných asi pět hráčů, ale nepostup do play-off by pro nás všechny byl velkým zklamáním. I pro klub, který byl letos ve finále. Víc napoví ale až první zápasy.

Po sezoně jste skončil pětileté angažmá v Pardubicích, kde v létě stejně jako v Ústí nezůstal téměř kámen na kameni. Tušil jste už během sezony, že se takto rozsáhlý průvan chystá?
Ono to bylo už trochu na pořadu dne v sezoně, po odchodu kouče Dina Repeši, nicméně s námi o tom nikdo z vedení nemluvil, že ten a ten by měl odejít. Vždycky jsme se to doslýchali z nějakých kuloárů. Bylo pak v tomhle směru trochu těžší se soustředit na basket, když odněkud slyšíte, že bystě měl možná odejít, a nikdo vám to oficiálně neřekne. Na konci sezony už jsem ale cítil, že jak z pardubické, tak z mé strany byly představy jiné. Sám jsem čekal, že budeme hrát daleko lepší basket a že vyhrajeme nějakou medaili za mé působení v klubu (postupně 4., 6., 6., 4. a 7. místo). Takže to byl i nějak logický krok od vedení. Navíc ten sportovní život takový je, že člověk taky chce nějakou změnu, impuls a nechce strávit deset let na jednom místě.