Odveta za 1968 je tu! Zvládne ji Nymburk?

PŘED ODVETOU OSMIFINÁLE LIGY MISTRŮ I SE VZPOMÍNKAMI LEGENDY Pro Nymburk je to dnes od 18:30 zápas dosavadního průběhu sezony. V odvetě osmifinále Ligy mistrů doma vyzve silný AEK Atény, který už na jeho palubovce dokázali čeští šampioni překvapivě setnout o deset bodů, a tenhle náskok si také přenášejí do domácího utkání. V něm mohou tedy prohrát i o devět bodů a stále budou postupovat.
 

PŘED ODVETOU OSMIFINÁLE LIGY MISTRŮ I SE VZPOMÍNKAMI LEGENDY Pro Nymburk je to dnes od 18:30 zápas dosavadního průběhu sezony. V odvetě osmifinále Ligy mistrů doma vyzve silný AEK Atény, který už na jeho palubovce dokázali čeští šampioni překvapivě setnout o deset bodů, a tenhle náskok si také přenášejí do domácího utkání. V něm mohou tedy prohrát i o devět bodů a stále budou postupovat.

Na snažení nymburských mužů budou v domácím stánku dohlížet i slavné postavy dob minulých. A budou to borci ze Slavie VŠ Praha, kteří v roce 1968 odehráli na starobylém olympijském stadionu v Aténách legendární finálový duel PVP s domácím AEK. Sledovalo jej v pohnuté době po vojenském převratu v zemi na 80 tisíc diváků, což tehdy znamenalo i Guinnessův rekord.  

I když o několik řádů níž, napěchovaná hala bude sledovat i odvetu osmifinále Ligy mistrů. Domácí Nymburk do ní jde s náskokem, tedy ve zcela jiném rozpoložení, než když loni musel dohánět více než 20bodové manko z italského Sassari.   



„Letos je situace úplně jiná, do odvety jdeme jako ti, co jsou nahoře. Hrajeme doma, doufám, že bude vyprodáno, protože na ten zápas se těší snad celé město. Doufám, že nás fanoušci poženou dopředu, tentokrát nemusíme dohánět, být z něčeho nervózní a bude to vypadat jinak,“ věří křídelník Vojtěch Hruban.

Jeho tým v prvním duelu táhl famózním střeleckým výkonem především 30bodový guard Kendrick Ray a pod košem překvapil 20bodovým příspěvkem power forward Alex Davis. AEK se opíral o duo Harris (25) a Punter (18). AEK hodně pomohla nálož 36 házených šestek, jež přicházely po řadě sporných situací, a s tím už ve venkovním zápase nejspíš nebudou moct počítat.

O kulisu zápasu se vedle domácího kotle bude starat i padesátihlavý sbor žlutočerných tifosi. Domácí klub navíc připravil bohatý doprovodný program, proto je nač se těšit.

A nyní už přichází čas vzpomínek člena Síně slávy českého basketbalu a ex-kouče Nymburka Jiřího Růžičky, který byl přesně před 50 lety u onoho slavného finále PVP na aténském olympijském stadionu, kde jako druhý střelec Slavie VŠ při porážce 89-82 zaznamenal 21 bodů. Lepší byl už jen Jiří Zídek s 31 body.

„Ty vzpomínky na finále v Aténách jsou nepopsatelné! Hrát před takovou návštěvou, to se asi už nikdy nikomu v Evropě nepovede. Když jsme nedávno byli v Řecku na premiéře filmu „1968“ (pojednává o době z konce 60. let 20. století i samotném zápase), ty vzpomínky se zase obnovily. Že se hrálo v Aténách, to byla součást dohody. Několik týdnů předem přijeli zástupci AEK a požádali nás, abychom souhlasili se zápasem v Řecku. Tenkrát šel basket u nich hodně nahoru a celá Řecká federace se chtěla prezentovat před domácími fanoušky. Byly tak dohodnuty podmínky, za jakých zápas odehrajeme právě v Aténách. Náš klub dostal nějakou finanční náhradu. A taky jsme mohli deset dní strávit v Aténách. No, starali se o nás, jako kdyby přijel Onassis. Bydleli jsme v nejlepším hotelu, zajistili pro naši výpravu i nějaké poznávací zájezdy. Taky jsme se chodili koupat k moři. Pravda, místní na nás v dubnu koukali trochu jako na exoty.“



„Navíc v srpnu, ještě pořád v roce 1968, nám Řekové zaplatili i soustředění na Ischii, kam jsme mohli jet i s manželkami. Pamatuju, že když jsme odtud měli odjíždět, říkali nám, ať zůstaneme v Itálii a nevracíme se domů, že na hranici už čekají vojska Varšavské smlouvy. My jsme tomu tehdy nevěřili…“

 

„Rozhodně nelituju, že se finále hrálo (jen) v Aténách. Když si člověk uvědomí, co jsme zažili na stadionu i mimo něj, jsou to nesmírně silné zážitky. Celé Atény tím zápasem žily, nic podobného, ani co by se tomu blížilo, jsem už nezažil. Prospělo to nejen těm dvěma družstvům, ale celému evropskému basketbalu. Atmosféru utkání jsem si užíval ohromně. Já osobně jsem rád hrál pro někoho, takže mně se hrálo dobře, i když jsem na konci zahodil čtyři šestky za sebou - za stavu 80-80! Když jsem ty šestky střílel, byla tam opravdu pekelná atmosféra.“

„Pokud jde o bezpečnost na stadionu, nebylo se čeho bát. Všude byla policie nebo vojáci a nikoho ani po zápase na škvárový okruh nepustili. Navíc na hřiště jsme procházeli podzemními katakombami, trochu jsme si připadali jako gladiátoři. (smích) Dalo by se říct, že nám místní i trochu fandili - byli vděční, že jsme přistoupili na to hrát v Aténách.“
 

„Pokud jde o ten film „1968“, vedení AEK nás pozvalo v lednu na premiéru. Je to celovečerní film, který se hodně točí právě kolem finále PVP, ale začíná už v roce  1890, kdy Turci vyháněli Řeky ze své země, a právě vnuk jednoho z těch vyhnaných se stal hráčem AEK a hrál to památné finále. Jsou tam zachyceny i příběhy z rodin některých hráčů, jak celé rodiny v Řecku poslouchají rádio při zápase, zachycený je i cvrkot v sázkových kancelářích. Hrané části jsou protkány historickými záběry ze zápasu a z oslav po utkání. Pár měsíců před natáčením byli tvůrci i v Praze a ptali se mě, Zídka, Zedníčka a Tomáška na naše vzpomínky a pak se střípky z našeho vyprávění dostaly i do filmu. Takže jsme se tam i trochu objevili.“